Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vliv terapie
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.7.21 08:47
Neměla by ti terapie pomoct se s tím vyrovnat? Myslím jakože už takoví jsou, vědět, že je nepředěláš, odpustit… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.21 08:51
@Anonymní píše:
Je tady někdo, kdo měl při absolvování dlouhodobé psychoterapie pocit, že jsou jeho blízcí taky nějak životem postižení a sami by terapii potřebovali? Vnímali jste třeba, že mají taky špatné vzorce myšlení?
Vnímám to velice silně u nejbližší rodiny. U mámy katastrofický a negativní myšlení, nadměrné obavy. Táta je postižený z dětství. Nedokáže si přiznat chyby. Je dramatik, rozhoduje se impulzivně a pak ho to mrzí, když udělá něco v afektu.Špatně se mi s oběma komunikuje, s otcem hůř. Dokáže mě zasáhnout na citlivých místech a nedokážu se nad tím pořád povznést. Pořád je ve mě ta malá holčička, co by chtěla lásku a pochopení a povzbuzení. A to od něj nemám. Ikdyž jsme se spolu několikrát na tohle téma bavily.
Jsem na tyhle nové pocity sama a celkem mě to unavuje a je těžké se držet nového směru, co mi dává terapie. Je to vlastně úplný opak toho, jak jsem o sobě doposud smýšlela. I jaký jsem měla pohled na život.
Prosím anonym, nebo smazat!!! Soukromé, citlivé údaje.
Děkuji
Ale ty je přece nemůžeš předělávat nebo jim otvírat oči, že v tvé výchově a svém žití dělali chybu. Ty seš dala cestou psychoterapie, oni to tak necítí… A to, že ty to vnímáš takhle ještě neznamená, že to tak doopravdy je. Možná ti terapie pomohla najít, co můžeš ve svém životě změnit, ale podle toho co píšeš, máš ještě dlouhou cestu před sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.21 08:53
@Tinuvien píše:
Neměla by ti terapie pomoct se s tím vyrovnat? Myslím jakože už takoví jsou, vědět, že je nepředěláš, odpustit…
Asi ano, snažím se o to. Ale zdá se mi, že já se měním a oni ne. Asi bych chtěla po boku někoho mimo terapeuta, kdo mě podpoří. Má podobnou zkušenost. A unavuje mě být ta rozumnější a ustupovat, protože já jsem díky terapii ta zahojená, jestli mi rozumíš. Možná jsem jen na začátku změny a je to pro mě matoucí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.7.21 08:54
@Magical-eyes píše:
Ale ty je přece nemůžeš předělávat nebo jim otvírat oči, že v tvé výchově a svém žití dělali chybu. Ty seš dala cestou psychoterapie, oni to tak necítí… A to, že ty to vnímáš takhle ještě neznamená, že to tak doopravdy je. Možná ti terapie pomohla najít, co můžeš ve svém životě změnit, ale podle toho co píšeš, máš ještě dlouhou cestu před sebou.
Ano, to mám. Vím. Celoživotní cesta.
- Citovat
- Upravit
4.7.21 09:16
@Anonymní píše:
Asi ano, snažím se o to. Ale zdá se mi, že já se měním a oni ne. Asi bych chtěla po boku někoho mimo terapeuta, kdo mě podpoří. Má podobnou zkušenost. A unavuje mě být ta rozumnější a ustupovat, protože já jsem díky terapii ta zahojená, jestli mi rozumíš. Možná jsem jen na začátku změny a je to pro mě matoucí.
Pokud tě jejich chování bolí, tak to zahojené ještě asi nebude. Rodiče nemůžeš měnit, to je jejich boj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.21 09:23
Terapie ti otevře oči. Myslím, že moc dlouhodobou terapii nemáš, přijdeš mi ještě v začátku, ale třeba se pletu. Časem dojdeš k vědomí, že ostatní nepředěláš, jediné, co můžeš změnit je charakter vztahu, který změníš změnou svého chování nebo postoje.
Taky vidím ty patologie, nevhodné vzorce, k tomu všemu studuji obor, který se k této problematice váže. Ale základem je, neřešit vlastní rodinu. Pokud děláš něco jen proto, aby se to hodilo ostatním, tak je pořád něco špatně. Brzy se naučíš odmítat a myslet také na sebe.
Chybějící láska, kterou stále hledám…to je téma pro mě moc bolestné a asi 7 let terapie stejně vede jen k tomu, že víš, že ti hlava musí přepnout a čekáš, kdy se to stane. Trpím díky tomu na psychogenní přejídání.
A právě proto, že vidím všechny ty vadné vzorce svých rodičů, prarodičů…mám aspoň vysvětlení pro jejich špatné chování. Vědomí toho, proč se to dělo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.21 09:25
Ahoj, mam to stejne. Chodim na terapii a uvedomuju si cim dal vic, co bylo v nasi rodine spatne. S terapeutkou probiram vztah s matkou, tyrani, nejspis nejakou formu barcisticke poruchy u rodicu. Resim, nakolik je jejich chovani omluvitelne temi poruchami, zneuzivanim ze strany jejich rodicu, transgeneracni prenos…terapie ma ale pomoci tobe, ne jim. Kdyby se chteli menit, tak sami o necem takovem premysli, nemuzes nikoho menit, kdyz nechce. Mento pomohlo jejich chovani vic pochopit, ale zase ne uplne omlouvat, ale i to je na delsi dobu, nejsem s tim uplne srovnana. Ale proto chodim na terapii, od rodinnych prislusniku to fakt necekam, oni zadny problem neciti.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.7.21 09:29
@Kazimíra Olejovka ano, je to tak jak píšeš. Tohle si uvědomuju několik měsíců, že vidím ty chyby. Ale nevím jak s tím nakládat víš. Neumíš ještě zůstat nad věcí. Terapii mám zatím 2 roky, ale většinu času jsem řešila psychické problémy. Oči se mi otvírají až teď. Asi je to téma do dalšího sezení, jak se nad tím povznést. Poprvé jsem si i vymezila hranice a teda ta reakce byla brutální. Absolutní nepochopení a byla jsem ta špatná. Prý se tohle stávat bude. Když byli lidé zvyklí, že vždy vyslechnu, udělám vrbu a teď najednou zaznělo NE.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.7.21 09:31
@Anonymní píše:
Ahoj, mam to stejne. Chodim na terapii a uvedomuju si cim dal vic, co bylo v nasi rodine spatne. S terapeutkou probiram vztah s matkou, tyrani, nejspis nejakou formu barcisticke poruchy u rodicu. Resim, nakolik je jejich chovani omluvitelne temi poruchami, zneuzivanim ze strany jejich rodicu, transgeneracni prenos…terapie ma ale pomoci tobe, ne jim. Kdyby se chteli menit, tak sami o necem takovem premysli, nemuzes nikoho menit, kdyz nechce. Mento pomohlo jejich chovani vic pochopit, ale zase ne uplne omlouvat, ale i to je na delsi dobu, nejsem s tim uplne srovnana. Ale proto chodim na terapii, od rodinnych prislusniku to fakt necekam, oni zadny problem neciti.
Mně asi vadí, že se měním jen já. Víš, že do toho víc vidím. A ostatní mi připadají víc mimo než jsem vlastně já. Ikdyž paradoxně já jsem v rodině ten blázen, co chodí na terapii.
- Citovat
- Upravit
4.7.21 09:34
@Anonymní píše:
@Kazimíra Olejovka ano, je to tak jak píšeš. Tohle si uvědomuju několik měsíců, že vidím ty chyby. Ale nevím jak s tím nakládat víš. Neumíš ještě zůstat nad věcí. Terapii mám zatím 2 roky, ale většinu času jsem řešila psychické problémy. Oči se mi otvírají až teď. Asi je to téma do dalšího sezení, jak se nad tím povznést. Poprvé jsem si i vymezila hranice a teda ta reakce byla brutální. Absolutní nepochopení a byla jsem ta špatná. Prý se tohle stávat bude. Když byli lidé zvyklí, že vždy vyslechnu, udělám vrbu a teď najednou zaznělo NE.
Dva roky mi přijde ještě krátká doba. Já přišla o hodně přátel. Vlastně teď nemám nikoho. Bohužel jsem opustila rodný kraj a šla k manželovi, tady jsem najela na režim…večírky, grilovačky, párty pro děti, opékačky buřtů, spaní ve stanu na zahradě pro děti, kdykoli pohlídám, poradím, vyslechnu…a to najednou není, protože toho na mě bylo moc. A nikdo mě nepozve, nikdo se jen tak nezeptá jak se máme…nic…najednou jsem vzduch. Ale věřím, že se to časem změní a najdu opravdovou partu přátel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
4.7.21 09:34
@Anonymní píše:
Asi ano, snažím se o to. Ale zdá se mi, že já se měním a oni ne. Asi bych chtěla po boku někoho mimo terapeuta, kdo mě podpoří. Má podobnou zkušenost. A unavuje mě být ta rozumnější a ustupovat, protože já jsem díky terapii ta zahojená, jestli mi rozumíš. Možná jsem jen na začátku změny a je to pro mě matoucí.
Nejsi zahojená, bohužel jsi pořád ještě na začátku. Ty by jsi v ideálním případě měla dojít ke smíření a pochopení, že každý má svoje chyby a je takový, jaký je. Neodsuzovat druhé a ani je nevidět jako porouchané. Prostě žít svůj život bez ohledu na okolí a nezakládat svoje štěstí na tom, jak se k tobě druzí chovají. Myslím, že tě čeká ještě dlouhá cesta.
- Citovat
- Upravit
4.7.21 09:35
@Anonymní píše:
Mně asi vadí, že se měním jen já. Víš, že do toho víc vidím. A ostatní mi připadají víc mimo než jsem vlastně já. Ikdyž paradoxně já jsem v rodině ten blázen, co chodí na terapii.
Blázen… 
Pravdou je že na terapii musí mít člověk odvahu…mluvit o svých pocitech, vracet se k zážitkům… terapie není pro slabochy. Takových relapsů, co jsem zažila…jéje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.21 09:38
Jo, taky chodím na terapie a taky jsem tam říkala, že by potřebovali rodiče terapeuta, ale nepredelam je, musím změnit něco v sobě a ne v nich.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.7.21 09:41
@Kazimíra Olejovka píše:
Dva roky mi přijde ještě krátká doba. Já přišla o hodně přátel. Vlastně teď nemám nikoho. Bohužel jsem opustila rodný kraj a šla k manželovi, tady jsem najela na režim…večírky, grilovačky, párty pro děti, opékačky buřtů, spaní ve stanu na zahradě pro děti, kdykoli pohlídám, poradím, vyslechnu…a to najednou není, protože toho na mě bylo moc. A nikdo mě nepozve, nikdo se jen tak nezeptá jak se máme…nic…najednou jsem vzduch. Ale věřím, že se to časem změní a najdu opravdovou partu přátel.
Cítím se podobně. Že kolem sebe nemám prostě někoho na stejné vlně no. Vlastně si připadám jak exot. Díky tomu jinému směru. Ezoterice, snaze o jinému přístupu k sobě. Hledat v životě to, co mi přináší spokojenost. A hrozně mi vadí debaty blízkých a druhých lidech a pomlouvání. Řešení jejich životů. Asi taky skončím úplně odstřihnutá.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Je tady někdo, kdo měl při absolvování dlouhodobé psychoterapie pocit, že jsou jeho blízcí taky nějak životem postižení a sami by terapii potřebovali? Vnímali jste třeba, že mají taky špatné vzorce myšlení?
Vnímám to velice silně u nejbližší rodiny. U mámy katastrofický a negativní myšlení, nadměrné obavy. Táta je postižený z dětství. Nedokáže si přiznat chyby. Je dramatik, rozhoduje se impulzivně a pak ho to mrzí, když udělá něco v afektu.
Špatně se mi s oběma komunikuje, s otcem hůř. Dokáže mě zasáhnout na citlivých místech a nedokážu se nad tím pořád povznést. Pořád je ve mě ta malá holčička, co by chtěla lásku a pochopení a povzbuzení. A to od něj nemám. Ikdyž jsme se spolu několikrát na tohle téma bavily.
Jsem na tyhle nové pocity sama a celkem mě to unavuje a je těžké se držet nového směru, co mi dává terapie. Je to vlastně úplný opak toho, jak jsem o sobě doposud smýšlela. I jaký jsem měla pohled na život.
Prosím anonym, nebo smazat!!! Soukromé, citlivé údaje.
Děkuji