Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Všechno co udělám, řeknu je špatně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
15.4.20 12:47
Ale psaný text je v pohodě.. nevidím na něm nic špatného, zlého… Má to hlavu patu. 
Každý jsme něčím divní, chce to hledat na sobě to hezké. Pokud se cítíš líp když s nikým nemluvíš, tak prostě nemluv. Buď tím, kým si sám spokojený. Na lidi nas.at!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.20 12:51
Ahoj,
přijde mi, pes na tu hromádku problémů nasypal tolik, že nejde dát jednoduchou radu, jak všechny vyřešit.
Každý nějaký jsme a buď s tím jsme spokojení, nebo ne.
Ty nyní působíš tak, že jsi nespokojený.
Zkus tedy spíš než vyjmenovávat problémy napsat, co bys chtěl. Typově - chtěl bych se umět bavit s lidmi. Chtěl bych mít dobré přátele. Chtěl bych být pro okolí zajímavý.
A pak se pojďme bavit, jak tato jednotlivá přání naplnit, co změnit, aby to tak u těch jednotlivých věcí bylo.
Tím si to,,rozkrokuješ" na dílčí cíle, které se plní snáz.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.20 13:09
@Premek_Orac píše:
Ahoj,
přijde mi, pes na tu hromádku problémů nasypal tolik, že nejde dát jednoduchou radu, jak všechny vyřešit.
Každý nějaký jsme a buď s tím jsme spokojení, nebo ne.
Ty nyní působíš tak, že jsi nespokojený.
Zkus tedy spíš než vyjmenovávat problémy napsat, co bys chtěl. Typově - chtěl bych se umět bavit s lidmi. Chtěl bych mít dobré přátele. Chtěl bych být pro okolí zajímavý.
A pak se pojďme bavit, jak tato jednotlivá přání naplnit, co změnit, aby to tak u těch jednotlivých věcí bylo.
Tím si to,,rozkrokuješ" na dílčí cíle, které se plní snáz.
Moc vám děkuji za vaši odpověď.
Ono to není zase tak úplně, že bych byl nespokojený. Vlastně mi vyhovuje být sám a vždycky to tak bylo, jen bych se potřeboval zbavit těch pocitů. Chtěl bych pochopit, proč se cítím tak špatně uvnitř, abych mohl normálně fungovat, ale uvědomuji si, že tady nikdo není psycholog, takže jsem to sem napsal asi tak nějak, abych se vyzpovídal.
- Citovat
- Upravit
15.4.20 13:11
O co jsou ti druzi lepsi nez ja? O nic. To si staci uvedomit a cloveku se ulevi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.20 13:13
@Tarjei píše:
O co jsou ti druzi lepsi nez ja? O nic. To si staci uvedomit a cloveku se ulevi.
Já vím, to jsem si už několikrát říkal, ale opravdu to nejde vymazat z hlavy.
- Citovat
- Upravit
15.4.20 13:15
@Anonymní píše:
Já vím, to jsem si už několikrát říkal, ale opravdu to nejde vymazat z hlavy.
Tak jinak. Je realne nemozny, aby jeden clovek delal vsechno spatne.
Zvazila bych medikaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.20 13:27
Uz jsi mel byt davno u odbornika, ten jediny, to muze rozseknout.
Pokud se najde pricina a muze to byt bud jen povaha nebo i nejaka diagnoza, tak pak se podle toho s tim da pracovat, aby jsi se s tim naucil zit.
S povahovyma rysama se da urcite pracovat, pokud by jsi treba byl na urcite skale autist. spektra, tak tam pak pomuze psycholog, aby jsi se s tim umel lepe vyrovnat a pochopit sam sebe.
Pokud by tam, ale byl napriklad ten autismus, tak to obycejny psycgholog zrejme nedokaze poznat, na to je potreba opravdu specialista.
Kolik ti je a projevovalo se tohle i v detstvi?
Příspěvek upraven 15.04.20 v 13:32
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.20 13:31
@Jana525 píše:
Uz jsi mel byt davno u odbornika, ten jediny, to muze rozseknout.
Pokud se najde pricina a muze to byt bud jen povaha nebo i nejaka diagnoza, tak pak se podle toho s tim da pracovat, aby jsi se s tim naucil zit.
S povahovyma rysama se da urcite pracovat, pokud by jsi treba byl na urcite skale aut. spektra, tak tam pak pomuze psycholog, aby jsi se s tim umel lepe vyrovnat a pochopit sam sebe.
Pokud by tam, ale byl napriklad ten autismus, tak to obycejny psycgholog zrejme nedokaze poznat, na to je potreba opravdu specialista.
Kolik ti je a projevovalo se tohle i v detstvi?
Děkuji moc za odpověď. Je mi 18 a cítím se tak odjakživa, vždycky jsem se tak cítil.
- Citovat
- Upravit
15.4.20 13:38
@Anonymní píše:
Moc vám děkuji za vaši odpověď.
Ono to není zase tak úplně, že bych byl nespokojený. Vlastně mi vyhovuje být sám a vždycky to tak bylo, jen bych se potřeboval zbavit těch pocitů. Chtěl bych pochopit, proč se cítím tak špatně uvnitř, abych mohl normálně fungovat, ale uvědomuji si, že tady nikdo není psycholog, takže jsem to sem napsal asi tak nějak, abych se vyzpovídal.
Ale to je v pořádku, že ses vyzpovídal. A na psychology zde narazíš.
Sám jsem taky docela samotář, nemít rodinu, tak bych nějakou samotu bez přímého kontaktu s lidmi asi nyní velmi vyhledával.
Možná tedy vlastně pociťuješ tlak rozporu mezi tím, jaký jsi a jaký bys podle názoru okolí měl být. Hodně lidí potlačí své představy o životě, protože jedou podle společensky očekávaného scénáře - škola, vztah, svatba, dítě. A pak někdy přijdou na to, že tam nebyl prostor pro ně a nejsou spokojení.
Každý jsme něj jedineční. Nedá se říci, co je dobře a co špatně. Možná by ses měl naučit mít sám sebe radši, přijmout to co po tobě hlava a tělo chce jako věci, které jsou v pořádku. Není v životě vyšší hodnoty, než najít spokojenost. A ta může mít tisíce podob. Dokud někomu jinému neublížíš, jsi dobrým člověkem a to jak žiješ je v pořádku. To si opakuj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.20 13:39
Hele, ja nejsem odbornik, takze strilim od boku.
Ale trosku ted se zajimam o tuhle problematiku lidi, kteri jsou v dospelosti diagnostikovani na urcite skale autistickeho spektra a deje se to cim dal vic. Tim nerikam, ze je to tvuj pripad, ale mohl by byt.
Takovy jedinci mivaji problem se interaktovat s okolim a jakoukoliv kritiku si berou strasne moc k srdci. Z toho pak prameni uzkosti, socialni fobie, atd.
Takze mozna zkusit procist nejake clanky o tehle problematice a popremyslet, zda se v tom nepoznavas. Definitivni odpoved na tole muze dat jenom provednei diagnostiky ve special. centru. Bezny psycholog muze samozrejme pojmout nejake podezreni, ale nedokaze rict, ci ano nebo ne.
Preju, at tomu prijdes na kloub co nejdrive a je lepe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sára181
15.4.20 15:12
Myslím si, že to je problém, měla jsem něco takového od puberty a byla mi diagnostikována sociální fobie. Určitě na to nebuď sám, samo to nepřejde. Chce to psychoterapii..taky zjistit, jakou roli v tom všem hrají tvoji rodiče. Drž se.
- Citovat
- Upravit
15.4.20 15:22
@Anonymní píše:
Dobrý den,
Pokud se chystáte číst, chci vás upozornit, že tenhle příspěvek sem vůbec ale vůbec nepatří, ale přišlo mi, že by tady mohl být někdo, kdo by mi třeba mohl napsat, co si o tom myslí. Možná, že mi cokoli pomůže.Mám problém, ale nevím, jestli je to vážně problém a nebo to je naprosto normální a já to možná jen až moc prožívám. Jde o to, že cokoliv, co udělám, cokoliv co řeknu, jakákoliv interakce s lidmi… Vždycky je to špatně.
Jsem prostě takový, že nerad mluvím, když jsem mezi lidmi. V práci promluvím, jen když je to opravdu nutné. Nevím proč, je to jako bych ani neměl o čem mluvit a taky se bál mluvit, vyhovuje mi to, řekl bych, že jsem prostě takový a nejde to změnit. Jsem mezi lidmi nervózní už odjakživa a nikdy se to nezměnilo i když jsem mezi nimi byl každý den od rána do večera.
A když už něco řeknu, musí to být promyšlené a správné, jenže nikdy není, po nějaké době se mi to všechno vrátí do hlavy a já se nemůžu zbavit toho ostudného pocitu a výčitek. To samé když něco udělám, taky mám pocit, že je to špatně.
Nejde to popsat a vlastně ani nevím, jak bych vysvětlil, jak přesně se cítím, ale těch výčitek, toho špatného pocitu se nedokážu potom vůbec zbavit.
Pořád dokola se mi to opakuje v hlavě a mam pocit, že se každou chvilku zblázním.Když pak příjdu domů a mám jít spát, nemůžu se uklidnit, pak se mi o tom snad i zdá a trvá dlouhou dobu, než se toho zbavím, snad to ani nejde. Nechci se potom vrátit na to místo, kde se to stalo, což nejde, protože do práce musím, ale tohle se mi děje úplně každý den a pak se to ve mně tak naskupí, že už je toho moc a já prostě selžu a přestanu naprosto fungovat, dokud se to nezlepší.
Je to hrozné… Mám pocit, že se z toho můžu zbláznit. Vím, že se pak cítím tak moc provinile až se nenávidím.
Nechci se tam vrátit znovu. Strašně nechci a někdy bych se raději zabil, než tam jít. Já vím, že to zní strašně hloupě, ale je to pravda. Mám pocit, že si zasloužím nějak ublížit, možná to by mi pomohlo se cítit líp, chtěl bych, aby mi někdo ublížil.Poslední dobou mám strašný problém být třeba jen v práci. Moje špatné myšlenky mě brání se soustředit, jsem strašně unavený a smutný, i když se mi vlastně nic tak špatného neděje.
Lidi se mě ptají, proč jsem takový, proč nemám zájem s nimi komunikovat, proč jsem tak smutný a já nevím, co mám odpovědět, já nevím, proč se tak cítím. Je to jako bych měl v sobě jed.
Asi to fakt moc prožívám, ale nejde se toho fakt zbavit. Chci prostě jenom zmizet. Je mi líto, že jsem sem něco takového napsal.
Jaký máte na to názor? Máte někdo podobné pocity jako já?
Taky bych se klonila k názoru, že by se mohlo jednat spíše o nějakou formu sociální fobie než cokoliv jiného. Vyhledala bych, být tebou, odbornou psychologickou pomoc. Dál se můžeš obrátit třeba i na centrum krizové intervence v Bohnicích, na RIAPS, atd… Není to neřešitelný stav, byť ti teď výrazně komplikuje běžné fungování, ale řešení má. Neboj se ho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.20 19:02
Problém je ten, že nemáš ženskou ( což je v pohodě ), ale ostatní ti to dávají „sežrat“. Jseš prostě „jinej“, což lidi dráždí. Z toho plyne tvá nejistota a úzkost. Zkus změnit pracoviště. Společnost je značně nesnášenlivá. Držím palečky a posilám smajlíka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
Pokud se chystáte číst, chci vás upozornit, že tenhle příspěvek sem vůbec ale vůbec nepatří, ale přišlo mi, že by tady mohl být někdo, kdo by mi třeba mohl napsat, co si o tom myslí. Možná, že mi cokoli pomůže.
Mám problém, ale nevím, jestli je to vážně problém a nebo to je naprosto normální a já to možná jen až moc prožívám. Jde o to, že cokoliv, co udělám, cokoliv co řeknu, jakákoliv interakce s lidmi… Vždycky je to špatně.
Jsem prostě takový, že nerad mluvím, když jsem mezi lidmi. V práci promluvím, jen když je to opravdu nutné. Nevím proč, je to jako bych ani neměl o čem mluvit a taky se bál mluvit, vyhovuje mi to, řekl bych, že jsem prostě takový a nejde to změnit. Jsem mezi lidmi nervózní už odjakživa a nikdy se to nezměnilo i když jsem mezi nimi byl každý den od rána do večera.
A když už něco řeknu, musí to být promyšlené a správné, jenže nikdy není, po nějaké době se mi to všechno vrátí do hlavy a já se nemůžu zbavit toho ostudného pocitu a výčitek. To samé když něco udělám, taky mám pocit, že je to špatně.
Nejde to popsat a vlastně ani nevím, jak bych vysvětlil, jak přesně se cítím, ale těch výčitek, toho špatného pocitu se nedokážu potom vůbec zbavit.
Pořád dokola se mi to opakuje v hlavě a mam pocit, že se každou chvilku zblázním.
Když pak příjdu domů a mám jít spát, nemůžu se uklidnit, pak se mi o tom snad i zdá a trvá dlouhou dobu, než se toho zbavím, snad to ani nejde. Nechci se potom vrátit na to místo, kde se to stalo, což nejde, protože do práce musím, ale tohle se mi děje úplně každý den a pak se to ve mně tak naskupí, že už je toho moc a já prostě selžu a přestanu naprosto fungovat, dokud se to nezlepší.
Je to hrozné… Mám pocit, že se z toho můžu zbláznit. Vím, že se pak cítím tak moc provinile až se nenávidím.
Nechci se tam vrátit znovu. Strašně nechci a někdy bych se raději zabil, než tam jít. Já vím, že to zní strašně hloupě, ale je to pravda. Mám pocit, že si zasloužím nějak ublížit, možná to by mi pomohlo se cítit líp, chtěl bych, aby mi někdo ublížil.
Poslední dobou mám strašný problém být třeba jen v práci. Moje špatné myšlenky mě brání se soustředit, jsem strašně unavený a smutný, i když se mi vlastně nic tak špatného neděje.
Lidi se mě ptají, proč jsem takový, proč nemám zájem s nimi komunikovat, proč jsem tak smutný a já nevím, co mám odpovědět, já nevím, proč se tak cítím. Je to jako bych měl v sobě jed.
Asi to fakt moc prožívám, ale nejde se toho fakt zbavit. Chci prostě jenom zmizet. Je mi líto, že jsem sem něco takového napsal.
Jaký máte na to názor? Máte někdo podobné pocity jako já?