Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vliv terapie
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.7.21 09:44
@Anonymní píše:
Mně asi vadí, že se měním jen já. Víš, že do toho víc vidím. A ostatní mi připadají víc mimo než jsem vlastně já. Ikdyž paradoxně já jsem v rodině ten blázen, co chodí na terapii.
Já teda úplně nechápu tvoje očekávání 
. Ty by ses na základě něčího chtění měnila? Aniž bys to chtěla sama?? To asi ne… Oni se měnit nebudou a kvůli tobě už vůbec ne… Pokud tohle nepřijmeš, tak se z toho nevyhrabeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.21 09:45
@Anonymní píše:
Je tady někdo, kdo měl při absolvování dlouhodobé psychoterapie pocit, že jsou jeho blízcí taky nějak životem postižení a sami by terapii potřebovali? Vnímali jste třeba, že mají taky špatné vzorce myšlení?
Vnímám to velice silně u nejbližší rodiny. U mámy katastrofický a negativní myšlení, nadměrné obavy. Táta je postižený z dětství. Nedokáže si přiznat chyby. Je dramatik, rozhoduje se impulzivně a pak ho to mrzí, když udělá něco v afektu.Špatně se mi s oběma komunikuje, s otcem hůř. Dokáže mě zasáhnout na citlivých místech a nedokážu se nad tím pořád povznést. Pořád je ve mě ta malá holčička, co by chtěla lásku a pochopení a povzbuzení. A to od něj nemám. Ikdyž jsme se spolu několikrát na tohle téma bavily.
Jsem na tyhle nové pocity sama a celkem mě to unavuje a je těžké se držet nového směru, co mi dává terapie. Je to vlastně úplný opak toho, jak jsem o sobě doposud smýšlela. I jaký jsem měla pohled na život.
Prosím anonym, nebo smazat!!! Soukromé, citlivé údaje.
Děkuji
Nedívej se na ostatní, řeš sebe a svůj pohled na svět. Každý jsme v něčem jiný možná patologicky, možná běžně. To nezměníš. A to že se cítíš být malou holčičkou, co touží po lásce a pohlazení? To je úplně normální, všichni chceme a potřebujeme být milováni. Jen to s psychologem musíte dát do nějakého rozumného úhlu a pojetí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.21 09:47
@Anonymní píše:Špatně je myšlenka, že blázen chodí na terapiii, víš?
Mně asi vadí, že se měním jen já. Víš, že do toho víc vidím. A ostatní mi připadají víc mimo než jsem vlastně já. Ikdyž paradoxně já jsem v rodině ten blázen, co chodí na terapii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.21 09:48
@Anonymní píše:
Mně asi vadí, že se měním jen já. Víš, že do toho víc vidím. A ostatní mi připadají víc mimo než jsem vlastně já. Ikdyž paradoxně já jsem v rodině ten blázen, co chodí na terapii.
Mas dalsi tema, o kterem mluvit na terapii. Musis se smirit s tim, ze oni problem nemaji, tak proc menit postoje. Me treba pomohlo omezit styky, ale tam byl hlavni duvod verbalni a agrese a shazovani, coz me dost nicilo. Myslim, ze neni nutne s rodici terapii resit, je to tvoje cesta za nejakym sebepoznanim, je to tezky, ale oni to tak proste nemaji.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.7.21 09:57
@Kazimíra Olejovka píše:
Dva roky mi přijde ještě krátká doba. Já přišla o hodně přátel. Vlastně teď nemám nikoho. Bohužel jsem opustila rodný kraj a šla k manželovi, tady jsem najela na režim…večírky, grilovačky, párty pro děti, opékačky buřtů, spaní ve stanu na zahradě pro děti, kdykoli pohlídám, poradím, vyslechnu…a to najednou není, protože toho na mě bylo moc. A nikdo mě nepozve, nikdo se jen tak nezeptá jak se máme…nic…najednou jsem vzduch. Ale věřím, že se to časem změní a najdu opravdovou partu přátel.
Jo to přesný. Vymezila jsem si hranice a bylo zle. Absolutní nepochopení.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.7.21 09:59
@Anonymní píše:
Mas dalsi tema, o kterem mluvit na terapii. Musis se smirit s tim, ze oni problem nemaji, tak proc menit postoje. Me treba pomohlo omezit styky, ale tam byl hlavni duvod verbalni a agrese a shazovani, coz me dost nicilo. Myslim, ze neni nutne s rodici terapii resit, je to tvoje cesta za nejakym sebepoznanim, je to tezky, ale oni to tak proste nemaji.
Mají problém, který byl přenesen nevědomky na mě a já jediná v tom nechci žít a řeším to. Ovlivnilo mi to život. Asi čekám nějaké uznání. Musím si ho dát sama.
- Citovat
- Upravit
4.7.21 10:06
No jako když se člověk prokouše nějakou cestou seberfelexe tak zároveň ostřeji vidí i okolí 
Ale ostatní nepředěláš, maximálně u těch blízkých u kterých víš, že to je bezpečné a že se nebudou snažit tě ranit v obraně před tím, aby sami ochránili svůj status quo, můžeš sdílet v čem je pro tebe dobrý a jak ti pomáhá to, že jsi v terapii.
Když někomu řekneš - hele tobě by terapie taky prospěla, tak to často může slyšet jako „jsi špatný a neschopný, oprav se“ a celkem logicky se vůči tomu podle svých vzorců začne bránit.
Když najdeš odvahu mluvit o tom, v čem jsi zranitelná a v čem ti terapie pomáhá, tak to toho druhého může inspirovat. Zároveň bych to fakt nedělala u rodičů, ti tam ještě budou mít vrstvu „selhali jsme jako rodiče a tak musí chodit za cvokařem“ budou si vlastní sebeúctu chránit o to pečlivěji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.21 10:20
@Ou Na tvůj příspěvek jsem čekala a nezklamal. Máš pravdu. Já se snažím to vysvětlovat, ale rodina o tom moc slyšet nechce. O vlivu terapie. Že to vážně pomáhá a člověk si uvědomuje co dělal blbě. Já se snažím i být ta rozumnější a nechodit do konfliktů, ale ta komunikace je těžká. Táta i nechtěl, ať nějaké věci na terapii rozebírám. Asi stud.
- Citovat
- Upravit
4.7.21 10:44
Mně terapie pomohla srovnat se s tím, že rodiče jsou taky jenom lidi, plní svých vlastních trápení a větších či menších traumat. Dost věcí jsem jim odpustila, přestala jsem mít pocit že jedině já jsem pochopila jak správně vychovat dítě (hodně pomohlo mít vlastní dítě a zjistit jak těžký je to nepokazit), dneska je přijímám i s jejich chybama a máme pěkný vztah. Což bych před deseti lety považovala za naprosto nemožné. Cílem terapie není zjistit že já jsem lepší páč terapie a odsoudit ostatní, že svoje chyby neřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.21 10:51
@Anonymní píše:
@Ou Na tvůj příspěvek jsem čekala a nezklamal. Máš pravdu. Já se snažím to vysvětlovat, ale rodina o tom moc slyšet nechce. O vlivu terapie. Že to vážně pomáhá a člověk si uvědomuje co dělal blbě. Já se snažím i být ta rozumnější a nechodit do konfliktů, ale ta komunikace je těžká. Táta i nechtěl, ať nějaké věci na terapii rozebírám. Asi stud.
hele - máte doma desítky let nastavený nějaký systém vztahů, který je v nějaké rovnováze, kdy sice poškozuje svoje členy, ale není díky němu potřeba čelit velkým, temným, ohrožiujícím tématům, velkým změným nesoucím chaos a nejistotu.
Ty si teď v rámci vlastního přežití začala měnit svou pozici v tom systému, což ten systém narušuje. Systémy jako takové mají tendeci se udržovat a vyrovnávat tlaky.
Takže je potřeba ustát to, že holt budou nějakou dobu neklidné časy a někdo možná uvidí, že to co zkoušíš budovat vlastně není tak děsivá, jak se může zdát. Někdo jiný to nezkousne.
Tvoji rodiče sice udělali spoustu věcí, co tě bolely a nejspíš i dost nepříjemně ovlivnili na dlouho, ale ve své podstatě dělali co mohli a čím je člověk starší, tím je těžší si přiznat, že některé věci prostě měl dělat jinak…
Smířit se s tím, že rodiče jsou taky jen lidi, se všemi chybami a že prostě není v jejich silách být ideálním rodičem z dětských fantazí je tak nějak cesta k dospělosti (a smíření se s tím, že člověk nebude dokonalá matka, i kdyby se rozkráje).
Ale k tomu smíření se musí projít přes docela divoké období kdy člověk ze sebe dostává onu frustraci a to, že prostě nedostal od rodičů vždy to co potřeboval - ani ne tak hmotně, jako emočně…
V rodinách, co fungují převážně zdravě je od toho puberta a dospívání. Člověk se vymezuje, vytáčí rodiče do vrtule a za pár let se to zvládne a mladý dospělý a jeho rodiče k sobě najdou nový vztah, který už je rovnocenější.
V rodinách kde je to složitější to může dopadnou všelijak, včetně toho že dospívající nedostal prostor se vymezit a pak se to pracně učí v dospělosti.
Zároveň teda ti rodiče, co se jim nedaří skloubit svoje potřeby s potřebami dítěte a někde pak jde něco šejdrem většinou na tom sami v pozici dětí byly ještě o něco hůř a prostě se ty věci neměly kde pořádně naučit.
Tím že jsme si vymysleli věci jako osobní štěstí, rovnost mezi lidmi, seberealizace, individualismus, autenticita a podobně, tak jsme si tu výchovu docela zkomplikovali a zároveň to jsou ale požadavky, co na naše prarodiče rozhodně nebyly a na naše rodiče spíš taky ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.21 17:43
Nesmíš čekat na nějaké uznání. Tvoji rodiče za tebou nepřijdou a nepřiznají své chyby a to, že ti v řadě směrů dělali nebo dělají život těžší.
Každý touží být vychováván v lásce a v klidném prostredi s minimem stresu. To, že po tom toužíme neznamená, že na to máme právo. To, že to dostala Máňa neni důvod pro to, aby si to dostala ty. Prostě to u tebe růžové nebylo a teď musíš najít vnitřní klid. Nejhorší jsou výčitky svedomi, že za to snad mužů castecně i já (typické pro obětí násilí)
Mně celý život chybí pravá láska od táty 
Psychoterapie je o tobě, ne o tvých rodičích.
Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.21 17:57
@Karolína13210 mám to tak taky, nikdy jsem pro něj nebylo dost dobrá, hezká, chytrá. Hodně mě zraňoval, dokonce jsem na pár let útla kontakt. Teď se snažíme jít dál. Ale není to ono. Prostě je ten vztah narušený. Tvoji rodiče se rozvedli?
- Citovat
- Upravit
4.7.21 18:11
@Anonymní píše:
@Karolína13210 mám to tak taky, nikdy jsem pro něj nebylo dost dobrá, hezká, chytrá. Hodně mě zraňoval, dokonce jsem na pár let útla kontakt. Teď se snažíme jít dál. Ale není to ono. Prostě je ten vztah narušený. Tvoji rodiče se rozvedli?
Rodiče se rozvedli. Mamka je zlatá, prostě férová ženská. Táta není zlý a vidat se se mnou chce. Bere mě jako takovou vzdálenou kamarádku. Vždycky když jsem byla v krizové situaci a potřebovala jeho pomoc, tak mě v tom nechal.
Celé dospívání jsem to řešila tím, že jsem četla knihy od psychologů o duležitosti vztahu „otec-dcera.“ Načetla jsem toho dost a opravdu se hodlám snažit mít děti s nekym, pro koho budou jeho děti prioritou. Chci aby věděly, že se o něj můžou opřít. Nejde si dopředu naplánovat vybrat dětem ideálního otce, ale nějaké náznaky u chlapa vidíš, tak doufám, že se mi to povede. Načteno mám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.21 21:27
Pokud se situace v individualni psychoterapii zmeni a bylo by prinosne rozsirit pusobeni i na cleny rodiny, lze vyuzit rodinne poradenstvi nebo rodinnou psychoterapii. Muze pomoct rozpohybovat dynamiku rodiny a vztahu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
