Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
,,,
Příspěvek upraven 23.11.10 v 22:35
Na vlastní mkůži to neznám, ale určitě vidíš sama jaký je k dětem a k tobě, jestli se jim věnuje, hrajou si spolu, tak by to mělo být tak nějak samozřejmé, že něco dělat bude. Třeba večer, když koupeš, je doma? Jestli jo, přidá se a pomůže? Záleží jak to mezi sebou máte a jak spolu jednáte, ale myslím, že není nic špatného ho požádat o to,či ono, kolikrát se musej žádat i vlastní tatínkové ![]()
Nevím, jestli bych ho zrovna nechala děti koupat, ale kromě toho, že by měl pomoci s domácností (úklid, nákup…), mohl by si s dětmi hrát, pohlídat je, obíknout, když jdete ven, číst jim… Když s vámi žije, neměl by je ignorovat.
Náš otčím se k nám nastěhoval, když nám bylo 6 a 7 a zapojoval se ihned a hned první den nás sprdl. Prostě se choval jako normální táta a i jsme ho tak braly (vlastního jsme měly, ale tento nás vychovával).
Je to o tom, jak si to nastavíte vy dva.
No, nevím, kdyby vás měl tolik rád, tak by pořád někde nejezdil sám, ale vzal vás sebou, ne? Je ti vůbec k něčemu? Nebo vás má jen za levné ubytko se servisem? Sedla bych si s ním a dohodla pravidla.
Tak jestli si s dětmi hraje, tak má minimálně snahu se zapojit. Já nevím, občas bych ho požádala, jestli třeba pomůže s oblékáním, na chvilku pohlídá, když by s tou chvilkou bylo vše v pořádku, tak bych si třeba naplánovala nějakou aktivitu a svěřila mu děti na hlídání i na delší dobu (3 hodiny) s tím, že budeš na telefonu. On třeba taky neví jak na to, u chlapů je někdy lepší si o pomoc říci, uvidíš jak bude reagovat a půjde mu to.
A to že je večer někde sám, na to má snad každý občas právo. V přiměřené míře.
Asi bych oba tatínky pěkně zaůkolovala
S valstním bych domluvila dny kdy budou děti sním, alespon část dne, později i na noc. Znám to ve své rodině a funguje to, ale taky se musel tatka trochu dokopat ke spolupráci. A nevlastního taky polehounku zapojit do chodu rodiny, jinak by mě takový vztah točil. Pěkně v klidu, na tohle je fakt odborník ta moje příbuzná, ona to tak podá, že každej skáče jak píská a ještě má pocit, že je to jeho nápad, obdivuju jí ![]()
Spíš špatný výběr.
Zkus ho prostě zaúkolovat, domluvit se s ním na pravidlech a ne čekat, že se nabídne sám.
Právě proto, nevyčítat mu že chodí sám, ale doma at aspon trochu funguje. Asi to chce pomalu, aby si zvykl a nevyděsil se
On to nezná, co obnáší péče o dvě malé děti, ale chce tě a určitě ne vyřízenou a uštvanou a naštvanou. Zapoj ho a uvidíš.
Ahoj ja mela a mam to same akorak mym detem bylo 4 a 5 let. A taky jsem mela a mam ten pocit ze po nem nemuzu kolem deti nic moc chtit. A navic mu bylo 20let jak se k nam nastehoval, tak jsem si myslela ze to s nami dlouho nevydrzi…a utece-popravde. A uz to byly 2roky co jsme spolu. A stastni. Jenze ten muj je asi z jine planety nebo co, nic po nem nechci a on toho tolik dela, je pravda, ze pece o deti je prevazne ma me, ale kdyz na to prijde, tak jim nachysta veceri, postara se co je treba, pise obcas ukoly do skoly, vynada-jo i to k tomu patri, uz i placl na zadek, ale porad je nebere jako svoje a ja to po nem ani nechci. My zenske to vnimame jinak. Pokud ale dava prednost jinym aktivitam, nez byt s vami, no tak nevim… To musis citit ty sama, jak to s vama mysli. Ale zase pokud te ma rad a tve deti svym zpusobem taky, obcas si s nima pohraje, pomuze ti v domacnosti a ty to citis, tak bych ho nenutila aby se choval jako otec, kdyz jim neni, muze byt od tvych deti kamarad. Zalezi taky kolik mu je roku. Mozna byt tebou tak mu o svych pocitech reknu a uvidis jak bude reagovat, zkus mu rict co si prejes aby delal a co aby nedelal. Zkus to. Pa
KláraNem píše:
Sany80 líbil se mi tvůj příspěvek…
má právo být sám, s tím souhlasím, proto nedělám žádnou krávu a nic nevyčítám.. ale aby mi to nepřerostlo přes hlavu… rozumíš ?
Rozumím. Znám vztahy, kde se chlap věnuje jen sobě a svým koníčků. Není o co stát, chápu, že máš z toho strach, zvlášť když děti nejsou jeho.
Prostě ho nějak nenásilně zapojuj. Buď to zvládne nebo ne. Přeji ti, aby to dopadlo.
ahoj mam opačný problém
mám muže a s ním synka 10m.On má ještě z prvního manž.dvě děti 10 a 7 let.Než se nám narodil Vojta tak jsem se mu a jeho ex snažila vyjít vstříc s hlídáním jelikož jsem byla na nemocenské.
Ale co se malej narodil,tak to už brali jako samozřejmost.Musela jsem ale tomu udělat konec i když z toho rozhodnutí byl muž překvapený.Prostě já mam své PRVNÍ dítko a nemohla jsem se mu věnovat tak jak bych chtěla.A také mě vadilo ,že na mě přehodili jejich starosti.(úkoly do školy,učit se atd)Tak tu máme jeho děti POUZE když je doma manžel! A mam klid.
Možná mě odsoudíte ale pro mě je přednější MÉ dítě a čas,který s nim trávim je k nezaplacení.