Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život s dítětem = neustálý boj?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
4.5.12 14:31
Život s dítětem = neustálý boj?
Taky se Vám zdá, že život s dítětem je boj?
Nejdřív bojujeme, abychm otěhotněly, abychom se vyrovnaly s potratem, abychom donosily dítě, abychom porodily, pak s kojením, denním režimem, nespaním, když roste, bojujeme s ním pro jeho dobro: nutíme k jídlu, ke spaní, aby se nechal přebalit, aby si netahal ponožky a nežral je 
, aby nedaval do pusy brouka, aby si nechal odsát hleny z nosu atd atd. A největší boj je za jeho zdraví - strachujeme se, lítáme po doktorech, sledujeme názory na léky, vzděláváme se, abychom mrněti neublížili…a on osud stejně neošálíme tím naším snažení. Taky máte pocit, že život s dítětem je boj?
P.S. aby to nevyznělo negativně, malej je „zřítelnice oka mého“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.5.12 14:34
jj,mám ten pocit…člověk ho musí všechno naučit,překonávat odpor,zvládat záchvaty vzteku.
Je to neustálý boj.Jen ty ponožky nikdy nežral,ale nedávno strkal hlavu do wc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 14:34
život je boj i bez dítěte, s dítětem jenom člověk v tom boji vidí smysl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 14:35
doporučuji ti přečíst si dnešní deníček Marry (jak se žije s obézním dítětem)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 14:35
@momi33 píše:
jj,mám ten pocit…člověk ho musí všechno naučit,překonávat odpor,zvládat záchvaty vzteku.
Je to neustálý boj.Jen ty ponožky nikdy nežral,ale nedávno strkal hlavu do wc
mně včera olizoval záchodovou štětku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 14:35
@Black_Orchids píše:
doporučuji ti přečíst si dnešní deníček Marry (jak se žije s obézním dítětem)
Přesně, jen jsem to nechtěla psát..
zakl.buď ráda že máš zdravé dítě, pak je všechno pohoda..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 14:36
Mě to zas až tak nepřijde, pokud ano, tak celý život je boj 
Boj mi přijde jen to neustálé zkoušení, co všechno může a co už ne, takže cca od těch 2let, a hlavně teď od 3let je to celkem hustý.
Ale jinak - otěhotnění mi šlo jak po másle, zatím jsem nikdy nepotratila, druhé těhotenství bylo sice nepříjemné, ale možná spíš okolnostmi než těhotenstvím, druhý porod byl krásný a nemusela jsem při něm bojovat o nic, jak první, tak druhé dítě se mi povedlo celkem úspěšně krmit bez bojů, spali oba taky jakž takž, prdíky nás nijak extra netrápili…
Pro mě to do těch cca 2let fakt plyne tak nějak samo, nerušeně, přirozeně.
A možná kdybych byla víc trpělivá a repsektující matka, tak ani pak by to nebyl boj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 14:41
Pro mě je boj hlavně ten strach o ně. Kdybych to tušila, že se o ně budu tak bát, tak nevím nevím, jestli bych si pořídila děti. Ale jo, určitě pořídila 
Ale je to šílené…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 14:41
Gladys,to je přesně u nás…to zkošení,co všechno může,ty záchvaty vzteku 
to je pro mě to nejhorší utrpení jakožto pro člověka nervově labilního 
Jinak,toto u nás trvá od 1 roku,a stále pokračuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 14:42
@momi33 píše:
Gladys,to je přesně u nás…to zkoušení,co všechno může,ty záchvaty vzteku
Jinak,toto u nás trvá od 1 roku,a stále pokračuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 14:43
Taky mi to nepřipadá jako boj, akorát ten potrat a následné znovuotěhotnění, to trochu jo. Jinak porod byl v pohodě, kojení bez problému, dítě spavé, bez prdíků, jí dobře, hodné v rámci možností… A to neustálé vzdělávání se o všem okolo, to mi nepřipadá jako boj, spíš jako nutnost, abych pro dítě udělala to nejlepší z mého pohledu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 14:50
@momi33 tak u nás vztekání probíhalo snad taky cca od 1r, ale od těch cca 2let je to fakt hustý - to jsem si v 1,5r myslela, že horší to být nemůže, a teď kolem těch 3let jsem pochopila, že to předtím byl „jen“ vztek, ale vzdor nastal až teď A to neustále zkoušení, co mu projde, pak už se dostáváme do absurdních situací, kdy já mu řeknu o nějakém předmětu, aby ho položil na stůl a už na něj nesahal a on ho teda položí a pak na mě kouká a špičkou prstíčku se dotkne - to teda beru fakt jako kdo z koho.
Jinak mi jako mnohem větší boj přijde partnerský vztah, kdy mám pocit, že nic nemůže zůstat ani chvíli stejné, pořád se bojuje o moc, o nadvládu, o to, kdo má navrch, jestli bude po mým nebo ne a to je pro mě mnohem horší, protože u dětí to beru jako součást vývoje, ale tomuhle zkrátka nerozumím, proč někdo řekne jeden den to, pak se ukáže, že to řekl kvůli mě, další den se dozvím, že to tak vlastně nemyslel a ve finále, že jsem ho to donutila říct a člověk jen zírá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 14:50
Ten pocit nemám. Nechávám věcem volný průběh, s něčím bojovat nemá smysl. Stejně si tělo otěhotní, kdy chce, partner se zachová jak je mu vlastní, dítě si na vše přijde samo a zkušenost je pro ně lepší, než natlučená „moudra“ do hlavy, atd. Jde jen o to se každý sám za sebe poučit z věcí minulých a zkušenosti uplatňovat u věcí současných a budoucích, ať jsme velcí nebo malí 
Nic se naštěstí nejí tak horké, jak se to uvaří 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
