Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máte zkušenost s Práh Vychováváme děti a rosteme s nimi?
Přidejte zkušenost s Práh Vychováváme ...@Mafule Asi to bude znít jako ne zrovna rada dle tématu, ale já bych zkusila odstavit. Vím o více případech jako je ten tvůj a odstavení vše vyřešilo. Když se vyřeší noční mlíko, mohlo by se spravit i usínání. Zkoušeli jste ho dát spát do svého pokoje do postýlky? Taky hodněkrát pomohlo. Některé děti lépe spí samy. Určitě ho dráždí tvoje vůně, vsadím na to krk ![]()
@Mafule Mam rocni holcicku, taky kojenou, taky spi snami v posteli.
Naomi pise, ze pokud je dite nakrmene, suche, unavene a pod..proste mu jakoby nic nechybi a presto place, tak je mozne ze potrebuje plakat. Pokud te fakt nenapada co by mu pomohlo, tak proste bud s nim a povidej mu, uznej jeho emoce at se citi v bezpeci. On uz u kojeni neusne nebo ho tak uz nechces uspavat?
@Mafule ahoj, mám pocit, že malej nemá dobře zavedenej usínací rituál. právě to vyřvávání by ti mohlo pomoct a víš proč? už ti to škodí. a ty jsi velmi důležitá! ![]()
děti to pochopí velmi rychle a je dobře. u nás jsme takhle učili spát prvního syna v postýlce, jeli jsme přesně podle vyřvávacího schématu (každých pár minut za ním a krátce uklidnit, odejít) a za necelej týden usínal spokojeně sám. jen pokud má teplotku, spíme spolu.
nenech se omezovat, on už není novorozeně, aby usínal u prsu.
@Petullka82 Nechápu to, že když je v tématu napsáno „Výchova jinak aneb Naomi Aldort“ a Mafule ještě explicitně zmíní, že nechce nechat dítě vyřvat, tak jí stejně poradíš ať ho nechá vyřvat.
To mi doopravdy hlava nebere.
@Mafule píše:
Ahoj.
Doposud jsem do diskuzí jen nahlížela. Zkusím se zeptat, třeba mi některá poradíte…
Aldort jsem viděla u Duška a moc se mi její přístup líbí. Knížku mám již objednanou.
Máme ročního kluka. A docela mi tedy dává zabrat. Především večer a v noci. Je hrozně ospalý a ukňouraný, ale nedokáže usnout. Spí s námi v posteli (od narození). Prso dostává dle svého popudu. Vyřvávat ho tedy v žádném případě nechávat nechci. Jenže čekat až usne sám nelze. To už pláče a mlátí mě. Dřív usínal u prsa, ale posledních pár měsíců většinou ne. Jediné, na co jsme zatím přišli, je pevně ho držet (aby si nesedal a nestoupal) a přečkat jeho hysterický pláč. Někdy se vzpíná pár minut a je tuhý. Jindy to bohužel trvá i hodinu i do jedenácti večer. Vnitřně cítím, že to není to pravé. Jenže nevím, jak z toho ven. Třeba mi poradíte (pohled z venčí se hodí).
Jinak přes den spí jak kdy. Někdy i tři hodiny ve dvou spaních, jindy pět minut za celý den. Na večerní usínání to moc vliv nemá. Přes den mu nechávám se spaním určitou volnost. Večer jedeme rituály (ukládání v půl osmé, zpívání). Ale ty jsou spíš tak pro mě, malej na ně nijak moc nereaguje. Někdy vyčerpáním usnu dřív než on. Jen si zakryji hlavu, aby mě nemlátil…
Budí se 3 - 4 x za noc na kojení. Ale to už je mi jedno. Jen to uspávání je boj:( A já s ním bojovat nechci.
výborná je knížka od ELizabeth Payntley (snad píšu správně) Klidné spaní a ukládání, je to naprostý opak vyřvávací metody a nám u dcerky (skoro rok) pomohla moc. Dcerka spí s námi v posteli, je stále hodně kojená a stále uspáváme houpáním a kojením, často už usne prostě jen při houpání…a kniha nám pomohla právě v tom, že čím dál častěji, když ze spánku procitne tak zase sama usne…nebo se sama odkulí od prsa a sama usne..
to bylo dřív naprosto nemyslitelné. A to vůbec nepraktikuju všechny uvedené rady. Jen to, co mě oslovilo a lituju, že se mi ta kniha nedostala do ruky dřív. Z toho, co popisuješ bych řekla, že přes den toho syn naspí málo a večer už je přetažený. Nám ta kniha hodně pomohla i s dením spánkem…z 3× 30 min se spánek prodloužil i na hodinu (huráááá
) a na nočním spaní je to prostě znát. Čím lépe spí přes den, tím lépe v noci a tím lépe přes den..:) houpání by u vás nezabralo? máme velký míč, takže mám dcerku položenou na kolenou a mírně houpu tam a sem…
@Petullka82 píše:
@Mafule ahoj, mám pocit, že malej nemá dobře zavedenej usínací rituál. právě to vyřvávání by ti mohlo pomoct a víš proč? už ti to škodí. a ty jsi velmi důležitá!
děti to pochopí velmi rychle a je dobře. u nás jsme takhle učili spát prvního syna v postýlce, jeli jsme přesně podle vyřvávacího schématu (každých pár minut za ním a krátce uklidnit, odejít) a za necelej týden usínal spokojeně sám. jen pokud má teplotku, spíme spolu.
nenech se omezovat, on už není novorozeně, aby usínal u prsu.
tak to skutečně není to, co by se k Naomi Aldort „hodilo“ nemluvě o tom, že zakladatelka právě toto zkusit nechce…
ty asi filozofii Naomi Aldort moc neznáš, že? ![]()
Díky moc všem za rady.
Samotného v pokoji ho nenechám, to se mi příčí. (Já bych také sama v pokoji těžko usínala.) Ani to v našem malém bytě není možné.
Tatínek neuspává. Bohužel, když se večer od prďoly vzdálím, ihned brečí. A to i po uspání - když zjistí, že vedle něj nejsem, ihned pláče.
Ano, už mi to asi škodí - to je právě to. Děti jsou vítr a problém mám já, ne on. Jenže svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Asi nelze jet podle této „metody“ ve všem. Aby z něj nebyl malý tyran.
Zaručené rady se těžko od někoho dočkám:) Pomáhá aspoň se podělit a vyslechnot možnosti.
Asi zkusíme vlastní postýlku. A odstavit ho v noci. Plánovala jsem to nechat na něm. Ale to večerní brečení nepomáhá nikomu z nás. Cítím se jako neschopná matka, která ze sebe dává maximum a stejně je to málo. Snažím se dělat to, co cítím. Byla jsem ráda, že to mám tak nějak od Aldort potvrzené. Jenže ono to nefunguje. Nevím. Nebo opravdu potřebuje plakat. Ale on pak začíná být agresivní:(
@zolycka píše:
výborná je knížka od ELizabeth Payntley (snad píšu správně) Klidné spaní a ukládání, je to naprostý opak vyřvávací metody a nám u dcerky (skoro rok) pomohla moc. Dcerka spí s námi v posteli, je stále hodně kojená a stále uspáváme houpáním a kojením, často už usne prostě jen při houpání…a kniha nám pomohla právě v tom, že čím dál častěji, když ze spánku procitne tak zase sama usne…nebo se sama odkulí od prsa a sama usne..to bylo dřív naprosto nemyslitelné. A to vůbec nepraktikuju všechny uvedené rady. Jen to, co mě oslovilo a lituju, že se mi ta kniha nedostala do ruky dřív. Z toho, co popisuješ bych řekla, že přes den toho syn naspí málo a večer už je přetažený. Nám ta kniha hodně pomohla i s dením spánkem…z 3× 30 min se spánek prodloužil i na hodinu (huráááá
![]()
) a na nočním spaní je to prostě znát. Čím lépe spí přes den, tím lépe v noci a tím lépe přes den..:) houpání by u vás nezabralo? máme velký míč, takže mám dcerku položenou na kolenou a mírně houpu tam a sem…
Díky, knížku pořídím.
Já houpu u toho prsa. Natřásám s ním. On zavírá oči, vše vypadá dobře. A najednou si sedna a začne žvatlat. Chvíli je dobrý, pak si začne mnout oči, pofňukávat. Nechce ani prso, ani přitisknout. Mám pocit, že nechce spát, aby mu něco neuteklo. A to i když je v ložnici zcela zhasnuto.
@Mafule
je to jen období, které přejde. Zkuste koupit tu knížku…jsem si jistá, že pomůže
u nás byla různá období, kdy u kojení usnula ještě v posteli ale hodinu trvalo než usnula úplně tvrdě a mohla sem odejít, období kdy se v noci vzbudila už vyspaná a 2hodiny se chtěla hrát a pak byl problém ji znovu uspat, období, kdy se v posteli nakojila ale „ožila“ a další hodinu i víc jsme jí houpali, období, kdy jsem musela jít spát s ní už v podcečer protože chtěla být na prsu prostě nonstop (aach moje kyčle
), ted je období (a právě díky té knize), kdy se srovnal režim přes den a večer usíná krásně maximálně do 30min… samozřejmě nejsem naivní a čekám, kdy i tohle období přejde
takže chápu, jak to musí být už vysilující a vyčerpávající
ale není to navždy a bude zas líp ![]()
Podle této metody nejedu a připadá mi, že si sama odpovídáš… rodičovství není o tom dělat dítěti otroka, ale provést ho dětstvím zdárně do dospělosti. Každý živočišný druh uplatňuje na potomky nějaká pravidla, dítě si je samo nenastaví, potřebuje pomoc.
@Mafule píše:
Díky, knížku pořídím.
Já houpu u toho prsa. Natřásám s ním. On zavírá oči, vše vypadá dobře. A najednou si sedna a začne žvatlat. Chvíli je dobrý, pak si začne mnout oči, pofňukávat. Nechce ani prso, ani přitisknout. Mám pocit, že nechce spát, aby mu něco neuteklo. A to i když je v ložnici zcela zhasnuto.
jako bych viděla tu naši
jak píšeš…už už má člověk naději, rozplývá se nad spícím andílkem..a andílek najednou otevře oči, usměje se a jede se dál
to byly chvíle, kdy už jsem většinou nemohla na záda, vnitřně kypěla a volala na střídání tatínka…a pak jsem zas střídala já
když už jsme nemohli oba, tak jsme jí dali do postýlky s hračkou…moc dlouho si sama hrát nevydržela..ale já se za tu chvilku aspon malinko odreagovala na další houpání…
přejde to…můžou bolet zoubky, bříško, přetažení z různých podnětů za den… přejde to ![]()
Holka, chápu tě, dcerka se budila skoro do roka 11 -23× za noc, dráždivá insomniačka, tak nějak to nazval neurolog. K tomu zdr. problémy a já si říkala, jak by bylo v Bohnicích krásně.
Nikdy jsem naši uřvanou dcerku (do 10 měsíců řvala 20 hodin denně…) nenechala vyplakat, ale když už jsem nevěděla co, tak jsem ji přijmula s brekem, jak píše Aldort. Prostě jsem byla u ní, dala ruku na bříško, protože tolik hodin bych ji neunosila… A pak přišla velká důslednost, opravdu téměř minutová.
Kolem druhého roku se to zlomilo a opravdu, čím lépe spí přes den, tím lépe v noci. Nejprve jsem se řídila tím, že je vzhůru tolik a tolik hodin, spát půjde v tolik, to moc nezabíralo, protože prostě ne, to můžeš praktikovat později, až budete mít řád.
Ráno nechat vyspat, jakmile se probudí, počkat třeba těch pět hodin (má rok, že?), a pak dát spát. Dcerka spí se mnou. Když dávám v poledne spát, pomazlíme se jen krátce, žádné rituály, ty patří na „dlouhé spaní“. Pak říkám, že je potřeba si dáchnout, zavřu oči a dcerku tulím, ona to vyžaduje, což je velká změna. Nejdřív na mluvení odpovídám hmm, hmm, už neodpovídám, pak už jen kývu hlavou a nakonec nereaguji vůbec, dcerka většinou zabere do 15 minut.
Je to extrémně těžké, věř mi, že naprosto vím, co prožíváš, ale dá se to. Držím pěsti ![]()
@Allee píše:
Podle této metody nejedu a připadá mi, že si sama odpovídáš… rodičovství není o tom dělat dítěti otroka, ale provést ho dětstvím zdárně do dospělosti. Každý živočišný druh uplatňuje na potomky nějaká pravidla, dítě si je samo nenastaví, potřebuje pomoc.
V téhle metodě ale člověk dítěti „otroka“ nedělá
to je základní omyl
doporučuju si od ní přečíst knížku, otevřela mi oči i srdce ![]()
@zolycka píše:Souhlasim
V téhle metodě ale člověk dítěti „otroka“ neděláto je základní omyl
doporučuju si od ní přečíst knížku, otevřela mi oči i srdce
@Mafule A jak dlouho tohle už trvá? Taky jsme měli různá období jak píše zolycka.. My jsme večer klidně nosili v šátku nebo nosítku a koukali přitom na film. V období kdy nemohla spát beze mě, jsem jí prostě vyndala ze šátku až když jsem šla sama spát. Bylo období, kdy usnula hned při kojení. Pak bylo období kdy jsem prostě ležela na zádech s vyhrnutým trikem a dcera tak různě lezla okolo mě, občas si cucla, občas postávala, povídala, zase si cucla…pak prostě usnula (takže už to prostě nebylo při kojení, ale s prsem v puse). Bylo i období kdy chodila spát v sedm a v devět se budila svěží a vyspaná - no tak si prostě dvě hodiny ještě hrála, než šla spát. Myslim, že ti nikdo nedá zaručenou radu, protože každé dítě je jiné…