Věříte na duchy?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@kočička Evička píše:
já jsem vždycky věřila těm, kteří se s těmito energiemi „duchy“ setkali, až jsem se s tím setkala taky a bylo to docela nepříjemný, byl to můj otec, který mi náhle zemřel a přišel za mnou poté domů, reagovali na něj psi a můj kamarád jej dokonce viděl, musela jsem udělat určitej rituál, aby odešel.
Ty jo… A zajimalo by mne, jak takovy duch vypada, lita ve vzduchu, je zretelne videt atd.? Mne umrela mamka a moc jsem si prala, aby za mnou prisla jako duch, ale nevim, asi bych mela strach. Tys nebyla rada, ze tata prisel? Treba ti chtel neco sdelit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Šli jsme si hezky v pohodičce sednout do hospůdky naproti našemu paneláku. Jo a podotýkám, že Lenička se z toho úplně dostala a je to naše „puberťačka“,kterou milujeme jako ostatní děti 
V hospůdce jsem si dala kafíčko, manžel pivíčko a (budu používat jejich přezdívky) beriah i jirispirit si dali taky pivenko. Sedíme, kecáme, vypráví nám hlavně příběhy které se jim stali a co zažili. Jenže jsme si to užívali asi půl hodiny a můj manžel potřeboval na wc. Normálně se nemohl ani zvednout jak byl zesláblý a šíleně unavený. Nechápala jsem co se děje. S problémama se zvedl a jen řekl, že jde domů, že nemůže nic…dostala jsem strach. Ale berish mi řekla at sedím a nikam nechodím…že se za mnou motá něco, ale že mám tak silnou obranu, že to na mě nemůže. „TO“ něco vysálo kompletně energii z mého muže. Pak byl okamžik, kdy jsem něco chtěla říct a jen mi oba současně řekli: ted se zvedni a běž rychle domů…teda řeknu vám, že jsem snad do té doby neměla takový strach…nechala jsem na stole peníze a odešla domů…jirispirit i beriah došli za chvilku k nám.
TO něco byla prý nějaká zapšklá duše nějaké ženské a prostě si došla dobít svoji energii 
.Nevím proč napadla tatku a nikdy jsme se to nedozvěděli.
A to jsem si myslela, že už je všem těmhle zážitkům konec.Ale oba nám řekli, že já i manžel máme nějaké schopnosti navíc. Manžel at je hodně opatrný, že se o něj bude pokoušet pozníní černé magie - no z té mám teda pěkný lufty, protože by se to mohlo otočit proti němu 
a já že se taky budu něčemu věnovat, že jsem taková ještě nezkušená čarodějnice, ale nevím o tom…že budu zkoušet co mi bude vyhovovat, ale dojdu na to po 40 a budou to obrázky…
No nějak jsem nad tím stále přemýšlela, ale postupně i zapomněla…v roce 2006 umřel jeden známý a zůstala po něm žena. Když umíral, byla jsem za nim v nemocnici…byl už v komatu, ale já mu ještě tam slíbila, že se o Alču postaráme jak nejlíp to půjde a nedáme ji do DD - byla teoreticky mladá, ale nemocná. Ale já z něj cítila, že už tam jakoby napůl nebyl. Měla jsem nutkání ho ještě pohladit po ruce a rozloučit se s ním…byl na něj hrozný pohled a vidím ho dodnes. Zmáčkl mi ruku, otevřel oči, podíval se na mě a pustil mě…tu noc zemřel…a já se v noci probudila, protože jsem cítila nějaké studené závany kolem hlavy… Jinak my mu slíbili, že se o jeho ženu budeme starat. Tož jsme si ju vzali k nám, do 3+1 s 4dětma a jedním v bříšku…ale zvládli jsme to. Asi tři týdny na to, mi odvezli tatku do nemocnice, že mu objevili tumor na plicích. Já se o tom dozvěděla až za 4dny . Mám to taky před očima…byla neděle poledne, mě něco nutilo zavolat máti a zeptat se na tatku…jen mi řekla, že je to blbý a že už máme počítat se vším. Bylo mu teprve 59,ani jsem mu neřekla, že čekáme mimčo - čekali jsme na genetiku a měli strašný strach, že to špatně skončí. No a já od toho telefonátu byla jak na trní…pořád nervozní až to manžel nevydržel a říká: obleč se a jedem. Bylo večer skoro 20hodin…já nejdřiv, že jo, ale pak jsem se sekla, něco mi prostě pořád říkalo: nech si ho v paměti takového jaký byl…bylo to hrozný, nevěděla jsem kam před těmi hlasy utéct…dala jsem si panáka a nikam jsem nejela…Ráno mi máti volala, že tatka večer v devět hodin umřel. Já to už ale věděla večer. Prostě jsem měla pocit, že přišel k nám domů, řekl mi, že mě měl vždycky moc rád, měla jsem pocit, že mě pohladil a odešel. Nespala jsem celou noc, jen se převalovala…ale ted se vrátím ještě k těm dnům, kdy probíhaly pohřby…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Takže: každý máme nějaký ten hřích..někdo větší, někdo menší…někdo mín a někdo víc…
Nejdřív pohřeb toho známého Pepíka:
Ten den krásně svítilo sluníčko. Pohřeb byl v kostele ve dvě hodiny. Moc lidí nepřišlo, nebyl moc oblíbený a co jsme se postupně dovídali, tak hodně omezoval a ubližoval svojí ženě. Měl jednoho nemanželského syna a jednoho syna z předešlého vztahu…ale asi se nikdy nestýkali, protože jeden na pohřeb ani nedojel a druhý se hned po příjezdu zajímal co bude po tatkovi dědit…pěknej hnus…
Když ke kostelu dojelo auto s rakví, tak se najednou strašně zatáhlo, černé mraky jako blázen, zvedl se vítr a nikdo nechápal kde se to vzalo, když předtím byla obloha nádherně modrá…
Když vnesli rakev do kostela, tak mraky jako mávnutím proutku zmizelo…po smutečním obřadu šla rakev s ostatky ke spálení…no a jak rakev vynášeli, zase se zatáhlo a nastala ukrutná bouřka a trvale jen pár minut než tu rakev naložili do auta…pak zas jak vymeteno…ani ve snu mě nenapadlo co to je…až manžel mi doma povídá, že Pepa nešel do nebe, že ho sebrala temnota…
No a o tři týdny později pohřeb tatky:
pršelo jako blázen, bylo teplo a taková mírná bouřka…rozloučení jsm eměli ve smuteční síni a manžel byl s Ondráškem a Leničkou dál…přece byli malincí a těžko se jim vysvětlovalo, že tu už dědeček není…no a po projevu, jak začíná ta rakev zajíždět se najednou udělalo nádherně a začalo svítit sluníčko… a zase manžel říkal, že se o tatku přehadovala temnota s nebem, ale skončil nahoře…a neumím to vysvětlit…strašně dlouho se mi kdykoliv při pohledu na nebe vynořovala tatkova tvář…
Za nějakou dobu jsem musela do nemocnice…a pořád jsem měla pocit, že je tam tatka se mnou, že cítím takový chladný závan kdykoliv na něj pomyslím nebo ho vzpomenu…a tohle měl i manžel… 
V té době jsme se už připravovali na nastěhování do nového domečku…narodil se Vojtíšek a my se stále starali o Alenu. Sice to bylo těžké, protože byla schizofrenička, všude viděla hady a ještěrky, její otec je prý taky had a přišel za ní, aby ji řekl, že se s námi bude mít dobře, ale že už brzy půjde za ním…to bylo nějak v prosinci…no bylo jí necelých 54let, takže jsme to nějak neřešili…prostě má to svoje a my ji tak brali…překulili se Vánoce a blížili se Alčiny narozeniny. Já jsem 17.1. a ona byla 19.1…tak jsem plánovali, že to oslavíme dohromady…nakoupili jsme ji nějaké dárečky, upekli dort…všechno v pohodě…jen následující dny jsem dostala hnisavou angínu a alču trápil kašel…dr ji prohlídla a že ji máme koupit nějké cucací bombony. Ale Alča začala být nějaká špatná, už jsme ji museli koupat, vodit na wc, nakrmit…vzalo to rychlý spád.23.1. odpoledne mi jen tak mezi řečí řekla, že tu má tatínka a že na ni čeká, že už musí jít…no já, kam by chodila, jen at si sedne, že jí uvařím kapučíno a budeme čist s dětma pohádky…ty milovala. Nějak to odpoledne uběhlo a byl čas koupání…no Alča byla úplně ledová, barva kůže šedá a jak jsem ji umývala, měla jsem pocit, že na mě sáhla smrt…fakt ten pocit nepřeju nikomu. manžel ji nachystal večeři, uvařil velký hrnek čaje a ještě chtěla jedno kapučíno. Tak ho dostala a už bylo půl desáté, čas aby šla spát. Strašně na mě naléhala, že se chce podívat ještě na miminko a na ostatní děti…no moc se mi nechtělo, přece jen kašlala, děti spali…no ale dovolila jsem jí jen nakouknout…tehdy řekla, že jsou všechny moc krásné a že nám přeje jen štěstí a lásku v rodině. Vůbec jsme neveděli kde se to v ní vzalo…tak jsm e ji uložili do postele, manžel ji dal ještě jednu peřinu a otevřeli jsme okno, at se jí vyvětrá…už se podělávala do plenek a vbylo to v pokoji znát. my jí ho uvolnili a s 5dětma jsme bydleli jen obyvák a ložnice. nedalo se jinak. Ale šlo o to, ještě měsíc vydržet než se doopravuje barák(ten byl po Pepovi - manželovi Aleny) a nastěhujeme se do něj. Tak se chystala pro Alču zvlášt koupelna, zvlášt wc i její pokojík. No ale zpátky k Alči…o půlnoci jsme ji chodili budut ještě na wc.To byla doba, kdy jsem kojila Vojtíška. Najednou manžel doběhl a říká: Alena je mrtvá…šok a já, že ne, že to je blbost, protože ještě v deset jsem tam zavírala okno a říkala mi, že je jí dobře a přála mi dobrou noc a já ji…
Vyletěla jsem z postele, Vojtíška strčila manželovi do ruky a normálně jsem si na ni musela sáhnout…byla fakt bez pulzu a úplně jak kus ledu…sáhl si někdy někdo z vás na mrtvolu? …otevřela jsem okno…něco vletělo dovnitř, záclona se úplně zamotala a zase jsem úplně cítila jak se točí kolem mě studený vzduch a pak to jakoby šlo zase k oknu…
No pak následoval ten proces záchranka-pohřebáci…my s tátou zapálili svíčku, otevřeli flašku slivovice…
Keště měsíc jsme v tom bytě bydleli…do pokoje po Aleně už nikdo nešel bydlet…po setmění neměl nikdo ani odvahu otevřít dveře a ani přes den tam nechtěli děti být, že je tam pam BUBU…takjže já za dva dny zlikvidovala všecko oblečení, postel, skřín, stůl, židle..prostě vše co tam bylo, nakonec i koberec a pokoj zůstal opuštěný. Občas večer jsem z toho pokoje slyšela zvuky, kroky a asi jsem pako, ale i kašlat Alenu…
Za měsíc jsme se stěhovali do RD, kde bydlíme dodnes a kolotoč s něčím tajemným začal nanovo a ještě to bylo více tajemné až strašidelné
O tom zase až zítra 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Alay88 píše:
@MaMiNkA72 tý jo tak do zítra nad tím budu přemýšlet, ty bláho!
No říkám..kdyby se m i chtělo a napsala jsem spoustu podrobností kolem dokola…třeba co jsme s Alčou zažívali za hrůzy(vytentovala se doprostřed místnosti…do vany…nahá chodila ven o půlnoci…), tak je to na knížku 
…otázka, jestli by ji někdo vydal a pak četl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A ještě k takovi…manžel mi říkal, že ho tu pořád držím, že nemůže odejít…at ho pustím…já nemohla, asi až za 4 roky a něco jsem se odhodlala ho pustit, aby našel svůj klid…a ulevilo se i mě. Někdy to taky popíšu co se událo…ted už všem dobrou noc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@MaMiNkA72 Ty jo, jsou veci mezi nebem a zemi. Krasne jsi to napsala, jsem zvedava na dalsi prihody. Ja zazilajednou takovy divny pocit. Kdyz v nemocnici umrela mamka, tak pak ten den vecer, kdyz jsem byla v posteli jsem ji citila, takovy studeny zavan vzduchu, pritom to bylo v lete. A obdivuji te, jak ses dokazala postarat o vlastne cizi pani. Mne po smrti mamky zustala babicka, ktera na tom byla asi podobne, jako tva Alca. Nedala jsem ji do zadne lecebny, starala jsem se o ni doma 8 let. Bylo to tezke pro mne jako pro vnucku, co pak teprve pro tebe… Musis mit svatozar. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Bami díky, ale já to nějak neřeším, prostě jsem taková a manžel mi říká, tak co nového"ty moje charito" . Já se od 12 starala taky o babi…no to se sem ani nedá všecko psát co jsem zažila…už jsem několikrát uvažovala, že napíšu nějakou knížku o svým životě. Naše se rozvedli, máti s náma zůstala sama, já nejstarší, babi těžkou cukrovku, už mi umřelo dost spolužáků, kdysi u mě bydlela měsíc kamarádka se 2dětmi - kluk postižený, roštěp celého obličeje(její tatka ju vyhodil v noci na ulici i s dětma, podotýkám v ziměú, co měla dělat, vzala jsem ji k nám a bydlela u nás ten měsíc než vylítala podnájem a peníze…no a manžel říkal, že má doma ted dvě manželky .Ted o prázninách jsem tu měla další maminu s ogárkem, to samé, matka ju vyhodila na ulici. Ale já nečekám žádný vděk…říkám si, že jednou se m i to vrátí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Bami a řekni, že ti po babičce není smutno…kor když jsi kolem ni takovou dobu chodila a zaopatřovala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Bami píše:
Ty jo… A zajimalo by mne, jak takovy duch vypada, lita ve vzduchu, je zretelne videt atd.? Mne umrela mamka a moc jsem si prala, aby za mnou prisla jako duch, ale nevim, asi bych mela strach. Tys nebyla rada, ze tata prisel? Treba ti chtel neco sdelit
ahoj…stalo se to takto: dva dny nato, co taťka zemřel, mi volal kamarád, jestli by mě to potěšilo, že dojede na kafe, když mám ten smutek. Sedím doma u PC, zády k oknům, co vedou směrem ven před dům, on volá, že za 10 minut dojede, že je už na cestě. Mojí psi v ten samý čas a pak i potom vedle mě chodili pořád dokolečka a štěkali na strop a čučeli ke stropu, bylo to divný, nikdy jsem to neviděla a nechtěli toho nechat. Pořád jsem hledala na stropě, jestli tam není nějakej pavouk nebo něco, ale nic tam nebylo. Uběhly cca 2 hodiny a kamarád nikde, tak mu volám, proč nedojel. On mi řekl, že dojel, že dlouho zvonil, ale že nikdo neotvíral. Je vysokej, nakoukl přes branku, odkud je vidět na ty okna, co tím směrem vedou, a viděl mužskou postavu, jak stojí za oknem, přihrbená, ruce v bok a dává mu prý divným gestem najevo, ať odjede. Prý si myslel, že mám nějakou návštěvu a že vůbec neví proč, ale že ho něco strašně nutilo ihned odjet pryč, že měl z té postavy strašnej pocit. Vynadala jsem mu, že u mě nikdo nebyl, že bych jej přece nezvala a i kdyby, že bych mu snad otevřela, či se mu ozvala. On mi řekl, že ho vůbec nenapadlo, že mohl ke mně třeba někdo vlézt, někdo cizí, že se mi mohlo něco stát, když neotvírám. Mám doma kamerový systém, který se nahrává - 8 kamner - 1 je namířená přímo na branku a vchod, tak dojel druhej den znovu, chceme vyvolat ten záznam, ale nevěděli jsme přesně ten čas příjezdu, tak koukám do mobilu, kdy volal, a záznam v mobilu nikde, tak kouká on a u něho taky nic, prostě jako bysme spolu vůbec nevolali. Tak jsme projeli kameru v tu dobu i bez té informace (přibližně jsme to věděli) a v ten čas, co zvonil (zvonek byl funkčí a přesto prostě nezvonil, ale pak hned zase ano), tak před kameru najela obrovská světelná koule a zastínila jeho a branku, po cca deseti minutách koule zase pomalu odplula. Byla jsem z toho úplně hotová, protože jsem se toho bála, že je u mě a ještě zhmotněnej se ukázal někomu. Kamarád je pragmatickej člověk, na duchy nevěřil, smál se tomu všem do té doby, co nevidí černý na bílým - neřeší. Řekl mi, že mu tento zážitek změnil život - pohled na tyto energie a že by byl nejšťastnější, kdyby se mu tohle nikdy nepřihodilo. Když jsem se radila, co mám dělat, dostala jsem radu od lidí, kteří znají tyto věci, že mám udělat určitej rituál, aby ta energie odešla. V hluboké noci jsem zapálila svíčku (všude zhasnuto a já sama doma - brrrr), v duchu promluvila s duchem otce a poprosila ať odejde atd atd. Měla jsem zavřený oči a požádala jej, ať mi dá nějak najevo, jestli je přítomne a náhle mi přes záda projel velký závaz ledového vzduchu a potom ještě když jsem ukončila rituál, a ptala se, jestli už může v klidu odejít, tak zase ten led přes záda - zezadu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kočička Evička ach jo…taky jsem se takhle loučila s tatkou…u svíček, sama v úplné temnotě a ještě před půlnocí…bylo to hrozné, ty studené závany úplně naháněly strach a přitom úlevu..těžko popsatelné…ale odešel taky v pokoji a tak to má být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky, dneska psát nebudu…malá je po očkování a do toho ji lezou horní trojky a je to mazec…takhle protivná nikdy nebyla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky, nějak není nálada na psaní a ani čas…no třeba zítra něco pisnu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@MaMiNkA72 Dneska je dobře, že nic nenapíšeš, jsem tady na noc opět úplně sama. Včera jsem se tu začetla a měla jsem paranoidní představy 
Zítra už bude přítel doma, tak mi to nevadí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
