Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Když bylo dceři kolem dvou a půl let, tak taky řvala absolutně kvůli všemu… snažila jsem se situacím předcházet, ale to se povedlo jednou z deseti pokusů… postupně to přešlo… trvalo to min.3měsíce… ale teda on aspoń s ničím neházela, jen řvala - brečela.
@dendule4 co se týká té knížky - je to spíše pro větší děti, teď je dceři skoro pět a díky knížce jsem se naučila se s ní pěkně na všem domluvit… u mladšího dítěte jde spíše o to, že ty si s knížkou osvojíš určité postupy, které ti pomůžou být klidná… dítě klid vycítí - nebude pociťovat tvoji bezmoc, pomůže mu i klidný a rozhodný tón, který budeš mít. Fakt to jde zvládnout ![]()
já často používám např toto: dělá něco, co dělat nesmí… neříkám deset vět, že se to nedělá proto a když to bude dělat, tak toto nastane apod. prostě řeknu třeba STOP! tohle nedělej. a hned nabízím možnost.
např. chce kreslit po stěně - stop! to pomůže - že dítě se zasekne a zachráníš stěnu a hned nabízím - když chceš malovat, najdeme papír… a hned jdeme ten papír hledat.
říkám třeba - to se mi nelíbí… a mračím se. když se má ukončovat nějaká činnost a dítě nechce končit - třeba vylézt z vany, tak upozorním - napočítám do deseti a budeme se utírat… pomalu počítám - moje děti už to znají a už se při dosažení desítky nevztekají… když je osm, devět, deset, snaží se rychle dohrát hru… ví, že při deseti vytahuji z vany… a nevztekají se. Někdy ale taky jo
jde o to, že když řeknu, že za chvíli tě vytáhnu z vany… nebo dohrej si a vytáhnu tě… pro děti je chvilka nebo dohrát si úplně jiný pojem než pro nás… ale když ví, že se blží destíka - je to pro obě strany ohraničený čas - obě strany ví, kdy končí a dítě se s koncem hraní lépe smíří.
samozřejmě neříkám stop nebo nepočítám do deseti pořád.. aby se to nepřejedlo.. třeba jednou za den to použiji.
nevyčítám, nekladu podmínky - když budeš skákat po gauči, nedostaneš kokino - třeba.. tom mě jen tak napadlo…
@dendule4 píše:
Holky dík za povzbuzení, vážně je mi líp…Jdu si užít těch posledních pár hodin než mě holčička zase přivítá ve dvěřích kopancem do holeně…Dobrou noc
tak jí řekni - tohle mě teda bolelo, nemám ráda, když mě někdo kope
![]()
@e-lili
přesně tak, každé dítě je jiné, pro některé dítě je školka ve 2 letech výhra, jiné na to emočně není připraveno ještě ani ve 4 letech ![]()
rodič sám by měl poznat (s ohledem na dítě, ne s ohledem na svou situaci), jestli dítě kolektiv ve školce uvítá, nebo ne
@3HE píše:
tak jí řekni - tohle mě teda bolelo, nemám ráda, když mě někdo kope![]()
já vím, že to nejspíš nepomůže, ale je to lepší než ukazovat zoufalství, ne? ![]()
@subsomi píše:
obdoví vzdoru je typický projev pouze českých dětí a všude jinde ve světě děti ve 2 letech říkají prosím maminko, děkuji maminko, ano maminko splním co si přeješ
@subsomi me zatim staci to jejich valceni v brise.. potes koste jak vylezou, nedejboze az se zacnou pohybovat a nasledne pouzivat svobodnou vuli… uz ted je mi zle
@dendule4
Vyroste.
Dvě jsou lepší než jedno. Člověk už to tolik nevnímá. A když začne mladší dělat scénu přijde se to starší pomazlit a to je lepší jak antidepresiva
Staršího mám flegmouse a mladší je vzteklina tvrdohlavá.. Ty scény co dělal mezi 2a 3.5rokem byly na hlavu.
A to k tomu ještě nejedl. Nic
Byl schopný žít týden na actimelu. ![]()
Přežila jsem a je to pořád lepší.
Výčitky neměj žes ji dala hlídat. Naopak. Ono to potřebujeme jen my ale i ti vzteklousi..
@dendule4 píše:
Holky dík za povzbuzení, vážně je mi líp…Jdu si užít těch posledních pár hodin než mě holčička zase přivítá ve dvěřích kopancem do holeně…Dobrou noc
a co ji kopanec vrátit?
samozřejmě jemně, ale prostě dát ji najevo co dělá a jak ty se při tom cítíš ![]()
já dceru jednou kousla
(nevolejte na mě sociálku), řvala, ale ne bolestí, ale spíš vztekem, co jsem ji to udělala, no a pochopila to ![]()
Děvčata… já mám i dvacetilého syna a věřte, že všechna hrůza s mrňaty i dětmi do 15let je stále procházka růžovým sadem ![]()
užívám si a děkuji za každý den, kdy to s malýma zvládnu, ptž vím, že bude hůř a že tohle ještě nic není… puberta je fakt horší ![]()
@dendule4 píše:
To jakože těch období vzdoru je víc???![]()
![]()
U nas bylo jedno nekonecne obdobi trvajici rok a ctvrt. Dnes uz se tomu smeju. Ale ze jsem probrecela spoustu casu.
@3HE píše:
Děvčata… já mám i dvacetilého syna a věřte, že všechna hrůza s mrňaty i dětmi do 15let je stále procházka růžovým sademužívám si a děkuji za každý den, kdy to s malýma zvládnu, ptž vím, že bude hůř a že tohle ještě nic není… puberta je fakt horší
Jo toho se desim!
Já jsem svýho dvouleťáka šoupla 3× týdně na celé dopoledne do školky - je tam šťastnej jako blecha, protože tam má kolektiv vrstevníků a program, který já nejsem prostě schopná vymyslet. Doma je pak hodnější a je takový celkově spokojenější. Když něco chce už nejdu jen tak - chci aby poprosil a ne že pískne a já začnu skákat. Začne mě někam tahat a já mu řeknu, aby poprosil - na to, založí ručičky a zakroutí hlavičkou a začne být vzteklej když trvám na tom, aby poprosil. Pak mě praští, tak mu to oplatím a následuje řev. Celé se to zopakuje ještě jednou nebo dvakrát, pak poprosí a já ho pochválím a ochotně jdu kam chce. Doufám, že tímhle přístupem ho alespoň trochu zkrotím.
@subsomi píše:
a co ji kopanec vrátit?
samozřejmě jemně, ale prostě dát ji najevo co dělá a jak ty se při tom cítíš
já dceru jednou kousla(nevolejte na mě sociálku), řvala, ale ne bolestí, ale spíš vztekem, co jsem ji to udělala, no a pochopila to
U nas absolutne k nicemu. Ale za zkousku nic
@dendule4 jestli ti to pomuze..muj krasny, hodny andelicek se v 18 mesicich zmenil na totalniho hajzlika
beze srandy.ja jsem nechtela pleskat pred pr,del.ted ji chytne…zuri kdyz…dam mliko z jine ruky, pri oblikani, pri pline, pri prochazce, v obchode…Rada? dat tatinkovi a pak si dat lihovin dle libosti
a doufat, ze ho to prejde. samozrejme uplatnuji vychovne postupy-pry OVERENE- na Meho milovaneho haranta neplati
prezijem to, vratit uz je nemuzeme
![]()
@Kassy píše:
@dendule4: A netrvat na spánku, ale zavést něco jako polední klid jsi zkoušela? Vymyslet nějakou klidnou zábavu, u které vydrží v klidu sedět a nebude moc náročná, zavrtat se s ní do peřin a třeba si číst nebo si pustit krátkou pohádku? Nebo ji dát do postýlky, dát jí tam třeba pár nenáročných hraček a říct, že nemusí spinkat, ale nemá vylézat z postýlky? Nevím, jen tak střílím od boku, to bys asi musela vyzkoušet, co by mohlo fungovat.
Mně teda dcera (2 roky a 2 měsíce) ještě většinou přes den spí a když někdy ne, tak je to na ní právě hodně znát. Když opravdu odmítá usnout, tak dělám právě to, co píšu výše, buď jí pustím pár dílů Krtečka nebo ji nechám v postýlce s hračkama, ať si tam hraje, ale nedivočí. Když to udělám včas, zklidní se, trochu si odpočine a zas je to OK. Prostě bych si být tebou zkusila trochu pohrát s denním režimem a s tím odpočinkem, jestli si myslíš, že to s únavou souvisí.