Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já tě svým způsobem chápu. Ono je to asi i tím že dřív prostě celkově ta doba byla jiná.
Vem si že dneska dítko projeví o něco zájem a rodiče pokud to finančně jen trochu jde už natěšeně běží nakupovat pomůcky a oblečení a platit kroužky kdežto dřív to takhle prostě moc nebylo nebo rozhodně ne u většiny. ![]()
@Ou píše:
no jako - je dobré to vykydat, než to zamoří celý dům, ale člověk k tomu potřebuje dost síly a prostoru, no. Protože to škodí na pozadí.Ale je to tvoje věc a tvoje časování.
Máš pravdu, ono to je špička ledovce, potřebovala bych asi poradit v tom, jak má člověk začít myslet na sebe, respektive,… začít se sebou pracovat, protože si myslím, že děti se mají fanfárově, kdo občas má depky jsem já. Jen jsem zvyklá, že na mě se se. e, tak si asi neumím to vyřešit a zbytečně se trápím… protože objektivně se mám dobře, ale makám a jedu a prostě není prostor…
Já nemyslím že je to závist v pravém slova smyslu, ale spíš lítost, že ty jsi ty možnosti a podmínky neměla. A to je asi normální, to si nevycitej. Určitě jsi na děti pyšná a ono to zas přebolí, někdy to holt na člověka padne. Ani bych to být tebou nepotlačovala, odžij si to, obreč a bude to zas dobrý.
@Nickjmeno píše:
Mohla jsi být dobrá ale nemusela, to finanční podpora rodičů nezajistí, navíc né vždy mají rodiče prostředky a čas ve všem děti podporovat i kdyby 100× chtěli, to ale neznamená, že pro ně nedělají maximum které mohou dát… většina lidí si to časem uvědomí, překvapuje mě, že to má někdo přesně naopak
Je to složitější, rodiče ty peníze měli, i čas, rozhodli se je investovat jinak, ne do nás, do dětí…kdyby to neměli tak to pochopím, nejsem hlupák…
@Anonymní píše:
Jo, všechny kromě tebe mi napsaly fajn příspěvky…
píšeš: Nechci žádnou radu, jen se asi vykecat
tak se ptám, jestli už jsi vykecaná
@prokr píše:
Proč ta zloba a arogance?
sama píše, že nechce žádnou radu, jen se vykecat
@terien píše:
Já nemyslím že je to závist v pravém slova smyslu, ale spíš lítost, že ty jsi ty možnosti a podmínky neměla. A to je asi normální, to si nevycitej. Určitě jsi na děti pyšná a ono to zas přebolí, někdy to holt na člověka padne. Ani bych to být tebou nepotlačovala, odžij si to, obreč a bude to zas dobrý.
Díky, od tebe si toho docela cením, jsi většinou vostrá jak břitva, ale dost často musím souhlasit…je to prostě jenom pocit, potřeba se z toho vyblít, s dětma to vlastně nemá nic společného…staré křivdy ![]()
@Anonymní píše:
Díky, od tebe si toho docela cením, jsi většinou vostrá jak břitva, ale dost často musím souhlasit…je to prostě jenom pocit, potřeba se z toho vyblít, s dětma to vlastně nemá nic společného…staré křivdy
Všichni si nějaké neseme a někdy to člověku přijde prostě líto. Nejlepší řešení je asi najít cestu, jak se s tím vypořádat, ale to taky není hned. Rozhodně si nemyslím, že bys to dětem nepřála nebo tak něco
@DanielaD píše:
sama píše, že nechce žádnou radu, jen se vykecat
Jak to souvisí s Tvým zbytečným a arogantním rýpáním?
Mě doma nikdy v ničem nepodporovali. Já svého syna ano. Jsem velmi pyšná na jeho úspěchy. Hřejí mě na srdci. ![]()
@topazio píše:
Mě doma nikdy v ničem nepodporovali. Já svého syna ano. Jsem velmi pyšná na jeho úspěchy. Hřejí mě na srdci.
Ale to já taky, jen dneska jsem si přiznala i nějaký sračk. co mám v hlavě… neříkám, že ti fajn, jen to tam najednou bylo… toť vše…
@prokr píše:
Jak to souvisí s Tvým zbytečným a arogantním rýpáním?
Nejlepší je na takové příspěvky prostě vůbec nereagovat.
Taky si myslím, že u tebe o závist nejde, spíš je ti to líto a uvědomila sis jak to bylo až ve spojitosti s tvými dětmi. Já jsem to měla podobně, rodiče a hlavně matka mě nepodporovala celkem v ničem, kroužky, koníčky, sport naprosto nic, vnutila mě na školu, kam jsem nechtěla, vůbec mi nešla a byla to hrůza. Ona nechápala a nikdy nepochopí, proč by to mělo dělat, přece chtěla pro mě to nejlepší, ovšem jen podle svého, bez ohledu na mne. Ale v dospělosti jsem si spoustu snů splnila, naučila se sama některé sporty, začala se věnovat koníčkům, změnila profesi a jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala. A jsem ráda, že se ke svému dítěti dokážu chovat jinak než moje matka, dokážu ho podporovat, plnit přání, i když někdy ty naučené postupy od matky lehce vylezou. Ale už to, že si to uvědomím, je pokrok. Na svoje dítě a jeho úspěchy jsem hrdá a jsem šťastná, že ono je šťastné a může dělat co ho baví.
@terien píše:
Všichni si nějaké neseme a někdy to člověku přijde prostě líto. Nejlepší řešení je asi najít cestu, jak se s tím vypořádat, ale to taky není hned. Rozhodně si nemyslím, že bys to dětem nepřála nebo tak něco
Ne, přeju, stoprocentně…ale dneska jsem si vzpomněla jak trenér říkal, ať mě rodiče odvezou, že mi půjčí nejlepšího koně…no nedovezli nikdy a 50 km se na kole fakt nedá…jinak jsem jezdila na všechny tréninky kolmo..mm