Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám pocit, že čím víc se na sebe snažím upozornit (protože mám pocit, že si mě nikdo nevšímá), tím víc si mě lidé nevšímají, protože… taková žádost o pozornost je prostě natolik čitelná, že je nepřijatelná a protivná. Není to slovama, je to prostě celkovým chováním, gesty, pochopitelně i energií, kterou člověk vyzařuje…
Vždyť je to jasné. Určitě to znáte. jsou dva, kteří vypráví stejný vtip, a jsou přitom tak jiní. Když jeden přímo o pozornost žadoní a přitom ten vtip je jen prostředek, jak si pozornost přilákat. V tom projevu je jasná faleš. Když si toho budeme všímat, tak poznáte falešný hlas posazený v nepřirozené výšce, nepřirozené postavení těla, zbytečná gesta… A ten druhý, jehož cílem je prostě jen pobavit ostatní, vypráví svým tónem a svým tempem a když hraje (mění role z vtipu), má to smysl… Tomu prvnímu se zamějeme z lítosti a kdoví jestli, a fofrem hledáme důvod zmizet z jeho okolí. Ten druhý si prostě náš potlesk upřímně zaslouží a kdyby náhodou zkazil pointu, automaticky mu dáme minimálně ještě jednu šanci. A vůbec nezáleží, co mají na sobě, čím přijeli a kolik v peněžence. Ledaže by nás zajímalo právě to a ne.. ten, kdo ten vtip vypráví.
@Emilie píše:
Mám pocit, že čím víc se na sebe snažím upozornit (protože mám pocit, že si mě nikdo nevšímá), tím víc si mě lidé nevšímají, protože… taková žádost o pozornost je prostě natolik čitelná, že je nepřijatelná a protivná. Není to slovama, je to prostě celkovým chováním, gesty, pochopitelně i energií, kterou člověk vyzařuje…Vždyť je to jasné. Určitě to znáte. jsou dva, kteří vypráví stejný vtip, a jsou přitom tak jiní. Když jeden přímo o pozornost žadoní a přitom ten vtip je jen prostředek, jak si pozornost přilákat. V tom projevu je jasná faleš. Když si toho budeme všímat, tak poznáte falešný hlas posazený v nepřirozené výšce, nepřirozené postavení těla, zbytečná gesta… A ten druhý, jehož cílem je prostě jen pobavit ostatní, vypráví svým tónem a svým tempem a když hraje (mění role z vtipu), má to smysl… Tomu prvnímu se zamějeme z lítosti a kdoví jestli, a fofrem hledáme důvod zmizet z jeho okolí. Ten druhý si prostě náš potlesk upřímně zaslouží a kdyby náhodou zkazil pointu, automaticky mu dáme minimálně ještě jednu šanci. A vůbec nezáleží, co mají na sobě, čím přijeli a kolik v peněžence. Ledaže by nás zajímalo právě to a ne.. ten, kdo ten vtip vypráví.
To je pravda. Obecně by se to dalo pojmout tak, že pro lidi je přirozené vyhledávat přirozené a dobře naladěné jedince. Jakákoli křeč je na škodu.
@Emilie nebo prostě jen tak stojí a mlčí a přemýšlí, proč ji přehlíží, pak by pomohlo se trochu ozvat ![]()
Ženy s fotobuňkou, to neznamená že jste neviditelné, ale že jste buď moc hrrr nebo se ploužíte
jde o pohybové čidlo, nikoliv čidlo velkého zadku ![]()
Ale zas je otázka, zda je lepší být neviditelná nebo vypadat pro okolí jako náměsíčná za bílého dne (nebo zombie?), jak tam dotyčná stojí a máchá před sebou rukama aby si čidlo všimlo..
@suricata píše:
@Emilie nebo prostě jen tak stojí a mlčí a přemýšlí, proč ji přehlíží, pak by pomohlo se trochu ozvat
No jo, ale pokud je člověk introvert, pak když se ozve s cílem upozornit na sebe, BUDE to působit křečovitě ![]()
@Emilie souhlas, ale pokud introvert chce pozornost, musí se naučit prosadit se, i za cenu toho, že to může z počátku být neohrabané ![]()
@suricata píše:
@Emilie souhlas, ale pokud introvert chce pozornost, musí se naučit prosadit se, i za cenu toho, že to může z počátku být neohrabané
Chtělo by to zlatou střední cestu - čeho je moc, toho je prostě moc ![]()
Jsem ráda že jsem našla tohle téma, mám úplně to samé, vůbec žádné kamarády, na emaily mi nikdo známý neodpovídá, všechna čísla v mobilu mám pouze volaná, žádné zmeškané a přijaté hovory, sms to samé, k narozeninám píši spostě známých i rodině, nikdo nepoděkuje, na mě si nikdo nevzpomene kromě matky, která napíše úplně každý rok to stejné a že má pro mne dárek, který nikdy nemá a nikdy ho pak nedostanu, Vánoce stejné. Nemám žádného partnera, nikdo mě nikdy nikam nezve, v práci jsem přehlížená a neoblíbená, jediná jsem nebyla pozvaná na celofiremní akci z 30 lidí. Známí na ulici mě ignorují, stejně tak můj otec, s rodinou jsem v minimálním kontaktu a pouze když je osobně navštívím. Mám dvě děti, sploditelem neplánované se kterými jsem sama. Jsem lidem nepříjemná a asi nesympatická. Děti mě milují a já je, žiji pro ně. Jinak mě lidé neberou a vyhýbají se mi, včetně mého praktického lékaře. Mám to tak od dětství. Nezdraví mě ani učitelky v mš. Musela jsem si zvyknout a snažím se chodit mezi lidi kvůli dětem, ale sebevědomí mám už na nule. Vyhledala jsem k rozluštění příčiny už dva psychology, ale první mi tvrdil, že mě bohužel opravdu nemůže objednat na další konzultaci, že má strašně plno a pak dovolenou..druhý psycholog mi od konzultace měsíc nezvedal telefon, pak jsem to vzdala a to za tu pozornost jim platím ale jsem zkrátka asi lidem nepříjemná. Mám už i několikátou práci, dřív mě několikrát vyhodili. Myslím, že je to o nějakém působení člověka na druhé, no nevím co dělám špatně a to mi táhne už na 30 let a potýkám se s tímto od kolektivu v mojí mš do dnes.
Všechno má svou příčinu - i vztah lidí k tobě. Určitě děláš něco špatně, otázka je co, ale na tu ti musí odpovědět buď odborník, nebo někdo, kdo tě osobně zná.
@Anonymní píše:
Jsem ráda že jsem našla tohle téma, mám úplně to samé, vůbec žádné kamarády, na emaily mi nikdo známý neodpovídá, všechna čísla v mobilu mám pouze volaná, žádné zmeškané a přijaté hovory, sms to samé, k narozeninám píši spostě známých i rodině, nikdo nepoděkuje, na mě si nikdo nevzpomene kromě matky, která napíše úplně každý rok to stejné a že má pro mne dárek, který nikdy nemá a nikdy ho pak nedostanu, Vánoce stejné. Nemám žádného partnera, nikdo mě nikdy nikam nezve, v práci jsem přehlížená a neoblíbená, jediná jsem nebyla pozvaná na celofiremní akci z 30 lidí. Známí na ulici mě ignorují, stejně tak můj otec, s rodinou jsem v minimálním kontaktu a pouze když je osobně navštívím. Mám dvě děti, sploditelem neplánované se kterými jsem sama. Jsem lidem nepříjemná a asi nesympatická. Děti mě milují a já je, žiji pro ně. Jinak mě lidé neberou a vyhýbají se mi, včetně mého praktického lékaře. Mám to tak od dětství. Nezdraví mě ani učitelky v mš. Musela jsem si zvyknout a snažím se chodit mezi lidi kvůli dětem, ale sebevědomí mám už na nule. Vyhledala jsem k rozluštění příčiny už dva psychology, ale první mi tvrdil, že mě bohužel opravdu nemůže objednat na další konzultaci, že má strašně plno a pak dovolenou..druhý psycholog mi od konzultace měsíc nezvedal telefon, pak jsem to vzdala a to za tu pozornost jim platím ale jsem zkrátka asi lidem nepříjemná. Mám už i několikátou práci, dřív mě několikrát vyhodili. Myslím, že je to o nějakém působení člověka na druhé, no nevím co dělám špatně a to mi táhne už na 30 let a potýkám se s tímto od kolektivu v mojí mš do dnes.
Nebrala bych si to nijak osobně, fakt si nemyslím, že psychologové si svoje klienty vybírají podle sympatií.
Prostě zkus najít jiného psychologa.
Jinak asi všeobecně platí, že čím víc se tím budeš zaobírat, tím to bude horší.
Ahoj, to je opravdu zvláštní. A nemůžou to být taky jenom obyčejné náhody?
A nemáš třeba neobvyklý vzhled, výraz, vystupování nebo hlas?
Ahoj anonymní, tak tohle je nejpodivnější co jsem kdy četla. Hlavně s těmi psychology. Kdyby jsi byla z Prahy tak já bych tě klidně na kafe pozvala ![]()
Skoro strasidelny
my to nevyresime, zvlast kdyz jsi anonym. musis se zeptat nekoho, kdo te zna. pozadat ho o uprimnost. treba mas nejaky resitelny problem.
Mám zkušenost, že takhle se přehlíží jen lidi protivní, pomlouvační, sprostí, nespolehliví, urýpaní a jinak nesnesitelní lidé. Buď patříš mezi ně a bylo by fajn něco na sobě změnit, nebo máš jen horší období, kdy si víc všímáš dění kolem sebe a jsi vztahovačná.