Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@dendule4 píše:
@moje prdelky díky, akorát jak už jsem psala..u nás, když jí dám na zadek, žačne scnéna ještě větší, řve tak dlouho, až se zalyká a kdybych ji neutišila pozvracela by se. Důsledná se opravdu snažím být, ale přijde mi, že ještě nějakým zákazům a trestům moc nerozumí. Zkoušela jsem například: Tak a jestli nepůjdeš do postele, nebudou bonbony. Výsledek? Záchvat jak prase a dožadování se bonbonů![]()
![]()
![]()
![]()
Já tě chápu, mě třeba zajímá, jak to pak řešíš, dáš ji ty bonbony, by jsi měla klid a ona přestala řvát? Ona musela být chyba už někdy na začátku víš. A neříkám, že jsi špatná máma a ani si to nemyslím. Na prvním dítěti se toho zkazí nejvíce, to myslím vážně, pak si člověk už dává větší pozor.
Jestli zuří tak, že se z toho pozvrací, musíš začít od toho. Ne že dostane to proto, aby nezvracela, ale ukázat jí, že se za ni za to zlobíš. Nelitovat ji. To nejde, ona pak to vyvolá schválně, protože ví, že dosáhne svého. Prostě zazuřivost a ječení až do zvracení bych trest i zdvojnásobila. To je první co musí přestat a jde to. Náš druhorozený trpěl respiračním syndromem a to je to, že jak se rozbrečí moc, tak se nenadechne. A víš co mi poradil doktor? Nelitovat a to nikdy, protože toho bude zneužívat. Řekl nastartovat, dát na zadek, posadit na zem a nevšímat si. A víš co? Ono to fungovalo. Ona je to nemoc, do tří etvěku, protože to dítě nemá dodělanou správně nervovou sostavu, ale ty děti toho pak využívají. A říkal, jak maminky litují je a pak se skoro volá vrtulník, že se dítko nenadýchne. A stačí tak málo. A malej? Pak už měl záchvat jen málokdy a to většinou když se mooc zranil, ale ne z pláče klasického.
To je můj příklad. Takže pracuj s tím zvracením. Pak začni dál. Nepůjde to z hodiny na hodinu, ale uvidíš, že když nastoupíš přísnějí, obzvlášt při těchto záchvatech zuřivosti, bude líp. A neustoupit. Do postele prostě půjdeš, protože jsi ještě malá a musíš odpočívat, můžeš si u toho prohlížet knížečku, nebo poslouchat pohádky, ale nevylezeš a jak jsem řekla, tak to bude a běda ti, jak vylezeš dřív, dokud pro tebe nepříjdu. Příklad, není třeba trestat, je třeba to říct rázně a neústupně. A opravdu neustoupit. ještě můžeš jí dt třeba budíka a ukázat, že jakmile zazvoní a nebo ta malinká ručička bude tady na tom sněhulákovi, 3 či 8 tak může vylézt a hrát si. Jo a když dáš na zadek, a ona ječí ještě více, můžeš vzít do ruky vařečku a zeptat se jí, jestli chce ještě přidat. Myslím, že si to pak rozmyslí.
@moje prdelky taky mám děti, a kdybych zýůstala u prvních dvou, mohla bych taky sklízet plody své dokonalé výchovy, ovšem než se zjevil pan třetí… takže nelze paušalizovat…
@moje prdelky
už při popisu stylu výchovy mi vstávala vlasy hrůzou na hlavě, máš u mě bod navíc, že jsem ochotna přiznat, že je to výchova „cukr a bič“ toto je styl, jakým se já řídit nechci.
Mám dvojčata a na syna by to zřejmě fungovalo, on je takový náš „bambul“
on nebije okolí, nevzteká se příliš, spíš to je, že se se sestrou hádají
a berou si hračky
a pak je to křik na obou stranách
na dětském hřišti nevezme hračku cizímu dítěti, vezme si třeba odloženou hračku na zemi, ale umí pochopit, když mu řeknu, že ne, že to není naše, že to je cizího dítěte. Doma jsou prostě všechny hračky společné a tak o ně občas bojují (v situaci, kdy je starší a mladší dítě, věřím, že se dá rozdělit, které hračky jsou mladšího a staršího).
Ovšem dcera
vzteklina vzpurná s vlastním celosvětovým názorem
a vážně ji vychováváme stejně jako syna, ve stejném čase ve stejném prostředí stejní rodiče. Zrovna ona zkoušela už jako malá kousnout u kojení do prsa, co to udělá a ještě se na mě u toho smála
ta bojuje o hranice co může a nemůže, možná už v době porodu (kdy ona se rozhodla že ven nepůjde a byl z toho akutní císař) bojovala o to, jestli bude po mém nebo po jejím
od chvíle co se naučila plazit okamžitě neomylně zažala sahat na to nejméně vhodné
syn se plazil vedle ní a neměl potřebu sahat na to co ona. Fyzicky ji trestat nemá smyl, nic si z toho nedělá, řve a bojuje ještě více
objímání je náročné (ve chvíli vzteku má snad 10 rukou a nohou), ale funguje to na zklidnění, můj dojem je, že pochopí, že se mnou nemusí bojovat, že já ji přece miluju a dělám pro ni to nejlepší ![]()
každopádně puberta s ní
asi si pak rezervuju na rok lázně v psychiatrické léčebně ![]()
@subsomi
stejne mam pocit, jako by holky byly na vychovu narocnejsi, mozna se proste jen musi lepe pripravit na „realny“ zivot, kdy toho budou muset snest vic nez kluci ![]()
@Petrabery
no, to je zase zobecňování, holky jsou náročnější než kluci ![]()
i když u nás doma to platí, tak bych to nechtěla tvrdit, že holky tak a kluci jinak
@subsomi
to byl jen soukromy pocit, samozrejme vim, ze se neda zobecnovat, ale napadlo me tak, jak srovnavam se zaslouzilyma matkama kolem sebe ![]()
@Petrabery
ok ![]()
mimochodem, když bych takto srovnávala děti a už dospělé kolem sebe, tak bych řekla, že dítě, které nemělo období vzdoru a pubertu, tak si to vynahradilo ve 20 mnohem většímu úlety ![]()
nezobecňuju, ale znám příklady, že extrémně vzdorné 2 leté dítě mělo už mírnou pubertu a v dospělosti OK, dítě s mírným obdobím vzdoru mělo pak třeba šílenou pubertu
ale pak se to zklidnilo
a dítě, které nevzdorovalo a nemělo pubertu, tak začalo třeba 18 vyvádět, jakoby všechno chtělo dohnat
![]()
Já osobně si myslím, že nějaké takové období vybudování si vlastního JÁ v lidském životě musí proběhnout
u někoho většina proběhne ve 2 letech, u někoho ve 12 letech u někoho ve 20 letech ![]()
@subsomi píše:
@Petrabery
ok
mimochodem, když bych takto srovnávala děti a už dospělé kolem sebe, tak bych řekla, že dítě, které nemělo období vzdoru a pubertu, tak si to vynahradilo ve 20 mnohem většímu úlety
nezobecňuju, ale znám příklady, že extrémně vzdorné 2 leté dítě mělo už mírnou pubertu a v dospělosti OK, dítě s mírným obdobím vzdoru mělo pak třeba šílenou pubertuale pak se to zklidnilo
a dítě, které nevzdorovalo a nemělo pubertu, tak začalo třeba 18 vyvádět, jakoby všechno chtělo dohnat
![]()
![]()
![]()
Já osobně si myslím, že nějaké takové období vybudování si vlastního JÁ v lidském životě musí proběhnoutu někoho většina proběhne ve 2 letech, u někoho ve 12 letech u někoho ve 20 letech
Máme v rodině kluka, který byl jako malé dítě noční můra všech rodičů. Klidně byl v záchvatu vzteku schopný převrhnout stůl a rozdupat nádobí, kdybyste to viděli, tak řeknete, že to je přesně to dítě, které nemá žádné hranice a roste pro polepšovnu. Přitom se s ním nedalo nic dělat. V pubertě to byl moc milý a hodný kluk se spoustou koníčků. Vystudoval architekturu a je v životě úspěšný a úplně normální. ![]()
Znám i případy, kdy to zlobení zůstalo, stejně tak i někdo zůstal hodný po celé dětství i dospívání.
Prostě podle toho, jak se dítě chová v batolecím věku nejde nic odhadnout, úspěšnost výchovy se stejně pořádně projeví až v dospělosti.
@subsomi no sice nevím, proč ti vstávaly vlasy hrůzou, ale to je tvoje věc. Už jsem si zvykla, že tady se to všechno strašně přehání a při popisu trestů to hned každý vidí na týrání. Až se někdo zeptá, jak má dítě chválit, tak napíšu taky pochvaly, ale pokud se někdo ptá co dělat s neposlušností, popisovat pochvaly nebudu.
Ta malá ví, že ji máš rád i tehdy, když se na ni mračíš. Ne jen když ji objímáš.
Jinak my máme i holčičku a jdu na všechny stejně a na všechny to zabírá. Ono jde totiž spíše o to, že když vidíš, že to dítě je jiný, tak můžeš i nevědomky přistupovat jinak. Neříkám, že je to tvůj případ. Všeobecně. Je jasný, že na každé dítě zabere jiná věc, proto je na nás rodičích přijít na to jaká. Ale co se týče nastavení hranic mohou být stejné, jen cesta k jejich dodržení je jiná a to je to. Všechny děti vědí, že nesmí mlátit, lhát, musí zdravit, poděkovat a podobně, to jsou už také hranice, všechny děti ví, že za neposlechnutí je trest, což je taky hranice, ví, že poslechnutí či nějaký hezký výkon, třeba pěkný obrázek je pochvala a odměna. To je taky hranice. A ví to všechny, jen ne všechny stejně se k tomu dopracují, myslím, stejným způsobem, ale dopracují se, když ty budeš chtít.
@moje prdelky píše:
Je zajímavé, že moje děti mě nebijí a ani to nezkouší, že sebou nehází o zem a nevztekají se tak, že by mlátily věcmi kolem sebe. Čím to asi bude? Jo já vím, to bude tím, že ví co si dovolit mohou a co ne a opravdu jsem nečekala, že z toho sami vyrostou a nebo že mě je vychová a pravidla nastaví někdo jiný. Ty pravidla jsou totiž potřeba nastavovat od mala a ne až je nějaká krize a pak se divit.
Ale vím, že zde je v oblibě omlouvání a objímání a podobně. Tak do toho maminky, já jsem jen ráda, že si vychovávám děti podle selského rozumu a nemám pak žádné tyto psychostavy a nemusím hledat hlídání kdo ví kde, abych se z toho nezbláznila.
ty jo, škoda, že tak výživný a hodnotný a pro zoufalé matky prospěšný příspěvek přišel až tak pozdě v noci.
A škoda, že jsi tak mimo.
@natyber píše:Můj syn taky ví co si může dovolit. Ví, že se např. nikdo nemlátí a do nikoho se nekouše. Jendou ho chlapeček tak kousl do prstu a zkuste se kousnout samy do prstu. Strašně moc plakal, skoro se nemohl nadechnout a klepal ručičkou bolestí. Myslela jsem, že to mu dítěti v tu chvíli urazím hlavu
Kdyby můj syn někoho kousnul, tak to by koukal jak bych s ním zatočila. Ale maminka mu jen tupě vysvětlovala, že se to nedělá a nutila ho k omluvě. Takové malé dítě, ale nechápe smysl omluvy, udělá to jen na popud matky. Prostě se to nedělá a nazdar a to by měla vysvětlit dítěti každá máma. Chápu, někdy je to těžké, ale domluvy zde nepomáhají. Někdy se prostě musí na dítě opravdu pohrozit, aby si věc uvědomilo
Ještě to opravím. Nejsem si jistá jestli to ví. Ale nějak si to prostě uvědomuje, občas si všímám, že by třeba chtěl uhodit, ale neudělá to. Takže o tom asi přemýšlí
ty vogo, čteš si po sobě? Píšeš přesně, že mu maminka vysvětlovala, že se to nedělá a ještě ho nutila k omluvě. Na to napíšeš, že omluva k ničemu, že mu měla vysvětlit, že se to prostě nedělá a nazdar. To je už snad na nějakou medikaci tohle ![]()
@Lynette píše:
@natyber Tvůj syn kdyby někoho kousnultak by koukal jak bys s ním zatočila? No a jak bys s ním zatočila? To, že tvůj syn to ještě nezkusil neznamená že je vychovaný a vyspělý - může to zkusit zítra. A co pak uděláš?
zatočí s ním ![]()
@moje prdelky píše:
A ty myslíš, že mám děti jak staré a že neměly dva a půl roku? Mám 9 let, pak 6 let, 3 roky a jeden rok. A věř, že už i ten jednoroční ví, že když řeknu ne, že se na to nesmí sahat, že ne znamená ne.
a co uděláš, když ten roční nezareaguje, když řekneš ne a on zvedne ručičku a to, co nesmí udělá. Jaký trest přijde pro roční dítě.
@terinka4444 U něj to zopakuju dvakrát a pak tu ruku mu oddělám. Když zase, tak již prudčeji mu ji oddělám, přidržím a pohrozím a to obvykle stačí. Takže už mě nevytahuje oblečení, dvd a podobně. Jinak to bylo strašný. Každý den vyházený skříně. Jediný co smí je vytahovat nádobí, ve kterém si dokonce dělá že vaří, jako míchá. On si tak hraje a já vařím. Ještě se u toho bavíme a učíme se slovíčka jako třeba čaj a podobně. A je to fajn, že na to reaguje, protože přestal i vypínat myčku. Jediný problém s ním je, když se dostane nestřežen do koupelny, kde mi otočí s kolíkem od pračky a odejde. Už jsem dvakrát prala na třikrát jednu várku prádla.