Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Ahoj holky,ráda bych znala Váš názor,připomínku,reakci…Bohužel se musím přiznat-nejsem na to nijak hrdá a moc se za to stydím-ale ve své touze po miminku jsem už 3× rozvedená.Jelikož trpím předčasnou menopauzou,otěhotnění u mě připadá v úvahu pouze s darovanými vajíčky a ještě nedávno na to žene potřebovala být vdaná-dnes už tento nesmyslný zákon díky bohu zrušily.Dlouhou a náročnou léčbu ani jeden z mých manželů nezvlád,co si budeme povídat-byla jsem po horm.léčbě často náladová,ubrečená,hádavá.Ale už 1,5 roku mám hodného přítele,je mu 35,mě 34 a vypadá to nadějně.Přítel o mém problému ví a počítá s tím,že pokud bychom chtěli miminko,musel by spolu se mnou podstoupit umělé oplodnění.Amyslím,že v tom je kámen úrazu,protože přítel je věřící a navíc pochází z vesnice-je ze staré školy a má s tím trochu problém,říká,že se s tím musí sám nějak vyrovnat.CHápu ho,ale trochu se bojím,že propásnu šanci mít někdy dítě.Někde jsem četla,že ženám s darovanými vajíčky pojištovna proplácí 3 cykly pouze do 39
později si to musí hradit sama.Schodou okolností mi dnes volali z iscaru,že pro mě mají dárkyni a já jí zatím odmítla s tím,že partner na to ještě není připravenej-nemůžou mě vyřadit z evidence čekatelek?
Přítele mám moc ráda,nechci ho stratit,ale na druhou stranu se bojím,že propásnu šanci.
Můžete mi někdo poradit:Nemáte s tím některá zkušenost?Nechci přítele do ničeho tlačit,ale přece jen nejsem nejmladší a na darovaná vajíčka se čeká i 2 roky.Moc díky za Vaše ohlasy a omlouvám se za takový litanie ![]()
AHoj Veru,
je mi moc líto co prožíváš ![]()
Je to pro vás určitě hrozné. Já sma jsem z věřící rodiny i můj manžel, ale co se týče umělého oplodnění, tak bych do toho šla. Jediná moje rada je mluvit o tom s přítelem a snažit se mu vysvětlit, že to jinak nepůjde a ať se nedívá na lidi okolo. Bude to vaše dítě a to, že je z darovaného vajíčka nemusí nikdo vědět, pokud vy sami to někomu neřeknete. Je asi důležité, aby jste spolu co nejvíce komunikovali a řekli si co je pro vás v životě důležité.
Asi jsem ti moc nepomohla, ale hlavně spolu mluvte!!!!!
napsala jsi, že přítel o tvém problému ví a počítá s tím - tak nevím proč má nyní problém..Myslím, že to bude chtít trochu větší nátlak - pokud tě má rád takovou jaká jsi musí počítat i s řešením vašeho problému..Nejde o víru, ale o lásku, toleranci a akceschopnost.
Přeji hodně štěstí.
hedviga píše:
Ahoj Veru,
asi bych na tvém místě použila i argument, že Bůh ví, proč lidem dal takové schopnosti, aby uměli zázraky jako je to darování vajíček. Že kdyby si to nepřál, tak to prostě nebudeme umět, jako neumíme spoustu věcí.
Tak alespoň malá rada.
Samozřejmě držím palec
Zrovna tenhle argument není nic moc. Koncentráky taky vyrobili lidi a nepřinesli nic dobrého.
Myslím, že opravdu pomůže o tom mluvit. Nepíšeš, jestli si příteli řekla o tom, že ti našli dárkyni, třeba by to mohl být dobrý popud. Popřípadě kdybyste se domluvili tam, co ti budou dělat IVF, že by neoplodňovali víc vajíček, než se bude zavádět? Tímto se taky dá vyhnout etickým problémům, které by partner mohl vnímat jako problematické.
Držím pěsti.
A jak jste spolu dlouho? neni to treba na pritele moc rychle?
Moc díky za rady a za příspěvky,poslední dobou mi to hodně leží v hlavě,tak jsem se potřebovala někomu svěřit.Příteli jsem to volala hned,jak jsem to trochu strávila.Už udělal pokrok,že se o tom spolu aspon bavíme,dřív měl problém i s tím.Já tý pani z laboratoře,co mi volala kvůli těm vajíčkům řekla,že to vidím nejdřív tak za rok a ona že si to poznamená.Ptala jsem se přítele,jestli si myslí,že by tam se mnou za ten rok už šel a on mi řek že neví,že asi jo.Beru to docela jako pozitivní info
Myslím,že podle toho,co jsme se spolu bavili,nemá problém s tím,že by byly vajíčka darovaný - v tom je mi oporou a povzbuzuje mě,ale spíš se bojí,nebo stydí že by mu museli na vyšetření odebrat sperma atd.Prej to musí strávit a vyrovnat se s tím.Já ho zase nechci nutit a přemlouvat,nechci mu dělat scény,prosit ho,vyhrožovat atd.CHtěla bych,aby k tomu dospěl sám,protože to je závazek na celý život a já bych nerada,aby mi jednou něco vyčítal.
Bubulino,jsme spolu rok a půl a z toho přes rok žijeme ve společné domácnosti ![]()
Verůnku, mně připadá trošku zvláštní, že „přítel o tom ví a počítá, že kdybychom chtěli dítě …“ Ty přece dítě chceš zcela jednoznačně ne? Cožpak neví o tom, že jsi se kvůli tomu už třikrát vdala a rozvedla? Jste spolu rok a půl a on tedy sice ví, ale zároveň stále není připraven … i kdybys neměla zdravotní problém a mohla těhotnět přirozeně, tak by mi v tvém věku přišlo, že už to je tak akorát na hraně … natož, když potřebuješ darovaná vajíčka. Věřím, že to celé je pro tebe velmi nelehká situace, ale jseš si jista, že přítel ty děti vůbec chce??? Vždyť pokud ano, tak na co proboha čekat?
Držím palce, ať ti to vyjde a brzy se dočkáš vytouženého miminka.
Ja to moc nechapu… kdyz o tom problemu vi a pocita s tim, tak co ho drzi? Jinak ja jsem taky verici a nikdy jsem nepochopila proc cirkev zakazuje umele oplodneni (mozna to primo nezakazuje, ale rozhodne to neni uplne koser).
Mluvte spolu, rekni mu ceho se bojis a co chces, jestli te ma fakt rad tak te takovou vezme a uvidis ze to skousne a problem mit nebude. Otazka je jestli on dite skutecne chce.
Taky trochu nechapu, ze by mel mit problem s darovanymi vajicky, ale s tim, ze jsi rozvedena a meli byste dite jak jsem pochopila nesezdani problem nema?
V tvém případě i k věku bych rok považovala za dost dlouhoou dobu,která je " ztracená"Každý měsíc je dlouhá doba,protože věk se bude neúprosně běžet a času moc není.Znám dva případy,kdy ženy čekaly v bláhové představě,že časem partner bude chtít-a obě jsou nyní bez partnera a bez dětí.Jeden si našel mladší přítelkyni a pořídil si dítko s ní.Druhý byl o 10 let mladší než ona,říkal že není vyzrálý,že se na dítko necítí,ale že časem určitě-a nakonec když jí bylo skoro 40 tak odešel.
A rok a půl známosti je dost dlouhá doba na to,aby partner věděl co chce a co nikoli.Zkus si o všem promluvit,nespokoj se s tím,že za rok možná do toho půjde.
Ahoj, já teď čekám mimi z darovaného vajíčka, jsem těsně před porodem, takže vím co tě čeká.
Snažila bych se to řešit, probrala to s partnerem. Jestli máš dárkyni tak mi přijde nerozumné to posouvat, rok je moc dlouhá doba a vůbec to nemusí na poprvé vyjít - ne že bych ti to přála, ale čas pak tak letí, vím o čem mluvím je mi 38.
Moc držím palečky aby to partner pochopil a ty co nejdříve otěhotněla.
Všechny okolnosti hrajou spíš proti tobě - už nejsi nejmladší, navíc potřebuješ vajíčko a nevíš kdy bude další a navíc se opravdu nemusí zadařit napoprvé. Být tebou bych začala rychle jednat ![]()
Navíc odběr spermatu ani moc nesouvisí s vírou, není to sice nějak extra příjemné, ale hrozné taky ne. Má tam na to klid, nikdo ho neruší, můžeš tam být s ním nebo nemusíš. Zvládlo to spoustu mužů, zvládne to i on. V případě že bydlíte blízko se to tam může i dodat „z domova“, i když se to moc nedoporučuje.
S třikrát rozvedenou po přechodu nemá partner-pambíčkář problém a s tím co ví od začátku, že se musí řešit ano? A co je to za věřícího, když primární účel posvátného svazku muže a ženy je rodina (sex pouze za účelem plození, jinak hřích)?
A to si takové hňupy vybíráš schválně nebo prostě bůh nechce aby ses rozmnožila (třeba o tobě ví víc)?
Podobnou zkušenost nemám a pochybuju, že se podobný případ v tomto plénu vyskytuje, většina žen když se k něčemu takovému jako umělé oplodnění odhodlá to má dopředu rozhodnuté, promyšlené, domluvené…
Ahoj Verůnku,mě to připadá jako výmluva ze strany Tvého partnera,nezlob se,ale mrzí mě to za Tebe.Holky mají pravdu,pokud to dítě chceš,tak nemůžeš čekat tak dlouho.Třeba už nikdy nepřijde taková šance jako teď,třeba je to znamení.Držím palečky.