Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ze dne na den
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.11.20 12:39
První lásky, první zklamání…zažily sme to skoro všechny.
U mě první rozchod proběhl hodně podobně. Taky to bolelo, ještě navíc sme chodili do stejné školy, takže sme se potkávali…bylo to stejné i co se týče toho fyzického kontaktu po rozchodu. On ale prostě věděl, že to není ta velká láska s velkým L, a já to časem pochopila taky. Dnes jsme každý úplně jinde, je to dvacet let, občas se mrknem na fb, jak ten druhý žije, občas si lajknem nějakou fotku nebo si napíšeme zprávu k narozeninám. Zůstala vzpomínka, ale už dávno žádná lítost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.20 12:42
Chápu tě. Každý rozchod bolí, rozchod s první láskou bolí ještě mnohem víc. My se s první skutečnou láskou rozešli v dobrém a dohodou, a přesto to trvalo asi půl roku než jsem se z toho vzpamatovala. První láska je prostě jen jedna. Pomůže jedině čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.20 12:52
Nejsi sama. Kde je cit, je to vzdy velmi tezke a vekem se to nemeni. Ty promenlive stavy jsou pro tohle take typicke. Jedinou radu, kterou ti mohu dat je mu nepsat. Jen se tim v jeho ocich shazujes. Proste se zakousni a nepis za zadnou cenu. To je take jedina moznost, jak by se mohl vratit - ze se nebudes ozvyat, kdyz se ozve on, tak na nej nebudes reagovat a on by se mohl zacit bat, ze te ztrati. Ale na to vubec nespolehej, pocitej spise s tim, ze je opravdu konec. Drzim palce! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.20 13:02
To je mi moc líto, co tě potkalo, rozchod nikdy není nic hezkého. On to čas zahojí, a ty to můžeš i dost urychlit, když se v tom svým neštěstí nebudeš rochnit a vyžívat a přiznáš si, že vztah skončil.
Když jsem byla v tvém věku, taky mě opustil kluk, do kterého jsem byla hrozně zamilovaná a myslela jsem si, že je to konec světa, že už nikdy nebudu šťastná. Vypěstovala jsem si takovou techniku, která asi bude ostatním připadat ujetá, ale mě to tehdy hrozně pomohlo. Pokaždý, a na to jsem dbala, aby to bylo vždycky, když jsem si na něj vzpomněla, jsem si ho velmi naturalisticky představovala jak trůní na záchodě, má sr. ágoru nebo zácpu a heká a prdí, až se hory zelenají,… Nevím, jestli je to úplně univerzálně použitelná technika, ale u mě to zafungovalo tak, že když jsem si třeba vzpomněla na nějakou hezkou chvilku, nebo jsem ho potkala, okamžitě jsem si vybavila tu myšlenku se zhoubnou plynatostí, a bylo po nostalgii 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.11.20 13:11
Ahoj,
když skončil můj první vztah, tak jsem myslela, že je konec. Doslova. Neviděla jsem žádné světýlko. Přišlo mi, že jsem ztratila smysl života. A to i přes to, že mi partner lhal. Nebyl to vůbec dobrý vztah. Teď se nad tím musím pousmát 
Opravdu to chce čas, ten všechno zahojí. To „špatné“ nás v životě naučí nejvíc. Prožij si to, jak potřebuješ ale jdi dál. Udělat za vším tlustou čáru a utnout veškerý kontakt je nejlepší řešení. Držím palce, ať je brzy lépe
- Citovat
- Upravit
24.11.20 14:19
@Anonymní píše:
Devatenáct. Jsem ještě mladej špunt. Vím, že chlapů bude… Jen teď se nějak nemůžu zbavit toho jednoho. Neumím si představit, že bych měla být s někým jiným. Příčí se mi to.
Jako rozumim ti, taky jsem si tim prosla. Ale kdo rika ze musis nekoho mit? Nemusis mit vubec nikoho. Ja jsem taky mela prvni vatnej vztah dlouho 2,5 roku…a pak sem proste nikoho nechtela, byla sem sama asi rok. Venovala jsem se sobe, konickum, kamaradkam, obnovila jsem vsechny kamaradske vztahy ktere jsem dik vztahu zanedbavala nebo dokonce jsem se nemohla s nekteryma bavit ptz se mu to nelibilo tak uz sem mohla 
jen takove nevinne flirtovani je taky super (nemyslim hned sex) proste delej co delaji holky bez kluku a uzivej si to. On se pak nejakek objevi sam od sebe, az se zase budes usmivat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.20 14:38
Nemyslím, že by ti lhal, nebo se nějak přetvařoval. Myslím, že to tak prostě cítil… no a pak už to tak necítil. Zažila jsme to asi každá.
Nejvíc bolí to, žes do toho hrozně moc citově investovala… a ono to nestačilo. Člověk si najednou připadá, že pro toho druhého není dost dobrý. Když se ti zároveň nedostane vysvětlení, které by tvoje zraněná duše dokázala akceptovat, máš tendence hledat chybu v podstatě tvé bytosti - „nejsem dost dobrá pro někoho tak úžasného”. Což je hrozná zrada a násilí, které teď pácháš sama na sobě.
Tahle kombinace člověka sejme nejvíc. Ona to ale není ničí vina. On ti zřejmě není schopen dát lepší vysvětlení, vysvětlení, které bys akceptovala, aniž bys mu to zkoušela vyvracet (vždyť jsme se nehádali, v sexu to klape…). Je lepší nepátrat a nechat to být. Na tom klišé “není to tebou, je to mnou,” něco je: není to tvá chyba. On něco cítil a pak přestal. That’s it. Je to těžké, ale zkus to prostě přijmout. To, že budou další muži, tě teď asi neutěší, tak jen: bude to lepší, uvidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.20 16:54
@Anonymní píše:
Je mi líto, že máš větší problémy než já. Jsem ráda, že jsi očividně velice empatický člověk… Nenapsala jsem nic o tom, že je tu něco nenormálního, zvláštního a že něčemu nerozumím. Vypsala jsem svoje pocity a zajímalo mě, jak se s tím třeba lidé sami vyrovnali.A rozhodně jsem si jistá, že Ty jsi ten občasný kontakt pochopil špatně.
Ale asi nemá smysl se o tom s tebou bavit.Zajímalo by mě, jak ses ty vyrovnával s první láskou. Jestli jsi mávnul rukou a druhý den byl v pohodě, tak ti závidím a zároveň mi tě je líto.
Laska se zbytecne precenuje. Neni treba okolo toho delat takove taskarice. Vis jak se nejlepe s tin vyrovnas? Sportem a fyzickou praci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.20 20:42
Je to hodně těžké obzvlášť když byl tvůj první a když si myslíš že je všechno v pohodě dává ti pusy atd a přitom není. Prožila jsem si to před 14 dny doteď mi z toho do smíchu není a tak nějak pořád doufám že k sobě zase najdeme cestu. Vím že to nebude hned třeba za pár let ale pořád budu doufat. Moje rada je asi že by ses potřebovala někomu vypovídat (mě to pomáhá) no a pak se začít více věnovat přátelům aspoň přijdeš na jiné myšlenky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.20 20:51
@Anonymní píše:
Devatenáct. Jsem ještě mladej špunt. Vím, že chlapů bude… Jen teď se nějak nemůžu zbavit toho jednoho. Neumím si představit, že bych měla být s někým jiným. Příčí se mi to.
Za pár let zase nepochopíš, jak jsi mohla být s tímhle. Dej tomu čas, bude to dobrý, téměř každej si tím prošel. Je to i důležitá věc. Přetrpíš to, zjistíš za nějakej čas, že zase vyšlo slunce, že ti je dobře, no a pak, kdyby se ti to ještě někdy stalo, už víš, co bude následovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.20 21:08
Musíte počkat a s koncem vztahu se smířit. Vztah závisí na dvou lidech a pokud jeden nechce, druhý se může na hlavu postavit a neudělá nic. Všude ho smažte a už se s ním nekontaktujte. Každá prohozená věta ve vás bude pak vzbuzovat falešnou naději a vy se budete trápit o to dýl.
Přijde někdo jiný, možná daleko lepší. Tímhle směrem se zkuste dívat. Ne zpátky. Tam už na vás nic nečeká…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.20 22:34
Smaž si ho, ať mu nemáš nutkání psát a dej tomu čas, ty to ještě nemáš ukončené, tak je tvoje chování úplně normální. Ale tohle přejde a za pár měsíců si na něj ani nevzpomenes.
Nic ti bez něj neuteče, člověk, co ti už teď napíše, že nikoho nebude nikdy tak milovat by si měl dát leda tak facku… to neví nikdy nikdo a je to blábol na entou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
