Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dávala jsem starší dítě od 2 let, 8 měsíců. (Předtím tedy ještě chodil 1× v týdnu na dopol. a tam se mu moc líbilo. I když stačilo, aby ho tam někdo 1× bouchnul a už řval, že tam nechce. A pak zas příště slzy jak hráchy, že tam chce.) První 2 dny byl téměř jediný, kdo neplakal, potom onemocněl. Po návratu po 14 dnech to byla hrůza - větší nebo menší celý rok. Ke konci roku lepší, druhý rok zas problémy. Třetí rok (letos) šel do státní a zas problémy, ale už si snad zvykl. Udělala jsem si z toho závěr, že on je takový typ osobnosti, který nebude spokojený nikdy.
Mladší dítě šlo do školky ve 2 letech a 1 měsíci na celý týden na dopol. a je od začátku naprosto spokojený, žebrá, že chce do školky večer i o víkendu…
A o čem to vypovídá? O ničem. Z toho, co psala zakladatelka na začátku bych to viděla na nějakou malou šarvátku, kterou holčička absolvovala. Chce to sledovat a zaůkolovat učitelky, aby na ni dohlížely. Opravdu když jde o takhle nepravidelnou docházku, stačí asi málo. A jak někdo podotkl, v práci si také procházíme podobnými fázemi.
Držím palce!
Dávala jsem starší dítě od 2 let, 8 měsíců. (Předtím tedy ještě chodil 1× v týdnu na dopol. a tam se mu moc líbilo. I když stačilo, aby ho tam někdo 1× bouchnul a už řval, že tam nechce. A pak zas příště slzy jak hráchy, že tam chce.) První 2 dny byl téměř jediný, kdo neplakal, potom onemocněl. Po návratu po 14 dnech to byla hrůza - větší nebo menší celý rok. Ke konci roku lepší, druhý rok zas problémy. Třetí rok (letos) šel do státní a zas problémy, ale už si snad zvykl. Udělala jsem si z toho závěr, že on je takový typ osobnosti, který nebude spokojený nikdy.
Mladší dítě šlo do školky ve 2 letech a 1 měsíci na celý týden na dopol. a je od začátku naprosto spokojený, žebrá, že chce do školky večer i o víkendu…
A o čem to vypovídá? O ničem. Z toho, co psala zakladatelka na začátku bych to viděla na nějakou malou šarvátku, kterou holčička absolvovala. Chce to sledovat a zaůkolovat učitelky, aby na ni dohlížely. Opravdu když jde o takhle nepravidelnou docházku, stačí asi málo. A jak někdo podotkl, v práci si také procházíme podobnými fázemi.
Držím palce!
Pro zakladatelku - tipla bych si na separační úzkost, u nás ji mají obě holky ve více vlnách. Sedělo by to i na to, že nechce ani s tatínkem. Mladší ji má právě teď. Ne už tak silnou jako v 9 měsících, naštěstí, to byla hrůza. Ale z dítěte, které jsem násilím odtahovala ze školky, když jsem tam vedla starší a v mateřském centru si mě absolutně nevšímalo, mám ze dne na den mamánka, který odmítá jít s dědou na procházku a věčně mi visí na noze. Pokud nemusím, tak jí nedávám ani na hlídání a když tak jen tatínkovi nebo bavičce a těším se, až jí to zase přejde. U nás tomu určitě napomohlo i to, že starší začala chodit do školky a maličké se stýská.
NO a když po třech měsících, pro mě nečekaně, přecázela ze soukromé školky, tak jsme jí pro změnu říkala, že jde z malé školky už do velké, protoe je velká, a ona na to byla hrdá. Tu změnu skoro ani nezaregistrovala, od začátku tam chodí ráda, ale smaozřejmě zase to na nov učitelky zkoušela