Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedávno jsem dostala lekci ohledně svému chování vůči obdarování „maminkou“
.
Něco jsem si z toho vzala: Dárky jsou pro Tvé děti? Tak to vem, není to pro Tebe. A i když jsou to levné hračky, které se zničí? Bohužel. Vyhodit to můžeš vždycky
.
To, že je to babča na ho*no, to se jí vrátí, až bude vnoučata potřebovat - na to vem jed.
A pomluvy? To je to nejmenší, co by mě trápilo.
Mám podobný exemplář ve své matce taky. Tak vím, o čem mluvím. Moje holky ji taky neznají. Naposled tu byla tak před rokem a půl, zlitá jak dělo.
jak tady někdo psal o botičkách k narozeninám, tak jako mě to přijde v pořádku. Stejně byste ty boty musely koupit, tak když se Vám takový dárek k narozkám nelíbí, tak můžete za ušetřené botičky koupit něco za tchýni. Já si prostě nemyslím, že prarodiče jsou povinni něco kupovat, děti hlídat apod. Ano, je smutné, když třeba projeví zájem o vnouče 1× za rok, ale je to jejich volba. Žila jsem několik let v Německu, a tam většina prarodičů jezdí na zájezdy a vůbec mají svůj život a vnoučata navštěvují tak max. o Vánocích. A nemusí být autom. , že prarodiče musí navštěvovat vnoučata, proč to nemůže být třeba naopak.?Jinak k zakladatelce, já bych dárky klidně přijala, protože je to pro děti, né pro tebe, takže proč ne. Tchýni bych pak zavolala a poděkovala ji za dárky
a ještě, máme sousedy, jsou to fantastičtí staroušci, kteří si žijí svým životem a jejich snacha si na ně hodně stěžovala, že nemají zájem o vnoučata, ale oni děti prostě moc nemusí. Né, že by je neměli rádi, ale neumí to s nimi.
nepřihl.karinka píše: Žila jsem několik let v Německu, a tam většina prarodičů jezdí na zájezdy a vůbec mají svůj život a vnoučata navštěvují tak max. o Vánocích. A nemusí být autom. , že prarodiče musí navštěvovat vnoučata, proč to nemůže být třeba naopak.?
Kari, u nás to nemůže být ani naopak. Jako že já s dětma navštívím matku, jejich babičku. Jednak je ještě pracující osoba, druhak doma hulí jak tovární komín (garsonka o 12 metrech čtverečních). O ostatních osobních věcech bych raději pomlčela… není o co stát.
Ahoj, tak já bych asi vzala. Jsou to dárky pro děti, tak patří jim.
Kdybych třea měla narozeniny a mě něco dala, tak bch to nebrala.Jenom mě tak napadlo, nevím, jak staré máš přesně děti, ale kdyby třeba, ty které z toho mají už rozum, se zeptaly, proč nám babička nikdy nic nedá, a ty víš že by dala, i kraviny, co bys řekla ![]()
Nakonec by to bylo proti tobě…
Mám v okolí případ, to samé, babička nic moc, tak ji snachca odřízla od dětí s tím, že opravdu nejeví zájem a najednou se jí rozsítilo, začala zájem mít, i dárky kupovat a nakonec to dopadlo tak, že děti, které to plbě pochopily, tak si myslely, že to jejich máma, nechce mít nic s babičkou ![]()
ještě jsem chtěla dodat, píšeš, že ji děti moc nemusí, ony pak sami se rozhodnout, jestli o dárek stojí nebo ne.Nevím, jak to teda uděláte, jestli pod stromek a nebudou vědět, od koho to je a nebo budou přesně vědět, od kohoo jsou, ale nech se sami rozhodnou, jestli se s tím budou nebudou hrát
já bych tchýni nechala dárky předat dětem osobně
já mám teda tchýni, že dává peníze, ať koupíme něco my, ale funguje… Sice přes její názory nejede vlak, takže je to s ní někdy složité, ale vídáme se normálně.
Karinka - no bohužel nebo spíš bohudík u nás v ČR je to fungování prarodič+dítě=vztah.
Myslím, že Německo je za hranice a funguje tam zřejmě jiná mentalita, naši taky celý život pracovali, ale v důchodu si na zájezdy nejezdí. Vidíme se tak 1×měsíčně, ale na celý víkend a děti u nich tráví i více času (prázdniny, Vánoce, atd.)
Vůbec bych nesrovnávala tyhle osobní rodinné vztahy a poměřovat je se zahraničím, tak to už vůbec nee.
no já bych dárky dětem dala, jsou pro ně tak proč za ně rozhodovat, pokud sami je nebudou chtít tak ať je třeba vyhodí ale nepletla bych se do toho. A pokud ji osobně nechceš děkovat, zaúkoluj manžela, je to přece jeho matka, u nás to tak funguje, každej si řešime svoje rodiče
Ono by to nebylo tak hrozný, kdyby neměla kecy, já ti budu pomáhat, budu vozit kočárek, neboj se nic, to zvládnem.Já ji nepotřebuju, zvládám všechno sama, spíš mi je ten její přístup líto, že vždycky něco naslibuje, a pak prdek, děti už jsou velký, ale dřív se ptaly proč babička nepřijde atd.tak jsem vždycky říkala že má moc práce.Nikdy jsem je proti ní neštvala, a když vyrostly už chápaly a něco hnusnýho řekli tak sem je ještě napomenula.Teď jim je 16 a 11.taky mi je líto, že cizím dává, ale aby to zas nevyznělo blbě, nechci aby jim kupoval drahý věci, klidně ty pastelky ale z lásky.a ne z povinosti.
Třeba ani nic nepošle, a nestaví se.
přesně tak ,mě to tak taky přišlo že to dělá jen z povinnosti.....jsou Vánoce tak jim teda něco dám,splněno,odškrtnuto......to ať si trhne ![]()
dzarunka píše:
přesně tak ,mě to tak taky přišlo že to dělá jen z povinnosti.....jsou Vánoce tak jim teda něco dám,splněno,odškrtnuto......to ať si trhne
Tak přesně tohle mám doma taky. Tchýně se tady objeví jednou za rok, kolem vánoc, dá dětem dárky a šlus. Zájem přes rok nulovej.
Letos tady už byla, je to asi dva týdny, ale manžel nebyl doma, tak mi to předala jen mezi dveřma a že se staví jindy. Tak počítám, že tak za rok.
Ale zase musím říct, že ona teda dává docela drahý dárky. I když letos se trochu sekla, mladší holka dostala věc, kterou už máme několik let doma. Ale jak by to mohla vědět, když ani neví, co holky doma maj a co ne, že jo. Takže zbytečně vyhozený peníze. Ale jí je to jedno, svou povinnost splnila, teď může klidně spát. :roll Radši bych ale byla, kdyby měla ZÁJEM, pak ať si klidně nekupuje nic. Ale už to neřeším. Když nemá zájem, ať si trhne. Však ona to za pár let pozná, až ve stáří zůstane sama a ani vnoučata k ní nebudou chtít chodit, když ji nebudou znát.
A jak někdo psal s těma návštěvama, že by to mohlo být i obráceně - u nás to bylo tak, že my s manželem jsme za ní jezdili docela často, ale všechny návštěvy probíhali tak, že jsme zastavili autem u ní před barákem, ona otevřela okno a bavila se s náma z okna. Ale zas abych jí nekřivdila, od těch dob, co máme děti, tak vylezla i před barák.
Žádný pojďte dál, nedáte si kafe. To je pro mně scifi.
Takže takový návštěvy jsme zrušili a teď ji holky viděj tak dvakrát do roka, jednou o těch vánocích a občas na nějaký oslavě nebo když se potkáme v krámě.
Holky to je tak smutný, mě právě i kolem vánoc chybí moje máma a táta.S těma jsem to skončila už před mnoha lety(chlast), tak jsem z toho letos taková na měko.No co mám děti, a ty mi to vynahradí.
Ach jo holky, tak štědrý den úžasný a krásný, holky si užily tety, švagra babičky i dědy. Německá babička opět neposlala ani blahopřání, když jsme se jí snažili dovolat aby jsme popřáli, jen nás odbyla, a neodpustila si štiplavých poznámek vůči druhé polovině rodiny. Jak tu Karinka zmínila o botičkách psala jsem já. Karinko nezlob se, ale nevidíš do detailu jak vleklé jsou problémy s tchýní a tchánem v Německu, jaké nesmyslné požadavky si kladou na naše děti apod. a to už od jejich narození. Naše starší dcera kvůli nim jednu dobu musela docházet i do psychologické poradny, protože ji deptali takovým způsobem ohledně školy, výsledků/ má průměr 1,5/ srovnávání s jinými dětmi apod.- tehdy třetí třída a měli na ni takové nároky, že se zhroutila a to stačil jen můj týdenní pobyt v porodnici, kdy byl manžel mimo republiku a hlídali ji. Dcera se tehdy zhorutila a nastaly nám komplikace ohledně jídla bojkotovala vše a naběhla na anorexii, se kterou nikdy nikdo jen tak nezvítězí. Byla veselé a sebevědomé děvče, během jediného týdne z ní byl ustrašný zajíček bojkotující jídlo atd. To se těžko popisuje. Botičky je jen drobná kapička v tom obrovském bazénu problémů s nimi. Nikdy jsme navíc po nich ani oblečemní a obuv nechtěli, neb jak píšeš jsou to věci denní potřeby a svým dětem to raději vyzkouším a dám sama.Hlavně po tom, co bezdůvodně odepsali i svou dceru a syna ze závěti s tím, že o ně nejeví zájem, přitom jsme jezdili každý druhý měsíc, opravovali a udržovali jim dům apod.ale tohle je jen mezi nimi čtyřmi. Ale proč to píšu, právě mi volala má švagrová tchýnina dcera. Totálně se z matky zhroutila, a to se léčila rok z těžkých poporodních depresí, kdy jsme ji museli od její matky distancovat do čech, aby se z toho dokázala znovu zvednout, tehdy jí její vlastní matka odebrala její dítě, a starala se o ně sama s poukázáním na to, že dcera je neschopná, což nebyla pravda, byla schopná, do depresí upadla až po odebrání dítěte v 1 měsíci věku, tchýně podala žádost na soud , že ji chce do vlastní péče a chtěla vlastní dceru zbavit svéprávnosti. Dalo to hodně bojů, aby švagrové holčičku navrátili, a švagrová se pak z depresí dostala i díky nám a léčebně zde v Praze do dalších 4 měsíců znovu do kupy, vybojovali jsme jí dítě zpět, s tím, že se bude léčit a dítě bude mít k dispozici kdykoliv s naší pomocí. Půl roku jsme tehdy za obě děvčata bojovali s tchýní, která její stav jen zhoršovala. Teď po dalším půl roce,jsme si mysleli, že je švagrová ok , jenže stačila jedna jediná návštěva matky u ní, a holka je totálně na dně, navíc jí rozbila již definitivně manželství s úžasným chlapem. Prostě ten tlak neunesl. Takže jejich vánoce se nesou v hodně těžkém období. Já ve svém stavu si už netroufám jet nějakých 750 km, do letadla nesmím, tak jsem alespoň švagrovou uprosila aby k nám za tři dny přiletěla, že si v klidu pohovoříme co s tím dál. Takže o dárek se tchýně dceři opravdu postarala
, holka se z toho zase bude hrabat bůhví jak dlouho. I takové jsou českoněmecké tchýně a mámy, zničí i vlastní děti, tohle totiž není poprvé a myslím si, že ani naposled. byla bych spíš vděčnější, kdyby raději s cestovkama cestovala a užívala si a nás i její dceru s vnučkou nechala raději na pokoji, díky ní bojovala např. s anorexií dvacet let včetně depresí. Můj manžel s depresemi bojuje také léta, jen on má tu možnost být od ní co nejdál a co nejméně se stýkat
. Opravdu bych byla raději, kdybych měla tchýni a tchána, kteří by přijeli na kávu a koláč, pochovali si vnoučata ocenili náš spokojený život a užívali si života, ale tohle je opravdu hodně síla
.
Ostatním se omlouvám za táááákhle dlouhý přízpěvek, ale vykecat jsem se nějak musela, švagrovou i její dcerku bych nejradši v jejím bolu jen
, protože ona sama to nikdy nepoznala, stejně tak jako můj muž.
tomu se ani věřit snad nechce ![]()
Tak švagrové hodně síly a pevné nervy!!!!!
Ahoj, připadá mi, že máme stejnou tchýni. Přifičí si to na koštěti co máme dítě 1× za 3měsíce(bydlí ve stejném městě),vždy něco potřebuje(a manžel pomáhá), malé za rok a půl přinesla panenku z burzy. Pomlouvá kudy chodí,partnery střídá jak bačkory, švagrová se z ní zhroutila, teď je půl roku ok,ale asi se pomamila, k Vánocům dostala od ní dcerka plyšáka od švagřiného bývalého psa. Tchýně mi řekla že až malá vyroste, tak za ní bude ode mě utíkat!Je to peklo!Dneska jsem noc probděla v hrůze,co zase provede.