Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@RadkaCh To máš super vymyšlený
Já bych proti takovému uspořádání taky nic neměl jen mi vadí ten jejich nezájem.
@dajka16 Však to doma taky takhle navrhni, podle mě by to tak mělo fungovat v každé rodině (hlavně když už jsou děti) Prostě to takhle domluvit a žádný výjimky. Je to potom zbytečný dohadovaní každý rok o tom, ke kterým rodičům se pojede. A postřehla jsem tady po diskuzích, že to není zrovna ojedinělý problém. Jestli vás prostě nechcou vidět, tak se na ně vyprďte, na svátky bych teda k návštěvě svolila, v rámci slušnosti.. Já se zatím snažím moc nic nehrotit, sice mě ta ženská taky s..e, to nevíš jak. Už máme dost za sebou, ale vždycky se mě partner zastal, tak se zatím vyhýbám tomu, abych musela nastoupit já. Vím, že na to jednou dojde, nejspíš, až se malý narodí, a taky vím, že se s ní párat nebudu, ale teď v těhotenství se s ní rozčilovat nebudu ![]()
@Alčák1 píše:
Tak co tu píšete není nic proti mojí kamarádce. Odjeli s manželem na víkend na hory ale v půli cesty si vzpomněli, že něco doma zapomněli a tak se vrátili. Jejich dům byl plný cizích seniorek
a v čele kamarádky tchýně, která vedla tu výpravu a říkala, tak tady mají mladí ložnici - když je zahlídla zkameněla. Kamarádka byla rudá vzteky a manžílek??? NIC vždyť je to maminka, chudák žije sama, dodneška má jejich klíče od bytu a je prakticky NEDOTKNUTELNÁ
přerovnává jim věci, pere, žehlí když nejsou doma a mluví o kámošce jako o neschopné… takže řešení obědů se mi zdá jako prkotina proti tomuhle
. Já si na tchýni nemůžu stěžovat, je to moje dobrá kamarádka Miluš
![]()
![]()
nedala bych ji nikomu na světě - i když někdy se taky rafnem ale pak je to zase OK
Tak upřímně, tohle se stát mě, tak od té chvíle ty klíče rozhodně nemá
pravda její kamarádky by si o mě asi mysleli něco hodně špatného, ale okamžitě bych tchýni ty klíče zabavila a nekompromisně bych je všechny vyhodila… a asi by to v té chvíli ani nebylo slušně.
@j.a.n.i1
no já jsem ji navrhla, že až se její tchýně vrátí z brigády / každá úterý a čvrtek vypomáhá v restauraci / tak ať si taky pozve kámošky a předvede její byt aby viděla, jak je to příjemný - já bych to udělala
ale kámoška je měkota pod pantoflem ![]()
@Alčák1 Tak to já bych asi neuměla, já když vychladnu, tak bych to byla schopná hodit za hlavu, ale v té chvíli bych to prostě měla potřebu řešit a vyřešit a to nekoukám vlevo, vpravo a jednám ![]()
@Alčák1 Jak jsem psala, tak je toho mnohem, mnohem, mnohem víc, obědy jsou o proti tomu prkotina, jen je to momentálně nejaktuálnější
@Elis.bz tak to ti nezávidím
ale říkej si, že sis brala manžela a ne tchýni. Máš byt nebo dům a tam jsou většinou dveře, tak když se ti něco nebude líbit, tak ji za ty dveře zavři a nebo je neotvírej a mluvit s ní taky nemusíš a pokud volá manželovi, tak bych to ignorovala ať si manžel dělá co chce, je to jeho maminka a postavit se mezi ně - to bych raději nezkoušela - to by tě mohli semlít ![]()
Jak říkáš - když si s ní promluvíš ty, bude zle, urazí se a manžel pak bude lítat mezi vámi. Spíš bych promluvila do duše jemu, ať to dá do pořádku.
@Elis.bz Tak za prvé, zvedla bych telefon, řekla bych ji, : jak víte, jsem na nemocenské, tak že je jasné, že jsem doma a starám se o domácnost, tak že i vařím. Manželovi řekni, že nebudeš ze sebe dělat debila, a vařit jen pro sebe. Že nyní jste vy dva rodina atd. Mamince ať to vysvětlí, a řekne ji, že se např. domluví na jeden den v týdnu kdy přijdete oba.
Jako toto je mazec. Nezávidím, ale chyba je u Vás, nebo spíš u manžela. Tak že mu to řekni, když se bude dál smát, tak mu řekni, že tam rovnou může bydlet. Že si takhle nepředstavuješ svou domácnost, rodinu, chod rodiny.. Že si přeješ, jíst společně. Zeptej se ho, co bude vyprávět dítěti, až bude velké, a bude se ho ptát, proč tatínek chodí papat jinam…
@Elis.bz píše:
Už začínám být alergická na tchýni. Jsem v těhu na neschopence a tchýně skoro každý den i o víkendu volá manželovi, aby k ní přišel na oběd. někdy i na večeři. Jak kdybych byla neschopná a ani mu neuvařila, nebo co. Zrovna dneska mi manža hlásí, že mu maminka říkala, ať zítra příjde na oběd. A já si mám asi uvařit něco sama pro sebe. Manžel jí teda říká, že oběd má, ale někdy tak stejně jde, a já jsem naštvaná. Bydlí ve stejné vesnici a ještě kousek, a od doby, co spolu s manželem bydlíme a vzali sme se, je ona horší a horší. Už sem vážně naštvaná a asi si s ní budu muset promluvit, i když vím, že se urazí- je totiž jak malý, rozmazlený děcko - když není po jejím, tak se urazí a naštve!!![]()
![]()
Nevim co je horší, jestli když tchýně vaří jen manželovi, nebo když vaří i pro tebe ale takovou šlichtu, že se to nedá jíst - což je můj případ.
Nás pro změnu zvala tchýně víkend co víkend na oběd oba. Měla totiž pocit, že jejímu synáčkovi asi nejsem schopná uvařit. (je to mamánek, takže co jsme spolu jsem se ho při vaření snažila zapojit - i on sám měl zájem se to naučit) - což ona prostě nedovede pochopit.
My tam tedy dle domluvy přišli na oběd např. v 1 hodinu, ona ale uvařila už v 11, takže v 1 nás čekala ohřívaná šlichta z mikrovlnky. Do tý doby bych nevěřila, že se dají zkazit i americký brambory (poté co jsem jedla gumové cosi z mikrovlnky už tomu věřím). Manželovi to nevadí, protože je na její šlichty zvyklej od mala, ale já mám ráda čerstvě vařené jídlo z kvalitních surovin, takže jsem vždycky jen zobla abych neurazila.- což se samozřejmě neobešlo bez keců, že mi u ní nechutná.
Pak nám pro jistotu nabalila s sebou to co se nedojedlo (protože vaří pro regiment a přece to nevyhodí) a navíc ještě třeba nějakou buchtu aby manžel netrpěl hlady při snídaních - mimochodem tu buchtu upekla třeba už ve čtvrtek, takže o čerstvosti nemohla být ani řeč. Manžel to pak chudák jedl týden, protože já okoranou tvrdou buchtu jíst odmítám a jemu bylo blbý to vyhodit. (takže jsem to stejně po dvou dnech plesnivý vyhazovala do koše já).
Moje vysvětlení, že mám ráda pestrou stravu a že radši každý den uvařím něco čerstvého, než abych v pondělí uvařila kotel rizota a jedli jsme to až do pátku prostě nechápe.
Manžela láká na jídlo stále a aby měl klid tak k ní občas zajde na večeři. Když totiž delší dobu nepřišel, byla schopná přijít k nám domů s kastrůlkem (má to k nám cca 15 minut pěšky), což je mi proti srsti.
Také moje žádosti, aby nám jídlo nelifrovala se zpočátku míjely účinkem (takže to jídlo tak dlouho končilo v koši že teď mám konečně klid).Dokonce i ty nedělní obědy už padly. Hurá.
S manželem by sis měla promluvit a stejně tak by sis měla promluvit i s tchýní a říct jí i jemu co tě točí. Ona si musí uvědomit, že jsi jeho manželka a že jsi schopná mu uvařit, a že vy dva jste rodina.