Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Dekuju..ja vim ze jsou nektere zeny na tom hur..jen sem se potrebovala vypsat a podelit s nekym kdo to zazil a vi jaky to je..chceme hrozne druhy miminko ale mame strach aby to nedopadlo stejne. holky ste hrozne statecny. Nektery ste to zazily vickrat a stejne to furt zkousite..drzim vsem palce. ![]()
Krasny vecer devcata, jak je z mych prispevku patrne, tak jsem v srpnu 2014 prodelala zamlkly potrat. A vite co? Dnes je 9.4.2015 a ja jsem v 17 tydnu, mimi je v poradku a ja se citim bajecne. A i kdyz jsem byla v lete na dne, tak jsem se s tim poprala a ted je ten drobecek ve mne ten nejkrasnejsi vysledek jaky jsem si mohla prat. Tak pokud jste zrovna v roli jako ja byla v lete, tak vezte, ze casem bude lip a zase se zadari. Drzim vam vsem palce a myslim na vas. Ell
Ahoj všem né úplně veselým duším,
jsem doma na nemocenské a přesně před týdnem jsem se z nemocnice vrátila sama, naše mimčo poslali ke zkoumání na patologii. Šílený pocit. O to víc, že první pokus o těhotenství skončil mimoděložně a mě šlo doslova o život ( arogantní doktor na příjmu v nemocnici se vyjadřoval ve smyslu, že jsem asi přecitlivělá hysterka se zaraženejma prdama ), 3 dny se mnou nic nedělali, až jsem se jim ráno málem rozmázla v koupelně, pak mi teprve udělali pořádný ultrazvuk a zjistili masivní krvácení do dutiny břišní… Na sál se mnou již utíkali, ztratila jsem přes litr a půl krve, domů přijela ve zbědovaném stavu. K tomu zrovna nepřispěl fakt, že přítel byl delší dobu bez práce a já živila dva lidi, hypotéku a auta
. On sám krauloval ve vlastní depce, takže já se v tom utápěla tím hůř. Utekly tři roky a s novým chlapem ( který je konečně tím panem Božským, který prostě vyposlechne, pomůže, pohladí a hlavně je vždy a v každé situaci OPOROU!!! ) jsem se snažila vzepřít osudu( endometrióza a chybějící levá strava po tom mimoděložním těh. před 3 lety ), vysadila jsem Visanne a pokusili jsme se o mimčo. Už jsem tomu nechtěla věřit, ale podařilo se, řekli jsme to rodičům a pomalu obhlíželi postýlky i kočárek pro juniora. Na samém konci prvního trimestru jsem však začala špinit a trochu krvácet, doktor mi na ultrazvuku nejdříve ukázal ouško, nosánek miminka…pak se na 2 minuty odmlčel a mě se udělalo od nervů zle: nebyla tam srdeční činnost, jela jsem si domů pro věci do nemocnice a kolem půl třetí v noci jsem sama potratila, ve tři mě vezli na revizi. Jsem týden doma, teď jsem teprve našla odvahu hledat na NETu diskuzi k tématu. Vím, že v tom nejsem sama, jen už si připadám stará a nejsem tak odolná ( psychicky ), abych zvládla tento zmar prožívat znovu. Nebýt přítele, tak bych si snad nechala celý vnitřek vyndat s tím, že alespoň ta endosvině ( jinak té nevyléčitelné nemoci už neříkám ) nebude mít kde se roztahovat. 2 dny po propuštění z nemocnice mi začaly šílené bolesti, když jdu na malou i velkou, tak bolestí mi tečou slzy, nemohla jsem si ani dosednout na mísu, prostě šílený, netuším, zda jsou tam nějaké nové cysty, či srůsty, ale snad by neměly, když jsem byla 3 měsíce těhotná? Každopádně sbírám síly k tomu se vrátit do práce, nesložit se psychicky, začnu znovu sportovat, i když vzpomínka na nemocnici a marný pokus o dítě mě ráno budí, večer provází před usnutím a jen pouhý pohled na děti ze školky na procházce…mi podlamuje kolena a v krku mi narůstá hořko-slaný knedlík, do očí stoupají slzy. Snad i nám tedy čas dopřeje úlevu, otupí největší bolest a snad nám OSUD to maličké dopřeje. Na dálku posílám přes ubrečené a slané řasy pohlazení a sílu bojovat dál. Veronika
@Verunika80 To jsi měla těžké, ale věř tomu, bude zas líp
ZT se stává, já si tím prošla též. To mimoděložní jsem naštěstí nezažila. Ale věř tomu, že smůlu sis už vybrala. Odsmutni si to, dej se do pořádku a zkus to znovu. Nevzdávej to, určitě se to časem povede. Ale dej se hlavně nejdřív do pořádku sama a poté to vše určitě dobře dopadne. drž se a buď silná, protože za některé věci stojí za to bojovat
![]()
@Verunika80
je mi to líto, ale hlavu vzhůru. Miminko si vybojuješ. Bolesti mohou znamenat zánět - byl by lepší pro jistu zaject na kontrolu - mě se to bohužel stalo při 4tém potratu. Poprvé to byla velká smůla a doktor to podcenil
. Jeden potrat nic neznamená - někdy se to bohužel stane, takže hlavu vzhůru, přetrp 3 měsíce pauzy a zkuste se snažit znova.. Musíte doufat a věřit…
![]()
Příspěvek upraven 22.09.15 v 13:53
@Verunika80 Je mi moc líto, co se ti stalo
Já mám dvouletou dceru, čekala jsem ted další dítě a bohužel na konci 1. trimestru přestalo tlouct srdíčko. 5.září jsem byla na revizi, takže ted v sobotu to bude 3 týdny po a cítím se mnohem lépe. První týden byl nejhorší, pořád jsem brečela a nemohla se ani podívat na miminka nebo těhotné. Ted po skoro 3 týdnech si troufám říct, že jsem na tom mnohem lépe, přijde mi to jako nějaká vzdálená minulost, která se stala hrozně dávno, jako kdybych ani ty poslední měsíce nebyla těhotná. Při pohledu na miminka už se usmívám a těším se, až to budeme moct zkusit znovu a věřím tomu, že tentokrát to vyjde a dalšího miminka se dočkáme. U tebe se mi ale nepozdávají ty bolesti co popisuješ, až tak bolestivé by to být asi nemělo, mě v nemocnici říkali(byla jsem v Podolí), že v případě většího krvácení nebo bolestí se mám ihned dostavit
Držím ti palce, at se z toho dostaneš jak fyzicky, tak psychicky
Za mě musím říct, že se srovnávám líp, než jsem si myslela, člověk to prostě musí uzavřít, jinak se zblázní…
@Verunika80 Taky jsem si tím prošla, teď tomu neuvěříš, ale bude líp.
Jen nepodceňuj ty bolesti, to po revizi není normální. Určitě jdi k doktorovi, ať nedostaneš ještě nějaký zánět. Držím palce!
@Verunika80 píše:
Ahoj všem né úplně veselým duším,
jsem doma na nemocenské a přesně před týdnem jsem se z nemocnice vrátila sama, naše mimčo poslali ke zkoumání na patologii. Šílený pocit. O to víc, že první pokus o těhotenství skončil mimoděložně a mě šlo doslova o život ( arogantní doktor na příjmu v nemocnici se vyjadřoval ve smyslu, že jsem asi přecitlivělá hysterka se zaraženejma prdama ), 3 dny se mnou nic nedělali, až jsem se jim ráno málem rozmázla v koupelně, pak mi teprve udělali pořádný ultrazvuk a zjistili masivní krvácení do dutiny břišní… Na sál se mnou již utíkali, ztratila jsem přes litr a půl krve, domů přijela ve zbědovaném stavu. K tomu zrovna nepřispěl fakt, že přítel byl delší dobu bez práce a já živila dva lidi, hypotéku a auta. On sám krauloval ve vlastní depce, takže já se v tom utápěla tím hůř. Utekly tři roky a s novým chlapem ( který je konečně tím panem Božským, který prostě vyposlechne, pomůže, pohladí a hlavně je vždy a v každé situaci OPOROU!!! ) jsem se snažila vzepřít osudu( endometrióza a chybějící levá strava po tom mimoděložním těh. před 3 lety ), vysadila jsem Visanne a pokusili jsme se o mimčo. Už jsem tomu nechtěla věřit, ale podařilo se, řekli jsme to rodičům a pomalu obhlíželi postýlky i kočárek pro juniora. Na samém konci prvního trimestru jsem však začala špinit a trochu krvácet, doktor mi na ultrazvuku nejdříve ukázal ouško, nosánek miminka…pak se na 2 minuty odmlčel a mě se udělalo od nervů zle: nebyla tam srdeční činnost, jela jsem si domů pro věci do nemocnice a kolem půl třetí v noci jsem sama potratila, ve tři mě vezli na revizi. Jsem týden doma, teď jsem teprve našla odvahu hledat na NETu diskuzi k tématu. Vím, že v tom nejsem sama, jen už si připadám stará a nejsem tak odolná ( psychicky ), abych zvládla tento zmar prožívat znovu. Nebýt přítele, tak bych si snad nechala celý vnitřek vyndat s tím, že alespoň ta endosvině ( jinak té nevyléčitelné nemoci už neříkám ) nebude mít kde se roztahovat. 2 dny po propuštění z nemocnice mi začaly šílené bolesti, když jdu na malou i velkou, tak bolestí mi tečou slzy, nemohla jsem si ani dosednout na mísu, prostě šílený, netuším, zda jsou tam nějaké nové cysty, či srůsty, ale snad by neměly, když jsem byla 3 měsíce těhotná? Každopádně sbírám síly k tomu se vrátit do práce, nesložit se psychicky, začnu znovu sportovat, i když vzpomínka na nemocnici a marný pokus o dítě mě ráno budí, večer provází před usnutím a jen pouhý pohled na děti ze školky na procházce…mi podlamuje kolena a v krku mi narůstá hořko-slaný knedlík, do očí stoupají slzy. Snad i nám tedy čas dopřeje úlevu, otupí největší bolest a snad nám OSUD to maličké dopřeje. Na dálku posílám přes ubrečené a slané řasy pohlazení a sílu bojovat dál. Veronika
Veru, si statečná holka a bude líp, bude..mi čekali na první miminko pět dlouhých let..ale dočkali jsme se..myslím na tebe ![]()
@Verunika80 …Take je mi to lito…ja ZP v unoru 2013 v 11ttprestslalo bit
a ted uz mi v kocarku spinka skoro trimesicni stesticko… hlavu vuhuru…vyplac se…vypovidej se a hura na dalsi snazeni…nikdy na to nezapomens ale casem jsem pochopila ze to tak melo byt…prirodu nezastavis…
Bolesti bych nepodcenovala…
@Verunika80 mám za sebou dva potraty, poslední před necelým rokem, právě jsem nakousla druhý trimestr a z neznámých důvodů mi praskly plodové vaky. Byl to pro mě obrovský šok, ale já jsem věřila, že to zase půjde. A šlo, teď jsem ve 14 týdnu a věřím, že špatné zprávy jsou minulostí a čekají mě jen dobré věci.
Jinak ty bolesti nepodceňuj, pokud tě to bolí tak jak popisuješ, zajeď si raději hned k lékaři. Já měla po své první revizi takové bolesti a nakonec se z toho vyklubal začínající zánět dělohy, takže jsem absolvovala znovu revizi dělohy a k tomu si pobyla několik dní v nemocnici na kapačkách a pak to bylo dobré.
Každopádně neztrácej naději!! Hlavně myslet pozitivně. Hodně štěstí přeju ![]()
Ahoj všem, děkuji moc za všechny pozitivní a podporující reakce. Necelé tři týdny po potratu a revizi jsem začala silně krvácet, šílené bolesti v břiše, gyndař tvrdí, že to URČITĚ NEBYLA menstruace, neboť po potratu ve 12. týdnu jsem jednoduše neměla žádnou tkáň v děloze, že se jednalo o krvácení po výkonu, nicméně pocity byly jak při menstruaci, včetně bolavých prsou a tak. První tři dny jsem myslela, že vykrvácím, dostala jsem i ATB na pět dní. Po revizi mi navíc v děloze našli zbytek tkáně…smutná připomínka toho, že tam to mimčo opravdu bylo
. Dneska jsem 4 týdny po potratu, na kontrole už mě gyndař vyšoupnul do práce, přestože mám bolesti a navíc ( jako bonus ) mi na každém vaječníku vyrosla cysta…ta jedna má téměř 5 cm
. Řvu doma, vůbec se necítím na návrat do práce ( navíc tam šílený stress, napětí, empatie od mužských nadřízených NULA ), takže se klepu, jestli to v práci s bolestma ( který jsou navíc největší v sedě ) vůbec vydržím, nebo jestli neodejdu po psychické stránce. Nevím, co dělat, jako dohadovat se s doktorem, že mi ještě není dobře a aby mě nechal doma aspoň po dobu šestinedělí, na to nemám povahu, ale teď si nadávám a cítím, že jsem se měla sama sebe zastat a ozvat se proti tomu. Už takhle mám kulový prachy, už je jedno, jestli na nemocenský budu o týden či dva dýl.. ![]()
Zvažuju, co dál, bolesti trvají, doktor mi řekl, že „možná přejdou“, zvažuju nějaký další alternativy typu čínská medicína a tak… všechny ty pokusy už mě stály tolik sil, energie a peněz, že se to nedá vypovědět. No nic, musím bojovat dál, na „vybrakování spodku“ je snad ještě času dost. Dobrou noc všem a spoustu energie a zdraví do dalších dní, Veronika ![]()
@Verunika80 A nechceš si skočit k obvodnímu a vysvětlit mu situaci? Nebo zajít k jinému gynekologovi, aby ti sdělil nezávislý názor?
Popravdě jsem 3 týdny po revizi, myslela jsem si, ze jsem OK, ze to člověk nějak vydrží a dneska bych nejradši probulela cely den. Vracím se do práce, všechno bude jako dřív, v práci už se ptají kdy pojedu na plný plyn… ach ko
@Anonymní píše:
Popravdě jsem 3 týdny po revizi, myslela jsem si, ze jsem OK, ze to člověk nějak vydrží a dneska bych nejradši probulela cely den. Vracím se do práce, všechno bude jako dřív, v práci už se ptají kdy pojedu na plný plyn… ach ko
Ja sla do prace vzdy den po revizi. Nikdo v praci nic nevedel. Na plny plyn jsem musela jet hned. Neboj, az otehotnis, bude dobre. ![]()
@Anonymní Mrzí mě, čm si taky musíš projít, poslám hodně síly
Já též musela podstoupit revizi, za chvilku už mi končí šestinedělí, ale taky to mám nahoru - dolu. Postupem času to ale bude určitě lepší. Jinak do práce jsem šla taky hned den po revizi, musela jsem se něčím zaměstnat, ale mám zaměstnání sedavé.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.