Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@tronelka píše:
Tak s dvouletym bys mohla byt jeste doma a s temi starsimi, avsak predskolnimi lze vyuzit te prvni rady, kterou Any uvedla.
Jako ze bych si vzala do bytu ke 2,3,4… letemu diteti nejakou uplne cizi holku?
Tak takova hazarderka fakt nejsem a milionari take opravdu nejsme. Premyslim, kolik by stalo mesicni hlidani denne od 6.30 do 17 h.
To se pak vyplati vzit si to neplacene volno, to mi muzes verit
Protoze pod 100 kc na hodinu by to nikdo nedelal. Takze to mame 1000 kc denne, mame zhruba 21 pracovnich, takze 21 000 kc za mesic
Jeste nekdo dalsi ma pro me navrh, co s mrnousem, kdyz to hlidani o prazdninach fakt neni? ![]()
@krtek7489 no, „drahá a chytrá dámo“, já jsem s tříletým dítětem doma a nemám s tím problém
manželova sestřenice dává na příměšťák dceru od 3, je to o domluvě a schopnostech dítěte. ![]()
Pokud chodíš do práce, ačkoli nemáš hlídání a zároveň máš dvouleté dítě, tak to je tvůj problém, měla sis to lépe promyslet. U nás v Brně např. fungují celé léto školky, každá v naší městské části má 14 dní z měsíce, takže ani s takto malými dětmi není o prázdninách problém, protože celá doba prázdnin je školkami pokrytá. Musíš si to ale zamluvit s dostatečným předstihem.
Se slečnou na hlídání problém také nevidím, stačí požádat nějakou, která je zkušená, má dobré recenze a té se držet (opět využívá manželova sestřenice, právě pro ty případy, kdy si chce zajít s mužem do kina, do restaurace atd - jistě, že to není na každodenní celodenní hlídání - přes den měla dcerku na příměšťáku a od té doby, co chodí do školky, tak je samozřejmě v létě ve školce).
![]()
nechodila jsi náhodou do dramaťáku? ![]()
@Any83 píše:
@krtek7489 no, „drahá a chytrá dámo“, já jsem s tříletým dítětem doma a nemám s tím problémmanželova sestřenice dává na příměšťák dceru od 3, je to o domluvě a schopnostech dítěte.
Pokud chodíš do práce, ačkoli nemáš hlídání a zároveň máš dvouleté dítě, tak to je tvůj problém, měla sis to lépe promyslet. U nás v Brně např. fungují celé léto školky, každá v naší městské části má 14 dní z měsíce, takže ani s takto malými dětmi není o prázdninách problém, protože celá doba prázdnin je školkami pokrytá. Musíš si to ale zamluvit s dostatečným předstihem.
Se slečnou na hlídání problém také nevidím, stačí požádat nějakou, která je zkušená, má dobré recenze a té se držet (opět využívá manželova sestřenice, právě pro ty případy, kdy si chce zajít s mužem do kina, do restaurace atd - jistě, že to není na každodenní celodenní hlídání - přes den měla dcerku na příměšťáku a od té doby, co chodí do školky, tak je samozřejmě v létě ve školce).![]()
nechodila jsi náhodou do dramaťáku?
Jo aha, u vas v Brne… tak ted je mi to uz jasny
![]()
@krtek7489 když chceš jít do práce ve dvou letech dítěte, tak si to máš prostě promyslet
nezávisle na tom, kde bydlíš. Já jsem původně z malé vesnice na severní Moravě a taky je tam spousta mamek, které nemají hlídání a nehysterčí proto ![]()
@Trispinta píše:
Dámy, zaměřte své moudré rady na zakladatelcin dotaz a zdrzte se laskavě komentářů k mému názoru na slušné chování.Alespoň samy vidíte, jaké jste tu slepice když mi x z vás napíše to stejné, asi si to po sobě musíte zopakovat, a jakési Módní peklo apod.weby jen ukazují kam směřujete některé z vás
.Poradit lidem, to ne, řešit malichernosti, to jo…pak se nedivím když každá druhá píše, že se bojí tu na něco zeptat.
A moc se mi líbí, jak se tu objevuje to, že prarodiče vážně nevyhoví, kdyby se jak chtěli snažili. jedni by rádi dítě pořád - a tak mají nastavený režim jednou za měsíc, druzí zase nikdy a je to taky špatné. tak co s nimi? Zabít. protože pak nebude žádné očekávání a bude klid.
Jo, byl to včera takový den, někoho zabít. A zahrabat.
Ale řekni sama, nemám ravdu? jak to mají ti chudáci prarodiče dělat? hrozné je, že každý řekne - poslechnout mladé a jejich požadavky, takže potlačit úplně své vlastní city a pocity. Co kdyby to chtěli naopak? Aby mladí potlačili své city a pocity? Víš, ono totiž zakázat prarodičům, kteří se třeba předtím dělili s rodiči o péči o děti zhruba napůl, to dítě vídat, je pro ně svým způsobem horší než kdyby je praštili klackem do hlavy a někde zahrabali. Protože to by necítili tu myšlenku - jste staří, k nepotřebě a jste už mimo nás. K ničemu. protože ti staří tu myšlenku cítí velmi silně, i když si to ti mladí třeba takto nemyslí. Ale bohužel formulace ted jsme rodina my, já, manžel a děti, pro ně znamená - vy jste cizí a nemotejte se k nám. Jenom otravujete.
nejčastější stesk mé maminky ve stáří byl - já už jsem k ničemu, jenom vás zatěžuju, kdybych už umřela. A chtěla slyšet - máš rozum? My jsme rádi, že tě tu máme. Tak to je. A dneska píšu zase jako ta babča, která to už ví. Ne že by mi někdo něco takového dával najevo, ale umím si představit tu hrůzu, kdyby mne tohle mělo potkat.
@inkakřivák prece jsou nejake meze. Opravdu se snazim neomezovat kontakt s detmi, ale jsou chvile, kdy nemusim mit tchyni porad za prdeli. Jsou to situace, kdy mi prijede navsteva a ona je schopna se k nam pridat na vychazku, nebo dite spi venku v kočárku, uvarim si kafe, a otevru knížku, v tu ranu je u kocaru a obdivuje ho jak spí, mluvi na me a tim ho vzbudí. Takovych malickosti je mraky, prostě si myslim, ze obcas přehání, oni chteji vlastni klid, a ja mam narok na klid jen kdyz ho chteji oni…
Neříkám, že ne, ono je nutno vést ten rozhovor a ta tolerance musí být obousměrná. Takže i chápu - a klidně bych asi v tom prvním případě řekla babičce, at se nezlobí, ale jestli ti chce udělat radost, tak at třeba upeče nějakou buchtu. A v tom druhém bych jí dala kočár a at si jede na výlet a je pokoj. A klidně si dopila kafe. To by nešlo? Já chápu, že je to těžké, ale myslím si, že se i to řešení nějaké najít dá. Ale je fakt, že my si můžeme klidně říci - nechod, nejezdi, udělej nebo nedělej a jde to.
@inkakřivák ono je strašně složitý a těžký tohle pochopit, pokud má někdo s tchýní dobrý vztahy. Ale pokud ne, tak to asi ani pochopit nejde. Já bych taky nevěřila, že může někdo být tak na krev jako já a tchýně
ale tak to prostě je. Pokud mě někdo nemíní respektovat, pomlouvá mě před manželem (viz situace, kdy jsem si přála, aby mi nikdo - včetně rodičů - nechodil do porodnice první den. Byla jsem po sekci, potřebovala klid a chtěla si užít malého, protože první porod byl strašný a dítě jsem viděla až po jednom dnu. když jsem toto přání vznesla, tchýně přilítla druhý den za manželem, že stojím za velký h.vno, ona to chce jinak. a jak to dopadlo? za tři hodiny po sekci byla v porodnici, takže jsem musela dovolit i našim aby tam mohli… mohla bych napsat román, neříkám, že já se chovám poslední dobou nějak extra, ale já už nemám ani chuť se chovat jinak, protože vždycky jsem z toho vyšla jak blbec a čím víc jsem ustupovala, tím víc nám zasahovala do života. takže jsem řádně vymezila hranice. Je to babička, má právo na svý vnoučata, ale ne na úkor toho, že já budu do nekonečna ustupovat a brát ohled na druhý. třeba u prvního syna to probíhalo tak, že si klidně přišli na návštěvu v sedm večer a odcházeli o půlnoci ![]()
@inkakřivák kdyby ta druha strana poslouchala, tak by to šlo. Kompromis hledam nekolik let, a do te doby nez vylitnu, tak klidne slova nefungují. Bohužel, jinak prichazim o soukromi i na záchodě.
1 situace, po navrhu, jestli by nas nenechala jit jen s detmi mi řekla, ze se snad nebudu upejpat a muze jit s námi, ze ji nezajímá, ze jsme se dlouho nevideli a chceme si popovidat sami. Ps: nepece a nevari, protoze to nedelala nikdy.
2 situace, kocar je těžký a kluk taky, ona ho prece neuveze, navic kdyz se pohne kocr, kluk je stejne vzhůru.
Aby to nevypada, ze si stěžuju, tak uz jsem si zvykla, ale je to peklo, kdyz ji mam za zadkem pořád. Hledam cestu jak jim vyjit vstříc a nedelat zle, a stale moc nenacházím.
@xjuklickova píše:
@inkakřivák kdyby ta druha strana poslouchala, tak by to šlo. Kompromis hledam nekolik let, a do te doby nez vylitnu, tak klidne slova nefungují. Bohužel, jinak prichazim o soukromi i na záchodě.
1 situace, po navrhu, jestli by nas nenechala jit jen s detmi mi řekla, ze se snad nebudu upejpat a muze jit s námi, ze ji nezajímá, ze jsme se dlouho nevideli a chceme si popovidat sami. Ps: nepece a nevari, protoze to nedelala nikdy.
2 situace, kocar je těžký a kluk taky, ona ho prece neuveze, navic kdyz se pohne kocr, kluk je stejne vzhůru.Aby to nevypada, ze si stěžuju, tak uz jsem si zvykla, ale je to peklo, kdyz ji mam za zadkem pořád. Hledam cestu jak jim vyjit vstříc a nedelat zle, a stale moc nenacházím.
Domluvit se s každým prostě nejde a polykat zlost, protože ten druhý manipuluje stářím, taky ne.
@Stefine píše:
Ahoj holky, chtěla jsem se s Vámi podělit o moje malé trápeníčko. Bydlím s manželem na vesnici a o pár baráčků dál bydlí i manželovi rodiče a sourozenci. Máme ročního chlapečka a je to jejich jediné vnouče. Velká výhoda je hlídání prakticky kdykoliv, protože jsou oba již v důchodu. Ale nevím, jestli bych to hlídání neoželela, protože…Už když jsem byla těhu, tak jsem byla jako v obležení a neustále jsme tu někoho z manžovi rodiny měli na návštěvě, hrozně se na malé těšili. Po narození malého si sem stále jak prarodiče, tak sourozenci chodí, jak chtějí. Takže sobotní ranní přepadovka, kdy snídáme a chceme mít klid, není nic neobvyklého. Manžel už nadhodil, že by bylo dobré zatelefonovat před návštěvou atd…uvidíme, jestli to zabere. Další věc je, že jsou na malém hrozně závislí. Pořád by ho chtěli hlídat, neustále mu něco kupují a celkově si ho hrozně přivlastňují. Rozmazlují ho a vychovávají podle svého. Problém je, že jiného vnoučete se njspíš nedočkají. Manžova sestra by snad malého nejraděi adoptovala. Pořád volá a mluví jen o něm. Když malého hlídají, tak mi po příchodu přijde takový jiný, ani ke mněmoc nechce![]()
bojím, se aby si ho nekupovali a nevychovali z něj nějakého spratka, který bude mít vše, co chce…Jinak jsou všichni hodní, ale když něco o tomto trápení nadhodím, tak koukají, jak kdybych jim chtěla ublížit a připravit je o malého:( nevím co dělat, dost se kvůli tomu s manžou hádáme…máte to taky některá?
Ahoj. Já bych to udělala tak, že bych je všechny pozvala na oběd a nadhodila to stylem jak jsem ráda, že malého mají tak rádi, ale že už je ve věku kdy je to třeba nějak směřovat a že by jsi byla moc ráda kdyby jste se domluvili na plavidlech, aby malý neměl jiný přístup od rodičů a jiný od babičky a tety a odůvodnila to tím, že by mu to pletlo hlavičku a bla bla bla. Ale že ty pravidla určitě vy jako rodiče a byla bys jím moc vděčná za jejich respektování. Co se týká návštěv bych jím řekla, že je vždycky ráda uvidíš, ale že jste mladá rodina a chcete i nějaké soukromí jen pro sebe a na návštěvách bys byla ráda, aby jste se domlouvali předem. Prostě třeba Narovinu říct, že tě třeba nekdy vyrušili jak si s malým hrajete a že si ho chceš co nejvíc užívat a věnovat se mu. Pokud to jsou hodní lidé a máte se rádi určitě se domluvíte