Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Majsina píše:
A co se týče nucení do volnočasových aktivit, tak jsem proti. Ale my jsme aktivní a synovi se věnujeme. Nabízíme mu spoustu činností, ze kterých si buď něco vezme nebo ne a vše děláme chutí. Na tv kouká jen při tom čištění zubů před spaním 10minut, jinak si hraje, skládá puzzle, maluje, jezdí na kole, je venku… on už od mala byl hudebně nadaný, dřív zpíval bez mluvil, rytmus má v sobě…takže chodíme do hudební školy, kde ho to moc baví… A ještě do Sokola…a tam ho to baví taky. Ale záleží na výchově…máme v rodině spoustu dětí „bez nálady“, jejichž náplň je akorát mobil nebo počítač…a protože vidím, jak to v reálu vypadá, dělám vše proto, aby z mého dítěte toto nevyrostlo. A těmto dětem bych tyto „hračky“ okamžitě zbavila… neumějí si hrát, jsou zpruzelý a neumějí komunikovat…ale chápu, pro rodiče pohoda.
Máš pravdu, to je zase ten druhý extrém, bohužel. Je to jako všechno v životě, zlatá střední cesta.
@lucenka píše:
Pokud by na mě dítě ječelo, tak bych ho upozornila, že takhle ne. Pokud by nepřestalo, tak by dostalo na zadek. Tohle bych si od takhle malého dítěte líbit nenechala. Ale blbě se to měnit, když to dítěti už nějakou dobu prochází.
a pokud by ječelo dál tak co?
@Aduš8 píše:
Já se tedy musím trochu podivovat… Vy jste nikdy nezačali s něčím, u čeho byste po chvíli zjistili, že vás to ale vůbec nebaví u přesto, že vás to neskutečně lákalo? A nutíte se do takové činnosti dál další roky? Pro upřesnění, mluvím o zájmových činnostech, škola je samozřejmě jiné téma.Příspěvek upraven 30.06.20 v 08:03
Ve skutecnosti ne, vzdy, kdyz jsem se pro neco nadchla, tak me to bavilo a vydrzela jsem u toho. Ale souhlasim, ze kdyz 4 lete dite nadsene basni o tenisu, kolem ktereho kazdy den chodi, ze ve skutecnosti vubec nevi, co tenis obnasi a kdyz bude chtit za pul roku prestat, tak ok. Ale zase nepodporuji prestavat po roce se vsim a u niceho nevydrzet. On vyber krouzku je slozity, ze dite se nerozhoduje jen dle toho, zda ho bavi dana cinnost, ale hlavne dle vlivu okoli, tedy kolektivu na dane aktivite a vyucujicim. Kdyz bude ucitel, trener, instruktor nevyrovnana osoba, tak dite otravi mnohem rychleji nez vyborny vedouci u mene atraktivni aktivity. Pokud ale dite chodi nekam nekolik let, danou aktivitu, trenera i kolektiv ma rado, jen by proste ted radeji lezelo u tabletu nebo sedelo s kamarady na zastavce, tak smolik, pres toto obdobi ho jako rodic prevedu.
@ka2ka ano…vyjde to cca na 3 minuty. Trénujeme sykavky… Máme na to 6 kartiček. Samozřejmě se synem mluvíme celý den, jak už jsem psala, u nás tv a podobná média nejsou. Syn je ještě maličký, logopedka říkala že máme cvičit pravidelně, ale kraťoučce…jinak cvičení s jazykem, pití z krátkého brčka apod děláme v průběhu dne nenásilně, ne u stolu.
@Anonymní píše:
Jestli mi poradíš, co jsem ještě nezkoušela, tak sem s tím. U nás není problém s ničím, jen ta logopedie, ke které má naprosto hmatatelný odpor.
A ne, neustoupim, proto cvičíme doma, kde ječení nevadí, ale stejně nedonutím. Jak jsem psala, vysvětlujeme horem, dolem. Má vypsané odměny, musí v době logopedie sedět u stolu. Hodinu sedí a nic.
Nejvíc zabírá to, že máme na to sjednanou sousedku (má s tím zkušenost), té se nevzteka, protože cizích lidí se bojí.
A co by se stalo, kdybyste se na to vykašlali? Stojí hodina denně za to? Co cvičí?
@lucenka píše:
Pokud by na mě dítě ječelo, tak bych ho upozornila, že takhle ne. Pokud by nepřestalo, tak by dostalo na zadek. Tohle bych si od takhle malého dítěte líbit nenechala. Ale blbě se to měnit, když to dítěti už nějakou dobu prochází.
My ho bit nemůžeme. Jak dostane na zadek, začne nás bit taky. Takže u nás jsme vyřadili tělesné tresty.
A ne, neprochází mu to. Následuje vysvětlení, trest, musí se omluvit. Ale on možná ani nekřičí na mě. Má ucpané uši a ječí, že nic neslyší, že na něj nemáme mluvit.
@Majsina píše:
@ka2ka ano…vyjde to cca na 3 minuty. Trénujeme sykavky… Máme na to 6 kartiček. Samozřejmě se synem mluvíme celý den, jak už jsem psala, u nás tv a podobná média nejsou. Syn je ještě maličký, logopedka říkala že máme cvičit pravidelně, ale kraťoučce…jinak cvičení s jazykem, pití z krátkého brčka apod děláme v průběhu dne nenásilně, ne u stolu.
tak to je ale podstatně jiná situace než když by jste měli cvičit 5-7 denně a tomu dítěti to nešlo ono pak to dítě je z toho taky neštastný a otrávený a zkouší se tomu vyhnout a vymlouvá se, pokud jedno písmeno trénuje třeba půlroku i rok tak je to fakt náročný, tři minuty jednou denně fakt není pro dítě problém ![]()
Jen k těm zájmovým činnostem, já dodnes lituji, že mě rodiče alespoň trošku nepřidrželi u jednoho konkrétního sportu, na který jsem se vyloženě z rozmaru vyprdla v pubertě. Možná by stačilo málo a ještě ráda bych se mu dál věnovala. Ale moji rodiče zastávali názor jako mnohé z vás tady, že dítě si ve svém čase má dělat, co chce a nemá se do ničeho nutit
Bohužel částí i touto výchovou je ze mě člověk, co ze spousty věcí couvá v momentě prvního problému
Samozřejmě teď už jsem dospělá a logikou si umím odůvodnit, proč něco nevzdávat, ale je to ve mě tak nějak pořád, že proč se vlastně překonávat přes nějaký svůj diskomfort. Aktuálně třeba takhle blbě řeším hubnutí ![]()
@Jana206 píše:
Vyhledej si tady diskuze, jak zakladatelka hudebkou nepolibena, chce najednou učit v MS nebo na prvním stupni a diví se, že má u zkoušek hrát skladby z Bacha. Je jich tu víc. I kdyby po tom nevzdechlo, tak u dětí, které k tomu mají vlohy, to považuji za součást vzdělání. Ke konci pololetí bych klidně dovolila ukončit nějaký kroužek před DDM nebo CVČ za 300 na pololetí, ale ne ZUŠ, což je vzdělávací instituce, za mě závazek pro dítě i rodiče, pokud se společně rozhodnou, že tam dítě bude vzdelavano.A píšu hypoteticky, ne, že řeším tu samou situaci. Dcery v podobném věku to naštěstí chápou, syn hrát nechtěl, věnuje se závodně sportu, je na víceletem gymplu, půjde do kvarty. Už teď občas řešíme, kam by mohl jít později dál a začíná mu docházet, že je značně omezen). Začíná se jevit jako silne humanitní. Ale učitelství prvního stupně bez klavíru jít studovat nemůže.
Jak velká je pravděpodobnost, že bude chtít zrovna učitelství prvního stupně? ![]()
Co základy robotiky a programování, kdyby chtěl do IT? Několik cizích jazyků, kdyby chtěl do zahraničí? Lyžování, golf, kdyby se stýkal s vysokými managery?
(já chápu nutit dochodit rok, ale několik let nutit dítě hrát na piano, čistě pro případ, že by chtělo učit na prvním stupni?)
@ka2ka píše:
a pokud by ječelo dál tak co?
Tak bych ho ignorovala a dělal, že není. Když by pak po mě něco chtělo, tak bych pokračovala v jeho ignoraci. A jen bych mu řekla, že s určeným dítětem se nebavím.
@ka2ka osobně vůbec nevím, jak bych se synem cvičila 5-7× denně, když přijde v 16 hodin ze školky a ve 20 leží v posteli. Ale syn od švagrové chodil do logopedické školky a následně i školy…kde se teda věnovali dětem v tomto směru i dopoledne. Myslím, že ve školce, kde to za prvé ty učitelky umí a za druhé tam vidí i jiné děti cvičit, to půjde mnohem líp než doma, kde jsou z toho všichni nešťastný a otrávený ![]()
@Anonymní píše:
To nevyslo. Taky jsem zkoušela. U staršího jsme cvičili při cestách do a ze školky. On ječí na celou ulici, ať mlčím, ať na něj nemluvím…
Ty jo to je takhle drzej? ![]()
@lucenka píše:
Pokud by na mě dítě ječelo, tak bych ho upozornila, že takhle ne. Pokud by nepřestalo, tak by dostalo na zadek. Tohle bych si od takhle malého dítěte líbit nenechala. Ale blbě se to měnit, když to dítěti už nějakou dobu prochází.
Naše malé dítě, pokud bys mu ječícímu dala na zadek, by ječet neprestalo, ponížením a vzteky by přidalo na intenzitě. A dál?
(když na mě ječí nebo se prostě chová hnusně, odcházím, s někým, kdo se chová takhle, nechci být)
@Platanka píše:
A co by se stalo, kdybyste se na to vykašlali? Stojí hodina denně za to? Co cvičí?
Vykašlat se na to nemůžeme. Velice špatně mluví. Doufám, že se to změní. My musíme i dělat grafomotoriku a další. Rozšiřujeme slovní zásobu, musíme dělat cviky pusy.
@lucenka píše:
Takže maminka se rozhodne, že dítě půjde na pedagogickou školu a bude ho nutit k něčemu, co ho nebaví?od čeho je dětství, když nemůže trávit čas venku s kamarády?
Tak dcera třeba uvažuje i o konzervatoři, chtěla jít na taneční už teď z páté, ale protože ji máme mimo dosah bydliště a ona tu chodí ještě do dramataku, tak se rozhodla dělat přijímačky do sportovní třídy, kam se dostala a po devitce uvidí. Je umělecky založena, ale nástroj ji baví méně než tanec a divadlo. Ale ví, že je to nutnost.
To, že se něčemu věnuje, neznamená, že nechodí ven. Chtěla jsem tím říct jen to, že se stává, že v tomto věku kamarádi dítě odlakaji od toho, co je dřív bavilo. Pokud tomu rodiče nechají volný průběh, je větší riziko, že se chytne nějaké špatné pouliční party.