Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Právě z toho důvodu jsem ráda, že jsme s malými dětmi už v domě a už platíme to svoje, lépe si rozvrhneme finance, můžeme i na dovču na rodičovské…už jsem doma podruhé, tak to letos překleneme a příští rok se budu vracet do práce, zvýší se příjem…ale snažíme se, aby se děti měly dobře, to si radši nebudu ha nic kupovat, hlavně aby děti byly dobře zajištěné…tak držím palce, ať se daří
@Anonymní píše: Více
Tak díky za povzbuzení, že jsme teda úplně v háji…
@Anonymní píše: Více
Proč by jste měli byt v háji? Jak píšeš tak v zahraničí je to normální věc. Žiju v Německu a neznám moc lidi co žiji ve vlastním. A když jo tak bud podědili nebo jsou to podnikatele a podobně. Hlavně se z toho nehroutit.
@Anonymní píše: Více
Buď v klidu, tahle uživatelka využije každé příležitosti, aby sebe a své děti, celý svůj život, značně vychvalila. I když je to v tu chvíli mimo dotaz ![]()
Já taky žiju v nájmu, dokonce jsem samozivitelka a jsem celkem v klidu. Chovám se tak, aby se mi smlouva prodloužila. Jsme ale v městském bytě, kde si nájemníků jako jsem já, váží.
A jak píše Jemako nade mnou, v zahraničí je nájemní bydlení úplně běžné, vlastní nemovitost holt není pro každého.
No není mi z toho lehko. Bohužel nemáme ani výpomoc ve formě hlídání, takže mám časově uzpůsobenou hůře placenou práci a jen pokrytí letních prázdnin stojí pěknou dardu, takže šetření se úplně nedaří. Dědění se zřejmě konat taky nebude. O šetření na stáří se nám může nechat zdát.
Když byly děti malé, bydleli jsme v nájmu. Během následujících let jsem se vrátila do práce na plný úvazek, manžel se posunul v kariéře, peněz přibylo a vlastní bydlení jsme pořizovali, až když děti chodily do školy. Bydlení v nájmu s malými dětmi nevidím jako něco, z čeho je potřeba se hroutit.
Ahoj, my ![]()
V nájmu, jedno batole + 2. na cestě. Taky nejsme úplně rádi za nájem - mně to původně nevadilo, rodiče byli a jsou v nájmu celý život, tak jsem to považovala za normální, jenomže teď máme bohužel dost špatnou zkušenost s hamižným, neomaleným a hlavně nepředvídatelným majitelem, museli jsme se stěhovat… A teď už prostě víme, že nájem je bohužel žití v trvalé nejistotě.
My jsme s manželem VŠ a VOŠ, ale platy tabulkové, se kterými na hypotéku tady v Praze nikdy nedosáhneme. Takže plán je takový, že se asi jednou odstěhujeme někam do menšího města, kde si budeme moct dovolit vlastní byt.
Ani to není ideální řešení, ale lepší teď asi nevidíme…
@Jahru píše: Více
Znám plno lidí a rodin, co jsou v nájmu. Buď je to pro ně lepší a levnější varianta, nebo prostě nechtěli hypotéku, že je to moc svazující, kdyby se právě rozhodli třeba jít jinam. Nebo to vzhledem k věku nechtěli, nebo nešlo.
Naši si pořizovali bydlení, když jsme byli už děti dávno ve škole, až v pokročilém věku si brali hypotéku. I v té době to nebylo vůbec snadné, úroky dost vysoké atd. Ale dali to, tak nevím, co řešíš. Všechno se dá, když chceš. I bydlení v tom nájmu není strašný. A proč byste to nemohli zvládnout v důchodu? Babička to za mini garsonku dávala celý život ![]()
A jaká by čekala budoucnost vašich dětí? Tak pokud si najdou dobrou práci, můžou mít pak vlastní nemovitost za 18 let nebo se taky můžou odstěhovat do zahraničí a bude jim nějaká vlastní nemovitost jedno.
Moc to hrotiš. Pokud chceš vlastní bydlení a nemáte na ni a horko těžko budete mít třeba i za dva roky, tak po RD změn práci, zkus se podívat na rekvalifikace apod. Holt takový je život.
Pokud žijete třeba v Praze, tam je to celkem běžné. Mě by to dost nervovalo. My žijeme v krajském městě a máme hypotéku na rodinný dům, která je v ceně nájmu za byt v paneláku, ale zadarmo to samozřejmě nebylo. Nikdo z okolí, rodina, kamarádi, kolegyně, nikdo nežije v nájmu.
Být vámi, našetřím na základ hypotéky a jdu do vlastního, protože jinak celý život házíte peníze do kanálu a nic z toho…
@Anonymní píše: Více
Zase tvrdnete na jednom místě, děti budou studovat jinde a domů už se nikdy nevrátí, můze se stát cokoliv… Zajistit hlavně děti je fajn, ale váš život jako partneři už jste zabalili?
Všechno má svoje…
@Anonymní píše: Více
asi celý život nebudeš potřebovat hlídat děti, děti vyrostou a budou tě stále méně potřebovat, tak budeš moci pracovat jinde a vydělat více
@Anonymní píše: Více
Tahle strategie „dopřeju dětem všechno, ale sobě nic“ mi přijde krátkozraká. Jasně, pokud nebudu mít na jídlo, tak si odtrhnu od pusy a dám dětem. Ale pokud se budu rozhodovat, jestli si můžu koupit novou bundu, protože tu starou mám 10 let nebo potomkovi nového iphona, tak je volba jasná a potomkův mobil to nebude.
Stejně tak mě neuvěřitelně štve, když od prarodičů slyšíme, že nikam nejezdí na dovolenou, protože šetří vnoučatům a nám, abychom něco měli, až oni umřou.
Nestojí o to ani děti ani my a mnohem víc bychom ocenili, kdyby si za to prarodiče někam vyrazili, něco si koupili… a ty peníze si užili, dokud můžou. Říkáme jim to pořád, ale jsou přesvědčení, že po nich musí něco zůstat ![]()
Je tu někdo, kdo žije s malými dětmi v nájmu? Jak to dáváte? Nebojíte se, že to ve stáří neutáhnete? Nebo budete dědit? Žijeme s rodinou v nájmu, já jsem na RD. Bez finanční výpomoci rodiny. Zatím nemáme našetřeno tolik, abysme si mohli koupit byt (- vzít hypotéku). To bude možné tak za 2 roky, až budu chodit do práce, ale kdoví, kde budou ceny nemovitostí za 2 roky. Nějak se neumím srovnat s tím, jaká budoucnost nás i naše děti čeká. Časté stěhování třeba kvůli výpovědi z nájmu. Jak to zvládneme v důchodu.. Já jsem VŠ, bohužel ne dobře ohodnocený obor. Muž průměrná mzda. Chápu, že si každý nemůže dovolit vlastní bydlení, ale…? V zahraničí je nájem běžný, ale platy jsou taky někde jinde, můžou si spořit na důchod, investovat…