Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mě nejvíc nas_alo v minulé serii - spoiler.. jak umřel ten derilův brácha… čekýám až se mi díleček načte sjedu dolů a hned první komentář… tak to jsem nečekal že umře(už nevim jak se jmenoval)
![]()
@magicalee Byl hrozně rušivej element a taky ze začátku hrozba. Ono i později… By mu ruplo v bedně a vyvraždil by je tam
Být naživu, řeknu že do tý věznice pustí mrtváky on.
@magicalee píše:
@PetiteFillette. Jako dalsi dil? 2.?už jé?
Nene, první
Já jsem slíbila manželovi, že na něj s tím počkám, až se vrátí ze cvičení
![]()
Jak jsem večer tak přemýšlela, jak asi bude pokračovat další díl, tak jsem si k tomu napomohla k celkem šílenému snu ![]()
Ve zkratce: byla jsem s přítelem za někým v nemocnici. Nějak se nám zasekl výtah, jak jel nahoru, nějak to s námi praštilo, omdleli jsme. Po chvilce otevírám oči, problikávalo tam světlo, přítel seděl v šoku, zkusili jsme dveře, zvonek-nemohli jsme ven. Nikomu jsme se nemohli dovolat a občas jsme jen přes okna ve výtahu viděli nějaké stíny od lidí, ale nereagovali. Přítel teda nějak násilím vypáčil dveře a šli jsme ven. Všude bylo ticho, na chodbách otevřené dveře, na zdech otisky krve, všude nějaké papíry, kusy oblečení. Po nějaké chvilce zkoumání budovy, prázdných pokojů, nás začali nahánět zombíci, my se zamkli na nějakém pokoji, zabarikádovali dveře a že utečeme oknem. Nějak se nám podařilo sešplhat po hromosvodu. Normálně jakoby svět umřel-všude ticho, ptáci nikde, auta všelijak zastavené. Občas nějaký zoufalý křik a hlas hladových zombíků v pozadí. V hlavě mi lítaly myšlenky, co moji rodiče, kteří mi hlídají syna, kde jsou atd, hrozný pocit strachu jsme měli. Dostali jsme se nějak do bytu, kde jsem vyrůstala (tu cestu plnou strachu nebudu popisovat ani)
Jenže tam prázdno. Nabrali jsme zásoby a šli někomu ukradnout auto. A teď jsme viděli, jak od táty auto bylo ze všech stran otevřené, autosedačka prázdná, po mém synovi a mých rodičích ani památka, na sklech krev. Hrozná představa. Byl to strašně živý sen. Hlavně nekonečný, tolikrát jsme se v tom snu ocitli, že už mě chytali za nohu, chtěli se zahryznout, já se všelijak bránila. Nakonec jsme se s naším chlapečkem a našima náhodně setkali v nějaké vesnici, která nebyla infikovaná a stavěly se barikády. Díky Bohu jsem se chvilku na to probudila. Mě ten sen tak hrozně dodeptal, že ještě teď, několik hodin po něm, mám hnusný pocit. ![]()
@PetiteFillette. Jako dalsi dil? 2.?už jé?