Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Možná se zeptám uplně scestně, ale přemýšlím už nad vším…když se ohlédnu zpět, může ta maniodepresivita nebo nějaká jiná porucha trochu souviset i s neplodností??
tak té mé kamarádce to propuklo po té co zjistila že je neplodná. Měli za sebou ruzné pokusy ivf atd.. tak ti nevim jestli to má souvislost ![]()
Nevim co bych dělala. Záleželo by asi na okolnostech a na nemoci co by se zjistila ale pokud by to bylo něco co mě muže ohrozit na životě a mít za následek že nikdy nebudu moci mít děti když budu s nemocným tak myslim na sebe a uteču
Poraď se doktory i ty sama, až budou vědět oni více.
Já říkám, že pokud to přišlo jednou může znovu, tak to je a to si pamatuj.
Ne každý je nebezpečný, ale život to ovlivní i tobě a není to lehké, časem se můžeš sesypat i ty. Hodně ho, ale ovlivní brané léky a můžou ho úplně změnit, může být nebezpeční po nich.
Dítě můžeš odložit na dobu neurčitou, třeba alespoň na rok / dva, dokud nebude opět v pořádku a ty uvidíš vše s odstupem. Času na rozhodování budeš mít dost. Sama hlavně uvidíš jeho vlastní postoj k této nemoci/poruše. To by pro mě bylo klíčové, pokud se postaví proti tomu a že je to v pořádku, nikdy bych nezůstal.
@Anonymní píše:
Zítra jedeme k psychiatrovi, volala sem mu a říkal že 100% neni něco v pořádku že to je vážný. Doufám že ho tam dostanu. Hlavně se bojim abyy mi něco neudělal třeba v noci, aby neměl nějakou představu, nebo blud…
Hlavne klid, dulezite je ta navsteva doktora a poradit se co dal. Zivot s psychicky nemocnym clovekem neni jednoduchy, ale da se. Hodne zalezi jak na tom ten vas vztah je a chce to z tve strany velke pochopeni.
Ja jsem jeden cas pracovala s lidmi s dusevni nemoci, dokazi zit normalni zivot. Jen je treba brat leky, dochazet na terapie a nemoc lecit.
Odkud jsi? Je take spousta organizaci, ktere dokazi pomoci v praktickych vecech.
jen to miminko bych ted odlozila…
co ten lekar na to?
@AnT1 píše:
Poraď se doktory i ty sama, až budou vědět oni více.Já říkám, že pokud to přišlo jednou může znovu, tak to je a to si pamatuj.
Ne každý je nebezpečný, ale život to ovlivní i tobě a není to lehké, časem se můžeš sesypat i ty. Hodně ho, ale ovlivní brané léky a můžou ho úplně změnit, může být nebezpeční po nich.
Dítě můžeš odložit na dobu neurčitou, třeba alespoň na rok / dva, dokud nebude opět v pořádku a ty uvidíš vše s odstupem. Času na rozhodování budeš mít dost. Sama hlavně uvidíš jeho vlastní postoj k této nemoci/poruše. To by pro mě bylo klíčové, pokud se postaví proti tomu a že je to v pořádku, nikdy bych nezůstal.
ano to je velmi dulezite. Znam bohuzel jednu osobu, ktera si to nepripousti a to je pak teda peklo. Je i nebezpecna.
Znam ale i dalsi, kteri o sve nemoci vedi a i dokazi rozpoznat, kdy se treba blizi manie a rovnou se jdou prihlasit do nemocnice a odpocinout si. Hlavne pritel se s tim musi naucit zit.
Zkusím oživit tuto diskuzi. Postihla mě maniodepresivní psychóza jakožto kamarádku - kamarádka je na psychiatrii s atakou mánie. Pravděpodobně, moc nevím.
Píše mi od tý doby SMSky, že jí mám přinést oblečení, boty, počítač a že mám svolat kamarádky, aby za ní přišly všechny. Je mi zřejmé, že je ještě v manické fázi.
Jak na tohle reagovat?
Mám z toho až strach, jestli jí rodina vůbec zajistila, co má - to oblečení, boty a tak (nebo to má prostě zabavený, nevím jak to na psychiatrii chodí)…ale to je snad zbytečná obava.
Nechci jí ani odmítat, protože jsem četla, že to i v mánii může vyvolat agresivitu.
Tak mlčím, ale trápí mě to.
Jak se tedy chovat k lidem v atace mánie?
Už jako ty poslední hodiny, kdy byla ještě „na svobodě“ byly síla a trochu mě mrzí, že jsem to řešila jen na půl oka, jelikož jsem byla v práci. Ale snad v tom stavu dojela domů a tam to vyřešil manžel nebo nevím.
Je mi to hrozně líto, nezaslouží si to - to spíš to okolí, se kterým žije a odkud není schopná odejít…
A co kontaktovat její rodinu/manžela…a zeptat se jí, že ti psala a že nevíš, jak se máš zachovat, abys něco nepodělala
@ynax píše:
A co kontaktovat její rodinu/manžela…a zeptat se jí, že ti psala a že nevíš, jak se máš zachovat, abys něco nepodělala
nemám na ně kontakt a navíc mám i trochu obavy, ona žila v takových podmínkách, že se vyloženě jejího manžela obávám. Rapl, psychopat, nechci jí zas ublížit, když na ni budu žalovat, co mi psala, mohl by jí to dát sežrat.
Na psychiatrii samotný mi neřekli nic, nejsem rodina, a tak spíš jen věřím, že se něco dozvím od ní z práce a budu doufat, že tam se o ní postarají.
Ale přímo kontaktovat rodinu - nevím, jestli to je nejlepší v její situaci.
Tak to není jednoduché. Nevím, neporadím, protože s tím nemám zkušenost - max. kdybys řekla v nemocnici, že po tobě chtěla donést boty, oblečení…to by ti třeba neřekli - přines/v žádném případě???
@ynax píše:
Tak to není jednoduché. Nevím, neporadím, protože s tím nemám zkušenost - max. kdybys řekla v nemocnici, že po tobě chtěla donést boty, oblečení…to by ti třeba neřekli - přines/v žádném případě???
žádná debata, nemohou podávat vůbec žádné informace, je jim líto, nashledanou.
Musím na to přestat myslet nebo se taky zblázním. snad je v dobrých rukou a ozve se mi, až bude nějak stabilizovaná. Do té doby doufám, že jí domů nepustí.