Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Nataša Musím souhlasit se zapamatováním negativních jevů, určitě ne vše
@blecha72
Jj, je fakt, zesi pamatuju intenzivne negativni nebo pozitivni veci, treb jak mi mama ustlala na kuchynske lince a ja jsem usinala pri tom jak myla nadobi a bylo to super, ze jsem nemusela byt sama v postylce.
dokonce si pamatuju barvu povceni, co jsem mela na dece ![]()
@Crystal87 Není to blábol a děti nejsou hloupé. Souvisí to s dozráváním nervové soustavy, kdy kolem třetího roku dochází k jakémusi „přemazání“ a člověk si pak skutečně pamatuje jen ty střípky. Myslím, že je to dlouho známé, ale nedávno o tom psali třeba ve 21. století (časopis), chceš-li si počíst. Já mám z raného dětství třeba intenzivní vzpomínku, jak ležím v postýlce a na stropě se odrážejí světla aut (v postýlce jsem byla jen asi do 18M).
Jinak ta adaptace a zralost pro školku je samozřejmě individuální, ale třeba ředitelka ve školce, kam chodí neteř, říkala, že mnohem horší má zkušenosti s adaptací čtyřletých a straších, než dětí okolo 2 let.
@verusak.berusak Díky, že jsi to napsala. Já nějak neměla sílu ani čas tady argumentovat dál vědeckými disciplínami, bo bylo vidět hned z počátku, že tady se to nechytne
Některým to stejně vysvětlit nejde.
S tou adaptací mladších dětí jsem to taky slyšela jak od učitelek ze školky, tak mých kamarádek, matek s dětmi, které měly děti v jeslích a školkách taky dříve. Ale určitě je to individuální, ale někdy ty zkušenosti k něčemu jsou.
Mnohem lepší obrázek by byl, kdyby se třeba ozvalo deset maminek, které mají dvě děti, a jedno dávaly do jeslí, školky, třeba od 1-2 let a druhé od 3-4. Tam by mě to zajímalo, co by napsaly. Takhle když napíše 10 matek, které děti dávají do školky ve 3 letech anebo později, tak to nemá žádnou výpovědní hodnotu, protože nemůžeme srovnat. Já můžu takhle vycházet jen ze svého okolí, a to měla většina matek děti ve školce od 2 let a u všech v pohodě. I u nás.
@verusak.berusak píše:
@Crystal87 Není to blábol a děti nejsou hloupé. Souvisí to s dozráváním nervové soustavy, kdy kolem třetího roku dochází k jakémusi „přemazání“ a člověk si pak skutečně pamatuje jen ty střípky. Myslím, že je to dlouho známé, ale nedávno o tom psali třeba ve 21. století (časopis), chceš-li si počíst. Já mám z raného dětství třeba intenzivní vzpomínku, jak ležím v postýlce a na stropě se odrážejí světla aut (v postýlce jsem byla jen asi do 18M).Jinak ta adaptace a zralost pro školku je samozřejmě individuální, ale třeba ředitelka ve školce, kam chodí neteř, říkala, že mnohem horší má zkušenosti s adaptací čtyřletých a straších, než dětí okolo 2 let.
Kdybys četla pořádně, tak sad to pomíchala jak se jí to hodí
o tom že si děti z jesliček nemůžou pamatovat tu nepadlo z mké strany ani slovo, protože tu byla řeč o školce a já nahoře jasně napsala, že do jeslí jsem nechodila a věci ze školky si pamatuju.Na to chtěla sad vědět co si pamatuju, což je pro mě soukromé to hned jak jinak než napadla a po nastínění co si tak cca pamatuju, jakých aktivit se to týká, to opět napadla, že mluví o jesličkových apod…asi si holt nepamatuje na co přesně reaguje
No víc k tomu dodávat nebudu stačí v klidu pročíst kdo na co reagoval ![]()
@sad 1 Já jsem kluky dávala do školky až ve 3 letech, oba prošli fázemi- těším se- nechci- musím- ujde to, ale doma je to lepší. Já jsem je prostě v té školce musela nechat, i když jsem viděla, jak vyvádějí, protože jsem musela do práce. A k té práci bych to i přirovnala, prošla jsem stejnými fázemi jako moje děti v adaptaci na školku.
@blecha72 Tak to měla dcerka taky tyhle fáze. Akorát nakonec byla u nás ještě fáze - těším se. Takže u nás - těším se, nechci - musím - těším se. NO a momentálně jí musím vysvětlovat, že je dnes neděle, protože tam chce
Ale je fakt, že znám jednu holčičku, ta šla taky od dvou let, dneska je jí 5, a prostě do školky vždy chodila a chodí jen proto, že je to potřeba, nepláče, ale ani nadšená z toho není.
@sad 1 Ten můj se těší na kamarády (hlavně na Vojtu). Ale když je venku pěkně a děcka z okolních baráků vylezou ven, do školky bych ho nedostala, snad jen svázaného ![]()
JInak já jsem to taky nějak nemohla ty fáze řešit, prootže jsme chodila do práce, ale mám z toho takový dojem, že to bylo snad i lepší. Ono to prostě dítě lépe pochopí asi, než když vidí ty zadní vrátka, matky jsou doma, a dítě to zkouší, protože ví, že matka si pro něj může kdykoliv přijít. Já jsme takhle dcerce vysvětlila, že chodím do práce, to znala už dříve, protože jsme pracovala od jejich 16 měsíců, a prostě tomu rozuměla. Už před druhým rokem věděla, co to je, když rodiče chodí do práce, a možná i proto to sedlo dobře. Nevím. Ale ty fáze byly taky. Hlavně ten vzdor vůči nové autoritě a zvyk na tu organizovanost. Ve školce mi taky i řekli, že nesmím dát znát, že jsme z těch počátečních fází v háji. Že ty děti to vycítí a pak je to mnohem horší. tak jsme je poslechla, a bylo to prostě dobrý.
@blecha72 píše:
@sad 1 Ten můj se těší na kamarády (hlavně na Vojtu). Ale když je venku pěkně a děcka z okolních baráků vylezou ven, do školky bych ho nedostala, snad jen svázaného
tak to jo, to chápu. To je jakoby moje dcerka viděla venku svou sestřenici, kterou miluje, tak asi taky raději půjde s ní ven než do školky. Ale pouze v tom okamžiku, kdyby ji viděla z okna venku ![]()
K té organizovanosti ve školce. Nedávno se mi podařilo zahlédnout, jak se mé dítě na jednoduchý pokyn učitelky postavilo s táckem v ruce do fronty, samo si tácek se svačinkou a hrníčkem odneslo ke stolečku a spořádaně snědlo. Byl to pro mě šok
, co teprve pro děti, které nastoupí do školky.
JInak si myslím, že celkově u toho zvykání hraje roli spoustu dalších okolností. Určitě si nedokážu představit, že bych porodila druhé dítě a první v ten měsíc dala do školky. Dále když jsou matky, třeba těhotné doma, tak taky dítě asi hůř chápe, proč být doma s mámou nemůže. Pak bude hrát velkou roli i to, jak se k tomu matka postaví. Když bude hysterická víc jak dítě, a bude z toho dělat vědu, určitě to taky jen zhorší, atp.
@blecha72 píše:
K té organizovanosti ve školce. Nedávno se mi podařilo zahlédnout, jak se mé dítě na jednoduchý pokyn učitelky postavilo s táckem v ruce do fronty, samo si tácek se svačinkou a hrníčkem odneslo ke stolečku a spořádaně snědlo. Byl to pro mě šok, co teprve pro děti, které nastoupí do školky.
to chápu. Mně to přijde hezké, jak ty děti se umí takhle tyto věci v kolektivu rychle naučit. Podle mě je strašně strhne ten kolektiv. Neznám děti, které by nechtěly „taky“.
Víš jak to myslím, ne?
Mojí ceři strašně ze začátku vadily ty přesuny a to společné…prostě řeklo se - jdeme jíst, začala plakat, po chvíli si sedla, normálně jedla. Pak - jdeme ven - začala plakat. pak venku v pohodě, ale jak se řeklo - jdeme dovnitř na oběd, zase řev…a takhle z počátku. Ale zvykla si. Usnadnila jsme jí to alespoň tím, že uměla jíst od roka půl u stolečku, jedla sama, pak jsem ji odplenkovala před školkou, věděla, že musí u jídla sedět, pila z hrnku…já ji rpostě na to připravovala půl roku dopředu, že půjde. Ukazovala jsem jí fotky školky, děti ze školky, zahradu školky, prostě aby to měla snažší, amyslím, že se to povedlo.