Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@emilio78 píše:
Chtěl jsem zmínit vpomínku z dětství, zda-li je taková vzpomínka spojená s výchovou či správnou výchovou v prostředí vesnickém.Tehdy se mi to zdálo vše přirozené, měl jsem respekt k otci a ten mě učil poslušnosti. V té době jsem nedokázal posoudit jestli ten rámec poslušnosti byl adekvátní.
Mohlo mi být tehdy možná 13 až 15 let už si přesně nevzpomínám, každopádně otec chtěl abych byl ve fyzické kondici.Vzal dvoukolový vozík a namontoval do něj staré křeslo. Do vozíku se posadiil a já jsem měl za úkol chytnout za oje a vozit ho. Já jsem s vozíkem šel nebo běžel a on seděl za mnou v tom křesle ve vozíku. Říkal, že je to tak správně a tím si udržím kondici. Já jsem neodmítal jelikož jsem myslel že je to takto správně. Zpočátku to bylo až takové legrační jako hra, ale postupně trasu prodlužoval… prý že je to tréning a že musím zvládnout ho vozit i delší trasy, takto jsem ho třeba dovezl k jeho kamarádovi, vystoupil s vozíku, ale vozík mi přikázal schovat aby ho neviděl, že to bude takové naše tajemství. V létě jsem ho takto musel vždy ke kamarádovi dovézt a pak jsme přišli oba k němu a ten jeho kamarád se na mě díval, jelikož jsem stál vedle otce a byl po takovém výkonu zplavený. Takto jsem ho pak musel vozit na setkání za jeho kamarádem pravidelně a v letních vedrech to nebylo nic jednoduchého. Takto jsem ho vozil i do krčmy, která byla asi cca 3 km daleko a část cesty byla i do kopce. To se mu v létě do kopce nechtělo jít. Tak jsem ho musel dovézt a do kopce se s vozíkem běžet nedalo tak jsem ho jen táhnul. Jakmile jsme byli poblíž, vozík jsme opět nechali tak aby ho nikdo neviděl a šli jsme oba do krčmy. Tam jsme se posadili, otec si dal pivo mě přikázal sodovku. Pak přišel i ten jeho kamarád a všichni se tam na mě koukali jak tam sedím ještě udýchaný. U stolu jsem se před všemi otíral. Padly jen takové ty komentáře… ten tvůj syn je pěkně zpocenej. Z toho tvýho syna pěkně leje… ale nikdo netušil proč…
šlo o běžnou výchovu na vesnici? Bylo toto běžné? Poslušnost byla na prvním místě…
Detstvi jsem nemel žadne, protoze nas bylo v chalupe jedenact a museli jsme si pujčovat boty, nekdy i dřevaky…
Jindřich Šimon Baar -Pro kravičku
To je určitě zase ten úchyl, co tu psal o poutání problémového syna k posteli a oblékání kalhot s těsnými kšandami, které si kluk nemůže sám sundat ![]()
@Michelle_M píše:
To je určitě zase ten úchyl, co tu psal o poutání problémového syna k posteli a oblékání kalhot s těsnými kšandami, které si kluk nemůže sám sundat
cože???
@Magical-eyes píše:
![]()
![]()
cože???
Už je to smazané, bylo tam i nechutný video.
edit - to s těmi kšandami taky, jmenovalo se to „Nošení oblečení za trest“ nebo tak podobně. Prostě extrémní honibrk ![]()
U nás na vesnici táta vozil nás děti. Na motorce. To jsme se panečku měli. ![]()
@K2 8611 píše:
U nás na vesnici táta vozil nás děti. Na motorce. To jsme se panečku měli.
Já se vozila na prázdném trakaři.
@Russet píše:
Já se vozila na prázdném trakaři.
Na vozíku nás samozřejmě vozil taky. A na kolečku. Ale motorka byla lepší. ![]()
@K2 8611 píše:
Na vozíku nás samozřejmě vozil taky. A na kolečku. Ale motorka byla lepší.
Hlavně, že jsi přežil. Mnoho dětí takové štěstí nemělo.
To mi akorát připomnělo film, na kterém jsme byli povinně se školou (hluboká totalita),jmenoval se Julek, bylo to o malém Juliu Fučíkovi
,o něco stršího pak hrál Filip Renč, a jeho tátu hrál Láďa Frej. A on Filipa kv. nějaké (asi tedy školní) divadelní hře vozil na trakaři v sudu, asi aby se při „premiéře“ nebál, už nevím jistě. Tohle asi viděl málokdo, tak jsem to našla.