Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Žiju jako stará paní?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.10.14 16:09
Ahoj, první změnu co bych udělala - pořešila bych tu lenost. Tím pádem bych byla spokojená s koníčky. Můžeš se tam seznámit s někým, kdo bude mít stejné zájmy. Zlepšíš Aj, čili i svou kvalifikaci a může ti to přinést pracovní pozici, kde budeš spokojená a cítit se doceněná…Co jít na to tudy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.10.14 16:13
@Malaga píše:
Ahoj, první změnu co bych udělala - pořešila bych tu lenost. Tím pádem bych byla spokojená s koníčky. Můžeš se tam seznámit s někým, kdo bude mít stejné zájmy. Zlepšíš Aj, čili i svou kvalifikaci a může ti to přinést pracovní pozici, kde budeš spokojená a cítit se doceněná…Co jít na to tudy?
Ale jak ji překonat? Mám z toho akorát hrozný výčitky, že jsem taková, nelibuju si v tom. Pak tady sedím, je zase večer, den v háji a snad se za to až nenávidím. Podotýkám, že jsem se potýkala s depresí v dospívání (spíš jsem málo psychicky odolná, prášky jsem nikdy nebrala, ale k psychologovi jsem chodila - jen jsem to pak utnula).
- Citovat
- Upravit
25.10.14 16:20
Taky bych začala koníčkama. Prostě si něco najdi a přihlaš se tam. Zítra je neděle, máš celý den na surfování a nalezení vhodného koníčka, třeba ty koníčky 
Když zaplatíš kurzovné, tak už je to závazek, abys tam pak i chodila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.14 16:20
Běž do velkýho města. Neboj se. Kdo se bojí, nikdy nic nedostane. Anebo do zahraničí, hlídat děti, dělat do hotelu, cokoliv. Jsi mladá, nic tě neváže, koukej dát výpověď z toho vašeho malomesta, vykašli se na rodiče a běž. Pokud cítíš, že máš na víc, tak to tak jistě je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.14 16:22
Já bych zase jako první řešila tu práci. Začala bych aktivně hledat v oboru, který jsem vystudovala a kterému bych se chtěla věnovat a bavilo mě to. Stěhování za prací bych nezatracovala, ale nejdřív bych si našla práci a až pak řešila případné stěhování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.10.14 16:26
@cilly píše:
Já bych zase jako první řešila tu práci. Začala bych aktivně hledat v oboru, který jsem vystudovala a kterému bych se chtěla věnovat a bavilo mě to. Stěhování za prací bych nezatracovala, ale nejdřív bych si našla práci a až pak řešila případné stěhování.
Nevím, co by mě přesně bavilo, tuším jen zhruba směr, ale nic konkrétního. Jenže tady to nemůžu ani zkoušet, protože mám podaný žádosti do organizací podle svýho vzdělání a nabídka volnýho místa (pro moje vzdělání) se objeví tak jednou za půl roku. Asi je potřeba zkoušet, co by mě bavilo a co ne a do toho ještě přemýšlím, jestli chci tak moc - aby mě práce bavila. Nebo jestli to musí být tak, že je to zdroj „obživy“ a musí se to vydržet. Ale v práci trávíme dost času na to, aby se muselo pořád něco „vydržovat“. Navíc jsem ovlivňovaná názory - pořád jen slyším, jak není práce, jak je tamto a tamto špatný (stačí se jednou podívat na zprávy v televizi - samý katastrofy). Pro lidi, co víc vnímají a přemýšlí, navíc v mým věku, kdy by leckdo očekával, že si budu jen tak užívat „nezávazků“, to není nic moc.. Je to jen taková napsaná úvaha
- Citovat
- Upravit
Hanka1
25.10.14 16:29
Prvne bych zacalou to Anj, nevim v cem mas vzdelani a kde pracujes, ale prijde mi, ze mlady clovek bez jazyka je pro potencionalniho zamestnavatele out, vzdyt Anj se uci deti na ZŠ…mmch vzdelanim nikoho neohromis, jakoukoliv VŠ ma kde kdo a navic z absolventa bez praxe si nikde na zadek personalisti nesednou.
budes mit napln kurzu, napln traveni volneho casu a treba tam nekoho potkas, novou kamaradku, partnera, okruh lidi, s kterymi si budes treba rozumet a budete nekam vyrazet, i kdyby to melo byt tlachani po kavarnach.
troufam si rict, ze takhle usedle neziju ani ja a to mi bylo 40 a mam dve deti, manzela a docela zajimavou praci. V tvem veku jsem byla porad nekde v lufte, i kdyz jsem byla nezadana…
Příspěvek upraven 25.10.14 v 16:31
- Citovat
- Upravit
25.10.14 16:30
@Anonymní píše:
Nechce se mi z pohodlíčka, i tak to je.
Vystup ze své komfortní zóny, najdi si práci ve větším městě, přestěhuj se. I partner se ti bude hledat mnohem snadněji - poznáš nové lidi, budeš chodit na nová místa. A určitě i to sebevědomí bude lepší, protože lenost překonáš a budeš odhodlaná ke změně. 
Je jasné, že to není jednoduché, možná bych začala sháněním práce, dojížděním na pohovory. Když se tohle začne rýsovat, najít si zatím provizorní bydlení. A pak už to půjde všechno ruku v ruce. Za pár let bys byla opravdu otrávená…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.14 16:31
@Anonymní píše:
Ale jak ji překonat? Mám z toho akorát hrozný výčitky, že jsem taková, nelibuju si v tom. Pak tady sedím, je zase večer, den v háji a snad se za to až nenávidím. Podotýkám, že jsem se potýkala s depresí v dospívání (spíš jsem málo psychicky odolná, prášky jsem nikdy nebrala, ale k psychologovi jsem chodila - jen jsem to pak utnula).
Pročjsi to utnula? Možná nemusí přímo psycholog, teď jsou tu rúzní koučové tak zkusit posílit tu odolnost a aspoň jeden ten koníček začit… na papírky si napsat par těch koníčku, vylosovat jeden, zjistit na netu kdy a kam na něj a vyrazit… napsat si časový plán, v tolik se obleču, v tolik vyrazím a dodrzet to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.14 16:31
@Anonymní píše:
Nevím, co by mě přesně bavilo, tuším jen zhruba směr, ale nic konkrétního. Jenže tady to nemůžu ani zkoušet, protože mám podaný žádosti do organizací podle svýho vzdělání a nabídka volnýho místa (pro moje vzdělání) se objeví tak jednou za půl roku. Asi je potřeba zkoušet, co by mě bavilo a co ne a do toho ještě přemýšlím, jestli chci tak moc - aby mě práce bavila. Nebo jestli to musí být tak, že je to zdroj „obživy“ a musí se to vydržet. Ale v práci trávíme dost času na to, aby se muselo pořád něco „vydržovat“. Navíc jsem ovlivňovaná názory - pořád jen slyším, jak není práce, jak je tamto a tamto špatný (stačí se jednou podívat na zprávy v televizi - samý katastrofy). Pro lidi, co víc vnímají a přemýšlí, navíc v mým věku, kdy by leckdo očekával, že si budu jen tak užívat „nezávazků“, to není nic moc.. Je to jen taková napsaná úvaha
A přestaň koukat na zprávy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanka1
25.10.14 16:36
@Litta píše:
A přestaň koukat na zprávy.
presne misto zprav si jdi radeji zabehat…
co si poridit nejakeho domaciho mazlika? Morce, kocku? neco o čo by ses musela starat…
- Citovat
- Upravit
25.10.14 16:40
@Hanka1 píše:
presne misto zprav si jdi radeji zabehat…co si poridit nejakeho domaciho mazlika? Morce, kocku? neco o čo by ses musela starat…
Se zvířetem souhlasím. Nejlepší na seznamování a vytáhnutí za novým je ovšem pes. Ale pokud jsi pořád v práci, tak to bohužel asi v současné době není volba pro tebe. 
I když, i to se dá zvládnout, aspoň bys ten čas po práci využila efektivněji. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.14 16:41
Zlato..jakobych to psala ja a nebylo by to tak dlouho prace ok, zadnej chlap, obcs slusna Party a nedeje a pak jen stejne krasna veta : NO, vis…" ok. ja se sebrala a Jela za segrou do Svajcu -osudove a uz jsem matka No do svajci nejezdi, ale ani nezoufej- moc premyslis, moc se v sobe pitvas.co kamosky? Opit se do bezvedomi a projet se se zvrhlikama na ostrych masinach? ok, to asi ty nebudes..a to je to! Bud to co jsi..bavi te knihy, kone, listi- romanticka. drz se sveho prostredi, v jinem bys stesti nenasla. Pokus touzis po pevnem vztahu- cekej, oslov lidi ve sve sfere zajmu. Pokud touzis po fajnem milenci- zajdi do baru na dizu… mozna nejaka kamaradka, co je ostrejsi by ti pomohla se pobavit( v ramci tveho prani).vsechno ma jak ma byt, neboj se…on tam nekde je a ceka a je jedno, jestli ho oslovis nebo ne, on si cestu najde. 
netrap se, delas vsechno ohromne, pises ohromne, jsi ohromna!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.10.14 16:42
@Litta píše:
Se zvířetem souhlasím. Nejlepší na seznamování a vytáhnutí za novým je ovšem pes. Ale pokud jsi pořád v práci, tak to bohužel asi v současné době není volba pro tebe.
Psa bych si strašně přála, měli jsme doma, vyrůstala jsem s ním. Ale byl by tady celý den sám, dělám na směny a to mu nemůžu udělat. Ale psi mi chybí hrozně. Ptala jsem se i v útulku poblíž, ale tam neberou ani dobrovolníky, že prý to nebudou hlídat a pouštět dovnitř a ven 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
sice ještě nemám dítě ani manžela, ale doufám, že mi poradíte. Trochu se za svoje „trápení“ stydím, proto anonymně (díky za to
Mám po vysoký, půl roku práci. Jsem za ni ráda, v našem menším městě toho moc není, ale je to spíš taková podřadná pozice. Žádný motání drátků, za což jsem moc vděčná, ale okoukala se mi, je to fyzicky docela dřina, ale pořád je to práce a slušný peníze. Jenže nemá budoucnost, na to jsem nemusela dělat školu a když to řeknu - myslím, že mám na víc. Nemá to znít namyšleně, nevím, jak to jinak říct. Kdybych v ní byla spokojená, neřeším, jestli to je a není „podřadná pozice“, ale spokojená v ní nejsem, nebaví mě. A to asi ovlivňuje všechno kolem.
Bydlím sama, to je skvělý. Ale jsem otrávená z práce, unavená, chodím prakticky z ní a do ní a když je volno, tak jen tak courám po městě, jdu si zacvičit (což ne vždycky stíhám, spíš nepravidelně). Nemám přítele a cítím, jak mi chybí vztah. Jenže nemůžu na nikkoho narazit - buď mě chtějí ti, který já nechci (a do takových vztahů už nepůjdu, nepřitahují mě, jsou to spíš kamarádi - kteří chtějí víc, takže se s nima nemůžu ani kamarádit). Nebo naopak - narážím na zadaný, ženatý. A spíš mám i pocit, že po ulici chodí školáci, pánové v letech nebo ti s prstýnkem (asi). Občas se poštěstí, nahodím udičku, ale nic. A ještě jsem nedospěla k tomu, že bych za někým šla a někam ho pozvala. Přitom okolí říká, že jsem moc hezká, milá, usmívám se (jsem spíš taková přemýšlivá, citlivá, užívám si třeba sluníčka i barevnýho listí : ) Tak nevím.. Chybí mi ta náplň, vztah, přátelé, dobrá práce. Jenže se motám v kruhu, kdy jsem unavená ze sebe, vyčítám si, že se nesnažím hledat něco jinýho. Kamarádky mám na škole v jiných městěch. Mám pocit, že se „utloukávám sama sebou“.
Do většího města se hrozně bojím, ale už jsem o tom kolikrát uvažovala. Ale mám hrozný strach. Nechce se mi z pohodlíčka, i tak to je. K tomu rodiče - pořád mě dost ovlivňují, ale vidí to jinak než já - drželi by se právě svýho pohodlí. Ale nechci, aby za mě za pár let byl životem otrávený člověk, kterýho to vážně semlelo. Abych ještě upřesnila vztahy - mám kamaráda právě ve větším městě. Jenže se neznáme na to, abych to tady zabalila a šla tam za ním. Nejsem člověk, co riskuje. Navíc moje nálada, jeho pracovní tempo tam - to nás oddaluje. Bez něj bych byla úplně sama (pocitově). K rodičům občas jedu, ale taky tam nemám co dělat (kromě prací).. Nevím. Nevím..
V hlavě mám nápady (učit se Aj - chodit na kurzy, najít si kurzy ježdění na koni..), jenže to padne na mý lenosti a otrávenosti. Je to zkrátka kruh.
Děkuju, jestli jste dočetli sem a mějte se spokojeně