Vypsat se z ...

@Emma33 píše:
Krásný den, maminky.
Dnes mám takovou pochmurnou náladu a potřebuji se vypsat, takže tohle nebude téma s nějakou konkrétní otázkou, spíše už to nechci vše držet v sobě (a bohužel se nemám komu svěřit).

Čekáme s přítelem druhé miminko, máme již 8 letou dceru. Do porodu mi zbývají cca 2 měsíce a mám pocit, že se na mě všechno hroutí. Je to tak 2-3 roky, co jsme se přestěhovali do domu přítelovo rodičů - tedy ke „tchýni a tchánovi“. Nejsou prostě peníze na vlastní bydlení a do nájmu jít nechceme - je to zbytečné vyhazování peněz, jelikož tady tolik neplatíme, samozřejmě.
Barák je dvougenerační, tudíž máme horní patro pro sebe a svépomocí rekonstruujeme. Zatím máme hotový dětský pokoj a ložnici, teď nás čeká kuchyň. Zatím je tedy kuchyň a bohužel i záchod a koupelna společná - dole u jeho rodičů.
Jeho rodičům je již 70 let (jsou spíš věkově jako jeho babička a děda, než rodiče), a tak se to projevuje i na některých názorech nebo přístupu k životu. Já jsem bohužel vychovaná v něčem jiném a čím dál více cítím, že na mě jde ponorka. Nejsou to žádné závažné věci, ale prkotiny, které se ale prostě nabalují a já si přijdu hrozně sama… Například jeho rodiče mají nádhernou zahradu a jsou na ní denně, starají se, neustále tam něco dělají. O to hůře to ale vypadá u nich doma - vše ala komunismus, neuvěřitelně špinavá kuchyň i sociální zařízení, tchýně luxuje tak jednou za půl roku, koupelnu myjí jednou ročně a myslím, že dveře od pokojů nemyli snad nikdy v životě…

Pro mě je to celkem problém, jelikož jsem puntičkář + navíc teď v těhotenství chci mít vše čisté a doléhá to na mě ještě víc. Samozřejmě jsem vše několikrát myla, když třeba byli na dovolené apod., ale když vidíte, že to nemá smysl, jelikož jste jediní, co to dělají, je to celkem demotivující a já mám občas chuť se sbalit a vypadnout.
Přítel se mě v tomhle bohužel nezastane - od doby, co bydlíme tady, jakoby se vrátil do dětských let - maminka navaří, vypere (v tomto případě teď už většinou já), nechává za sebou po zemi oblečení, neuklidí si po sobě ani hrnek od kafe. Začínám se bát, co bude po porodu. Vím, že řešením by bylo se odstěhovat, ale takové možnosti prostě nejsou a jelikož tento nepořádek atd. vadí jen mě, prostě mám asi smůlu…

Navíc nám to začíná trochu drhnout i jinak - přestala jsem mít úplně chuť na sex a začíná to být veliký problém. Nikdy jsem nebyla člověk, co by to potřeboval denně, ale teď, čím déle jsem těhotná, tím je to ještě mnohem horší - kolikrát se přistihnu, že nestojím ani o pusu, natož o něco jiného… Snažila jsem se mu to vysvětlit, že to potom snad přejde, dost se kvůli tomu ale hádáme, protože on prostě chce a já, i když se snažím se „přemoct“, tak občas na to prostě nemám a raději se pohádám…

Možná je to způsobeno i vším tím ostatním, co se tu děje, kdyby vše bylo trochu jiné, třeba by se to zlepšilo, ale já se teď cítím prostě hrozně - neustále si přijdu sama a vše, co udělám, je k ničemu. Bojím se, co bude potom a že na tom budu ještě hůř… Před pár měsíci nám ještě kleknul bojler a na teplou vodu se musí topit, takže mě už vytáčí i takové maličkosti, jakože se nemůžu osprchovat, když chci. Navíc voda je tu ze studny a jelikož je strašně tvrdá a chutná hrozně (a já vodu piji denně), musím si jí přepínat a natáčet do barelu, abych ji mohla pít. Přepíná se ještě na prádlo a myčku, jinak se ale přepínat nesmí…

Omlouvám se za tak dlouhý sloh. Prostě jsem to potřebovala nějak ventilovat. Možná jsem jen hysterka, třeba to po porodu přejde. Ale jelikož jsem stejný pocit měla i před tím, tak nejspíš ne… ://

Píšeš, že máte osmiletou dceru, a u přítelových rodičů bydlíte tak 2-3 roky. Kde jste bydleli předtím? Dle tvého popisu to vypadá tak, že se váš vztah zhoršil právě proto, že jste se nastěhovali do baráku k jeho rodičům. To nedělá téměř nikdy dobrotu. Osobně bych do toho nešla. Krom toho, vypadá to na už starší barák, který časem spolyká mraky peněz, a je to nikdy nekončící proces. Píšeš, že barák bude jednou patřit tvému příteli. Takže tobě tam nepatří, a nebude patřit prakticky nic. V případě rozchodu půjdeš tak, jak jsi přišla. Přítel se zhoršil, nechává pohozené věci na zemi, a neodnese si ani hrnek od kafe.
Na nějaké velké zastání to taky nevidím. Jeho rodiče budou čím dál starší, a třeba i nemocní, takže budou potřebovat i stálou péči. Do toho dvě děti, časem zaměstnání, k tomu vleklá rekonstrukce baráku, ve kterém stejně nechcete zůstat bydlet. Upřímně? Zlatý podnájem.