Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Normální dospělý jedinec , který děti chce, hodí stud z odběru spermatu za hlavu a nedělá z toho drama..
Myslím, že zakopaný pes je jinde..
BaraF píše:
S třikrát rozvedenou po přechodu nemá partner-pambíčkář problém a s tím co ví od začátku, že se musí řešit ano? A co je to za věřícího, když primární účel posvátného svazku muže a ženy je rodina (sex pouze za účelem plození, jinak hřích)?
A to si takové hňupy vybíráš schválně nebo prostě bůh nechce aby ses rozmnožila (třeba o tobě ví víc)?
Podobnou zkušenost nemám a pochybuju, že se podobný případ v tomto plénu vyskytuje, většina žen když se k něčemu takovému jako umělé oplodnění odhodlá to má dopředu rozhodnuté, promyšlené, domluvené…
Báro - možná trošku tvrdě napsaný, ale vpodstatě správně a podepisuju se pod tohle.
Jinak moje švagrová je taky těžce věřící, jenže bohužel brácha má ty potvůrky pomalý, tak se jim ani po čtyřletém manželství nezadařilo ..... švagrová dítě strašlivě chtěla, a když bylo jasno, že s bráchou to nepůjde, tak nepadlo jediné slovo o rozvodu, ale hnedka umělé oplodnění, neměla s tím problém. Ale je pravda, že s tímhle začala až po smrti své maminky, která by jim to asi neschválila, ona byla taková ta hodně stará škola.
Takže mě napadá, jestli přítel nemá třeba strach z reakce rodičů a rodiny a bojí se to přiznat, známe chlapy,,,,, rozhodně s ním o tom mluvit, a taky se přimlouvám za neodkládat to moc dlouho.
Tak ať se zadaří, A.
Já teda nevím, ale připadá mi, že si trochu lžeš do kapsy. IVF přece nemusí vůbec vyjít. Manželova sestřenice ho absolvovala 7× neúspěšně, pak se s manželem rozvedli. Radši bych si moc nemalovala, že za rok přijdeš hned do jiného stavu, nejmladší taky nejsi… Přijde mi, že to přítel vůbec nemyslí vážně a bude jen mlžit a mlžit a ty se budeš trápit a ztrácet čas s nepravým člověkem. Se seznamováním se problémy, zdá se, nemáš
tak bych se možná podívala kolem sebe…
Mimo téma , ale nedá mi to ![]()
BaroF, co takhle rozlišovat pojmy a dojmy. Věřící nerovná se pánbíčkář. A než začneš o něčem takovém psát, možná bys sis o tom měla něco víc zjistit. Např. u katolíků(jak jsou na to jiné církve v detailu nevím, ale myslím, že obdobně) sex „bez účelu zplození dětí“ nerovná se hřích ![]()
vrony píše:
Mimo téma , ale nedá mi toBaroF, co takhle rozlišovat pojmy a dojmy. Věřící nerovná se pánbíčkář. A než začneš o něčem takovém psát, možná bys sis o tom měla něco víc zjistit. Např. u katolíků(jak jsou na to jiné církve v detailu nevím, ale myslím, že obdobně) sex „bez účelu zploení dětí“ nerovná se hřích
Věřící-pambíčkář je popisný termín stejně jako cikán-rom nebo hňup-nerozhodný, nekonzistentní, nedůvěryhodný partner.
Mám nastudováno i oddiskutováno, ověř si u svého faráře jak to s tím sexem pro zábavu je, křesťané to mají skoro jednotně, pokud jsi farník tak si asi při „předmanželské výchově“ chyběla. Je sice pravda, že pokrokoví popularizátoři z řad mladšího kléru uklidňují roztoužené novomanžele, že pán toleruje antikoncepci a tak, ale oficiální výklady např. „jeho nejsvětější svatosti“ jsou jiné. (a leckterý pravověrný muslim se na dovolené v Evropě ožírá do mrtva s tím, že zde Alláh nedohlédne…).
A o víru v této diskusi určitě nejde, to buď v klidu.
Myslim si, ze na vericiho cloveka zadne argumenty nevericiho nezapusobi, byt sebelogictejsi a pokud budes argumentovat tim, co jak Buh asi myslel tak z pozice nevericiho to bude zni vazne … no proste to ani nezkousej.
Myslim si, ze nejvice by pomohla diskuse s nekym, kdo je verici tez a na IVF sel - coz jsem kuprikladu ja (i muj manzel). tak at klidne napise.
verici maji urcite specificke problemy, ktere neverici obvykle nemaji a nechapou. Zidovi taky logicky nevysvetlis, ze veprove je fajn a biologicky hodnotne.
sex u katoliku = byt pripraven na dite. Neni nutno pouze za ucelem plozeni deti, ale neni mozno se poceti aktivne branit. (jen katechismus, bez vlastniho komentare)
odber spermatu muze byt problem, bo katolik by nemel maasturbovat.
Pudloslava píše:
odber spermatu muze byt problem, bo katolik by nemel maasturbovat.
Aha, tak to chápu, ale třeba to u zakladatelky, takto nepraktikují a je opravdu problém jen v tom „studu“. Aspoň jsem to tak z dotazu pochopila.
A navíc když to věděl od začátku, že je takový problém a existuje pouze jediné řešení…
Verunko, ses si jista ze je problem jen v tom dat sperma. Neni spis vymluva s tim, ze se na dite neciti. Manzel verici je ale proto abysme meli dite by udelal cokoli.
Jeste to doma proberte, nikde neni psano, ze prvni IVF vyjde, nas to vyslo az na podruhe a navic, ze partner bude mit sperma v poradku. Takhle to muzete zbytecne odkladat az bude na cokoli pozde.
Pudli, verici neverici vetsina chlapu s masturbaci problem nema, spis naopak
. A pochybuju ze se z toho hrouti u zpovedi.
bubli jsou i takoví, co mají - a třeba z toho skončí i na psychiatrii
baraf ještě k tvému příspěvku. jedna věc, která mě (nebudu říkat, že všechny věřící) dráždí je, když mi nevěřící říkají, jak bych se jako věřící měla chovat a myslet
právě to, že si dotyčný s něčím problém má (IVF) a s něčím ne (rozvedená žena) je podle mě právě známkou toho že je to přemýšlející osoba a ne stádní zvířátko (akceptuje vše) nebo naopak za každou cenu rebel (odvrhne všechno).
Věřící má právo s něčím se stotožnit a s něčím ne. katolická církev lidem mozky nevymývá a my tak můžeme samostatně přemýšlet. Jestli smíme vnitřní ustanovení církve (konkrétně výstupy II. vatikánského) porušovat a jestli to děláme, do toho vážně nikomu nic není. To je jako když si dáš předsevzetí, že nebudeš jíst čokoládu a porušíš ho. Důležité je, jestli jednáme v souladu se svým svědomím a to už zvenku opravdu neposoudí nikdo. A samozřejmě musíme dodržovat zákony této země.
AnastazieB píše:Pudloslava píše:
odber spermatu muze byt problem, bo katolik by nemel maasturbovat.Aha, tak to chápu, ale třeba to u zakladatelky, takto nepraktikují a je opravdu problém jen v tom „studu“. Aspoň jsem to tak z dotazu pochopila.
A navíc když to věděl od začátku, že je takový problém a existuje pouze jediné řešení…
Pro katolíka akceptující výstupy II. vatikánského je tím jediným řešením adopce.
Pudloslava píše:
baraf ještě k tvému příspěvku. jedna věc, která mě (nebudu říkat, že všechny věřící) dráždí je, když mi nevěřící říkají, jak bych se jako věřící měla chovat a myslet
právě to, že si dotyčný s něčím problém má (IVF) a s něčím ne (rozvedená žena) je podle mě právě známkou toho že je to přemýšlející osoba a ne stádní zvířátko (akceptuje vše) nebo naopak za každou cenu rebel (odvrhne všechno).
Věřící má právo s něčím se stotožnit a s něčím ne. katolická církev lidem mozky nevymývá a my tak můžeme samostatně přemýšlet. Jestli smíme vnitřní ustanovení církve (konkrétně výstupy II. vatikánského) porušovat a jestli to děláme, do toho vážně nikomu nic není. To je jako když si dáš předsevzetí, že nebudeš jíst čokoládu a porušíš ho. Důležité je, jestli jednáme v souladu se svým svědomím a to už zvenku opravdu neposoudí nikdo. A samozřejmě musíme dodržovat zákony této země.
Pudlo, já ti nevím. Nějak se mi ta flexibilita víry a výběr pravidel nezdá (respektuju jen to co mi konvenuje).
Já jsem docela málo organizovaná, ale tam kam se „zapíšu“ tam pravidla ctím. Jsem řidič a přijímám pravidla provozu jako dogma (jako celek), a nedovedu si představit jak by to mohlo fungovat kdyby třeba 10% řidičů ignorovalo pravidlo přednosti protijedoucích vozidel při odbočování vlevo (v souladu se svým svědomím, protože nejsou stádní). A chodím taky plavat do různých bazénů, tam mají Provozní řády a v nich někdy podivné požadavky, ale respektuju je (někam nosím i gumovou čepici, někam boty a někam zásadně ne), jako ta blbá ovce.
Atd..
VERŮNEK píše:
Přítel o mém problému ví a počítá s tím,že pokud bychom chtěli miminko,musel by spolu se mnou podstoupit umělé oplodnění.Amyslím,že v tom je kámen úrazu,protože přítel je věřící a navíc pochází z vesnice-je ze staré školy a má s tím trochu problém,říká,že se s tím musí sám nějak vyrovnat.
Tak já jsem to celé pochopila tak, že problém není v tom, že JE VĚŘICÍ a navíc Z VESNICE. Je to opravdu tak, že dítě touto cestou nechce, protože je věřící? Nebo prostě dítě ZATÍM nechce? Nebo ho nechce mít s TEBOU? Zní to drsně. Promiň, ale jen uvažuju nahlas. Z tvého příspěvku mi není jasné, jak moc bere pravidla církve vážně. Pochopila jsem, že ještě ani nejste sezdaní. Nebo ano? (Píšeš, že jsi 3× rozvedená, ale teď už vdaná být nemusíš, aby k umělému oplodnění mohlo dojít. Z toho usuzuji, že jste se s přítelem nevzali. To bys asi o něm mluvila jako o manželovi.) Pokud je TAK MOC zásadový, pak chce možná všechno pěkně popořádku - svatba, pak snaha o dítě… Nevěřím, že by pro něj byla masturbace hřích, ale přitom nemanželské dítě by bylo v pořádku. Celé mi to připadá nějaké divné.....
Možná jsem cíťa, ale jsem alergická na podobné závěry tipu „být věřící a ještě k tomu z vesnice = magor a hňup, který ničemu nerozumí, i když je hodný…“ Nenapsalas to tak, ale já to tak cítím. ![]()
Ty ho znáš nejlíp. Myslíš, že stejný názor by měl i kdyby nebyl věřící a pocházel z města? Netkví ten VÁŠ problém úplně v něčem jiném?
100% souhlasím s Pudlou
Názory BáryF mi přijdou trošku mimo mísu - srovnávat pravidla silničního provozu s věcmi kolem víry a církve… Řekla bych, že spousta nevěřících je se vším hodně rychle hotová, což je samozřejmě hodně jednoduché a pohodlné, takže to v podstatě chápu, i když se s nimi neztotožňuji.
Koukám,jak se diskuze rozjela a moc díky za Vaše názory
Dík za rady,cením si Vaší upřímnosti.Hhed jsem začala jednat abych věděla na čem jsem a narovinu se přítele opět zeptala na děti - kdy by je teda chtěl mít a jestli vůbec,že mi přijde divný,že mu už bylo 35 a o dětech zatím nemluvil atd.No prostě jsem ze sebe vychrlila všechno,co jsem měla na srdci s tím,že i krutá pravda je lepší než nejistota a že už opravdu nechci ztrácet čas
Holky,přítel mi na to řek,že by dítě samozřejmě chtěl,ale ne ted hned,že je to důležitý rozhodnutí.Já se ho ptala,kdy by to teda asi tak viděl a on mi řek,že si to řekneme tak za půl roku,jestli dítě chtít pořád nebude,tak mi prej půjde z cesty a nebo do toho se mnou půjde.Ale jak přežít ten půl rok nejistoty?Nevím jakpro Vás,ale pro mě je to opravdu dlouhá doba,pořád na to musím myslet,co bude,jak to dopadne atd.Rozejít se nechce,má mě prej moc rád a ví,že prej budu úžasná máma.Tak nevim co mám dělat,počkat,nebo to utnout?Já mám na ty chlapy vážně smůlu.Holky,co radíte?Jak by jste se zachovaly Vy?Přítel mi řek,že má strach,kdyby nám vztah nevyšel,co by potom dělal,kdyby jsme měli dítě,že by to pro něj bylo hrozně těžký.Ale to se přece stává,ne? ![]()
Verůnku, máš to těžký… přítel bude asi nezralý, vztahu asi taky moc nevěří. Předpokládám, že v jeho věku má za sebou už několik vztahů a měl by vědět, co cítí a tak. Co se stane za půl roku? Podle mě nic. Ty budeš stále čekat a čekat… Asi bych tomu nechala volný průběh a když tak se poohlížela jinde… Jo a taky mi přijde divný, že mu nevadí, že jsi rozvedená, ale odběr spermatu vadí? ![]()
Omlouvám se zakladatelce, ale nedá mi to ![]()
BaroF, připadá mi vskutku úsměvné, když mi někdo „mimo okruh“ říká věci, o kterých zjevně neví vůbec nic a ještě je sděluje poučujícím tónem
![]()
A ještě jednou: věřící nerovná se pánbíčkář, na tom trvám
minimálně tím věřící dehonestuješ, jestli ti ovšem jde o tohle ![]()