Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Věříte - nevěříte v tajemno??
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.5.10 15:56
Jura: no já předpokládám, že to asi nakonec žádná záhada nebude, nevěřím, že se ta loď ztratila někde v časoprostoru, pak se objevila jinde s námořníkama, zatavenejma dovnitř. Nicméně, jednu dobu mě kamarádka docela nahlodala, že je to pravda 
Koukala jsem i na ten film, ale to je úplná blbost, to snad s tou „teorií“ nemá ani nic společnýho 
No, ale co se tam nakonec teda stalo? Se jim ta Loď potopila a nechtěli to beztak přiznat, že jo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.10 16:47
a verme :-)
No ja se priznam 
ja verim .. verim na tajemno … verim na andely na ty hodne a taky na ty zle verim v prevteleni a pak i ja mam par prihod jedna byla kdyz mama umrela .. tata se mi snazil dovolat na mobil ale nedovolal se tvrdil , ze jsem mela obsazeno … proto volal manzelovi…nevolala hjsem …sedela jsem proti nemu a vysivala. Manzelova babicka vzdy vzpominala jak u jeji sestry v Detmarovicich , kdyz nekdo umrel zastavily se hodiny a otviraly se supliky v almare … a je fakt , ze kdyz umrel tri mesice tata po mame praskla mi jubilejni sklenicka , kterou jsem od nej dostala k narozeninam .. mela jsem ji v sekretari…proste pukla…
Verim i na to , ze clovek citi , kdyz se blizi jeho konec .. tata byl vasnivy kutil a doma jsme meli plno naradi a sroubku a maticek a takovych ruznych serepeticek 
nikdy by nikomu nic z naradi nedal .. pujcil to jo , ale nedal … a pak kdyz byl v nemocnici byla nedele mi rikal ze si ma manza vzit co jen chce ze on uz topotrebovat nebude .. rikam mu ze za nim prijdu v utery .. v pondeli ze prijde segra s brachou a ja s manzelem v utery… kdyz jsme odchazeli loucil se se slzami v ocich a rikal v utery nechod , sla bys zbytecne … v pondeli vecer zemrel …
Hold je spousta nevysvetlitelnych zahad mezi nebem a zemi , kterym my asi nikdy neprijdeme na kloub
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.10 17:13
eva76: mezi loděnicemi v Bostonu a přístavem ve Filadelfii je tzv. servisní námořní kanál. To aby opravované lodi nemusely obeplouvat celý ten kusanec pobřeží. No a když loď proplula tím kanálem a objevila se z loděnice v přístavu, tak kdosi spočítal, že kolem pobřeží by musela za stejnou dobu plout rychlostí kolem 250 km/hod. No a to je hydrodynamicky neproveditelné. Nejrychlejší lodi plují tak stovkou.
Fór je v tom, že ten kanál při pohledu z vnitrozemí přikrývají pahorky a stromy…
Zatavení námořníci jsou výmysl, ale v té době dělalo námořnictvo pokusy s odolností lidského mozku proti intenzivnímu elektromagnetickému poli v tzv. Pojektu Montauk. Tak odtud můžou pocházet různé zvěsti - pokusné osoby se děly vedle velkých cívek o průměru okolo dvou metrů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Rose-k
3.5.10 17:19
Tak já jen dodám,že věřím v něco jako tajemno
Občas se dějou věci,který nikdo nevysvětlí,jinak než,že je asi opravdu něco mezi nebem a zemí
- Citovat
- Upravit
Rose-k
3.5.10 17:30
Ve vesnici, kde jsem bydlel, se 10.10.1994 stalo něco strašného. Neovládaný náklaďák tam vletěl mezi děti z mateřské školky, které šly na procházku. Tři děti a učitelka na místě mrtvé, kamarádovu dcerku dávali doktoři z úrazovky a z popáleninového centra několik týdnů dohromady (rozbité čelní laloky mozku, skalpovaných 80 procent obličeje). Ty mrtvé děti byly dvě holčičky a kluk. Do roka se v těch stejných rodinách narodily děti přesně v té samé kombinaci - zase dvě holčičky a kluk, změna žádná. A do pěti let se rozpadlo i to poslední z těch tří manželství. Jestli to měla být zkouška trvalosti svazku - kdo ví…
Nedá mi to, abych necitoval v té souvislosti svoji prababičku :„Koho pánbůh miluje, toho křížem navštěvuje. Boží přízeň je vyznamenání a kdo si ho neváží, přijde o všecko…“ no a někdy si říkám, jestli se tahle slova neměla vztahovat k tomuto případu. Fakt je na světě moc věcí, na které je můj rozum krátký… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.10 17:41
Věřím, hodně věřím na reinkarnaci, anděly, tajemno v sílu přírody…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.10 20:25
taky aby tu byl i nekdo z druheho brehu - neverim. ale na podobne filmy se take rada koukam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.10 20:27
V co taky věřím, je jakési „pole“ obklopující lidské tělo. Říkejme mu třeba aura nebo jakkoliv. Pamatuju si, když nám na střední škole učitel technologie vyprávěl o dvojčatech, která měla šílené migrény (už od puberty), když se k sobě přiblížila na míň jak pět metrů. Se stárnutím se ta vzdálenost zvětšovala… Tak se jeden z nich odstěhoval kamsi do Chebu (z Brna), aby měli oba klid… Pak si až do smrti psali a telefonovali. Ale ono to telefonování za minulého režimu bylo něco podstatně jiného než volání mobilem. Takže se vlastně až do smrti nepotkali. Zemřeli v tříměsíčním odstupu od sebe, to jim bylo kolem pětaosmdesáti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.10 20:35
Jo, a nedá mně to zmínit „boží trest za službu v armádě bolševika“, jak to kdysi vykřikovala u nás na vesnici jedna kostelová babka. Jejich sousedi měli kluka na vojně (základní vojenská služba), který se ženil už před vojnou (nemusel, chtěl) a během vojny se při dovolenkách snažili o miminko. A pořád se nedařilo. A ta babka si tu rodinu pořád brala do úst. Vysvětlení bylo samozřejmě jednodušší: ten kluk sloužil jako obsluha radaru, který sledoval německý vzdušný prostor. A mikrovlny té vlnové délky, která se tehdy používala, dokázaly téměř stoprocentně udusit životaschopnost spermií na několik měsíců dopředu. Tak se ověřilo, že nechráněný sex chlapců z obsluh vojenských radarů ještě rok po skončení vojny není žádný problém (z pohledu sexuchtivého chlapa, z pohledu potenciální maminy zase naopak).
A ta horlivá „Kelišová“ v tom viděla boží trest… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.10 09:18
U nás v rodině když má někdo zemřít tak vidí zemřelé příbuzné…nevím proč,ale je to tak…můj děda umřel v 96 náhle v nemocnici…šel tam pouze na nějaký RTG…já už věděla,že se z té nemocnice nevrátí…nevrátil…měla jsem ho moc ráda…mrzelo mě,že jsem za ním nejela na návštěvu…byla jsem na odpolední…sama v místnosti a člověk při práci přemýšlí nad vším možným…i nad dědou-proč tak rychle a najednou odešel…děda používal jednu svou oblíbenou kolínskou už spoustu let…jak jsem tam tak seděla najednou mě ovunula jeho vůně…jenom na pár vtěřin…tak dva tři nádechy…a byla pryč..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.10 10:47
Jura: já tušila, že v tom bude nějakej „fígl“, takže oni měli zkratku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.10 13:51
Ahojky, já si třeba myslím, že na tom něco bude…znám spoustu lidí, kteří říkají, že se setkali (jak se říká) s nadpřirozenými bytostmi, nebo s duchy.. Já osobně se tu možnost neměla a jsem celkem i ráda, protože si nedokážu představit, jak bych asi reagovala… Docela by mě zajímalo, co se děje po smrti… jestli opravdu duše odchází do nebe.. je to docela zajímavé..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.10 15:54
Zaujala mě tahle diskuze a musim se taky přidat. Věřim, že existuje posmrtný život nebo aspoň něco nevysvětlitelnýho mezi nebem a zemí. Mám pocit,že jsem jednou ducha viděla, když mi byly asi tak 4 roky. Tenkrát jsem se v noci probudila na nočník a jak jsem tam seděla,tak někdo zaklepal na dveře a když jsem řekla dále,tak se dveře otevřeli a někdo tam stál (první moje myšlenka byla,že je to děda a má na sobě bílé prostěradlo) a vůbec se nehýbal. Začala jsem brečet,tak to zase odešlo a od tý doby nic. I když pár nevysvětlitelných věcí ještě mám,ale to by bylo na dlouho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
