Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zanedbání zdravotní péče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
6.5.06 07:09
Zanedbání zdravotní péče
Řadu let jsem byla v péči gynekologa - soudního znalce v oboru - MUDr.PhDr.Pavla Čepického v gynekologické ordinaci v Praze 6, Terronská 6l,lékař působí ve společnosti LEVRET s.r.o. Jmenovanému lékaři jsem 17 let plně důvěřovala, chodila jsem na pravidelné preventivní prohlídky,lékaři jsem si stěžovala na slabé krvácení mimo cyklus a v poslední době také na bolesti při styku, s úsměvem mi poradil „abych změnila polohu“…V srpnu 2005 jsem pod manželovým tlakem změnila gynekologa. V nemocnici v Podolí - ÚPMD, mi pečlivý lékař okamžitě diagnostikoval rakovinu děložního čípku, nádor byl již ve stadiu, kdy po jeho operačním odstranění - konizací, jsem musela absolvovat další, dost náročnou a velmi bolestivou operaci - lymfadenektomii - odstranění lymfatických uzlin v tříslech. Po této operaci trpím obrovskými bolestmi a otoky v tříslech, na nohách a v oblasti genitálu, vzniklý lymfedém je trvalé a nevyléčitelné poškození organismu,můj spokojený život se změnil v peklo s každodenními bolestmi a omezením.
I když jsem absolvovala preventivní prohlídky, díky postupu MUDr.PhDr.Čepického mne rakovina neminula, následky jsou katastroofální pro mne i mou rodinu.
Dne l2.5.2006 bude konáno první ústní jednání u Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť jsem proti jmenovanému lékaři podala soudní žalobu.Prosím, pokud máte také podobné negativní zkušenosti s MUDr.PhDr.Čepickým, ozvěte se!!!!!
Díky Monika
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.5.06 08:39
Moniko , nemam podobnou zkusenost, ale reaguji, abych Vam vyjadrila ucast. Je smutne, kdyz omyl a prehlednuti odbornika poskodi neci zdravi, ale bohuzel i to se stava. Me jako zdravotnika Vase situace velmi mrzi a doufam, ze v sobe najdete dost sily celou situaci preckat. Vase rodina jiste stoji za Vami a to je velmi dulezite.
Preji Vam, at se vse co nejdrive vyresi (jak pravne, tak zdravotne) a Vy se zase muzete naplno radovat ze zivota.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.06 08:43
Milá Moniko,
je strašné, co se v našem zdravotnictví v 21. století může stát. S jmenovaným „lékařem“ sice zkušenosti nemám, ale moc Ti držím pěstičky, aby spravedlnosti bylo učiněno zadost.
Bohužel mám s gynekologem taky velmi špatné zkušenosti. Loni v únoru jsem otěhotněla. TT jsem měla pozitivní, ale druhá čárka na testu byla slabá. Hned jsem šla k svému tehdejšímu lékaři. Vzal mi krev na HCG. Hladina byly nízká, tak mi řekl, že mám přijít za týden. Takhle to poikračovalo téměř 4 týdny, než uznal za vhodné mě udělat UTZ. Bohužel v našem městě není obvyklé, aby gynekolog měl UTZ přímo v ordinaci… Při vyšetření použil snad stoletý „venkovní“ UTZ a nic neviděl. Hned ten den jsem šla na další odběr krve na HCG. Druhý den byly výsledky opět nepřesvědčivé - to mi sdělila už jen mezi dveřmi čekárny sestřička. Trvala jsem na tom, že chci mluvit s „panem doktorem“. Po víc než hodině čekání jsem se dostala do ordinace a ptala se, jestli nemůže jít o mimoděložní těhotenství, když hladina HCG neodpovídá pravděpodobnému termínu početí… „Pan doktor“ na mě koukal jako na hysterku a řekl, že mám přijít další týden na UTZ. Ptala jsem se, jestli mě nemůže poslat někam jinam na lepší vyšetření, třeba na vaginální UTZ…a dozvěděla jsem se, že ho má taky k dispozici, ale nejspíš mu nepřišlo důležité ho hned použít… Takže výsledkem mého rozhovoru bylo, že mě objednal opravdu až za týden na UTZ s tím, že kdyby se jednalo o mimoděložní těhu, tak se týdenem čekání nic nezkazí.
To se stalo 5.4.2006 - 9.4.2006 jsem začala krvácet a myslela jsem, že přišla jen hodně opožděná MS. Když jsem ale začala omdlévat, tak mě přítel ihned odvezl do nemocnice… Následovaly dlouhé peripetie všech možných vyšetření včetně revize dělohy, ale nakonec jsem musela na laparoskopii… Objevil se ale velký problém - bylo jsem těhotná v 9tt - mimoděložně v rohu děložním. Vzhledem k pozdě zjištěné diagnóze jsem musela podstoupit invazivní operaci - 17 stehů - kdy mi byl odebrán vejcovod a ještě část dělohy. Je mi 30, děti nemám a další těhotenství bude velice rizikové. Navíc při kontrolní laparoskopii o pár měsíců později mi bylo zjištěno, že pravděpodobně zanedbaným zánětem je druhý vejcovod s největší pravděpodobností neprůchodný.
Mám tu obrovskou smůlu, že bydlím na malém městě. Tudíž primář nemocnice, kde mě operovalil je dobrý známý mého „ex-doktora“ a moje současná gyndr. by nemohla u soudu svědčit v můj prospěch, protože by přišla o místo… Nevím, zda by se prokázalo zanedbání péče, ale jeden člen lékařského týmu, který mě operoval mi ještě v nemocnici řekl, že kdybych čekala týden, jak mi doporučil můj „lékař“, tak už tady nejsem…
Mám pocit, že jsem naprosto bezmocná a proto držím moc pěsti každému, který se odváží bojovat proti zkostnatělosti našeho zdravotnického systému, ve kterém je lékař pánem a každý pacient jen bezbranným rukojmým.
Moc Ti přeju, aby všechn dobře dopadlo a aby se Tvůj zdravotní stav co nejvíce zlepšil.
Jsi moc statečná!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.06 11:21
Moni je mi hrozne luto co vsetko musis zazivat.Mas moju plnu podporu a zelam aby sa tvoj zdravotny stav co najskor zlepsil a hlavne aby si uspela na sude.Moj gynekolog to nastastie zistil v cas.Mala som takpovediac stastie v nestasti.Ze nieco neje v poriadku s deloznym cipkom zistil ked som isla k nemu lebo som zistila,ze som tehotna.Docela to bol sok ked mi povedal co vsetko sa moze stat a skrz tehotenstvo nemoze nic robit iba cakat do porodu.Absolvovala som rozne vysetrenia,poslal ma do onkologickeho ustavu n na ine vysetrenia.Je to hrozny pocit bat sa o dieta a navyse aj cakat ako sa choroba vyvinie a vediet,ze musim cakat a nemoze sa zacat liecit.Jeho sestricka mi poradila take cinske vitaminy a aby som jedla hrozne vela grepov a aj zrniecka z grepu.Vraj obsahuje nejake protirakovinove latky.Moc som tomu neverila ale podstivo som jedla priserne horke grepove zrnka a cinske vitaminy a po 3mesiacoch sa na kontrole moje vysledky zlepsili.Po pol roku na dalsej kontrole sa vsetci cudovali ale mne uz nic nebolo. 
Porodila som zdraveho synceka a aj po sestonedeli mi s radostou gynekolog povedal,ze vsetko zle je zazehnane.Teraz sa blizi dalsia kontrola a ja verim,ze uz nebudem musiet zazivat tie chvile bezmocnosti a strachu. prajem Ti vela sil a vsetkym zenam odporucam aby nepodcenovali pravidelne prehliadky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.06 16:12
moni, dr.cepickeho neznam, ale drzim ti palce, at se z toho nevyvlekne… a jako dr. ti chci jen rict, ze doufam, ze se najde gyndr., ktery podpori tebe a neprojevi falesnou kolegialni solidaritu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.06 16:20
Ahoj,
také nemám zkušenost s tímto gyndr., ale ráda bych vám popřála hodně štěstí… Doufám, že boj u soudu bude brzy u konce, pro vás se šťastným koncem, alespoň co se zadostiučinění týče, i když samozřejmě zdraví nenavrátí…
U nás je také jeden gyndr., který se neobtěžuje vyšetřovat ženy „vnitřně“. Má kamarádka, která si dlouho chodila stěžovat na bolesti v podbřišku, nakonec skončila v nemocnici s vleklým zánětem. A to byla ujišťována, že to nic není Když jsme se o tom bavily, tak se svěřila, že proprvé v nemocnici byla vyšetřována pomocí zrcadel… Do té doby ani jednou a to chodila na preventivní prohlídky a je jí 24 let.
Můj gyndr. je pečlivý, alespoň já si stěžovat nemůžu. Mám u něj dobrý pocit při preventivní prohlídce i při těhu se mi jeho péče zdála dost pečlivá… Čípek prohlíží při každé preventivce, cytologie je úplně běžná…
Je to hrozné, důvěřovat a přitom takto dopadnout. Přeji vám hodně štěstí…
Mirka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.20 09:16
Taky mám špatnou zkušenost
Když jsem otěhotněla, šla jsem na screening 1. trimestru. Tam mi podal doktor výsledky a ty jsem předala mojí paní doktorce.
Nevím jestli si toho nevšimla, nebo je tak špatná lékařka, každopádně jsem měla v papírech, že mám riziko preklampsie ve 32 - 34tt 1:35! Bylo mi tehdy 34 a bylo to mé první těhotenství.
Už před začátkem těhotenství jsem si užívala magnesium, které mi na počátku vzala, řekla mi, že bych mohla mít nízký tlak. Ale pak mi ho až ve 3 - 4 měsících zase strašně začala psát a konečně mě poslala i do ambulance na sledován tlaku a začala brát dopegyt. Tam jsem měla docházet jednou za měsíc, stejně tak ke gynekoložce. Nikdo mi nikdy neřekl, že mám rizikové těhotenství.
Ve 26tt jsem se cítila unavená, trochu mi otékaly nohy. Řekla jsem si, že to nic nebude, že jdu na kontrolu na gyndu, tak se na mě podívá.
Tam mě vážili a ptala jsem se, jestli nepřibírám málo (mamince se nezdála velikost mého břicha). Doktorka jen pokrčila rameny. Na ultrazvuku malý spal v klubíčku, hýbal se, ale jen trochu. Doktorka místo měření mi jen sdělila, že bude mít velké oči. Fotku mi neudělala, že je špatně vidět. Tehdy jsem ji dala zprávu z velkého ultr. z Brna z 21tt, kde stálo, že je vše v pořádku, ale doporučili i 3. velký utz. Doktorka ho založila a řekla mi, že ho nebudu potřebovat.
Druhý týden (2.4. ve 27tt) jsem šla ráno na injekci protilátek (negativní RH faktor) a sestře se nezdál můj tlak, tak šla za doktorkou a řekla jí to. Ona ani nestala ze židle aby se na mě podívala a řekla aby mi vzala krev.
Druhý den (3.4.) mi volala, že mi vyšly nějaké špatné markery, neřekla mi jaké, jen že si mám zítra (4.4.) zajít k ní pro žádanku a půjdu na 2-3 dny lehnout do nemocnice na pozorování.
Zeptala jsem se, jestli to je vážné, že se cítím dobře a jestli stačí jít 5.4.Řekla mi, že tedy ano.
5.4. jsem šla ráno ještě na kontrolu s tlakem. V čekárně jsem naštvala 2 staré paní, že se předbíhám (přitom jsem byla těhotná a byli jsme v ohrožení) a tam mě doktorka poslala do naší nemocnice. Ještě v čekárně jsem si dala další léky a opravdu mi nic (až na ucpaný nos) nebylo. Byla jsem úplně klidná.
Doktorka na příjmu se podívala na můj ulz a mlčela. Já pořád něco mluvila a když jsem se posadila málem jsem omdlela, řekla mi, že miminko je malé a, že mě pošle do Ostravy na další kontrolu, ale že si myslí, že budou muset mé těhotenství ukončit.
Ukončit, to se mi jevilo jako potrat.
Tak jsem dostala kapačku s magnéziem a jela s houkačkou z Třince do Ostravy.
V Ostravě dali doktorce za pravdu a jelikož mi řekli, že děťátko strádalo už více jak 3 týdny je hodně maličké.
Takže malý se narodil 5.4. ve 27tt + 5 a namísto 850 g měl pouhých 600 g.
Nebudu vypisovat další věci o něm, ale chtěla jsem jen upozornit na zkutečnost, co vše doktorka zanedbala.
V Ostravě mi řekli, že tlak jsem měla špatný už od začátku. Ona mi vzala magnesium a léky na tlak jsem brala až asi od 3 - 4 měsíce.
Dále jsem se dozvěděla, že dle testu rizika preklampsie jsem měla rizikové těhotenství a měla mi začít podávat od 13tt tabletku aspirinu denně. Nic takového mi nenapsala a nebrala jsem to (riziko prý klesne i o 50%). Jako riziková jsem měla chodit co 2 týdny k ní na kontrolu a měla mi měřit miminko. Chodila jsem jednou za měsíc a ještě mi ho ani naposledy nezměří a řekne, že velký utz nebudu potřebovat!
Dokonce jsem prý měla chodit i do nějaké poradny.
Doktorka podcenila celé mé těhotenství. Když jsem byla v nemocnici s malým už měsíc, její sestra mi volá a ptá se, jestli dorazím na kontrolu! Já se ptám na jakou? Že jsme se synkem v nemocnici. Na to se mě suše zeptá kolik vážil.
Hned jsem změnila lékaře, chodím teď k doktorce, co nás vlastně zachránila.
Je to už rok, bojím se, že to potká někoho dalšího v Třinci. Kartu si tam nechali a ani nevím jestli do ni něco nedopsali. Každopádně jsem měla v tu dobu jiné starosti. Tím jak bylo u mne vše rychlé mi ani nestihli dát kortikoidy na dozrání plic, takže maličký byl na tom dost špatně (teď řve s plna plic 
)
Jedna kamarádka už k ní nedochází. I od ní jsem se dozvěděla jak asi měla postupovat. Když byla těhotná ve 29 letech měla riziko 1: 100 tak lék brala a chodila na měření miminka, ale to tehdy byla ta doktorka na mateřské. Byl tam jiný lékař.
Důkazy budou spíš v mém těhotenském průkaze, ale ten zůstal v nemocnici (aspoň doufám).
Ta doktorka se mi nikdy neozvala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.20 09:37
Malej to zvládl? Já bych to takto nenechala a rozhodně bych to nechala prišetřit a klidně se i soudila. I doktor je jen člověk a může se stát že něco po**re. Ale tato doktorka vůbec nevěděla co dělá. Když nic neuděláte, může se stát že nebudete jediná komu zanedbá péči a může to mít tragický konec…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.20 10:13
@Lujza031 Ahoj, jsem prakticky identický případ. S tím rozdílem, že mi malý zemřel ve 32tt. Také mi vyšlo vysoké riziko preeklampsie při prvním screeningu 1:27, můj obvodní lékař tento fakt naprosto ignoroval. (Tuto informaci jsem se dozvěděla až po smrti malého). Na 3. screening do Motola (2 týdny po poslední prohlídce u něj, kde jsem se dozvěděla, že je vše standardní) jsem přišla s těžce hypotrofickým miminkem (odhadovaný váhový percentil 1), spadl mi o 65 procentních bodů na odhadované váze. Měla jsem do toho vysoký tlak a hraniční průtoky skrze placentu. Paní doktorka (PhDr., Ph. D. Mudr.) mě poslala na týden domů s tím, že se nemůže malému nic stát a ještě sebevědomě dodala, že u nich se zachraňují miminka s 350g a můj malý už měl přes kilo, tak to bude úplně v pohodě (přitom já byla tak vyděšená, že kdyby mi řekli, že se mám na hlavu stavět, že tím malému pomůžu, tak to udělám). Po týdnu kontrola, akutní příjem. Já se pořád cítila skvěle. Ten monitoring v Motole byl tak důsledný, že se mi tam malý udusil přímo na rizikovém oddělení. Následně jsem musela rodit již mrtvé miminko. Přísahám, že se ve mě vaří krev jenom když to píšu. Zničili mi život. Malej mi v břiše umíral, přes měsíc strádal a nikdo nezakročil. Nyní jsem těhotná znovu, ale nevím, co budu dělat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.20 10:51
Danuska89
Rozplakala jsem se. Ani nevíš jak mě to mrzí. Mě v Ostravě řekli, že čekat nebudou, fakt jsem necítila, že by mi něco bylo. Děkuji bohu za to, že mi ta sestra vzala krev a poslali do nemocnice, za to, že mi paní doktorka z nemocnice zavolala sanitku přímo do Ostravy a tam, že byli tak pohotoví a nechtěli čekat.
Jen se divím, myslela jsem, že v Motole budou kapacity!
Máš už jiného lékaře? A jak to probíhá? Právě se mě nedávno přítel ptal na další miminko a vše se mi to vrátilo a začala jsem nad vším více přemýšlet a vzpomínat.
Maličký ještě potřebuje hodně péče (v dubnu měl rok), ani nevíš jak jsem i přes to všechno ráda, že ho máme. Nevím jestli bych to zvládla, zažít to co ty. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.20 11:01
Epsice
Zvládl, je drobnější, ale kdo to neví, řekl by, že je donošený ale mladší.
Je to veselý, buclatý chlapeček. Vyžaduje více starosti, ale je krásný a dělá nám radost.
Ve vývoji je pozadu, ale s tím co zažil je to borec a musíme mu dát čas.
Ještě nechodí, ani nesedí, začíná se mi plazit, chodíme na Vojtu, cvičíme doma.
Oči má už v pořádku, ouška trochu zlobí, měl jen jednu operaci (kýlu) a tu mívají někdy i donošené děti, tak to není tak zlé.
Je to velký jedlík a pěkně přibírá. Má už 9 kg, ale jen 72 cm. No příští měsíc jdeme na kontrolu, tak uvidíme jak porostl a přibral.
No každopádně jak jsem měla strach, byl na JIP ještě se dvěma miminky. Narodili se taky ve 27tt ale trochu později, byl nejmenší. déle intubovaný, ale dopadl nejlépe.
Chlapeček vedle něj krásně přibíral, ale za 2 měsíce umřel, jeho plíce byly nakonec v horším stavu než se zdálo a malá holčička, tu její matka odmítla.
Děti, ke kterým tam rodiče nechodili mnohem více plakaly, je to jako zvuk malého koťátka. Je to smutné, člověka to změní.
Příspěvek upraven 23.06.20 v 11:03
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.20 11:02
@Lujza031 no musela jsem to nějak zvládnout, ono totiž člověku nezbyde nic jiného, pokavaď si teda rovnou nehodí mašli…My ženské jsme dělané na to, že i takovou věc jako matky musíme přežít, psychika má obrané mechanismy…ale s tímhle se asi v životě již nikdy nesmířím a plakat a stýskat po maličkém budu do smrti. Pitva ukázala, že byl zdravý, preeklampsie zabránila růstu placenty, takže odpovídala 20tt, ale žádné jiné vedlejší příznaky jsem neměla - ani otoky, ani bílkovinu v moči a krev taky nevykazovala významné hodnoty. Taky díky tomu se to podchytilo relativně pozdě, ale stejně s tím nikdo nic nedělal…Ano, mám nového (soukromého) lékaře, opravdu kapacitu v oboru. Vše se mnou probral. Jsem těhotná krátce (5tt) a už sestavuje plán…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.20 11:10
Danuska89
Ano, máš pravdu, co jiného člověku zbude. Život není lehký, někdy semele víc člověka, který ho má celý život suprový a když ho potká nějaká tragédie, sesype se.
Podle toho cos napsala, tak si měla ještě méně příznaku než já. Ale malý mi strádal 2 týdny a moč jsem měla čistou až toho 5.4. tam plavaly doslova cucky.
Přeji ti moc aby vše dopadlo dobře (budu se modlit i za tebe 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
