Výchova - “já ho prostě nedonutím”

Anonymní
30.6.20 02:37

Výchova - “já ho prostě nedonutím”

Ahoj ženy, ráda bych znala váš názor. Vlastně to není žádná diskuze k řešení, spís k vyjevení mého údivu a vašim zkušenostem. Od několika známých, kamarádek, ale i cizích maminek jsem se zaslechla věty typu:,,On/ona prostě nechce, já ji k tomu nedonutím…”. Většinou se to týkalo nějakého úkolu, kroužku, učení apod. Dost často šlo o děti ve věku 7-11… To jako vážně někteří rodiče nemají páky, jak “donutit” své díte k něčemu (ať je to cokoliv)? Docela jsem zírala, neříkám, že já bych byla svatá, ale věděla jsem, že třeba říct, že se mi nechce, nebo se i zatvářit otráveně je ok, ale jednou, dvakrát se řekne, že prostě půjdu, tak jdu. Doma mě nijak netrestali, ani jsem žádnou extra přísnou výchovu neměla, ale asi bych si netroufla říct,,prostě ne!”. Věděla jsem, kdy už začíná ta hranice, kdy se rodiče/prarodiče už opravdu naštvou a měla jsem z toho respekt.Jak to máte vy, je něco, na co jste takto krátké? Říkám si, co pak bude, až těmto dětem bude 15, když ve druhé třídě si postaví hlavu tak, že s nima noc nehne. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

399
30.6.20 03:16

Máš vlastní děti, které si prošly tímhle věkem?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1768
30.6.20 03:57

Ja ucila nejakou dobu na ZUS a taky jsem kolikrat od rodicu slysela, ze dite cely tyden necvicilo, pac se mu nechtelo a oni ho nemohli donutit. A tez mi zustaval rozum stat. Nemyslim, ze kazdy dite bude super poslusny a udela bez kecu vse, co se mu rekne. To by asi ani nebylo normalni :mrgreen:. Na druhou stranu si neumim predstavit, ze bych v 9 letech doma rozhodovala ja :mrgreen:. Proste 2× se reklo, ze se jde delat to a to, potreti se zvedl hlas a ja hodne rychle naklusala :lol:. Nerikam, ze bez kecu, nebo nejakejch radoby tajnejch usklebku, ale strach by mi asi vic nedovolil :mrgreen:. Byly povinnosti, ktere se ten den/tyden musely splnit a tak to bylo. Taky se mi nechtelo sedet s babickou nad francouzstinou, taky se mi nechtelo delat to ci ono… Ja zas ale neprosla klasickou zakladkou, z vetsi casti jsem byla vzdelavana doma, takze byl dany rad a ten proste fungoval, a vedela jsem, ze od-do se dela toto a tak to proste bude i kdybych se na hlavu stavela :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1768
30.6.20 04:00
@yocheved píše:
Ja ucila nejakou dobu na ZUS a taky jsem kolikrat od rodicu slysela, ze dite cely tyden necvicilo, pac se mu nechtelo a oni ho nemohli donutit. A tez mi zustaval rozum stat. Nemyslim, ze kazdy dite bude super poslusny a udela bez kecu vse, co se mu rekne. To by asi ani nebylo normalni :mrgreen:. Na druhou stranu si neumim predstavit, ze bych v 9 letech doma rozhodovala ja :mrgreen:. Proste 2× se reklo, ze se jde delat to a to, potreti se zvedl hlas a ja hodne rychle naklusala :lol:. Nerikam, ze bez kecu, nebo nejakejch radoby tajnejch usklebku, ale strach by mi asi vic nedovolil :mrgreen:. Byly povinnosti, ktere se ten den/tyden musely splnit a tak to bylo. Taky se mi nechtelo sedet s babickou nad francouzstinou, taky se mi nechtelo delat to ci ono… Ja zas ale neprosla klasickou zakladkou, z vetsi casti jsem byla vzdelavana doma, takze byl dany rad a ten proste fungoval, a vedela jsem, ze od-do se dela toto a tak to proste bude i kdybych se na hlavu stavela :mrgreen:. Stejne tak jsem mela od detstvi profesora na cello a z toho jsem mela takovy respekt, ze rict, ze jsem se nedonutila (nebo nasi) k pravidelne praci, tak bych asi letela ze dveri uz jako mala :mrgreen: .
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1542
30.6.20 04:17
@Anonymní píše:
Ahoj ženy, ráda bych znala váš názor. Vlastně to není žádná diskuze k řešení, spís k vyjevení mého údivu a vašim zkušenostem. Od několika známých, kamarádek, ale i cizích maminek jsem se zaslechla věty typu:,,On/ona prostě nechce, já ji k tomu nedonutím…”. Většinou se to týkalo nějakého úkolu, kroužku, učení apod. Dost často šlo o děti ve věku 7-11… To jako vážně někteří rodiče nemají páky, jak “donutit” své díte k něčemu (ať je to cokoliv)? Docela jsem zírala, neříkám, že já bych byla svatá, ale věděla jsem, že třeba říct, že se mi nechce, nebo se i zatvářit otráveně je ok, ale jednou, dvakrát se řekne, že prostě půjdu, tak jdu. Doma mě nijak netrestali, ani jsem žádnou extra přísnou výchovu neměla, ale asi bych si netroufla říct,,prostě ne!”. Věděla jsem, kdy už začíná ta hranice, kdy se rodiče/prarodiče už opravdu naštvou a měla jsem z toho respekt.Jak to máte vy, je něco, na co jste takto krátké? Říkám si, co pak bude, až těmto dětem bude 15, když ve druhé třídě si postaví hlavu tak, že s nima noc nehne. :nevim:

Těžko říct. Záleží hodně na situaci. Ale určitě se lehce soudí, když nemáš děti ve stejném věku. :nevim: mojí rodiče mě vždy ke všemu donutili pod pohrůžkou trestru. Nemyslím si, že to bylo zcela správné. A leckdy mi to do života opravdu nic nedalo. :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25706
30.6.20 05:26

Kdyby mě třeba rodiče nutili v 10 do atletiky, budu zarytě vzdorovat a nebudu se chtít podvolit. Jinak do školy jsem chodila dobrovolně a úkoly jsem dělala poctivě. Ty nějaké děti máš?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2660
30.6.20 06:01

Copak tebe baví všechno? Svoje děti, až budou starší určitě nehodlám nutit do aktivit které nebudou chtít dělat. Úkoly a škola ok, to se holt udělat musí, ale kroužky? :nevim: Proč je proboha nutit? Dělat to nechce, nebaví ho to, tak to dělat jednoduše nebude. Ale pochybuju dítě co si samo vybere kroužek, že bude stávkovat delsi dobu. To by rodiče nesměli vybírat kroužky za děti, stím že znich budou mít vrcholové sportovce, apod..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
30.6.20 06:13

@yocheved U ZUŠky bych předpokládala, že tam dítě chodí, proto, že chce. To je pak problém rodičů, když chtějí mít doma hudebníka, aniž by dítě samo chtělo. Takových dětí je mi líto.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18446
30.6.20 06:18

Tak k tomu nuceni u volnocasovych aktivit, „kazde“ dite ma nekdy zasek, ze se mu nechci cvicit na oblibeny nastroj, jit na trenink… Tam opravdu ma nastoupit rodic, pomoci diteti nechut prekonat a pripadne definovat podminky, za kterych muze dite s danou aktivitou skoncit. Jenze to je dost narocne, mnohem jednodussi je rict, at si dite dela, co chce, co ho bavi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
30.6.20 06:23

Nerozumím proč anonymně, ale budiž.

Synovi je 8, během nouzového stavu jsem si říkala, jaká pohoda, úkoly dělal, sice s kecama…poslední měsíc nastalo peklo. Věděl, že úkoly děláme dopoledne a dokázal u nich sedět opravdu od 9 do 15-16h, než přijel tatínek z práce. Seděl, protahoval se, kroutil, když jsem se otočila, odbíhal…zabavené hračky, zamčený pokoj, domluvy, křik…nepomohlo ani to, že pak nastoupil tatínek, který s ním ty úkoly dělal třeba do 22 hod. Druhý den zas a znova.

Ano, nepomohlo nic, žádná pozitivní motivace, žádné tresty, nic…syn, pokud se křičí, nebo dostane na zadek, jen se zabejčí ještě víc.

Pokud se situace s nouzovým stavem bude opakovat, nechám ho pocítit následky, protože jedině tak (aspoň myslím) mu to dojde. Učitelce pošlu prázdnou stránku a nazdar.

Z okolí vím, že podobně to bylo v každé druhé rodině.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.6.20 06:25

Když jsem neměla děti, tak jsem to taky nechápala. Teď mám 2 a chápu to celkem dobře.
Já nedonutím šestiletého cvičit logopedii. Klidně mi napište, co mám dělat, ale když řekne ne, tak prostě ne. Můžu slibovat, vyhrožovat, trestat. Nehnu s ním. Zkouším hrou, kamuflovanim, vysvětluji… Zkoušela jsem i „chápu, že se ti nechce, čím ti to můžu zpříjemnit“. Denně v době logopedie musí sedět u stolu, ale stejně necvičí.
Osmiletý je taky stavak. Toho zatím ke všemu donutím, ale občas jsou u toho velké ztráty.
Podle okolí jsou oba vychovaní. Ale prostě tvrdohlavci.
Já si pamatuji na sebe, když jsem v osmi letech byla vyhozena ze ZUŠ, protože jsem odmítla cvičit a nedonutil mě nikdo. Půl roku jsem neměla TV, za trest jsem denně myla nádobí, pozastavili mi kapesné, denně jsme měli dlouhé promluvy, ale mně nesedla vyučující, tak jsem se prostě sekla a konec.
Později jsem chodila na flétnu a tam už problém nebyl.

  • Nahlásit
  • Citovat
3033
30.6.20 06:32
@Anonymní píše:
Když jsem neměla děti, tak jsem to taky nechápala. Teď mám 2 a chápu to celkem dobře.
Já nedonutím šestiletého cvičit logopedii. Klidně mi napište, co mám dělat, ale když řekne ne, tak prostě ne. Můžu slibovat, vyhrožovat, trestat. Nehnu s ním. Zkouším hrou, kamuflovanim, vysvětluji… Zkoušela jsem i „chápu, že se ti nechce, čím ti to můžu zpříjemnit“. Denně v době logopedie musí sedět u stolu, ale stejně necvičí.
Osmiletý je taky stavak. Toho zatím ke všemu donutím, ale občas jsou u toho velké ztráty.
Podle okolí jsou oba vychovaní. Ale prostě tvrdohlavci.
Já si pamatuji na sebe, když jsem v osmi letech byla vyhozena ze ZUŠ, protože jsem odmítla cvičit a nedonutil mě nikdo. Půl roku jsem neměla TV, za trest jsem denně myla nádobí, pozastavili mi kapesné, denně jsme měli dlouhé promluvy, ale mně nesedla vyučující, tak jsem se prostě sekla a konec.
Později jsem chodila na flétnu a tam už problém nebyl.

Já s dcerou cvičila logopedii průběžně, během procházek, při povídání, vaření, hraní, telce atd. po chvilkách.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1818
30.6.20 06:34
@Kazimíra Olejovka píše:
Nerozumím proč anonymně, ale budiž.

Synovi je 8, během nouzového stavu jsem si říkala, jaká pohoda, úkoly dělal, sice s kecama…poslední měsíc nastalo peklo. Věděl, že úkoly děláme dopoledne a dokázal u nich sedět opravdu od 9 do 15-16h, než přijel tatínek z práce. Seděl, protahoval se, kroutil, když jsem se otočila, odbíhal…zabavené hračky, zamčený pokoj, domluvy, křik…nepomohlo ani to, že pak nastoupil tatínek, který s ním ty úkoly dělal třeba do 22 hod. Druhý den zas a znova.

Ano, nepomohlo nic, žádná pozitivní motivace, žádné tresty, nic…syn, pokud se křičí, nebo dostane na zadek, jen se zabejčí ještě víc.

Pokud se situace s nouzovým stavem bude opakovat, nechám ho pocítit následky, protože jedině tak (aspoň myslím) mu to dojde. Učitelce pošlu prázdnou stránku a nazdar.

Z okolí vím, že podobně to bylo v každé druhé rodině.

My to měli stejně. Od 8 rano do 18 delal treba 1stranku matiky, v 1.tride prosim. Protože: „Prostě NE“. Pri zakazu cehokoliv odpovidal ze ho to nezajima a ze nevadi. Bylo to strašný. Hele, celej ja, akorat ja zacala vzdorovat az tak v 10 letech.

Paky na něj fakt nemam. Uz jsme s nim jednou delala basnicku do 22hodin. Protože prostě NE. Kdyz mu jedna prilitla odemne, tak se mi vysmal, protože nebolelo. Kdyz mu flaknul chlap, tak se rozbrecel, ale sedel dal, takze uplne k nicemu. Jo a nasledky neodevzdanych ukolu ho netrápily, protože nektery deti ukoly nemusejí odevzdavat (na jinych skolach). Pak je namastil za pondeli vsechny za cely predchozi týden, a celkem rychle. Ale jinak hruza hrozna.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.6.20 06:49

Já raději anonymě. Mám dva kluky 12 a 10 let. Starší začíná mít stavy (hlavně co se školy týče), kdy prostě nechce nic dělat. V době karanténové s ním byl občas mazec. Úkoly by sám od sebe neudělal. Protože je to nuda. Musela jsem mu říct, který úkol ten den udělá. Např. zítra ve středu uděláš matematiku a přírodopis. Pak jsem úkoly musela zkontrolovat, zda je opravdu vypracoval. :pocitac: :jazyk: Několikrát se stalo, že úkoly nevypracoval. Donutila jsem ho třeba až po dvou dnech. :jazyk: :,( Ale úkoly všechny zpracoval. Sám. Ale musela jsem ho DOKOPAT. Tatínek to vůbec neřešil (je přes týden pryč). Když byl s nimi doma, tak udělal úkoly jen s mladším. Staršího nechal dělat si, co chtěl. Vidím to, že i to přispělo k častějšímu stávkování staršího. :pocitac: Mám obavu, co bude v dalších letech. Takovéto situace se začaly objevovat cca před rokem. I teď má světlejší chvilky a udělá vše bez problémů. Dokonce někdy sám od sebe se zeptá, s čím potřebuji pomoc, vyklidí sám od sebe myčku apod. Tak doufám, že období přejde a bude z něj normální fungující člověk.
Mladší zatím maká bez řečí. Rád pomáhá.
Pro staršího i rodinné aktivity bývají nuda. Prostě vše je trapný a nudný. :jazyk: :roll:
Volnočasové aktivity jim nechávám dle jejich výběru. Pro mě je důležité, aby fungovali ve škole. Jestli umí např. hrát na housle, to opravdu neřeším.
Opravdu doufám, že nebudou jako synovec, kterému je 19 a teď propadl ve druháku na učňáku. Prý jen počítač a postel. A občas i jídlo. Nic víc ho nezajímá. :zed: :jazyk:

  • Nahlásit
  • Citovat
SAJ
5848
30.6.20 06:51
@fíkofka píše:
Máš vlastní děti, které si prošly tímhle věkem?

Mám a vždy donutila. :nevim: Asi to chce vědět, co nutit a co ne, ale ani tak na extra problémy nepamatuju… A to rozhodně nemám svaté děti a rozhodně si umí říct svůj názor.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama