Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vesnická výchova?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
24.4.22 00:54
Vesnická výchova?
Chtěl jsem zmínit vpomínku z dětství, zda-li je taková vzpomínka spojená s výchovou či správnou výchovou v prostředí vesnickém.
Tehdy se mi to zdálo vše přirozené, měl jsem respekt k otci a ten mě učil poslušnosti. V té době jsem nedokázal posoudit jestli ten rámec poslušnosti byl adekvátní.
Mohlo mi být tehdy možná 13 až 15 let už si přesně nevzpomínám, každopádně otec chtěl abych byl ve fyzické kondici.
Vzal dvoukolový vozík a namontoval do něj staré křeslo. Do vozíku se posadiil a já jsem měl za úkol chytnout za oje a vozit ho. Já jsem s vozíkem šel nebo běžel a on seděl za mnou v tom křesle ve vozíku. Říkal, že je to tak správně a tím si udržím kondici. Já jsem neodmítal jelikož jsem myslel že je to takto správně. Zpočátku to bylo až takové legrační jako hra, ale postupně trasu prodlužoval… prý že je to tréning a že musím zvládnout ho vozit i delší trasy, takto jsem ho třeba dovezl k jeho kamarádovi, vystoupil s vozíku, ale vozík mi přikázal schovat aby ho neviděl, že to bude takové naše tajemství. V létě jsem ho takto musel vždy ke kamarádovi dovézt a pak jsme přišli oba k němu a ten jeho kamarád se na mě díval, jelikož jsem stál vedle otce a byl po takovém výkonu zplavený. Takto jsem ho pak musel vozit na setkání za jeho kamarádem pravidelně a v letních vedrech to nebylo nic jednoduchého. Takto jsem ho vozil i do krčmy, která byla asi cca 3 km daleko a část cesty byla i do kopce. To se mu v létě do kopce nechtělo jít. Tak jsem ho musel dovézt a do kopce se s vozíkem běžet nedalo tak jsem ho jen táhnul. Jakmile jsme byli poblíž, vozík jsme opět nechali tak aby ho nikdo neviděl a šli jsme oba do krčmy. Tam jsme se posadili, otec si dal pivo mě přikázal sodovku. Pak přišel i ten jeho kamarád a všichni se tam na mě koukali jak tam sedím ještě udýchaný. U stolu jsem se před všemi otíral. Padly jen takové ty komentáře… ten tvůj syn je pěkně zpocenej. Z toho tvýho syna pěkně leje… ale nikdo netušil proč…
šlo o běžnou výchovu na vesnici? Bylo toto běžné? Poslušnost byla na prvním místě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.4.22 01:26
O běžnou výchovu nešlo. To nikdy nikdo vozík neviděl, nikdo vás nepotkal? Zvláštní…
A proč to po letech řešíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 01:26
@emilio78 píše:
Chtěl jsem zmínit vpomínku z dětství, zda-li je taková vzpomínka spojená s výchovou či správnou výchovou v prostředí vesnickém.Tehdy se mi to zdálo vše přirozené, měl jsem respekt k otci a ten mě učil poslušnosti. V té době jsem nedokázal posoudit jestli ten rámec poslušnosti byl adekvátní.
Mohlo mi být tehdy možná 13 až 15 let už si přesně nevzpomínám, každopádně otec chtěl abych byl ve fyzické kondici.Vzal dvoukolový vozík a namontoval do něj staré křeslo. Do vozíku se posadiil a já jsem měl za úkol chytnout za oje a vozit ho. Já jsem s vozíkem šel nebo běžel a on seděl za mnou v tom křesle ve vozíku. Říkal, že je to tak správně a tím si udržím kondici. Já jsem neodmítal jelikož jsem myslel že je to takto správně. Zpočátku to bylo až takové legrační jako hra, ale postupně trasu prodlužoval… prý že je to tréning a že musím zvládnout ho vozit i delší trasy, takto jsem ho třeba dovezl k jeho kamarádovi, vystoupil s vozíku, ale vozík mi přikázal schovat aby ho neviděl, že to bude takové naše tajemství. V létě jsem ho takto musel vždy ke kamarádovi dovézt a pak jsme přišli oba k němu a ten jeho kamarád se na mě díval, jelikož jsem stál vedle otce a byl po takovém výkonu zplavený. Takto jsem ho pak musel vozit na setkání za jeho kamarádem pravidelně a v letních vedrech to nebylo nic jednoduchého. Takto jsem ho vozil i do krčmy, která byla asi cca 3 km daleko a část cesty byla i do kopce. To se mu v létě do kopce nechtělo jít. Tak jsem ho musel dovézt a do kopce se s vozíkem běžet nedalo tak jsem ho jen táhnul. Jakmile jsme byli poblíž, vozík jsme opět nechali tak aby ho nikdo neviděl a šli jsme oba do krčmy. Tam jsme se posadili, otec si dal pivo mě přikázal sodovku. Pak přišel i ten jeho kamarád a všichni se tam na mě koukali jak tam sedím ještě udýchaný. U stolu jsem se před všemi otíral. Padly jen takové ty komentáře… ten tvůj syn je pěkně zpocenej. Z toho tvýho syna pěkně leje… ale nikdo netušil proč…
šlo o běžnou výchovu na vesnici? Bylo toto běžné? Poslušnost byla na prvním místě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 04:24
Neuvěřitelné… Zapřáhl tě jako vola… Jestli to není troll, tak to opravdu normální výchova není a tvůj otec byl úplně mimo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
24.4.22 06:16
A nikdy nikdo neviděl, jak se magor nechá tahat nedospelym klukem na vozíku do kopců 
Tak jistě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 06:24
A určitě jsi jedináček a vyrůstal jsi bez matky. Byla to tak strašně tajné, že o tom nevěděla ani matka.
A i kdyby to tak bylo. Poznamenalo tě to v tom, že i po letech je to pro tebe důležité. Na druhou stranu, tu kondičku jsi z toho asi měl ne?
Jinak teda asi velký trauma…první příspěvek a hned takové délky a ještě chlap a asi ne nejmladší 
Co tady od toho očekáváš? Politování nad tvým dětstvím? Že otec tě zotročoval? Neměl na motorku, tak zapřáhl syna?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 06:44
Ne není to normální výchova, pokud je to pravda, tvůj otec je magor, ale spíš bych řekla, že je to vymysleny příběh.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 06:53
@emilio78 píše:
Chtěl jsem zmínit vpomínku z dětství, zda-li je taková vzpomínka spojená s výchovou či správnou výchovou v prostředí vesnickém.Tehdy se mi to zdálo vše přirozené, měl jsem respekt k otci a ten mě učil poslušnosti. V té době jsem nedokázal posoudit jestli ten rámec poslušnosti byl adekvátní.
Mohlo mi být tehdy možná 13 až 15 let už si přesně nevzpomínám, každopádně otec chtěl abych byl ve fyzické kondici.Vzal dvoukolový vozík a namontoval do něj staré křeslo. Do vozíku se posadiil a já jsem měl za úkol chytnout za oje a vozit ho. Já jsem s vozíkem šel nebo běžel a on seděl za mnou v tom křesle ve vozíku. Říkal, že je to tak správně a tím si udržím kondici. Já jsem neodmítal jelikož jsem myslel že je to takto správně. Zpočátku to bylo až takové legrační jako hra, ale postupně trasu prodlužoval… prý že je to tréning a že musím zvládnout ho vozit i delší trasy, takto jsem ho třeba dovezl k jeho kamarádovi, vystoupil s vozíku, ale vozík mi přikázal schovat aby ho neviděl, že to bude takové naše tajemství. V létě jsem ho takto musel vždy ke kamarádovi dovézt a pak jsme přišli oba k němu a ten jeho kamarád se na mě díval, jelikož jsem stál vedle otce a byl po takovém výkonu zplavený. Takto jsem ho pak musel vozit na setkání za jeho kamarádem pravidelně a v letních vedrech to nebylo nic jednoduchého. Takto jsem ho vozil i do krčmy, která byla asi cca 3 km daleko a část cesty byla i do kopce. To se mu v létě do kopce nechtělo jít. Tak jsem ho musel dovézt a do kopce se s vozíkem běžet nedalo tak jsem ho jen táhnul. Jakmile jsme byli poblíž, vozík jsme opět nechali tak aby ho nikdo neviděl a šli jsme oba do krčmy. Tam jsme se posadili, otec si dal pivo mě přikázal sodovku. Pak přišel i ten jeho kamarád a všichni se tam na mě koukali jak tam sedím ještě udýchaný. U stolu jsem se před všemi otíral. Padly jen takové ty komentáře… ten tvůj syn je pěkně zpocenej. Z toho tvýho syna pěkně leje… ale nikdo netušil proč…
šlo o běžnou výchovu na vesnici? Bylo toto běžné? Poslušnost byla na prvním místě…
Poslušnost a vedení k práci, pomoci s hospodářstvím. To ano. Ale toto je týrání svěřené osoby. A ten dovětek o pocení, mi milý Emile, zavání trolem. I krčma snad nikdo běžně neřekne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 06:59
Už vidím to schovávání vozíku někde u kamaráda anebo u „krčmy“, příště bych potrollovala trochu víc realisticky…
A v patnácti, že by si t někdo nechal líbit, ha ha 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 07:04
Moje matka byla alkoholička, která si nechodila pro ránu daleko a ne opravdu jsem si odmala nemyslela že je to prostě taková výchova. Přece ti nemohlo přijít tohle normální ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 07:09
To má být zase nepovedený podklad pro článek nebo další trapný troll?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 07:17
Jedna známá mi říkala, že i poté, co nastoupila do práce a byla plnoletá, tatík vyžadoval pomoc na vsi i po její noční 
Ale on byl podle jejího vyprávění dost despota a takový sedlák. Že je malá a drobná nevadí, však ji zapřáhnem. Toť, aby se válela přes den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
