Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život introverta
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.8.14 11:01
@Majulis Nooo, tak koukám, že je zbytečný snažit se měnit to, jaká jsem 
. Mám to totiž úplně stejně jako Ty s těma emocema. Najdou se i lidi, co mi to vyčítají. A já si pak přijdu blbě, že to „neumim“ a že mi asi něco je 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.14 14:21
@kerrankin
@Majulis
Tak to mě těší, že nejsem jediná ujetá, která si ve fantazii vytváří skoro celé nové životy a světy. Já to teda s dítětem neztratila, spíš se těším, až to budu využívat při hrách s dcerou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.14 14:34
zdravím všechny introverty
Seš taky introvert docela težkej, už od detství, prosla sem od první třidy šikanu cele trídy protože me nikdo nepochopil jaka sem trochu me i tohle poznamenalo. nemužu najit sama sebe v hlave se mi honi v spo¨lečnosti co mam říkat jestli to nebude blbí atd..dusi me to protože bych byla rada nekým jiným ale nejde to. v puberte sem mela i sklony k depresím a blbímý mišlenkami. sem proste asi introvert ačkoliv se snažím nebit neumim se brat takovou jaka sem. hrozne me to deprimuje a upřimne vyhýbam se kolektivu protože sem nervozní vnem a hrozne unavena.sem rada nekdy sama ale lidi to nechapou.ted mi je 22 a nezmením se a sem sama a cítím se tak. snažim se tvařit se jako extrovert a i chovat ale mam v sobe blok kterej už nikdy nezmizí. mam dcerku 2 letou a tou žiju je to moje zlatičko a jen ona me činni štastnou. nemam žadnou kamarádku a rada bých poznala introverku jako ja protože jedine ty poznají jaky to je.sem z přibyslavy hal. brod okres
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.14 15:30
Vždycky jsem si myslela, že jsem divná, jelikož do kolektivu jsem nikdy extra nezapadala. Nějak jsem se snažila být bokem a pak i v práci to bylo hodně podobné. Potkávala jsem lidi kteří mi rozumněli a byli podobné povahy a názoru jako já, ale bylo a je jich málo. Ted co mám malé dítě tak mi komunikace s dospělým člověkem chybí, když teda nepočítám manžela moc lidí s kterýma si rozumím okolo sebe nemám. Ti co jsou tak jsou k nezaplacení. Začínám si však uvědomovat, že malá zřejmě bude podobné povahy jako já a manžel. Jsme oba stejní. Nemá ráda hluk a velké davy lidí. Chodíme na cvičení upřednostnuje místa kde nikdo není a má prostor pro sebe, jakmile se nějam nahrne víc dětí zbalí se a jde pryč. Nejdřív jsem si myslela, že je to náhoda, ale čím je větší tím víc pozoruju a přemýšlím. Není komunikativní jako ostatní děti, nemluví tolik a nikdy nedělá to co má, ikdyž vím že to umí. Jako třeba básničku s plácáním apd věci co učí člověk malé děti. Stojí opodál a kouká. Až pak je něco co dělat chce tak se připojí. Mám jí ráda takovou jaká je, pro mně asi jako pro každou matku je moje holčička vyjímečná a skvělá, jenom by mně zajímalo jak dál při výchově postupovat. Doufám že se tu najde někdo kdo má děti podobné jako já:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 11:40
Ahoj tak jsem ráda, že je nás víc. V prváku na střední jsem si dala závazek, že do konce roku promluvím s každým svým spolužákem. Když už byl konec května a já měla na seznamu ještě 6 lidí, tak to bylo dost deprimující. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsme během června každého alespoň pozdravila, abych měla „odfajfkováno“.
V práci jsem si našla jen pár (asi skutečně jen 2) lidi, s kterýma jsem se časem (opravdu po dlouhé době) spřátelila a dokázal jsem jim i otevřít. Nejhorší bylo, když někdo měl ten pitomý nápad, že půjdeme po práci někam spolu si sednout nebo i vymýšleli atraktivní program, který by mi zajímal, ale bohužel nás na to bylo podle mě moc (kolem 8 lidí).
Když se tak ohlédnu zpětně tak jsme vždycky byla sama a měla jsem jen 1 člověka kterýmu jsem věřila na 100% a tomu se taky svěřovala. Už ve školce jsem si vystačila sama a doma jsme měla „kamarády“ zvířáta, kteří mě nikdy nezklamaly a nekritizovali. A od 3. třídy jsem si pak už žila vlastním životem a naivně věřila, že se vždycky budu moci k lidem vrátit. Jenže jak jsme rostli tak najednou člověk zjistil, že je úplně jinde a i kdyby měl zájem o bližší kontakt, tak s nima neměl nic společného. Nikdy mi nebavilo vymetat diskotéky a raději jsem byla doma ve svých 4 zdech, kde na mě nikdo nemohl.
Naštěstí manžel je taky introvert, takže jeden druhému nevyčítáme případné společnosti. Máme roční holčičku a je už teď na ní vidět, že je po nás. Když jsme u doktorky v čekárně a je tam víc dětí, tak malá vždycky počká až je tam ticho nebo tam žádné dítě nevidí a teprve potom spustí tu svoji „akustiku“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.15 20:46
Já nejsem odborník na psychologické termíny, ale přijde mi, že se tu míchají dohromady dvě věci, introvertnost a asociálnost. Podle mě ne každý introvert je asociál. Takovýhle introverti mají rádi společnost, jen jsou stydliví se v ná projevovat nebo projevovat jako první. To jsou ti, kteří jsou pak vděční za partnera extroverta, který pro ně tu společnost otevírá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.15 11:12
Mno já bych řekla, že asociál a introvert je úplně něco jiného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.15 19:36
Ono taky některé povahy, které se tu popisují, mi spíš než na introverty přijdou na Aspergerův syndrom. Myslím, že introvertům v podstatě společnost ostatních lidí nevadí, jen se moc neprojevují. Lidé s Aspergerem mají ze společnosti úplně hrůzu, i když se nemusí projevovat. Nezvládnout třeba jít na stadion plný lidí. To introvertovi nevadí. Ten se klidně dívá na fotbal a mlčí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.15 12:10
No vzhledem k problémum které naše malá začala mít po nástupu do státní školky, jsme byli nuceni teda rozhodli jsme se zajít do PPP kde nám paní psycholožka otevřeně řekla, že malá má s největší pravděpodobností poruchu autistického spektra lidově řečeno autismus. Zatím nevíme o jakou formu se jedná konečná diagnoza se určuje až v 5ti letech, nicméně nás s ní čeká hromada vyšetření, kontaktovali jsme sdružení Aply což je organizace. která se zabývá pomocí lidem a rodičům s dětma co mají PAS.Tak bojujem jak se dá. Do školky by k ní učitelky chtěly asistentku, jelikož Emička to sama nezvládne a oni na ni nemají tolik času kolik by potřebovala. Nicméně při dobré vuli a naší snaze věřím, že se to všechno časem nějak srovná a jsou i horší věci na světě než mít takové dítě jao je to naše. Máme ji moc rádi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.22 14:15
Jak moc jste ochotné se postavit za své introverty? Syn měl teď problém ve škole. Chyběl, když učitelka dávala podklady na opakovací písemku. Když ji psali, dostal trojku, ani netušil, že se bude něco psát, takže se nechystal. Protože nebyl sám, kdo chyběl, dala učitelka dětem šanci se přihlásit na opravu. Syn se nepřihlásil, protože ho nečetla a bylo mu to blbé. Takže má jako první známku trojku a zrovna má známka váhu 10.
Jedná se o první stupeň. S učitelkou jsem během jeho absence mluvila, byla jsem si pro úkoly, ale o pisemce jsem nevěděla.
Chápu, že už se musí starat a zjišťovat si to sám. Ale syn nemá ve třídě žádné kamarády, takže nemá komu psát.
Jak byste se k tomu postavili? Nechat to na něj, aby si našel aspoň jednoho, od koho si bude materiály shánět, nebo byste to vzali přes maminky?
- Citovat
- Upravit
23.9.22 14:28
@Anonymní píše:
Jak moc jste ochotné se postavit za své introverty? Syn měl teď problém ve škole. Chyběl, když učitelka dávala podklady na opakovací písemku. Když ji psali, dostal trojku, ani netušil, že se bude něco psát, takže se nechystal. Protože nebyl sám, kdo chyběl, dala učitelka dětem šanci se přihlásit na opravu. Syn se nepřihlásil, protože ho nečetla a bylo mu to blbé. Takže má jako první známku trojku a zrovna má známka váhu 10.
Jedná se o první stupeň. S učitelkou jsem během jeho absence mluvila, byla jsem si pro úkoly, ale o pisemce jsem nevěděla.
Chápu, že už se musí starat a zjišťovat si to sám. Ale syn nemá ve třídě žádné kamarády, takže nemá komu psát.
Jak byste se k tomu postavili? Nechat to na něj, aby si našel aspoň jednoho, od koho si bude materiály shánět, nebo byste to vzali přes maminky?
mám jiné problémy s dcerou, šikana, a rozhodně ji v tom nehodlám nechat. Řešila bych to přes maminky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.22 14:32
@drewlet šikana tam je taky. Ale teď řeším prvotně to, aby si nezhoršil známky, protože nemá, komu by napsal.
- Citovat
- Upravit
23.9.22 14:46
@Anonymní píše:
@drewlet šikana tam je taky. Ale teď řeším prvotně to, aby si nezhoršil známky, protože nemá, komu by napsal.
A jaká je paní učitelka? já některé věci řešila vždy s učitelkou ale fakt že ta naše je velice obětavá. Klidne mi do emailu psala úkoly, atd.
Pokud by toto nešlo, tak bych sehnala jednu spolehlivou maminku. A otázka je proč syn nemá kamarády ve tride 
.Zná to takhle měla, kluka přeložila jinam a hned našel tři kamarády a všichni jsou spokojeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.22 14:48
@Anonymní píše:
@drewlet šikana tam je taky. Ale teď řeším prvotně to, aby si nezhoršil známky, protože nemá, komu by napsal.
Zkusila bych nějakou spolehlivou maminku. Kdyby chyběl, napsala bych jí, co se během absence dělo. A učitelku bych poprosila o náhradní termín opravy známky nebo prostě se teď snažila, aby z předmětu už 3 nedostal.
Ale i synovi bych řekla, že škola je jeho starost a primárně musí máknout sám. Že pokaždé nenaběhnu a nezařídím mu to. Jestli je už třeba páťák…
Když jsem chodila do školy já, žádné vymoženosti jako SMS a Whatsapp nebyly a museli jsme si to taky vykomunikovat. Poptat se, mluvit a učitelkou. Doma nebyl ani telefon. Máma mohla volat leda z práce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.22 14:48
@Anonymní píše:
Jak moc jste ochotné se postavit za své introverty? Syn měl teď problém ve škole. Chyběl, když učitelka dávala podklady na opakovací písemku. Když ji psali, dostal trojku, ani netušil, že se bude něco psát, takže se nechystal. Protože nebyl sám, kdo chyběl, dala učitelka dětem šanci se přihlásit na opravu. Syn se nepřihlásil, protože ho nečetla a bylo mu to blbé. Takže má jako první známku trojku a zrovna má známka váhu 10.
Jedná se o první stupeň. S učitelkou jsem během jeho absence mluvila, byla jsem si pro úkoly, ale o pisemce jsem nevěděla.
Chápu, že už se musí starat a zjišťovat si to sám. Ale syn nemá ve třídě žádné kamarády, takže nemá komu psát.
Jak byste se k tomu postavili? Nechat to na něj, aby si našel aspoň jednoho, od koho si bude materiály shánět, nebo byste to vzali přes maminky?
Máte tu introverzi potvrzenou? Tohle zrovna není ani tak introverze jako extrémní stydlivost. Naopak pravá introverze je o tom, že si jdeš za svým a kašleš na to, co si druzí myslí (takže žádné „bylo mu to blbé“), tak trochu salámismus.
Jako může být i stydlivý i introvert zároveň, ale zrovna to jádro problému je ve stydlivosti, nikoli v introverzi. Ale teda jestli je introvert, tak jen tak o nějaké „naverbované“ kámoše stát stejnak nebude, introverti jsou zvyklí prostě všechno zvládat sami (protože je to pro ně míň stresující než kooperovat s druhými). Až přijdou ti praví, tak to půjde samo, a do té doby si holt musí poradit sám a nemělo by mu to nijak moc vadit, introvert obvykle nesnáší jakoukoli pomoc druhého - včetně rodiče. 
Pokud mu ta izolovanost vadí, tak doma nemáte introverta, ale stydlína a tam pak intervence rodiče hodně pomůže (protože ten kluk ty kamarády chce, jen se stydí je oslovit, přidat se k nim).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
