Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život, který nedává smysl
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.11.18 00:08
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji se vypsat z toho všeho.
Už jsem vyčerpána z vlastního života. Nechci si stěžovat, leda tak na sebe a na svojí blbost.
Nic jsem v životě nedokázala, popravdě řečeno, nikdo me k tomu ani nevedl.Moje rodiče byli co se týče výchovy hodně flegmatičtí, nestaral se o nás moc. A díky tomu, já kopírují jejich chyby. Jsem 25 letá matka dvou dětí, bez vzdělání. Takže do práce půjdu asi dělat někam uklízečku. Bohužel mám takového partnera, pro kterého je problém hodinu pohlídat deti, tak myslet na To, že bych si ho během mateřské mohla dodělat je téměř nemyslitelné. Nemám přátele, věcné sedím doma s dětmi ven se dostanu jen když jdu nakupovat nebo s dětmi na hřiště. Nic pro mě nemá smysl.Nic me nebaví. Připadám si jak povl. JAKO kdybych byla odkázána. Nemylsim si, že bych mela nějaké psychické problémy, jen mám neúspěšný a dost nudný Život, bez špetky ambicí, cokoliv udělat. Dokonce ani ve výchově dětí, jediná moje práce jsem neúspěšná. S hrůzou si představuji To, že za měsíc to bude stejný. Už mě ten život irpavdu nebaví. Co dělat aby tenhle život dával konečně smysl?
A ještě jedna rada - když má člověk takovouhle „depku“, že je k ničemu, že ho nic nebaví atd. (a nemysli si zakladatelko, že nevím, o čem mluvím, neb jsem to nikdy nezažila - ale jo, zažila - nízké sebevědomí jsem mívala v minulosti hodně hodně dlouhou dobu), tak se někdy musí k nějaké akci a smysluplné činnosti sám, až násilně, dokopat. První chvíle jsou velmi nepříjemné, člověk je v té své depce a nechce se mu dělat vůbec nic, ale musí zatnout zuby a začít tu věc dělat. No a zázrak - za pár chvil už to jde mnohem víc „samo“ a člověk má ze sebe radost - že se překonal a něco dokázal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 00:24
@terien píše:
Tak to jí držím palce
To já taky 
Každý na to má oprostit se od těch sebedestrukčních vzorců..jen musí začít fakt chtít a dokopat se k akci. Ne za týden, ne zítra, ale IHNED. Každá maličkost se počítá. Podržení dveří staré paní v obchodě, usmátí se na prodavačku, hraní stolní hry s dětmi, větší úklid doma když se mi do něj nechce, přemýšlení o věcech, které by člověka bavily dělat a škole, která by mu něco říkala..jde o to nahodit se z negativního, do pozitivního „módu“. Od maličkostí pak postupně povede cesta i k těm „větším“ věcem. Ale já už to mám v životě někdy natolik „přehozené“, že to neberu moc přes kariéru a přes peníze. Mám např. „jen“ střední školu, žádnou vejšku a nyní „jen“ se doma starám krom dětí o nemocného seniora a kdybych byla v „negativním módu“, v jakém jsem roky bývala (hlavně v pubertě), tak bych našla milion věcí, které dělám blbě a které jsem nedokázala:
- prachy jsou trochu na štíru - pouze příspěvek na péči, který navíc se ještě vyřizuje a tak zatím není + rodičák a pár šušňů z brigády (na hodinu denně rozvoz obědů pro 2 školky)
- nemám VŠ
- co budu proboha dělat, až malé dítě odroste a starý pán zemře?
- mamka s taťkou moc ambiciozní taky nejsou
atd. atd..ono by se toho našlo že.
A teď zkusíme pozitivní mód zakladatelko:
- není moc peněz, ale díky tomu jsem se naučila např. dělat domácí chleba a pečivo, domácí sýry, jogurty a tvarohy z mléka od naší kozy, domácí vývary z kostí atd. a nakonec z toho máme kvalitnější stravu, než kdybych kupovala ty chemické a drahé hotovky v krámech + vědomí, že vyjít s menším objemem peněz je umění, utrácet umí skoro každý
- pomáhání tomu starému člověku mi dává hluboký smysl života + i to, že naše děti mohou poznat zblízka i život starého člověka a nebude jim to v budoucnu připadat divné, až jednou my s mužem na tom třeba budeme stejně
- až jednou děti odrostou a starý pán zemře, chtěla bych mít minimlékárnu nebo pěstovat rakytník a k tomu vejšku nepotřebuju
- rodiče nejsou ambiciozní - ale zato citliví, hodní, milující..a moje mamka mi dala za život sakra lekce - ona totiž dokáže vyjít i se svým „nepřítelem“, ba co víc, ona ho dokáže pochopit - je vyjjímečná, takových lidí prostě je fakt málo a já se od ní jako výbušný cholerik stále velmi mnoho učím a snažím se na sobě pracovat v tomhle směru
Nikdo není „začarovaný“, každý se může vnitřně „zaseknout“ a začít žít líp a klidně hned. Stačí jenom chtít a jednoduše začít 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 01:01
@Anonymní píše: Co dělat aby tenhle život dával konečně smysl?
Deti jsou nejlepsim smyslem zivota,
at zlobi nebo jsou hodne,
at jsou uspesne nebo prumerne,
to co beres jako samozrejmos vubec neni samozrejme,
az tohle pochopis, nebudes mit problem se zbytkem zivota
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 01:21
Pokud s tím nic neuděláš, tak za dvacet let tady bude stejný příspěvek od tvých dětí. Bejt tebou tak se schopim a začnu něco dělat, nikdy není pozdě. Seš dost mladá na to ještě něco dokázat. Mám příbuznýho, kterému je 49 let a teď si dodělává vysokou školu. A pokud si připadáš zbytečná, tak se víc věnuj dětem a věnuj jim nějakou péči, ať nedopadnou stejně. A jinak si myslím, že to, že máš dvě děti a ses bez vzdělání nebyla chyba tvych rodičů, ale tvoje. Já měla taky rodiče a k ničemu mě nevedli a přesto jsem vždycky věděla a to už od svých patnácti let, že musím nejprve vystudovat, pak se zabezpečit a pak teprve můžu mít rodinu. Trvalo mi to všechno hodně let, první dite jsem teď měla ve 32, ale mám vzdělání včetně VŠ (kterou jsem si mimochodem dodělávala dálkově při práci), bydlení, peníze, dobrou práci a chlapa na úrovni a můžu ti říct, že tohle mi nikdo z mych rodičů do hlavy nevalil. Oni sami mě měli ve dvaceti, žili jsme ve 4 v malém bytečku 2+1, peněz bylo málo a do toho půjčky. Už to bylo pro mě dost velké ponaučení do života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 01:38
@Pesimistaa píše:
Deti jsou nejlepsim smyslem zivota,
at zlobi nebo jsou hodne,
at jsou uspesne nebo prumerne,
to co beres jako samozrejmos vubec neni samozrejme,az tohle pochopis, nebudes mit problem se zbytkem zivota
Je to kupodivu,ale teď s tebou musím souhlasit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 01:50
A ještě něco ti řeknu, teď jsem si vzpomněla na část svého života ve 20…po střední jsem totiž odjela do Británie dělat au pair, to mi trochu nevyšlo, nesedla jsem si s rodinou, ta práce mě nebavila, přesto všechno jsem tam chtěla zůstat, protože jsem věděla, že se zlepším v jazyce a získám tím nějaké zkušenosti. V tu dobu jsem neměla vůbec nic, pak jsem ale natrefila na jednoho Čecha, který mě u sebe pár dní nechal, než jsem si našla nejakou práci. Neměla jsem skoro žádné peníze a jedla jsem suchý chleba, spala jsem u něj v obýváku na malém rozpadlém gauči, na který jsem si musela dát svoje oblečení, abych ho aspoň vyrovnala do roviny a trochu se vyspala, takhle jsem spala skoro měsíc a každý den jsem si opakovala, že tu práci prostě musím najít, že ještě nechci odjet, no když už jsem byla na pokraji svých sil, tak se mi nakonec podařilo najít práci ve fabrice. Makala jsem tam ve výrobě za pásem mezi lidmi, kteří neměli ani základní vzdělání a každý den jsem si opakovala, že doufám, že mi to k něčemu bude. A bylo, když jsem se vrátila, měla jsem za sebou takové zkušenosti ze zahraničí, že mi nedělalo problém si najít práci a k tomu jsem věděla, že zvládnu i VŠ, protože to bylo takové ponaučení, že jsem věděla, že už nikdy nechci takovou práci dělat. Jen tím chci říct, že člověk si někdy musí projit těžkým obdobím, aby ho to nakoplo a začal žít jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 01:54
@Anna766 píše: Je to kupodivu,ale teď s tebou musím souhlasit.
dekuji, s velikou uctou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 02:17
@Zoe1 zajimave, jak lide, kteri se vydali za „stestim“ do ciziny, upenlive lpi na tom, aby si sami sobe nebo jinym dokazali, ze oni se nevrati se sklopenym hrebinkem,
mela jsi stesti, spala jsi na Gauci, poznal jsem mnoho lidi, kteri spali v parku, za kostelem, vsude mozne, az se jim podarilo, ze se chytili,
zazil jsem I pripad, ze takovou neuspesnou expedovala policie zpet domu, kdyz nechtela pochopit, ze proste to nepujde, jak si uminila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 03:59
@Pesimistaa Brala jsem to jako životní zkušenost, ale kdybych měla být na ulici, tak to bych se opravdu raději vrátila. A u mě nebyl ten důvod, že bych potřebovala někomu něco dokazovat, já jsem jen nechtěla zpátky k rodičům do malého bytu a být s dospělým bratrem v jednom pokoji. Kdybych měla jít do fabriky v Čechách, horko, těžko bych si vydělala na to, abych se mohla třeba za měsíc osamostatnit, ale v Británii byly lepší peníze a já se z toho za dva měsíce vyhrabala. Taky jsem se chtěla naučit jazyk, takže jsem tam později chodila do školy. To všechno mě dost v budoucnosti posunulo nahoru a já jsem si toho v té době byla velmi dobře vědoma. Dva roky těžkého období, ale teď se mám velmi dobře a budu moct dat svým dětem to, co já jsem nikdy neměla. Samozřejmě lidi v okolí vidí jen to, že máme prachy, ale nikdo už nevidí to, čím vším jsem si prošla a můj manžel se vypracoval taky jen svoji dřinou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 05:52
@Zoe1 píše: @Pesimistaa Samozřejmě lidi v okolí vidí jen to, že máme prachy, ale nikdo už nevidí to, čím vším jsem si prošla a můj manžel se vypracoval taky jen svoji dřinou.
zavist a nenavist, dva ze smrtelnych hrichu, toho je mezi lidmi neurekom,
a nechodili nekeri zkouset si neco pujcit na vecnou oplatku, jak se oni maji spatne a vy dobre, to take znam
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 06:14
@Pesimistaa No máme naštěstí takové kamarády, kteří si půjčovat nemusí a známí by si to zas nedovolili. Jen jeden člověk z rodiny si chtěl ode mě půjčit, ale ten si sám zkazil život svoji vlastní blbosti, začal fetovat, nedodělal školu, takže u mě takový člověk nikdy nepochodí.
Jen ještě vzkaz pro zakladatelku: Kdybych se měla litovat, brečet doma do polštáře a svádět moji blbost na rodiče, tak nikdy ničeho nedosáhnu. A ať mi nikdo netvrdí, že se něco nedá. Můžete dokázat, co budete chtít, ale nikomu nic do klína zadarmo nespadne a aby u vás nastala nějaká změna, tak s tím musíte začít něco dělat, ať už dostudovat i třeba při té praci uklízečky, protože sebelítosti opravdu ničeho nedosáhnete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 06:29
Jo a doporučuji se podívat na film „Bez domova“ z roku 2003, je to podle skutečných událostí, ta holka můj neskutečný obdiv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 07:10
jj to je ta mateřská 
. Já taky nemám kamarádky tady kde bydlím a pár jich mám jen na psaní nebo se vidíme jednou za rok .Mě pomohlo na smutek pořídit si kočku Všude se píše že pomáhá od stresu ,takže lidi vidět nemusím -kočka je mnohem lepší akorád si moc nepopovídáme .Bud ráda za děti ,mě se nedaří druhé už deset let 
Promluv si o tom s přítelem at tě vyslechne ,mě tohle moc pomáhá ,že mám někoho po svém boku a pomáháme si i s depresí a starostmi .Taky pomáhá nějaký koníček ,který tě baví,třeba si jít zaplavat s dětmi,hrát si s nimi a malovat.Nebo si zaběhat,přečíst si dobrou knížku …je toho hodně tak držím palce at je líp. Já měla 11 let hroznej život ani jíst jsme kolikrát neměli co ,přítel se nestaral ,začal si všímat jen kamarádů,pak začal fetovat a skončil ve vězení .Já zůstala s dcerou sama a za pár měsíců si našla přítele,který je o sto procent lepší 
můj život se změnil.Našla jsem si dobrou práci a máme hodně plánů do budoucna ,prostě už nežuju ze dne na den a těším se .pá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.18 07:44
Jsem na tom dost podobně, akorát jsem o deset let starší, dítě mám jedno a chlapa nemám. Dokonce jsem tu nedávno zakládala podobnou diskuzi. Nic neumím, nic mě nebaví, nemám vzdělání, dobrou práci… Před lety jsem kvůli tomu byla i u psychologa. Radil mi, ať si najdu něco, co mě baví. Nojo, jenomže co?
No a teprve nedávno jsem si vzpomněla na svůj dávný sen, který jsem dosud nemohla realizovat (nejdřív jsem splácela hypotéku na byt, potom mateřská) - pořídit si chalupu. Peníze na to sice nemám, ani takový plat, abych si mohla vzít hypotéku, tak budu muset slevit a pořídit si třeba jen pozemek na vesnici a mobilheim. Ale to už je jedno. Od té doby, co jsem si uvědomila, že už za pár měsíců toto budu moct zrealizovat a jezdit na víkendy pryč z města, jako by se mi objevilo světlo na konci tunelu. Hned je mi mnohem líp. Nepíšu to zde jako univerzální návod. Jen to opravdu chce mít něco, co člověka baví.
- Citovat
- Upravit
17.11.18 07:57
Jeeee na vzdělání se vyprdni, pokud nemas nejaky svoje touhy. Ja je mela, delala jsem si skolu pri detech, jenze mne pomahala mama, bracha mi hlidal…a ted je mi skola prd platna ptz jedno dite je tezce postizeny a ten obor kterej mam vystudovanej se na zkracenej uvazek neda delat. A vis co delam? Chodím uklizet 
je to nahodou pohoda, mas čistou hlavu. Jednou jsem cetla moc peknou vetu: Clovek zdobi misto. Tak se nehrut, nikdy nevis, co Te ceka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
