Ze dne na den

Anonymní
24.11.20 11:16

Ze dne na den

Ahoj, potřebuju si tu vylít své emoce, protože mám pocit, že se zblázním…

Před skoro dvěma měsíci se mnou můj partner (podotýkám že první, taková ta první láska spojená se vším prvním, co Vás napadne…) ukončil roční vztah.

Upřímně bylo to pro mě trochu šok. Takové ze dne na den. Ještě ráno jsem si v klidu dělala snídani a ani ve snu by mě nenapadlo, že se rozejdeme. A večer na mě prorokoval s tím, že už to není jako dřív, neví jestli mě miluje a že mu mám dát víkend čas si věci urovnat.

Týden před tím jsme byli na dovolené a všechno bylo v pohodě. Jsem člověk, co pozná, když je něco špatně, ale tady jsem vůbec nic neviděla. Dokonce se nestal ani odtažitý a naopak stále věci inicioval i on. Jako že se večer přitulil nebo si mě přitáhl na pusu a podobně. Nepoznala jsem vůbec nic…

Po pro mě otřesném víkendu, který jsem spíš probrečela a pronervovala, jsem za tím v pondělí vyrazila. Chtěla jsem mu říct to svoje. Po mém citovém výlevu jsem odjížděla s pocitem, že to bude dobrý. On sám mi dal opět pusu. Vzal si mě na klín a dotýkal se mě. Odpoledne se mnou chtěl volat, což se stalo… Měla jsem dobrý pocit.

Druhý den mi napsal dlouhou zprávu o tom, že mě má rád, jsem pro něj výjimečná, nikdy prý nikoho takhle nemiloval a nebude, chce se vídat a občas si třeba zavolat, ale už nechce vztah. Prý mu vyhovuje být sám, že nemusí nikomu podřizovat svůj čas. (Je to obrovský sobec, ale to jsem věděla a brala ho s tím).

Dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Po nějaké době se ozval na jedné online hře, kterou jsme spolu kdysi hráli. Párkrát jsme volali a zahráli si. Nicméně mi to nebylo úplně příjemné. Cítila jsem, že už to prostě není totéž. Proto jsem to ukončila a z této hry si ho odebrala (navíc začal hrát ještě s kamarádkou na kterou jsem vždycky žárlila - což jsem taky nezkousla.)

No a teď… jsem v háji.
Mám dny, kdy jsem v pohodě, snažím se žít a říkám si, že už to bude jen lepší.
A pak mám dny, kdy pomalu nespím, furt na něj myslím a co je nejhorší… Uvažuju nad tím, jestli mě má ještě rád? Nebo měl? A jak dlouho se mnou byl a nemiloval mě? Jak dlouho lhal sobě? A jak dlouho lhal mně?

Jak to, že mě ze dne na den dokázal vymazat ze života a přestat se mnou sdílet věci, které jsme běžně sdíleli. Já to pořád neumím a kdykoliv se mi naskytne něco, co vím, že bych běžela říct jemu, mám tu potřebu…

Nebudu lhát, občas to večer neustojím a zkrátka mu napíšu (asi 2× se mi to stalo.) A vždycky mě to srazí ještě víc, protože je najednou tak… chladný. Vždycky byl k osobám kolem sebe, ale ke mně se choval vždycky jinak. Hezky.

Jsem úplně mimo a nepoužitelná. Cítím se jako blázen, ale furt přemýšlím nad těmi otázkami. Jak tohle má člověk překonat?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6244
24.11.20 11:21

Nejsi v tom sama, potkalo to uz miliardy lidi pred tebou a az potkas dalsiho se kterym budes spokojena, tak se tomu jen pousmejes. To co zazivas je normal.

Pomuze jen cas, nic jineho! :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
100
24.11.20 11:22

Pomůže jen čas.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2228
24.11.20 11:26

Smir se s tim je konec. Hlavne za nim nedolizej, uz ti rekl svoje. Chapu ze na nem vysis, protoze je to to tvoje poprve ale az budes mit za sebou vic vztahu budes brat rozchody lip. Kolik mas roku? Rozhlidni se kolem sebe, chlapu je plno…je blbost se takhle v tom nimrat

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2803
24.11.20 11:30
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuju si tu vylít své emoce, protože mám pocit, že se zblázním…

Před skoro dvěma měsíci se mnou můj partner (podotýkám že první, taková ta první láska spojená se vším prvním, co Vás napadne…) ukončil roční vztah.

Upřímně bylo to pro mě trochu šok. Takové ze dne na den. Ještě ráno jsem si v klidu dělala snídani a ani ve snu by mě nenapadlo, že se rozejdeme. A večer na mě prorokoval s tím, že už to není jako dřív, neví jestli mě miluje a že mu mám dát víkend čas si věci urovnat.

Týden před tím jsme byli na dovolené a všechno bylo v pohodě. Jsem člověk, co pozná, když je něco špatně, ale tady jsem vůbec nic neviděla. Dokonce se nestal ani odtažitý a naopak stále věci inicioval i on. Jako že se večer přitulil nebo si mě přitáhl na pusu a podobně. Nepoznala jsem vůbec nic…

Po pro mě otřesném víkendu, který jsem spíš probrečela a pronervovala, jsem za tím v pondělí vyrazila. Chtěla jsem mu říct to svoje. Po mém citovém výlevu jsem odjížděla s pocitem, že to bude dobrý. On sám mi dal opět pusu. Vzal si mě na klín a dotýkal se mě. Odpoledne se mnou chtěl volat, což se stalo… Měla jsem dobrý pocit.

Druhý den mi napsal dlouhou zprávu o tom, že mě má rád, jsem pro něj výjimečná, nikdy prý nikoho takhle nemiloval a nebude, chce se vídat a občas si třeba zavolat, ale už nechce vztah. Prý mu vyhovuje být sám, že nemusí nikomu podřizovat svůj čas. (Je to obrovský sobec, ale to jsem věděla a brala ho s tím).

Dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Po nějaké době se ozval na jedné online hře, kterou jsme spolu kdysi hráli. Párkrát jsme volali a zahráli si. Nicméně mi to nebylo úplně příjemné. Cítila jsem, že už to prostě není totéž. Proto jsem to ukončila a z této hry si ho odebrala (navíc začal hrát ještě s kamarádkou na kterou jsem vždycky žárlila - což jsem taky nezkousla.)

No a teď… jsem v háji.
Mám dny, kdy jsem v pohodě, snažím se žít a říkám si, že už to bude jen lepší.
A pak mám dny, kdy pomalu nespím, furt na něj myslím a co je nejhorší… Uvažuju nad tím, jestli mě má ještě rád? Nebo měl? A jak dlouho se mnou byl a nemiloval mě? Jak dlouho lhal sobě? A jak dlouho lhal mně?

Jak to, že mě ze dne na den dokázal vymazat ze života a přestat se mnou sdílet věci, které jsme běžně sdíleli. Já to pořád neumím a kdykoliv se mi naskytne něco, co vím, že bych běžela říct jemu, mám tu potřebu…

Nebudu lhát, občas to večer neustojím a zkrátka mu napíšu (asi 2× se mi to stalo.) A vždycky mě to srazí ještě víc, protože je najednou tak… chladný. Vždycky byl k osobám kolem sebe, ale ke mně se choval vždycky jinak. Hezky.

Jsem úplně mimo a nepoužitelná. Cítím se jako blázen, ale furt přemýšlím nad těmi otázkami. Jak tohle má člověk překonat?

Takove problemy bych chtel mit. Cemu na tom nerozumis. Normalni rozchod. Nevrhl ti moznost, ze by byl svolny k tomu semtam si zaspasovat (coz nedoporucuji). Jinak nechce nic. Mejte konicky a sebeuctu, pak se rozchazi mnohem lepe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.11.20 11:32
@Renca8 píše:
Smir se s tim je konec. Hlavne za nim nedolizej, uz ti rekl svoje. Chapu ze na nem vysis, protoze je to to tvoje poprve ale az budes mit za sebou vic vztahu budes brat rozchody lip. Kolik mas roku? Rozhlidni se kolem sebe, chlapu je plno…je blbost se takhle v tom nimrat

Devatenáct. Jsem ještě mladej špunt. Vím, že chlapů bude… Jen teď se nějak nemůžu zbavit toho jednoho. Neumím si představit, že bych měla být s někým jiným. Příčí se mi to.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
24.11.20 11:35
@Pavlik Morozov píše:
Takove problemy bych chtel mit. Cemu na tom nerozumis. Normalni rozchod. Nevrhl ti moznost, ze by byl svolny k tomu semtam si zaspasovat (coz nedoporucuji). Jinak nechce nic. Mejte konicky a sebeuctu, pak se rozchazi mnohem lepe.

Je mi líto, že máš větší problémy než já. Jsem ráda, že jsi očividně velice empatický člověk… Nenapsala jsem nic o tom, že je tu něco nenormálního, zvláštního a že něčemu nerozumím. Vypsala jsem svoje pocity a zajímalo mě, jak se s tím třeba lidé sami vyrovnali. ;)

A rozhodně jsem si jistá, že Ty jsi ten občasný kontakt pochopil špatně.

Ale asi nemá smysl se o tom s tebou bavit. :D Zajímalo by mě, jak ses ty vyrovnával s první láskou. Jestli jsi mávnul rukou a druhý den byl v pohodě, tak ti závidím a zároveň mi tě je líto.

  • Citovat
  • Nahlásit
99
24.11.20 11:44
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuju si tu vylít své emoce, protože mám pocit, že se zblázním…

Před skoro dvěma měsíci se mnou můj partner (podotýkám že první, taková ta první láska spojená se vším prvním, co Vás napadne…) ukončil roční vztah.

Upřímně bylo to pro mě trochu šok. Takové ze dne na den. Ještě ráno jsem si v klidu dělala snídani a ani ve snu by mě nenapadlo, že se rozejdeme. A večer na mě prorokoval s tím, že už to není jako dřív, neví jestli mě miluje a že mu mám dát víkend čas si věci urovnat.

Týden před tím jsme byli na dovolené a všechno bylo v pohodě. Jsem člověk, co pozná, když je něco špatně, ale tady jsem vůbec nic neviděla. Dokonce se nestal ani odtažitý a naopak stále věci inicioval i on. Jako že se večer přitulil nebo si mě přitáhl na pusu a podobně. Nepoznala jsem vůbec nic…

Po pro mě otřesném víkendu, který jsem spíš probrečela a pronervovala, jsem za tím v pondělí vyrazila. Chtěla jsem mu říct to svoje. Po mém citovém výlevu jsem odjížděla s pocitem, že to bude dobrý. On sám mi dal opět pusu. Vzal si mě na klín a dotýkal se mě. Odpoledne se mnou chtěl volat, což se stalo… Měla jsem dobrý pocit.

Druhý den mi napsal dlouhou zprávu o tom, že mě má rád, jsem pro něj výjimečná, nikdy prý nikoho takhle nemiloval a nebude, chce se vídat a občas si třeba zavolat, ale už nechce vztah. Prý mu vyhovuje být sám, že nemusí nikomu podřizovat svůj čas. (Je to obrovský sobec, ale to jsem věděla a brala ho s tím).

Dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Po nějaké době se ozval na jedné online hře, kterou jsme spolu kdysi hráli. Párkrát jsme volali a zahráli si. Nicméně mi to nebylo úplně příjemné. Cítila jsem, že už to prostě není totéž. Proto jsem to ukončila a z této hry si ho odebrala (navíc začal hrát ještě s kamarádkou na kterou jsem vždycky žárlila - což jsem taky nezkousla.)

No a teď… jsem v háji.
Mám dny, kdy jsem v pohodě, snažím se žít a říkám si, že už to bude jen lepší.
A pak mám dny, kdy pomalu nespím, furt na něj myslím a co je nejhorší… Uvažuju nad tím, jestli mě má ještě rád? Nebo měl? A jak dlouho se mnou byl a nemiloval mě? Jak dlouho lhal sobě? A jak dlouho lhal mně?

Jak to, že mě ze dne na den dokázal vymazat ze života a přestat se mnou sdílet věci, které jsme běžně sdíleli. Já to pořád neumím a kdykoliv se mi naskytne něco, co vím, že bych běžela říct jemu, mám tu potřebu…

Nebudu lhát, občas to večer neustojím a zkrátka mu napíšu (asi 2× se mi to stalo.) A vždycky mě to srazí ještě víc, protože je najednou tak… chladný. Vždycky byl k osobám kolem sebe, ale ke mně se choval vždycky jinak. Hezky.

Jsem úplně mimo a nepoužitelná. Cítím se jako blázen, ale furt přemýšlím nad těmi otázkami. Jak tohle má člověk překonat?

To je mi líto… Bohužel se s tím musíš smířit. A pokud Tě to hodně trápí, měla by jsi s ním ukončit kontakt, ať se z toho dostaneš, sám Ti řekl, že nechce vztah, takže pokud si myslíš, že po nějaké době s tebou zase začne chodit, tak tuhle myšlenku zavrhni, akorát Tě to hodně bude bolet, když ho uvidíš s jinou…
Dej tomu čas, on není jediný, chlapů je hodně na každým rohu :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6150
24.11.20 11:45

Úplně ti rozumím. To prozila skoro každá. Pomůže jen čas a co nejvíc se zamestnej tim co děláš ráda pokud je to v této době aspoň trochu možný. Taky jsem si říkala, že už nikoho takovýho nepotkam a vlastně ne, potkala jsem pak ještě někoho lepšího. A utni veškerý kontakt jinak fakt budeš trpět o to dyl.

Příspěvek upraven 24.11.20 v 11:47

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
755
24.11.20 11:46

Takže se s tebou rozešel klučina velmi nedospělým způsobem. To bylo k tobě hodně nefér :kytka: Neboj, ta bolest brzo přejde a rána se zacelí. Jsou to hold zkušenosti, bez kterých se neobejdeš, pokud se nebudeš mít ráda a budeš si vybírat špatně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
170
24.11.20 11:49

Překonáš to jen časem a vídáním s kamarádkama, takových několika měsíčních lásek ještě bude ;) pravda na toho prvního se nezapomíná nikdy, ale brzo si najdeš jiného a přejde to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.11.20 11:52

Ne vsichni milují stejně a stejně hluboce. Někdo té hloubky a stálosti není schopen nikdy. To je dobré si uvedomit…a prověřovat a volit opatrně s kým clověk má pak děti. Já narazila na stejný typ jako ty taky hned poprvé a děkuji za to ponaučení do života! Pak jsem volila úplně jiný typ a vydrželo nám to 7 let a byl to hezký vztah. Ted mám manžela uz 10 let a je to ten pravý. Žadný sobec, stálý člověk..i když si člověk nemůže být jistý nikdy, jsou prostě určité indície..

  • Citovat
  • Nahlásit
2169
24.11.20 11:56
@Anonymní píše:
Je mi líto, že máš větší problémy než já. Jsem ráda, že jsi očividně velice empatický člověk… Nenapsala jsem nic o tom, že je tu něco nenormálního, zvláštního a že něčemu nerozumím. Vypsala jsem svoje pocity a zajímalo mě, jak se s tím třeba lidé sami vyrovnali. ;)

A rozhodně jsem si jistá, že Ty jsi ten občasný kontakt pochopil špatně.

Ale asi nemá smysl se o tom s tebou bavit. :D Zajímalo by mě, jak ses ty vyrovnával s první láskou. Jestli jsi mávnul rukou a druhý den byl v pohodě, tak ti závidím a zároveň mi tě je líto.

No ja nevim, ja jsem to pochopila stejne. On na tom asi taky nebude s empatii 2× dobre ten tvuj frajer, kdyz se s tebou rozchazi a soucasne si te bere na klin, dotyka se te a pusinkuje. Mozna mu doslo, ze by te radsi mel nechat byt, at si to odzijes, proto je ted chladny, kdyz mu napises. Bohuzel nic jineho nez cas ti nepomuze, ja vim, ze to zni jako strasne klise, ale ono fakt vsechno preboli. Soustred se ted na sebe, treba nejaky sport nebo novy konicek zkus, chod ven do prirody. Drz se. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
994
24.11.20 11:59

Pokud jste neměli žádné větší problémy a přesto se s Tebou rozešel, nejspíš je na obzoru nějaká zajímavější kočka ;) Dřív nebo později to vyplyne, uvidíš. Třeba to pomůže.
Jinak já už mám první lásku dávno za sebou a stejně to nebolí míň ani s těma dalšíma… :) chce to prostě čas se s tím srovnat. Pusť si nějaký srdcervoucí cajdák, vybreč se a soustřeď se na sebe. Choď na čerstvý vzduch, běhej, cvič, vzdělávej se. Když mu budeš chtít něco říct, piš si to třeba do deníku, určitě ne jemu. Za pár týdnů budeš venku z nejhoršího a za pár měsíců už se můžeš poohlídnout zase po někom jiným… :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2105
24.11.20 12:30

Chce to jen čas, bolí to, člověk je apatický a má pocit, že to nikdy neskončí a najednou bum, přejde to. Jo je to na pytel, je třeba se zabavit jak to jen jde a nějak to období přežít, hlavně nerezignovat sám na sebe a svůj život.

Ať to rychle přejde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat