Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vyhoření na VŠ - co vám pomohlo?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.2.25 07:15
Měla jsem krizi po státnicích Bc. Tedy první semestr na Ing. Začala jsem si hledat práci s tím, že Ing. nedodelam. Následně jsem otěhotněla. Takže práce se nekonala a dodelala jsem navazující studium. Bylo mi jasné, že u mě je to teď nebo nikdy. Zpětně jsem ráda, že jsem to nevzdala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.25 07:45
Znám to. Bohužel se vždycky v té skupině najde nějaký hodný (hloupý), který tohle dělá.
Já to vyřešila tak, že jsem k sobě našla podobnou duši jako jsi ty (jako jsem byla já) a vytvořila si novou skupinu ve dvou. Vyučujícím jsme to jen oznámili.
Pokud by se ptali proč, neměla jsem vůbec žádný problém to říct pěkně z čisté vody.
Jenže oni se většinou dovtípí a ví se obecně co někteří studenti dělají - z nějakého důvodu se to tiše toleruje.
Pokud se to jakkoli dotáhnout i za cenu, že to budeš přehlížet. Stejně pak budeš mít svou vlastní práci a na té budeš pracovat jen ty a ta je nejdůležitější.
Hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.25 07:52
Já mám teď taky. nejakou krizi. No ale vzdávat to nehodlám, jsem v půlce byla by to škoda. Nic ten blbej papír potrebuju k práci. Rozhodla jsem se, že tomu nebudu věnovat tolik času jako doteď, budu o něco min půlky student, nebudu se nervovat zbytečnostmi a nějak to do konce proste doplacam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.2.25 08:36
Mně pomohla až hospitalizace. Jenže jsem musela kromě denního studia ještě chodit na plný úvazek do práce, platit si byt a starat se o nemocného prarodiče. Byla jsem mladá a na všechno sama. Nakonec jsem dostudovala, byla to pro mě priorita, ale na zdraví se mi to podepsalo navždy.
- Citovat
- Upravit
12.2.25 08:36
@Midaku jo no, taky třeba zmínit. Že někteří tu VŠ dělají při praci a třeba dvou dětech.
To nevím, jestli si zakladatelka umí představit…
To byl i můj případ asi stejně jako tvůj…
Tak potom ten čas je opravdu vzácný a člověk si rychle uvědomí, co je důležité a na tohle by prostě neměl čas.
On se tím člověk učí i do budoucna, ti vychcaní budou pořád vychcaní a ti hodní budou pořád hloupí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.25 08:47
@Trojlístek přesně tak… mám děti 3, z toho dvě s různými diagnozami, fakt se doma nenudim. Do toho prace a ještě ta skola. Teď jsem tomu dávala dost a je mi to k ničemu. Prospěchovy stipendium náleží jen prezenčním studentům a spolužačky mě začínají nenávidět, jen proto, že mě zatím z žádné zkoušky nevyhodili a že mám vždy odevdzano včas, že vím, co máme dělat, jak to máme dělat, že to mám v pořádku… pořád se na mě sypou, posílají mi práce ke kontrole… ráda pomůžu, ale odsud posud. Teď už na to kašlu. Budu prolejzat jen tak, aby mě nevyhodili. Čas budu věnovat rodině, zvlášť detem, který to teď potrebujou víc než ten můj titul…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.25 09:08
@Midaku tohle byl přesně i můj problém.
Těm ostatním se vypíná mozek a ty najednou děláš za 20 dalších.
N@sr@T.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.25 09:12
Tyhle pocity jsou jen dočasné 
až VŠ skončí, bude dobře, měla jsem to stejně. To nejhorší období, který teda přišlo až při psaní diplomky a před státnicema, mi pomohla překlenout terapie, protože už jsem s tím nehodlala otravovat lidi kolem a sama jsem se cítila šíleně a potřebovala nějakou pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.25 09:18
@deniiina ale ona nikoho neotravuje. Otravujou jí a ona se musí naučit říkat ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.25 09:49
@Trojlístek já myslela otravovat ostatní se svými pocity ohledně školy, myšleno svoje kamarády a rodinu. To že chce mít práce v pořádku je bohužel problém, který se asi nezmění, protože je důsledná. Když na to ostatní upozorní, bude jim to stejně jedno si myslím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.25 10:06
@deniiina píše: Více
A jo tak, no studium VŠ není na psychiku snadné a pokud na sebe naváže nefakčenka.
Rodina má v tom nezastupitelnou roli, určitě podporu potřebuje a bude se chtít svěřit, to je normální.
Ale je fakt, že toho nesmí být moc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.25 11:44
@Trojlístek mě právě rodiče moc nepochopili, sami VŠ nestudovali a nepochopili ani ty nabalující se problémy potom, které to přineslo - ty pocity vyčerpání apod. V chození na terapie mě podpořili, i když taky říkali, že to nechápou, protože za nich nic takovýho nebylo 
prostě taková ta klasika ohledně mentálního zdraví Husákových dětí no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.2.25 14:00
Mně pomohl až čas. Já jsem teda studovala dvě výšky současně, pak už i dělala výzkum… Nakonec jsem poslední studium dodělala až po přerušení, našla jsem si práci v příbuzném oboru a po mravenčích krůčcích se můj stav zlepšoval.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.2.25 14:51
@deniiina Moji rodiče také nemají pochopení, neumí si představit, co to obnáší…Jinak máme doma dlouhodobě opravdu velké problémy s mým mladším sourozencem a je to každodenním tématem, které vám opravdu nepřidá. Měla jsem dvě brigády a teď mám již jen jednu… Takže to zatím zvládám po stránce časové… Na naší škole to má ještě tu nevýhodu, že kvůli těm studentům, co nic nedělají a nějak to pak s velkým štěstím prolézají, tak ti čím dál více rozstilují vyučující a dochází tak k neustálému stěžování podmínek pro splnění předmětů. Teď aktuálně třeba jsme měli seminář a všichni dávali pozor a dvě slečny ležely vzadu třídy na lavicích a spaly… Nebo jsme došli na přednášku jen 4 a mělo nás být cca 70 a vyučující začal vyhrožovat, jestli se to bude opakovat, tak, že bude peklo a že uvidíme u zkoušek atd atd… A tak jsme to dali vědět do společného chatu Messengeru celého ročníku a tam se nám dostalo jen výsměchu… Přitom ten vyučující to myslel smrtelně vážně a byl opravdu velmi naštvaný… 
Jinak jednou jedinkrát jsem tu společnou práci neopravovala a nechala to na spolužákách a řešila jsem jen svoji část a to bylo v letním semestru ve třetím ročníku a tu práci nám vyučující vrátil s tím, že je to z 86% plagiát… Takže asi tolik o společných seminárních pracích, protokolech atd… A bylo to tedy velice nepříjemné to po tom spravovat těsně před státnicemi…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím,
jsem v 1. ročníku na navazujícím magisterském studiu a to moje vyhoření trvá již dlouho.
Když jsem začala chodit na VŠ (myslím tím teď bakalářské studium), tak jsem se opravdu hodně snažila a byla velmi aktivní, hlavně i ve skupinových pracích… To trvalo tak do půlky třeťáku bakalářského studia… Ty společné práce to je naprosté peklo… Já kolikrát přepisovala ty části společné práce spolužáků, protože to buď bylo špatně a nebo to byl čistý výplod umělé inteligence, která prostě teď hýbe světem a studenti ji opravdu už na vše používají… Na něco je to skvělé, třeba když nemůžete vypočítat příklad a nebo pochopit nějakou problematiku, ale když ji necháte něco odborného generovat, nejen, že tam jsou pravopisné chyby, ale kolikrát vám vyhodí nesmysly…
Prostě jsem byla hloupá a vždy chtěla mít tyto práce odevzdané na první dobrou a oni mi to vždy poslali na poslední chvíli před odevzdáním a já ty jejich části ještě předělávala dlouho do noci apod.. Nyní už jsem úplně vyhořelá a nechce se mi dělat vůbec nic… Nemůžu se k ničemu dokopat… Strašně prokrastinuju a pak se za to nenávidím úplně a je mi líto toho ztraceného času… Co vám na to pomohlo?