Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Však se jí tam ani nic špatného dít nemusí, jen prostě třeba není zralá na kolektiv, nechce být s cizími lidmi a prostě se jí jednoduše může stýskat… V necelých dvou letech nejde o žádné ustupování v tomto směru, vždyť je strašně malá, nejspíš by byla nejradši doma s maminkou. Pokud by to šlo a pomohlo by to, našla bych dítěti někoho „na doma“.
@kacz Nejspíš jen zjistila, že tam prostě takhle bude chodit pořád. Učím ve školce, takže vím, že tyhle reakce jsou naprosto běžné - dítě chodí třeba týden, dva s naprostým nadšením, pak zjistí, že je to stále a začíná plakat…
Hlavně by mě tedy zajímalo, jestli mám usuzovat ze dvou návštěv a dát jí tak měsíc dva pauzu a sehnat někoho na doma… jenže než si na toho člověka zvykne… anebo, vzhledem k tomu, že se teď vzteká v podstatě se vším, ji tam nechat a brát to jako období, který přejde.
Chce být s tebou a umí to dát najevo, to je, myslím, skvělé. Hlídání v domácím prostředí byť cizím člověkem by mohlo být fajn ![]()
Co čekáš od dvouleté? že bude mít rozum? Prostě ví, že když ji tam vedeš, že to znamená, že jí zmizíš a to se jí logicky nelíbí a brání se tomu..
@Anonymní píše:
Hlavně by mě tedy zajímalo, jestli mám usuzovat ze dvou návštěv a dát jí tak měsíc dva pauzu a sehnat někoho na doma… jenže než si na toho člověka zvykne… anebo, vzhledem k tomu, že se teď vzteká v podstatě se vším, ji tam nechat a brát to jako období, který přejde.
Můžu Ti napsat jen to, co bych dělala osobně já - pokud bych NUTNĚ potřebovala (nutně rovná se v mém případě práce z nutnosti financí, jinak bych dítě nechala vždy doma) a viděla bych, že dítě není šťastné - což je v tomto věku fakt normální - dvouleté děti si ani nehrají spolu, hrají si vedle sebe…, pak bych našla někoho na doma. Někoho, na koho budu dceru připravovat postupným zvykáním.
@Anonymní píše:
@Ted dy no a dál?
Jak „no a dál“? To byla moje reakce na příspěvek, který jsi smazala, tam nebylo potřeba dalšího pokračování…
Můj názor je, že bych ještě vydržela a v jeslích si přátelsky promluvila i když sama vím jak hekticky ta předání vypadají, myslím že komunikovat je třeba vždy a všude, možná si to za prvé jen myslíš že se dívají blbě a zadruhé, ve třech letech sice bude zralejší, ale když ti bude dělat scény taky, což je hodně časté a opak je spíš o štěstí, nebude to „bolet“ o nic míň. Dej na svůj pocit ![]()
@jdukolem A proč jí to teda při předchozích cca 10-15 návštěvách v průběhu 4 nebo 5 měsíců nevadilo?
Nechci, aby s náma cvičila, nechci, aby si vzpomněla, že s tátou na procházku nepůjde, tak nepůjde, aby si umanula, že nepůjde spát, tak nepůjde spát, že nepůjde do jeslí, tak tam nepůjde… nevidím v tom rozdíl.
@Ted dy co se stane dál, když si ty děti uvědomí, že je to napořád a začnou plakat? Taky si je maminky vezmou zpátky ze školky a zajistí jim chůvy?
Lepší by bylo davat ji tam pravidelně. Ja nastoupila zpočátku na částečný úvazek a byl tam malej 2,3 roku jen po-st a v po vzy scéna, tak jsem ho dávala pak cely týden a docela si zvykl, teď už pracuji po az pa a je tam rad, ale předání vždy obreci
Lepší by bylo davat ji tam pravidelně. Ja nastoupila zpočátku na částečný úvazek a byl tam malej 2,3 roku jen po-st a v po vzy scéna, tak jsem ho dávala pak cely týden a docela si zvykl, teď už pracuji po az pa a je tam rad, ale předání vždy obreci
Já v tom tedy rozdíl vidím obrovský.
Nikdo nechceme, aby s námi naše děti cvičily, ale kde je ta hranice, kdy opravdu neustupovat a kdy jim vyhovět. Protože nejít spát a jít do cizího prostředí k cizím lidem a být bez mámy jsou opravdu naprosto odlišné záležitosti.
Prosím o Vaše názory. Mám dceru, za měsíc jí budou dva roky. Už od května chodí čas od času do jesliček, je tam vždy celý den, když já potřebuju pracovně odjet, jinak vždy pracuju z domova. Chodí tam nepravidelně, asi 3-5× do měsíce. Nikdy tam neměla sebemenší problém, přiběhla do třídy, ani mi nezamávala, vyzvedávali jsme ji spokojenou, počáteční problémy se spaním jsme s pomocí tet vyřešili.
Poslední dvě návštěvy ale neproběhly nic moc. Předminulou návštěvu mi volali asi v 10 (dcera tam byla od půl osmé), že od rána brečí a nejí, že jí asi bolí břicho. Vyzvedli jsme ji po obědě, kdy byla evidentně úplně v pohodě a nic jí nebylo. Při poslední návštěvě začala řvát už u dveří, neskutečnej hysterák, no nechala jsem ji tam, potřebovala jsem odjet. Volali mi v 11, že pořád řve, že už neví, co s ní. Ale tentokrát jsme ji tam nechali, věděla jsem, že se jen vzteká a pokud si vyřve to, že pro ni přijdeme, je to cesta do pekla. Dala si oběd, dali ji spát a po obědě jako vyměněná, hrála si, celé odpoledne v pohodě.
Už se děsím další návštěvy, která má být až za 14 dní a má tam ten týden být dva dny. Přemýšlím, že bych si našla nějakou studentku na hlídání doma, ale zas nechci dceři tolik ustupovat, nic špatnýho se jí tam neděje, jsou to soukromé jesle. Druhá věc je ta, že už se tam na mě dívají… no, blbě, že ji tam nechám řvát… tak nevím.
Řve i v jiných situacích, když třeba má jít ven jenom s tátou (nikdy předtím s tím problém neměla), v podstatě se teď vzteká a provokuje úplně se vším.