Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vypsat se z ...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
30.4.17 12:43
Vypsat se z ...
Krásný den, maminky.
Dnes mám takovou pochmurnou náladu a potřebuji se vypsat, takže tohle nebude téma s nějakou konkrétní otázkou, spíše už to nechci vše držet v sobě (a bohužel se nemám komu svěřit).
Čekáme s přítelem druhé miminko, máme již 8 letou dceru. Do porodu mi zbývají cca 2 měsíce a mám pocit, že se na mě všechno hroutí. Je to tak 2-3 roky, co jsme se přestěhovali do domu přítelovo rodičů - tedy ke „tchýni a tchánovi“. Nejsou prostě peníze na vlastní bydlení a do nájmu jít nechceme - je to zbytečné vyhazování peněz, jelikož tady tolik neplatíme, samozřejmě.
Barák je dvougenerační, tudíž máme horní patro pro sebe a svépomocí rekonstruujeme. Zatím máme hotový dětský pokoj a ložnici, teď nás čeká kuchyň. Zatím je tedy kuchyň a bohužel i záchod a koupelna společná - dole u jeho rodičů.
Jeho rodičům je již 70 let (jsou spíš věkově jako jeho babička a děda, než rodiče), a tak se to projevuje i na některých názorech nebo přístupu k životu. Já jsem bohužel vychovaná v něčem jiném a čím dál více cítím, že na mě jde ponorka. Nejsou to žádné závažné věci, ale prkotiny, které se ale prostě nabalují a já si přijdu hrozně sama… Například jeho rodiče mají nádhernou zahradu a jsou na ní denně, starají se, neustále tam něco dělají. O to hůře to ale vypadá u nich doma - vše ala komunismus, neuvěřitelně špinavá kuchyň i sociální zařízení, tchýně luxuje tak jednou za půl roku, koupelnu myjí jednou ročně a myslím, že dveře od pokojů nemyli snad nikdy v životě…
Pro mě je to celkem problém, jelikož jsem puntičkář + navíc teď v těhotenství chci mít vše čisté a doléhá to na mě ještě víc. Samozřejmě jsem vše několikrát myla, když třeba byli na dovolené apod., ale když vidíte, že to nemá smysl, jelikož jste jediní, co to dělají, je to celkem demotivující a já mám občas chuť se sbalit a vypadnout.
Přítel se mě v tomhle bohužel nezastane - od doby, co bydlíme tady, jakoby se vrátil do dětských let - maminka navaří, vypere (v tomto případě teď už většinou já), nechává za sebou po zemi oblečení, neuklidí si po sobě ani hrnek od kafe. Začínám se bát, co bude po porodu. Vím, že řešením by bylo se odstěhovat, ale takové možnosti prostě nejsou a jelikož tento nepořádek atd. vadí jen mě, prostě mám asi smůlu…
Navíc nám to začíná trochu drhnout i jinak - přestala jsem mít úplně chuť na sex a začíná to být veliký problém. Nikdy jsem nebyla člověk, co by to potřeboval denně, ale teď, čím déle jsem těhotná, tím je to ještě mnohem horší - kolikrát se přistihnu, že nestojím ani o pusu, natož o něco jiného… Snažila jsem se mu to vysvětlit, že to potom snad přejde, dost se kvůli tomu ale hádáme, protože on prostě chce a já, i když se snažím se „přemoct“, tak občas na to prostě nemám a raději se pohádám…
Možná je to způsobeno i vším tím ostatním, co se tu děje, kdyby vše bylo trochu jiné, třeba by se to zlepšilo, ale já se teď cítím prostě hrozně - neustále si přijdu sama a vše, co udělám, je k ničemu. Bojím se, co bude potom a že na tom budu ještě hůř… Před pár měsíci nám ještě kleknul bojler a na teplou vodu se musí topit, takže mě už vytáčí i takové maličkosti, jakože se nemůžu osprchovat, když chci. Navíc voda je tu ze studny a jelikož je strašně tvrdá a chutná hrozně (a já vodu piji denně), musím si jí přepínat a natáčet do barelu, abych ji mohla pít. Přepíná se ještě na prádlo a myčku, jinak se ale přepínat nesmí…
Omlouvám se za tak dlouhý sloh. Prostě jsem to potřebovala nějak ventilovat. Možná jsem jen hysterka, třeba to po porodu přejde. Ale jelikož jsem stejný pocit měla i před tím, tak nejspíš ne… ://
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.4.17 12:52
Mě teda nepřijde jako dobrý nápad bydlet s tchyní a tchánem a osobně bych se tomuhle snažila vyhnout co nejvíc by to šlo. Je jasné, že neshody se vždy najdou, jiná generace, zvyklí jsou na něco jiného. Já osobně bych na toto asi neměla a chtěla co nejdříve vypadnout a zachránit svůj vztah, tohle je asi dlouhodobá ponorka ze který není úniku, pokud tam budete pořád bydlet. Můj názor. Drž se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.17 12:54
Tak proč jsi šla do druhého dítěte? Asi to není záležitost posledních 7 měsíců, co jsi těhotná, ale delší. Jinak - můj chlap je doma zlatý, ale když jsme na návštětě u rodičů, tak je z něho nechutný mamánek. Jakmile ale jsme mimo „dětské“ uzemí, tak je zase naprosto zlatý, se vším pomáhá, co potřebuji udělá. Zvláště pánové jsou svými maminkami opečováváni a mají to v sobě zakódováno. Jakmile jsou pak v dosahu maminky, tak to vypluje jako mastný flek… Jestli to nesneseš, tak se odstěhujte. Jestli je ale problém i mezi vámi dvěma, tak tam prostě musíte mluvit a rozhodnout se, jestli to v tom má cenu vůbec pokračovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.17 12:57
@marka123 Přesně tak. Já bych třeba nechtěla bydlet ani se svými rodiči, kdybych měla už svou rodinu. Zní to asi špatně, ale každý si chce dělat věci po svém, a když sdílíte s někým dům, ať už i dvougenerační, tak to úplně tak dělat prostě nejde a jsou jen neshody a hádky, a pohoda žádná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.17 13:03
@Emma33 Pořídit si druhé dítě v situaci, kdy nejsou peníze ani na vlastní bydlení, to je prostě nerozum. Bydlet u rodičů může být finančně výhodné, ale rozhodně to není zadarmo - zaplatíš svým soukromím, svým klidem, budování vlastníc pravidel ve vlastním území. Takže ti nezbyde, než se přizpůsobit. Je to tak spravedlivé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.17 13:05
@Emma33 Já bych teda s tchánovcema ani s rodičema nebydlela v žádněm případě. Když to u vás jinak nejde, udělejte si urychlně vlastní kuchyň, koupelnu a žijte si odděleně, pak tě nebude trápit, že má tchyně bordel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.17 13:24
Ja bydlim uplne sama teprve rok, predtim asi 2 roky s ex, k nasim jezdim tak 1× za 14 dni a bohate mi to staci. Radsi „vyhazuju“ penize na najem, protoze se zatim nechci zapikat s hypotekou, ale nedokazu si predstavit, ze bych tam bydlela. Za prve z duvodu dojizdeni, to je asi nejhlavnejsi duvod, za druhe, ac svoje rodice miluju - jsou tam generacni rozdily, nejsem zvykla uz byt pod kontrolou, chci si delat veci tak, jak ja jsem zvykla, chodit si na cigaro kdy chci ja a ne vecne poslouchat jak furt hulim a kazim mamu. No, ma to svoje mouchy, ackoli tata do me porad huci at se prestehuju zpatky, neprestehuju se, dokud to nebude nezbytne nutny. A jak uz jsem rekla - mam se svymi rodici hodne dobry vztahy, mam je rada a vim, ze i oni me - ale bydlet nee. Nedela to podle myho dobrotu.
Takze co bych ti poradila.. pokud to berete tak, ze usetrite, coz urcite usetrite, musis si zvyknout. To, jestli ti to za to stoji, si musis uz rozhodnout sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.17 13:28
Myslím, že mezi penězi na vlastní bydlení a penězi na děti je celkem rozdíl - máme „normální“ peníze, nemáme žádný problém rodinu utáhnout. Věci si tu rekonstruujeme ze svého - tedy z toho, co si našetříme. Takže si nemyslím, že bychom na tom byli tak špatně, že bysme si nemohli dovolit děti…
A určitě se nechceme rozejít - jestli to z toho vyplynulo, pak se omlouvám, ale tak jsem to nemyslela. Je nám spolu dobře. Jen jsem chtěla nastínit tu situaci toho, jak se tu cítím. Samozřejmě i já zastávám názor, že je lepší bydlet ve svém a mít „vlastní rodinu“, řešili jsme tohle jednou i s psycholožkou a sama mému příteli řekla, že bychom se měli odstěhovat. Pak ale samozřejmě souhlasila i s tím, že když nejsou prostředky, prostě se bude muset nějaký čas čekat…
Prostě teď hned z minuty na minutu se situace řešit nedá, proto jsem se potřebovala hlavně vypsat. Hypotéku nám nedají, našetřeno také nemáme, abychom si mohli dovolit něco vlastního a nájmy jsou tady u nás min. 10 tisíc měsíčně. Tady platíme 5, což vidím jako zásadní rozdíl, samozřejmě vše má svá pro a proti, ale již jsem v nájmu bydlela a podle mě to prostě není dobrá věc vyhazovat peníze takhle oknem, navíc, když člověk v dnešní době opravdu počítá každou korunu (a už vůbec, když jsem na mateřské).
Samozřejmě do budoucna počítáme s tím, že bychom šli jinam, případně až to budeme mít nahoře hotové, třeba se to změní - bude vše podle nás a dolů k nim vlastně nebudeme muset skoro chodit (nebo alespoň ne sdílet důležité prostory).
Jen jsem se potřebovala vypsat, jinak samozřejmě souhlasím s názory, jen prostě to není jendoduchá situace, bohužel…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.17 13:33
@Emma33 Já nevím, co si lidi jako vy myslíte. Nastěhujete se do cizího domu, bydlíte zadarmo nebo za pár šupů a chtěli byste, aby ještě platila vaše pravidla. Srovnej si v první řadě „přítele“, abys mu nedělala služku a taky si rozmyslete, co vlastně chcete. Rekonstruovat s plánem „stejně půjdeme jinam“ mi dvakrát smysl nedává
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.17 13:38
@hanka.br. Kdo tu mluví o „mých“ pravidlech?! Tohle mi přijde jako docela přehnaný komentář… myslím, že jsem opravdu hodně přizpůsobivý člověk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.17 13:39
Trochu nechápu - peníze za nájem a bydlení v soukromí je „vyhazování“, ale investovat do úprav někde, odkud plánuju v budoucnu odejít, vyhazování není?
Když už bych někdy musela bydlet s rodiči v jednom domě, za každou cenu bych se pokusila vybudovat vlastní wc a koupelnu. To je podle mě důležitý základ, na sdílení těchto prostor může ztroskovat sebelepší soužití.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.17 13:47
@renduli Dům bude jednou náš (nebo tedy přítele), takže rekonstruujeme hlavně kvůli dětem a také z důvodu, že jinak by se tu nedalo bydlet. Takže i kdybychom jednou odešli, tato rekonstrukce se nikam neztratí… Samozřejmě chápu, jak to myslíte, sama ale nevím, co bude - jestli na 100% budeme v budoucnu odcházet, nebo ne - třeba ne a o poznání se to zlepší, až tu bude vše hotové (jak sama píšete) - což bych si já samozřejmě přála… 
Každý by spoustu věcí dělal jinak, třeba za tuhle „citlivost“ může i mé těhotenství a třeba se to zpraví. Jen jsem to už prostě potřebovala ze sebe dostat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.17 13:48
@hanka.br. píše:
@Emma33 Já nevím, co si lidi jako vy myslíte. Nastěhujete se do cizího domu, bydlíte zadarmo nebo za pár šupů a chtěli byste, aby ještě platila vaše pravidla. Srovnej si v první řadě „přítele“, abys mu nedělala služku a taky si rozmyslete, co vlastně chcete. Rekonstruovat s plánem „stejně půjdeme jinam“ mi dvakrát smysl nedává
oni za tuto hrůzu platí 5000, tak to bych teda nedala a šupala pryč. jednoduché to nebude, jednoduché je sedět na prdeli, trpět a stěžovat si
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.17 13:52
Za vsechno se v zivote plati a vse ma sve dobre i stinne stranky. Kdo chce klid, musi se holt uskromnit a jde bud do sveho nebo do pronajmu. Vy jste si vybrali tohle, plus cekate, ze pritel zdedi dum. Za to se plati zas necim jinym. Ja osobne bych to nedala a zadny barak by mi za to nestal. Kazdy si svuj zivot tvorime sami.
Pripada mi, ze moc velke slovo ve vztahu nemas a bydleni s jeho rodici, to rozhodne nezlepsi. preji hodne stesti, ale optimisticky to nevidim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
