Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztek ve škole, třetí třída
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Leontodon
14.11.24 23:14
Možná zkus pro změnu někdy ustoupit? Tím neříkám, že dítě nemá mít hranice - ale někdy je fajn, když rodiče nejsou jenom bachaři a mají pochopení, projeví lásku, udělají ústupek - i během negativních emocí. To slovo nikdy mě úplně praštilo do očí… 
Edit: Pak bych tyhle projevy nebrala jako „zbytečnou drámu“ - tím jakoby úplně bereš váhu a důležitost jeho emocí. Učitelka dělá to samý. Nabídla bych maminčino ucho na vyslechnutí. Vztek a agrese - zjisti, co způsobuje takovou frustraci. Taky pokud fyzicky trestáte - nedělejte to. Jenom to úroveň jeho vzteku vůčí vám posílí.
Příspěvek upraven 14.11.24 v 23:19
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.11.24 23:18
@Leontodon píše: Více
On má málo povinností, jako většina dnešních dětí. Když po něm chci, ať taky přiloží ruku k dílu, tak neustoupím. Jinak jsem normální matka, která syna miluje a samozřejmě mu dopřeji, kupuji, nechám o něco dýl na počítači. Když mu přijdou kamarádi, můžou společně zahrát hru či jim půjčím na chvíli mobil. Na druhou stranu, když už se dostane do stavu, kdy i do mě kopne a vzteká se, tak má opravdu smůlu. Přes to vlak nejede. Tak jsem to myslela a právě mi jde o to, jak ho naučit se více ovládat. Je to vidět zvlášť v té třídě, kdy to dělá on sám.
- Citovat
- Upravit
Leontodon
14.11.24 23:25
Ok, ústupky jsem myslela jinak. Ne úplně více času na počítači a kupování věcí. Spíše v emocionální rovině v krizové situaci. 
Ale já nejsem odborník. Jenom mě praštilo do očí slovo nikdy - a to, že vypadá, že máte s učitelkou stejný přístup, který zjevné nefunguje. Možná v PPP budou umět poradit.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.11.24 23:31
@Leontodon píše: Více
Nevím. Učitelka říkala, že toto moc v „naší“ PPP neřeší, proto jsem ho tedy objednala k psycholožce, co nám poradí. Ale říkám, on je plačtivý úzkostný od začátku. Byl náročné dítě, které bez mámy pláče, do 4 let všude za mnou, bál se. Jako novorozenec byl dva týdny v inkubátoru, byl náročné miminko. Lásky měl dostatek, ale samozřejmě žádná máma nenechá dítě skákat po hlavě, takže jak roste, tak nějaká výchova musí být. Ale já vím, nějaká univerzální rada na to asi neexistuje. A děkuji za odpovědi.
- Citovat
- Upravit
Leontodon
14.11.24 23:42
Myslím, že psycholog je dobrý nápad. Akorát bych možná zašla i více jak rodina, probrat taky co děláte vy jako rodiče. Začátek v inkubátoru taky určitě nepomohl 
. Pod pojmem výchova si lidi představují různý věci. U dítěte s výrazně narušeným pocitem bezpečí bych si sakra dávala bacha na tresty a používala spíše vlastní příklad, stejnou postupnost a konzistenci. Taky - popisuješ stavy už dost za hranou a že „přes to nejede vlak“. V takovém postoji moc místa pro trpělivost a pochopení není. Taky v takovém stavu nemáš možnost vychovávat, protože dítě už dávno nevnímá a vůbec se neovládá. Zaměřila bych se na předcházení - což ale vypadá, že je víc problém ve škole a učitelka moc neví, co s tím. Nevím, jestli někdy byl na neurologii a jestli tam není něco víc. Ale jak říkám, nejsem odborník. Určitě bych ale za někým zašla a dala dítě i vyšetřit.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.11.24 23:53
@Leontodon píše: Více
Na neurologii jsme chodili, cvičili cvičení. Byl více dráždivé miminko. Ale jinak vývojově nějaká opoždění vždy dohnal. Nic víc mu tehdy nebylo. A ono je to celkově takové náročné. Jak se narodil s problémy, že musel být v inkubátoru, já se o něj velmi bála a dlouho mi trvalo, než jsem psychiku dala do pořádku. Snad půl roku. Byl uplakaný tedy i další roky. No, je to náročné. Tresty nemá nějaké extrémní. Prostě mu to vypnu, vezmu či nekoupím. Doma tak velký afekt nevznikne často. Dvakrát za týden? Někdy víc, někdy míň. S agresí jednou za měsíc, ani to ne? Nevím. Ve škole denně, pláč vztekání, prý i agresivní výjevy-zuřivost. Musí se naučit ovládnout. Vyvztekat se nějakým rozumným způsobem, nebo já nevím. Až by šel někdy takto do práce či do vztahu, tak bude nepoužitelný.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.11.24 03:18
Prosím o ponechání anonymu, jinak smazat.
Mám poměrně náročné dítě. Venku se ovládá, ale doma dokáže z minuty na minutu přepnout a roztočit kolotoč různých emocí.
Téměř každý den přijde naštvaný ze školy, že to či ono bylo špatně, je super kritický k okolí…
Sice nebrečí, ale ty emoce lítají jak na houpačce. Jako malý měl opravdu velké záchvaty vzteku..
Co nám pomáhá, nechám ho vymluvit, aby šly emoce ven a pak se o tom, co mu vadí nejvíce bavíme. Proč ten člověk tak mohl reagovat, pochopit chování na obou stranách. Jde vidět, že nad tím začíná přemýšlet a pomáhá mu to zvládat, když je mu nějaké jednání nepříjemné.
Je schopný je naštvat z minuty na minutu, že je něco špatně, nemůže něco najít, má udělat něco co se mu nechce, že jídlo není dle jeho představ, učení je 100% zaklínadlo, že bude ve špatne náladě…nechám ho ty emoce vyventilovat, ale na druhou stranu mu řeknu, že ať taky vnímá jak to působí na nás doma, zda by se mu líbilo, kdybych byla takhle pořád kvůli maličkostech naštvaná já nebo táta… Nejvíc se to projevuje, když je unavený, přetažený hladový, takže hlídané režim.
Zákazy a forma trestů u něj nefungují, nemají vůbec žádný motivační efekt. Jo párkrát, když měl. svij den, tak nebyla televize. Často jde vidět, že potřebuje pochopení, aby ho někdo vyslechl, pomohl mu pochopit jeho pocity a vyznat se sám v sobě.
Je už poměrně velký, chodí do páté třídy, zlepšuje se to.
U vás bych zmírnila ten přísný režim, ukázala mu v situacích, které jsou pro něj zátěžové, jak je může líp zvládat. To dítě si tím chováním říká o pomoc, ne o trest 
- Citovat
- Upravit
ruzzicka
15.11.24 04:40
Zkuste synovi pomoci rozpoznat a pojmenovat emoce, například pomocí jednoduchých vět typu „Vypadá to, že tě to hodně frustruje.“ Naučte ho techniky, jako je hluboké dýchání nebo počítání do deseti, aby se v krizových situacích uklidnil. Může také pomoci kniha nebo hra zaměřená na zvládání emocí, která ho naučí, jak lépe reagovat na neúspěch nebo zklamání.
- Citovat
- Upravit
15.11.24 05:57
@Leontodon píše: Více
Máš skvělé postřehy. Cítím to stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.24 06:38
Můj syn měl taky ve škole plačtivé období. Bylo to v době kdy byl nový a já ho dala do školy, kde se mluví 100% anglicky a on se nedokázal pořádně vyjádřit. Ale přístup učitelů byl úplně jiný. Brali jeho pocity vážně, vzali si ho vždy stranou, pomohli mu, komunikovali i přes obrázky. A intenzivně ho začleňovali do kolektivu. Pořád kolem něj někdo byl a hlídal jestli je ok. A díky tomu se to fakt hrozně rychle spravilo.
Ze školy mi denně dávali vědět, jak a co všechno dělají, jaký je pokrok a výsledek. Když jsem byla jako máma nejistá, dostala jsem ujištění, dobře míněné rady a podporu.
Já si myslím, že nepotřebuje psychologa, ale lepší péči od učitelky. Psychologem nic nezkazíš, ale zas nečekej zázraky, je to na dlouhý lokte a je lepší nějaký soukromý s volnější kapacitou. Když už. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.24 07:32
@Anonymní píše: Více
Myslím, že bude citlivější díky předčasnému narození a inkubátoru.
Tyhle děti mají často i ADHD nebo ADD.
Takže je problém ve škole hlavně když mu něco nejde?
Jak přistupuješ ke špatným známkám?
Zlobíš se na něj a trestáš ho?
Za mě si tresty nepomůžeš, protože za to nemůže.
Jedině najít spouštěč ve škole, pokud jde o známky, říct mu, že nemusí mít jedničky, nemusí být dokonalý.
Co třeba popit do školy, že by zkusil?
Ono to ovládnutí pro něj může být problém, pokud má citlivější nervy, nezapomen, že to nezvládá spousta dospělých.
On by s tím potřeboval pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.24 10:34
A mluvíš s ním o tom proč ve škole brečel/ vztekal se?? Je potřeba ho vyslechnout, když víš že je vice citlivý. Mám takového syna, sama jsem Teda taky spíš taková takže pro něj mám pochopení více než manžel, kterému to vadí, že brečí. Proto máme lepší vztah a on se nebojí mi to říct. Já ho vyslechnu, poradím co v takové situaci dělat/nedělat a pokud je to něco už přes čáru tak mu vysvětlím, že toto dělat nemůže, že se musí ovládnout. Přímo agresivní Teda není. Mu by bylo líto, že mi ublížil. Naopak si dělá hlavu že všech špatných věci, co někdo někomu udělá. Je v 2. Třídě. Jako miminko také velmi ubreceny a v nepohode.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.24 11:07
@Dollorres píše: Více
Fakt? Zakladatelka má dítě, které je schopné i vůči ní být agresivní a kopnout ji, ale může za to učitelka? 
Srovnáváš mezinárodní školu s jiným personálním obsazením s českou ZŠ a očekávat od učitelek stejný přístup?
Z pohledu rodiče, který má stejně starou dceru ve třídě, kde je podobné dítě - dcera toho spolužáka nemá ráda, jedinou reakci, kterou pochopí, je ten pláč, a kvůli němu se mu děti nesmějí ani se mu nevyhýbají. Ale když je agresivní, vzteká se, shazuje věci z lavice, kope do věcí ostatních dětí, tak dětem to vadí hodně. Naštěstí mají asistentku, která ho prostě odvede pryč a výuka jde dál. Kdyby ho začala jediná učitelka utěšovat a věnovala se mu tak, že deset minut dalších 24 dětí čeká, začalo by to vadit mně jako rodiči dítěte, které se kvůli tomuto dítěti nemůže vzdělávat. PPP a psycholog jsou na místě.
Toto se mělo řešit ve věku 2-6, skvělí jsou na to Emušáci (knížka a pomůcky), později film V hlavě, pomůcky (mačkací míčky atd. - učitelky nemají problém povolit nejakou takovou kompenzační pomůcku ve třídě - jiný spolužák dcery měl třeba kousatko).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám syna, čerstvě 9 let, třetí třída. Ve škole má denně jako jediný ve třídě záchvat pláče při neúspěchu, ale i při úplné kravině. Plačtivý je odjakživa. Nižší sebevědomí. Kamarády má. Učitelka mluví o PPP, tak ho objednám. Objednán k psycholožce, to bude až za pár měsíců. Učitelka jeho vztek řeší celkem rázně, nepatlá se v jeho labilitě. Doma se sem tam taky vzteká, ne úplně denně, ale často. Vůči mě dokáže být i agresivní. V drtivé většině neustoupím, jsou to různé situace, či požadavek, že má něco udělat. Zde neustoupím nikdy. Nelepší se to. Máte někdo radu, co na vaše zuřivé dítě pomohlo? Co dítěti pomohlo, jak zvládat negativní emoce bez takového „divadla“? Na pár minut to naruší chod třídy. Děkuji.