Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Končí mi rodičovská a v pondělí nastupuju po třech letech do práce.
Mám v sobě na jednu stranu pocit, že už se moc těším, že vypadnu zase mezi lidi a už přinesu do rodinného rozpočtu, zase o nějakou kačku víc, ale na druhou stranu jsem hrozně smutná. Že už nebudu tolik času trávit se synem, že už nebudu mít takovou časovou volnost, kdy jsem se mohla v půli týdne sebrat a jet s malým na chatu nebo kamkoliv.
Taky mám hrozný strach, z té zodpovědnosti v práci. Tři roky doma, to člověk zakrní.
Sedím tady a pomalu mi tečou slzy, jak to rychle uteklo. Jak jste se holky srovnaly po rodičovské dovolené?
Zažila jsem to taky. Prostě to jinak nejde. Časem si zvykneš.
První měsíc jsem se cítila jak na návštěvě. Byla jsem jak za sklem. Vše slo tak nějak mimo. Teď jsem v práci dva roky a marně vzpomínám, jaké to bylo na rodičáku. Ale byl to moc hezký čas. Jsem ráda, že máme možnost děti si užít.
@Russet a máš teď pocit, že na nic nemáš čas? Že děti zanedbáváš? Toho času se bojím tolik. Celý den člověk stráví v práci a pak rychle domů stihnout vše doma. Do teď to byla taková pohodička.
Pamatuji si to, jakoby by to bylo včera. Byl to skvělý pocit, jít zase do práce mezi lidí
Slzy mi tečou až teď, děti jsou velké, tak rychle to uteklo…
Rozumím. Mě taky připadá, že to všechno utíká. Já jsem naštěstí začala od necelých dvou let dítka brigádou, postupně navyšovala úvazek. Nakonec jsem tam nastoupila na smlouvu…opravdu mi to hodně pomohlo. Kdybych 3 roky byla jen doma a měla do toho skočit rovnýma nohama…nooooo. U mě by to rovněž znamenalo i hledání nového místa, protože původní zaměstnavatel mi místo nedržel, vyřešil to výpovědí a odstupným. Takže pracovní sebevědomí velmi nízké… pořád jsem si říkala, jak to pak udělám, kde najdu práci, kterou skloubím s dětmi, že nic neumím…a ty pocity podobné jako ty. V tom bylo super, že jsem se pomaličku polehoučku vracela brigádou…ale když jsem teď po prázdninách navyšovala úvazek, tak mi to taky bylo líto, že teď už naostro…Držím pěsti a vykroč pravou!
Ja sla do prace rada. Privydelavala jsem si uz na mateřský, takze to pro me nebyla takova zmena.
Ja sla do prace na 4 dny v tydnu, kdyz maly bylo rok a trictvrte. Nebylo to vubec lehky. Hrozne mi chybela a o to vic jsem si uzivala volne dny s ni, taky to tak budes mit
ted jsou ji dva a kousek a na plny uvazek se vubec netesim, protoze po praci uz se stihnu tak akorat naveceret, pohrat si s malou, uspat a jdu taky chrnet. Kdyz uvarim na dalsi den, placam se po rameni
nejakej uklid nehrotim..uklizim ve volnych dnech. No. Udel matky ![]()
@elza12 Tak zustan jeste rok, neslo by to? Najdi se nejaky privydelek na doma, aby to proslo u muze napr. Ja jsem to vnimala podobne, „nastesti“ do toho zasahl napred zdrav.stav dcery a neprijeti do skolky a nasledne kompl.tehu. Stejne bychom to nezvladly, proste asi inutice, ze neni ten spravny cas. Zpetne myslim, ze faktor byl tez ten ja ani dcera jsme na to nebyly pripravene. Dcera treba fakt spatne jedla a ja ji vetsinou doma krmila, ne ze by neumela pouzivat pribor, ale proste nejaky psych. problem s jidlem. To se postupne uplne vyresilo a ted za 4 mesice se nadlabne sama v pohode. A proste par takovejch dalsi veci, ktere za rok v zari uz budou podle me uplne v poho. Ja jsem se taky uklidnila a myslim, ze v zari uz budu s vypustenim mladatka v pohode. Nekdy proste je potreba si jeste neco dopredat. ![]()
Ja mam naopak pocit, ze mi materska dala fakt hodne. Uzasne si umim vse zorganizovat a delat nekolik veci najednou, premyslet dopredu. Jeste budu doma necele 2 roky, tak jsem si aspon nasla privydelek z domova. Jsem workoholik. Do normalni prace se tesim, bojim se jen toho, jak to budem zvladat casove, kdyz starsi pujde do skoly a mladsi do skolky..
to bude narez, manzel se bude muset konecne zapojit. Ted je vse na me.. ![]()
@Adrina1 píše:
Ja mam naopak pocit, ze mi materska dala fakt hodne. Uzasne si umim vse zorganizovat a delat nekolik veci najednou, premyslet dopredu. Jeste budu doma necele 2 roky, tak jsem si aspon nasla privydelek z domova. Jsem workoholik. Do normalni prace se tesim, bojim se jen toho, jak to budem zvladat casove, kdyz starsi pujde do skoly a mladsi do skolky..to bude narez, manzel se bude muset konecne zapojit. Ted je vse na me..
Doporučuji zapojovat postupně už teď, ony se ty zajeté koleje někdy těžko mění, a to i u jedinců u kterých by to člověk (žena) nečekal ![]()
@KaroliS Manžel mi to taky říká, ať ještě zůstanu rok doma, ale zaměstnavatel už na mě tlačí. A už by mi nepodržel místo. A nevím co bych jiného dělala za ten rok ![]()
Asi ty začátky budou náročné, ale vidím že tyhle pocity nemám sama. Musím to brát z té pozitivní stranky ![]()
Ty jo, taky neznáš to „konečně vypadnu mezi lidi. Mně a dceři to jen prospělo, že spolu nejsme celý den“
čekám na to, ale už tuším, že to pro mě bude stejnej kec jako biologické hodiny
jaký mám plán? Zažádat o neplacené volno do 4 let dítěte nebo poloviční úvazek, ten bych určitě chtěla a tak do 7 let. Užívat naplno víkendy…
@elza12 píše:
@KaroliS Manžel mi to taky říká, ať ještě zůstanu rok doma, ale zaměstnavatel už na mě tlačí. A už by mi nepodržel místo. A nevím co bych jiného dělala za ten rok
Neboj, pořád tu bude hodně ocr ten první rok
ale samo jenom rýmy a kašle, nic horšího ![]()
@elza12 Úplně tě chápu, zažívala jsem to v březnu. Ještě jako bonus jsem nastupovala do nové práce. Já se těšila, že přijdu mezi lidi a vypadnu z toho stereotypu. Byla jsem doma 6 let.
Měsíc jsem si to užívala, ale pak přišla krize. Musela jsem myslet hlavně na mladšího syna jak vše zvládá ve školce. Dost mě to psychicky užíralo.
Ale nedá se nic dělat, tak to holt je. I teď, když malý nechce ráno do školky a začne plakat, mám zkažený celý den a myšlenkama jsem úplně mimo.