Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Žijete si podle svého?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.7.15 12:44
Ano, žiji si podle svého, příteli narovinu říkám, co chci. On se přizpůsobuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.15 12:45
Ridim se tim, ze nelu, ale pokud by pravda ublizila a neni nutna, tak o tom nemluvim… zalezi, jestli to pak nebude horsi, pri pripadnem provaleni, nez jit hnedka na rovinu s pravdou ven. vec druha, pokud jde o rozhodnutí vetsich rozmeru, divam se do budoucnosti, co od zivota a partnerstvi chci a jak dlouho top chci..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.15 12:47
Žiji si podle svého a partnerovi nelžu. V našich názorech panuje převážně shoda, takže nevidím problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.7.15 12:51
Vubec si neziju podle sveho, neni sance. mame deti. takze 99% casu nemuzu delat co bych chtela. manzel obcas nekam vyjede, na kolo a tak. ja tak nejak nemam moznost potom. nojono.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.7.15 12:55
@radkka píše: Žiji si podle svého a partnerovi nelžu. V našich názorech panuje převážně shoda, takže nevidím problém.
A kdyby to tak nebylo? Kdyby se naskytlo něco, na čem byste se neshodli, ale přesto by si to chtěla? Za jinak pohodového vztahu? Co by si udělala?
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
31.7.15 13:01
Když se v manželství neshodneme, máme jiný pohled na věc. Tak ten kterýho se to týká si věc udělá dle svého nejlepšího svědomí a vědomí, s tím, že tomu druhému vysvěslí proč se tak rozhodl. Ten druhý se s tím nakonec smíří, jelikož mu nic jiného nebyde. Chvíli brblá a pak se jede dál. 
Ale nelžem a nezatajujeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.15 13:02
Prizpusobujem se sobe navzajem, zijeme tak, aby nam spolu bylo hezky a neotravovali jsme toho druhyho. Zijem oba podle svyho, tak asi jak oba chceme. Teda ja, nemuzu mluvit za partnera, ale myslim si, ze on taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.15 13:04
@Anonymní píše:
Zajímá mě, jak to máte vy?
Dokážete říci, že si žijete podle svého? Že jste sami sebou za všech okolností?
Jak moc jste ochotni se přizpůsobit v partnerském vztahu?
Když nastane situace, že byste chtěli něco udělat, ale víte, že partner by s tím nesouhlasil, uděláte to i tak? Jste ochotni kvůli tomu třeba určité věci zamlčet, nebo i lhát? Nemyslím tím samozřejmě třeba nevěru, nebo nějaké zločiny!!!
Moje babička vždycky tvrdila, že aby byl vztah spokojený, tak chlap nesmí všechno na ženu vědět, ať má prý žena klidně svá malá tajemství. Souhlasíte s tím?
Je 100% upřímnost ve vztahu skutečně jen ideál z románů?
Ne, rozhodně si nežiji dle svých představ na sto procent. Dělám do určité míry kompromisy ve vztahu ke všem ostatním lidem, s nimiž sdílím část života.
Asi nejvíc kompromisů dělám ve vztahu ke svým dětem.
Na druhou stranu se necítím nijak a ničím omezována. Svobodně jsem se rozhodla žít se svým mužem a porodit dvě děti, a tento můj zájem nadále trvá, necítím se jimi nijak uzurpovaná, utlačovaná. Je mi s nimi dobře.
Co se týká mého muže, tak když už se zeptá, jsem většinou zcela upřímná (těch pár lží se týká oblasti toho, zda je i se svými sto kily nadváhy přitažlivý a tak podobně.. ne zásadních věcí). A to samé se mi dostává i od něj. Jsem ráda za to, že si dokážeme o všem promluvit, a za to, že si oboustranně absolutně důvěřujeme. Je to příjemný závazek, že se nechci chovat tak, abych tuto důvěru nějak zásadně nalomila.
Nicméně, to, že si vše řekneme tak, jak to je, neznamená, že jsem na sebe vyklopila všechno, co o sobě vím.. Nemám potřebu svého muže detailněji seznamovat např. se svými minulými známostmi a tak podobně. To zásadní ví, příští víkend k nám na chalupu jede můj exsnoubenec se svojí současnou přítelkyní, můj muž se na ně celkem těší, protože si rozumí. Za to jsem ráda, nicméně to ostatní před mým mužem odvál vítr, pro mě je to odžité, nepodstatné a zapomenuté, a tak ani nemám potřebu to nějak vytahovat z paměti a krmit tím svého současného muže. Když na ulici potkám nevýznhamného ex, tak to rozhodně nebudu svému současnému hned vyprávět. Na druhou stranu, když se zeptá, řeknu pravdu. Bez zbytečných detailů navíc.
Pomohlo ti to nějak směrem k tvým problémům, které nyní řešíš? Ono asi hodně záleží na tom, jakého muže charakterově a povahově máš doma.. Já bych se v minulosti taky nemohla takto chovat ke každému, na druhou stranu i to je důvod, proč žiju právě s tím, s kým žiju..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.15 13:09
@Anonymní píše:
A kdyby to tak nebylo? Kdyby se naskytlo něco, na čem byste se neshodli, ale přesto by si to chtěla? Za jinak pohodového vztahu? Co by si udělala?Zakladatelka
Dej konkrétní příklad, jestli můžeš. Nedovedu si nějak představit, o jak důležitou věc by mělo jít. V zásadních věcech bych neustoupila a myslím si, že celkově by spíš bylo po mém, záleží na tom, jak by to pro mě bylo důležité a jestli by to stálo za hádky. Nicméně už se doma dva měsíce hádáme kvůli tomu, že přítel chce korálky do dveří, kompromis nevidim a ustoupit nehodlám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.15 13:11
Jinak bych řekla, že je nutné žít tak, aby ani jeden necítil velké omezení, určitě ale v partnerském životě dojde na to, že člověk musí udělat kompromis a něco oželet. Nemáme děti, s nimi se to jistě změní, ale myslím, že je důležité vycházet si vstříc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.7.15 13:14
@Sluka
Moc pěkně napsáno, děkuji.
Možná to je právě to, jeho povaha, můj muž je asi takový ideál. Je vždy slušný, obětavý, vždy jedná správně, je čestný, věrný, spolehlivý. Zároveň je ovšem docela netolerantní, a to je právě to, když chci vyjet z toho stereotypního „správňáctví“, tak mám problém. Přitom jde jen o blbost. Je to vlastně tak trochu nuda.
Jeho netolerantnost začíná například i u toho, když bych s kamarádkou ve vinárně zůstala až do dvou do rána, protože on je přeci také do půlnoci doma a jít na pokec s kamarádem? Naprosto nemožné, jelikož pro něj žena kamarádka též neexistuje. To je jen příklad.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.7.15 13:18
@radkka
Udám příklad na dětech, i když je ještě nemáš.
Představ si, že by si třeba chtěla jet na víkend bez nich, jen s mužem, třeba plácnu, nějaké wellnes. Chceš si odpočinout. Tvůj muž je ale proti, i když máte hlídání, je totiž správňák a chce být všude s nimi, bude se mu stýskat…
Ustoupíš a už nemůžeš udělat něco, co by si chtěla, nežiješ si podle svého…
Já to možná ani neumím správně vysvětlit… 
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
31.7.15 13:20
Někdy se přizpůsobím já, někdy se přizpůsobí manžel… Mluvíme spolu v podstatě o všem, lhaní vyloženě nenávidím, takže to nedělám, ani kdyby to měla být prkotina. Navíc máme vztah takovej, že si lhát nemusíme 
Edit: jo a myslím, že žiju podle „svýho“, mám manžela, máme dvě děti, pejska, domek a i když občas musím dělat kompromisy, vůbec mě to neomezuje, nebo jak to napsat, prostě i s těma kompromisama jsem velice spokojená a přesvědčená o tom, že žiju tak, jak chci
Příspěvek upraven 31.07.15 v 13:23
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.15 13:23
@Anonymní píše:
@radkka
Udám příklad na dětech, i když je ještě nemáš.
Představ si, že by si třeba chtěla jet na víkend bez nich, jen s mužem, třeba plácnu, nějaké wellnes. Chceš si odpočinout. Tvůj muž je ale proti, i když máte hlídání, je totiž správňák a chce být všude s nimi, bude se mu stýskat…
Ustoupíš a už nemůžeš udělat něco, co by si chtěla, nežiješ si podle svého…Já to možná ani neumím správně vysvětlit…
Zakladatelka
To bych na tom trvala a nechápala, co se mu nelíbí. Snažila bych se mu vysvětlit, že považuji za důležité trávit také čas bez dětí a užít si zase jednou jeden druhého. Pokud by to stále nechápal, jela bych s někým jiným, abych si uklidnila nervy 
Kdyby to byl jen náhlý nápad a on nechtěl, tak bych řekla fajn, ale vymysli něco jiného a prostě si jeden víkend bez dětí užijeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zajímá mě, jak to máte vy?
Nebo jste vždy a za všech okolností 100% upřímné?
Dokážete říci, že si žijete podle svého? Že jste sami sebou za všech okolností?
Jak moc jste ochotni se přizpůsobit v partnerském vztahu?
Když nastane situace, že byste chtěli něco udělat, ale víte, že partner by s tím nesouhlasil, uděláte to i tak? Jste ochotni kvůli tomu třeba určité věci zamlčet, nebo i lhát? Nemyslím tím samozřejmě třeba nevěru, nebo nějaké zločiny!!!
Moje babička vždycky tvrdila, že aby byl vztah spokojený, tak chlap nesmí všechno na ženu vědět, ať má prý žena klidně svá malá tajemství. Souhlasíte s tím?
Napadá mě to proto, a proto i píšu anonymně, že se momentálně v manželství začínám nacházet v situacích, kdy by byla malá lež opravdu menší zlo… Jak už jsem řekla, nejde o nevěru! Jen o jiný názor na věc. Když se na to vykašlu, a udělám to podle manželova pohledu, trochu tím ztratím sama sebe a nejsem si jistá, že toho nebudu litovat… Ještě bych podotkla, že manželův život to nikterak neovlivní.
Je 100% upřímnost ve vztahu skutečně jen ideál z románů?