Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Po dlouhé době bych se chtěl zase svěřit s takovým problémem. Manželka odmítá dceru půjčit prarodičům. Její rodiče o vnučku zájem nijak moc nejeví, protože sami mají celkem malé dítě, o které se nezvládají pořádně postarat, tak je logické, že nějak netouží o to pečovat o vnučku. Ženě to zřejmě vyhovuje. Jenže moji rodiče se na vnoučata těšili a zajímají se, jenže žena na nich pořád hledá nějaké chyby a důvody, proč jim naší dceru nepujcit. Trpí představou, že když by dcera začala brečet, že by jim to bylo jedno a nechali by ji vybrecet. Nechce jim ji ani půjčit do ruky, proroze by s ní špatně manipulovali. Je to asi měsíc, co půjčila malou babičce do ruky a malá spustila hystak, bůhví proč, možná, protože se najednou ocitla v náručí cizí ženský. Cizí, protože ji od narození odmítá půjčit do ruky. A teď to používá jako argument, že k mojí máme nechce a že jí nebude nutit, když u ní pláče. Máma kvůli tomu brečí a je nešťastná, těšila se na vnučku a teď se na ni může jen jednou za čas podívat ale nesmí se jí dotknout.
Je to prostě problém, já mám se svými rodiči skvělý vztah a ona to nedokáže pochopit, protože to od ní z domova nezná. Vím, jak s eo mě. rodice starali, že mi nikdy nic nechybělo a nebojím se, že by nedokázali pohlídat vnučku. Další problém je, že je žena z neustálé péče o malou vyřízena a zanedbava sebe i domácnost. Hlavní problém je, že nedostatečně ji. Měří 176cm a váží 45kg a do toho kojí.
můj táta ji každý den nosí jídlo z práce, aby nemusela vařit a mohla se najíst, ale většinou to jídlo nesni, jen se v tom porejpe, sní tak třetinu a řekne, že už nemůže. Já jsem ji dělal svačiny, ale opakovaně se stalo, že jsem přišel z práce a svačina byla v lednici netknuta, tak jsem se na to vykašlal. Prostě věnuje 100% času péči o malou, a když malá. zrovma spí, tak si jde taky lehnout, místo, aby se najedla.
Řešení by určitě bylo, kdyby malou pohlidala babička a žena si mohla odpočinout, jenže to nepřipadá v úvahu, protože babičce malou nikdy nepůjčí, protože ji nevěří. ![]()
Teď ztropila scénu, když jsme šli domů a zadtavili jsme se před dverma od bytu a v tu samou chvíli šla po schodech dolů mladá žena a já ji uhnul na stranu, aby mohla projít, a až když prošla, tak jsem začal v klidu odemykat dveře. Doma scéna jak blázen, že jsem neuctivy že dám přednost nějaké holce před tím abych otevřel dveře a mohli jsme jít domů. Že jsem ji měl nechat stát na těch schodech a nevsimat si ji.
![]()
Někdo nějakou radu jak to řešit, začínám už být zoufalý.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Dej sve zene jasne najevo, ze stojis na jeji strane a to za vsech okolnosti. At ti muze duverovat. Pak mozna bude duverovat i tvym rodicum. Pokud jste vsichni proti ni, delate z ni blazna, notujete si jak to neni normalni a jak jeste nezere, tak je v obrane, ma pocit ze je na sve strane sama s ditetem. To je muj nazor. Tva matka deti mela a delala co mohla. Tak at se zklidni a nepodela se, ze se bude chvili jen koukat. Ty ziskej duveru sve zeny, at ti rekne, co ji je. Protoze ji zjevne neco je.
Kolik dceři je?
Ty bys měl být s manželkou zajedno..
Jinak, jeji postava, ta musí být opravdu jen kost a kůže.
A svačiny atd bych ji určitě nedělala ani vařené jídlo nenosila, je sakrální dospela.
Nakoupit, to ano, ale ne nutit do jídla
@ZustanSeMnou píše:
Kolik dceři je?
Ty bys měl být s manželkou zajedno..
Jinak, jeji postava, ta musí být opravdu jen kost a kůže.
Proč by s ní měl být zajedno, když se chová jako hysterka? Manželství není o tom, že budeš druhýmu slepě přikyvovat.
Myslela jsem, že diskuzi založil náš syn.
Máme první vnučku, na kterou jsme se nesmírně těšili. A řešíme stejný problém. Nevěsta nám brání ve styku s ní. Vidět ji můžeme sporadicky. Sáhnout nesmíme. Ale tam je to tak, že ona celkově ráda ubližuje lidem. Znám ji několik let. Takže ona se výživá v tom, že my „trpíme“ a nemůžeme mít kontakt s vnučkou. Jen se usmívá a krčí rameny, zda budeme moci malou někdy pochovat… Syn její rozhodnutí respektuje.
Respektuji každého. Samozřejmě, pokud ji vadí časté návštěvy, přizpůsobíme se. Pokud nechce rady, neradím. Pokud nechce, abychom jim i malé cokoli koupili, respektuji. I když koupila bych ji ráda plno věcí.
Ale myslím, že pro ditě je vztah s babičkou a dědečkem obohacující.
Ale cíleně bránit jakémukoli kontaktu, tak si připadáme s manželem jako že jsme prašivý, neschopný…
A docela mě překvapilo, že je to asi častější jev, než jsem si myslela.
@ZustanSeMnou píše:
Kolik dceři je?
Ty bys měl být s manželkou zajedno..
Jinak, jeji postava, ta musí být opravdu jen kost a kůže.
Pokud s manželkou v tomto nesouhlasí, tak proč nemůže vyjádřit i on svůj názor? Manželství není o tom, že jeden něco chce a druhý musí za ním stát, i když mu to vadí.
A dítě je obou, není nutné dělat vše, co chce partnerka. Samozřejmě věci, které neublíží dítěti.
Kolik je dceri?
S kojencem je to mega nastup hormonu a materske lasky, pro nezucastneneho (a navic chlapa) casto uplne sileny, nepochopitelny a na hlavu.
Ale tak to proste je.
Casem.si to bude sedat a je zasadni behem toho casu nenapravitelne vztah nerozbourat.
Tady na silu nic neprotlacis.
Stuj pri zene, mluvte o tom, respektuj jeji postoj.
Silou s tim stejne nehnes.
V jiné diskuzi zakladatel psal o příkrmech ze zeleniny, o novorozence se tedy nejedná a tak mi její chování přijde zbytečně vyostřující. Chápala bych to u miminka ještě nedržícího hlavičku. Zakladateli, tobě žerna dítě svěří, ty trávíš s miminkem čas o samotě?
@moof Nechápu, že je důležité, aby dítě drželo hlavičku. Přeci babička vychovala děti. Umí hlavičku držet. Nedělejte z babiček neschopné ženy.
Přijde mě, že některé matky mateřství nezdravě hrotí.
Nevidim problém v tom, nechat pochovat babičce vnouče.
Chápu, že je matka po porodu citově labilnejší. Potřebuje čas na kojení, svůj odpočinek. Není zvědavá na mraky návštěv. Ale trochu selského rozumu by neškodilo.
@lasička1 píše:
@moof Nechápu, že je důležité, aby dítě drželo hlavičku. Přeci babička vychovala děti. Umí hlavičku držet. Nedělejte z babiček neschopné ženy.
Přijde mě, že některé matky mateřství nezdravě hrotí.
Nevidim problém v tom, nechat pochovat babičce vnouče.
Chápu, že je matka po porodu citově labilnejší. Potřebuje čas na kojení, svůj odpočinek. Není zvědavá na mraky návštěv. Ale trochu selského rozumu by neškodilo.
Já vím, že vychovali. Ale vidím to u svých rodičů. S malým dítětem jsou neohrabaní. Prostě tam + hormony těsně po porodu udělají své a já bych byla chápavá. Jenže jestli zakladatelovo miminko už baští zeleninu, o držení hlavičky už nejde…
Nemá partnerka poporodní depresi? Mně to tak z psaní přijde ![]()
Osobně mě po prvním porodu překvapilo, jak mám k dítěti obrovský ochranitelský pud. Jak se po narození dítěte všichni zvali na návštěvu a chtěli ho pochovat a já jsem z toho byla strašně nervózní. Nebo když naši, kterým 100% důvěřuju, chtěli jezdit s kočárkem, měla jsem až iracionální strach. Jednou na výletě táta přecházel silnici s kočárkem, kde nebyl přechod a mě to tak vystresovalo, že mi celý den třeštila hlava. Zpětně mi to přijde na hlavu, ale tehdy se mnou ty hormony strašně mávaly. S věkem dítěte a s dalšími dětmi si to sedlo… Chce to čas a důvěru budovat postupně. V klidu s partnerkou domluvit, že třeba rodiče hodinku necháte u vás s miminkem a zajdete na nákup ![]()
@Jenda92 píše:
Po dlouhé době bych se chtěl zase svěřit s takovým problémem. Manželka odmítá dceru půjčit prarodičům. Její rodiče o vnučku zájem nijak moc nejeví, protože sami mají celkem malé dítě, o které se nezvládají pořádně postarat, tak je logické, že nějak netouží o to pečovat o vnučku. Ženě to zřejmě vyhovuje. Jenže moji rodiče se na vnoučata těšili a zajímají se, jenže žena na nich pořád hledá nějaké chyby a důvody, proč jim naší dceru nepujcit. Trpí představou, že když by dcera začala brečet, že by jim to bylo jedno a nechali by ji vybrecet. Nechce jim ji ani půjčit do ruky, proroze by s ní špatně manipulovali. Je to asi měsíc, co půjčila malou babičce do ruky a malá spustila hystak, bůhví proč, možná, protože se najednou ocitla v náručí cizí ženský. Cizí, protože ji od narození odmítá půjčit do ruky. A teď to používá jako argument, že k mojí máme nechce a že jí nebude nutit, když u ní pláče. Máma kvůli tomu brečí a je nešťastná, těšila se na vnučku a teď se na ni může jen jednou za čas podívat ale nesmí se jí dotknout.
Je to prostě problém, já mám se svými rodiči skvělý vztah a ona to nedokáže pochopit, protože to od ní z domova nezná. Vím, jak s eo mě. rodice starali, že mi nikdy nic nechybělo a nebojím se, že by nedokázali pohlídat vnučku. Další problém je, že je žena z neustálé péče o malou vyřízena a zanedbava sebe i domácnost. Hlavní problém je, že nedostatečně ji. Měří 176cm a váží 45kg a do toho kojí.můj táta ji každý den nosí jídlo z práce, aby nemusela vařit a mohla se najíst, ale většinou to jídlo nesni, jen se v tom porejpe, sní tak třetinu a řekne, že už nemůže. Já jsem ji dělal svačiny, ale opakovaně se stalo, že jsem přišel z práce a svačina byla v lednici netknuta, tak jsem se na to vykašlal. Prostě věnuje 100% času péči o malou, a když malá. zrovma spí, tak si jde taky lehnout, místo, aby se najedla.
Řešení by určitě bylo, kdyby malou pohlidala babička a žena si mohla odpočinout, jenže to nepřipadá v úvahu, protože babičce malou nikdy nepůjčí, protože ji nevěří.
Teď ztropila scénu, když jsme šli domů a zadtavili jsme se před dverma od bytu a v tu samou chvíli šla po schodech dolů mladá žena a já ji uhnul na stranu, aby mohla projít, a až když prošla, tak jsem začal v klidu odemykat dveře. Doma scéna jak blázen, že jsem neuctivy že dám přednost nějaké holce před tím abych otevřel dveře a mohli jsme jít domů. Že jsem ji měl nechat stát na těch schodech a nevsimat si ji.
Někdo nějakou radu jak to řešit, začínám už být zoufalý.
Rozhodně si nemyslím, že bys měl být se ženou zajedno. Je to i tvoje dítě, tak ho klidně vašim dej ty, ona se nepo.. A pokud jo, tak není normální, což teda nejspíš není. Co se jídla týče, je dospělá, svéprávná, tak bych ji určitě nepodstrojovala. Jediný,, co bych pro ní udělala, je objedbat ji někam k psychiatrovi. To s tou sousedkou není normální.
@Kockazvysocan píše:
Rozhodně si nemyslím, že bys měl být se ženou zajedno. Je to i tvoje dítě, tak ho klidně vašim dej ty, ona se nepo.. A pokud jo, tak není normální, což teda nejspíš není. Co se jídla týče, je dospělá, svéprávná, tak bych ji určitě nepodstrojovala. Jediný,, co bych pro ní udělala, je objedbat ji někam k psychiatrovi. To s tou sousedkou není normální.
Vynikající napad sebrat dítě matce proti její vůli. To utuzi vztahy i s partnerem. ![]()
@Jenda92 píše:
Po dlouhé době bych se chtěl zase svěřit s takovým problémem. Manželka odmítá dceru půjčit prarodičům. Její rodiče o vnučku zájem nijak moc nejeví, protože sami mají celkem malé dítě, o které se nezvládají pořádně postarat, tak je logické, že nějak netouží o to pečovat o vnučku. Ženě to zřejmě vyhovuje. Jenže moji rodiče se na vnoučata těšili a zajímají se, jenže žena na nich pořád hledá nějaké chyby a důvody, proč jim naší dceru nepujcit. Trpí představou, že když by dcera začala brečet, že by jim to bylo jedno a nechali by ji vybrecet. Nechce jim ji ani půjčit do ruky, proroze by s ní špatně manipulovali. Je to asi měsíc, co půjčila malou babičce do ruky a malá spustila hystak, bůhví proč, možná, protože se najednou ocitla v náručí cizí ženský. Cizí, protože ji od narození odmítá půjčit do ruky. A teď to používá jako argument, že k mojí máme nechce a že jí nebude nutit, když u ní pláče. Máma kvůli tomu brečí a je nešťastná, těšila se na vnučku a teď se na ni může jen jednou za čas podívat ale nesmí se jí dotknout.
Je to prostě problém, já mám se svými rodiči skvělý vztah a ona to nedokáže pochopit, protože to od ní z domova nezná. Vím, jak s eo mě. rodice starali, že mi nikdy nic nechybělo a nebojím se, že by nedokázali pohlídat vnučku. Další problém je, že je žena z neustálé péče o malou vyřízena a zanedbava sebe i domácnost. Hlavní problém je, že nedostatečně ji. Měří 176cm a váží 45kg a do toho kojí.můj táta ji každý den nosí jídlo z práce, aby nemusela vařit a mohla se najíst, ale většinou to jídlo nesni, jen se v tom porejpe, sní tak třetinu a řekne, že už nemůže. Já jsem ji dělal svačiny, ale opakovaně se stalo, že jsem přišel z práce a svačina byla v lednici netknuta, tak jsem se na to vykašlal. Prostě věnuje 100% času péči o malou, a když malá. zrovma spí, tak si jde taky lehnout, místo, aby se najedla.
Řešení by určitě bylo, kdyby malou pohlidala babička a žena si mohla odpočinout, jenže to nepřipadá v úvahu, protože babičce malou nikdy nepůjčí, protože ji nevěří.
Teď ztropila scénu, když jsme šli domů a zadtavili jsme se před dverma od bytu a v tu samou chvíli šla po schodech dolů mladá žena a já ji uhnul na stranu, aby mohla projít, a až když prošla, tak jsem začal v klidu odemykat dveře. Doma scéna jak blázen, že jsem neuctivy že dám přednost nějaké holce před tím abych otevřel dveře a mohli jsme jít domů. Že jsem ji měl nechat stát na těch schodech a nevsimat si ji.
Někdo nějakou radu jak to řešit, začínám už být zoufalý.
A tohle je zase co. Nějaký výplod trola? Ze mu to lidi zerete… prý po dlouhé době a poslední tema má necelý týden starý
tak se s ni rozved a chtějí stridavou péči. Co jsi řekl o manželce hezkého? Nic ve 3 diskuzich
vše je spatne, furt jsi v opozici… me by zajímala zas její pravda. ![]()
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat