Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mam kamarada, ktery studoval medicinu, tak prvni dva roky jen sedel v knihovne a studoval… doslova. Obdivovala jsem ho, ze to zvladne a je cilevedomej. Nyni je mudr. v nemecku…
Dám spíš pohled z druhé strany, musela jsem v prváku ukončit pětiletý vztah, protože partner opravdu ten nedostatek času nechápal, nerespektoval a často vyčítal (a to jsme spolu bydleli). Zas ne každý ten nedostatek času v prváku má - někdo se holt umí učit už ze střední a zvládá více aktivit a někdo si na to teprv v prváku potřebuje přijít. Podle mě máš dvě možnosti, buď rozchod a nebo to tolerovat a počkat - ve druháku by to mělo být lepší - teda podle fakulty a taky adaptability přítele. Znala jsem lidi, kteří měli celých šest let dvě brigády, koníčky a celkem i pařili a dávali to do dobře, ale i lidi, kteří šest let proseděli nad knížkama a,,neměli čas na nic jiného".
Malo kde, asi spis nikde, toho nemusis nasprtat takove penzum, jako na medicine. O zkouskovem pocitej, ze pritele moc neuvidis.
S medikem jsem nechodila, ale medikem jsem byla a celou dobu VŠ jsem byla úspěšně zadaná
Samozřejmě že ta škola je časově náročná, ale já teda nějaký soukromý život potřebuju a vedla jsem ho vždy.
@Anonymní píše:
Zdravím,
chodím s klukem, který studuje první ročník medicíny (Předním rok biomedicíny). Občas je to dost těžké ohledně času. Já vím velmi dobře, že je to těžká škola a pokud tam chce člověk uspět a dojít dál musí se učit a učit. S přítelem jsme měli jeden čas neshody a přidalo se, že na mě neměl čas, tak padlo z mé strany i téma rozchodu. Ovšem nakonec se nic nekonalo.
A to ten hlavní důvod, proč sem píšu chtěla bych vědět jak to mají ostatní lidé, kteří chodí s medikem, zda to máte stejně nebo úplně jinak.
Děkuji
Nevim, jako medička jsem měla času vcelku dost. Já jsem zvyklá se učit za pochodu a kvuli učení se neomezovat v aktivitách. No tak jsem se semtam učila v hospodě nebo na dece u řeky, když on chytal ryby.
Tak já jsem v prváku na medicíně jenom chodila do školy a ze školy rovnou domů a učila jsem se. Měla jsem čas akorat na to, udělat si jídlo a spánek. Ano, někteří zvladali i páteční hospodu a par lidí mělo i nějaké koníčky. Ale brigádu v prváku opravdu nikdo neměl, to až další ročníky.
Vkládám anonymně - nepíšu o sobě, ale o kamarádce. Před lety jsme měly s kamarádkami jedno takové „kulturní společenství“, vymetaly jsme společně divadla, koncerty. Jedna naše kamarádka medička chodila do různých divadel od Národního až po DISK (divadlo DAMU), měla hodně široký záběr a bavilo ji to. No a od doby, co začala studovat třetí ročník jsme o ní měly zprávy už jen z facebookového profilu plné různých hlášek o pobytu ve studovně, pobytu ve studovně a pobytu pro změnu ve studovně.
Medikem jsem byla. Prvni rocnik jsem se hodne ucila a na pritele moc casu nemela. Vlastne prvni rok jsem se snad jenom ucila. Pak uz to bylo lepsi, ale tolik casu jako meli jini na vs, jsem nikdy nemela.
Z pohledu medika - prvák jsem se jen ucila. Byla jsem vyjukana, bylo toho hodně, přítel si taky pořád stěžoval na nedostatek společného času. Druhák je oproti tomu otočka, mám hodně času, ale už nemám přítele
Je to asi individuální, ale doporučuji trpělivost a podporu, protože ji bude přítel potřebovat. Věř mi.
Pritel studoval, ja pracovala, ale bydleli jsme spolu, takze jsme se videli denne. Uz je to skoro 15 let a jsme spolu stale.
Vysedával v lokále u Glaubiců a za pětku na hazjliku píchal vojsku petrolej. To asi nebude ten von? Tenhle měl času dost.
@Anonymní píše:
Zdravím,
chodím s klukem, který studuje první ročník medicíny (Předním rok biomedicíny). Občas je to dost těžké ohledně času. Já vím velmi dobře, že je to těžká škola a pokud tam chce člověk uspět a dojít dál musí se učit a učit. S přítelem jsme měli jeden čas neshody a přidalo se, že na mě neměl čas, tak padlo z mé strany i téma rozchodu. Ovšem nakonec se nic nekonalo.
A to ten hlavní důvod, proč sem píšu chtěla bych vědět jak to mají ostatní lidé, kteří chodí s medikem, zda to máte stejně nebo úplně jinak.
Děkuji
Pusť si starou českou komedii „Jak básníci přicházejí o iluze“. Pobavíš se a trochu přiučíš ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím,
chodím s klukem, který studuje první ročník medicíny (Předním rok biomedicíny). Občas je to dost těžké ohledně času. Já vím velmi dobře, že je to těžká škola a pokud tam chce člověk uspět a dojít dál musí se učit a učit. S přítelem jsme měli jeden čas neshody a přidalo se, že na mě neměl čas, tak padlo z mé strany i téma rozchodu. Ovšem nakonec se nic nekonalo.
A to ten hlavní důvod, proč sem píšu chtěla bych vědět jak to mají ostatní lidé, kteří chodí s medikem, zda to máte stejně nebo úplně jinak.
Děkuji
Asi měl se vztahem počkat, až bude mít čas i na partnera.
@Venetia píše:
Asi měl se vztahem počkat, až bude mít čas i na partnera.
Na medicíně není nikdy dost času, a potom následují atestace. Není to časově zrovna nejlepší povolání, pokud je člověk mladý. Později je to lepší, ale první roky až k atestaci jsou dost náročné.
Zdravím,
chodím s klukem, který studuje první ročník medicíny (Předním rok biomedicíny). Občas je to dost těžké ohledně času. Já vím velmi dobře, že je to těžká škola a pokud tam chce člověk uspět a dojít dál musí se učit a učit. S přítelem jsme měli jeden čas neshody a přidalo se, že na mě neměl čas, tak padlo z mé strany i téma rozchodu. Ovšem nakonec se nic nekonalo.
A to ten hlavní důvod, proč sem píšu chtěla bych vědět jak to mají ostatní lidé, kteří chodí s medikem, zda to máte stejně nebo úplně jinak.
Děkuji