Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život, který nedává smysl
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.11.18 23:20
Bud rada ze jsi zdrava. Za to, ze mas deti, zdrave deti. Ze mas kde bydlet, voda ti tece z kohoutku, jidlo mas v lednici. Jsou lide co tohle nemaji. Nepremyslej nad kravinama. Deti ti odrostou brzy s nimi na hriste chodit nebudes…zivot neni porad stejny, uzivej si toho co ted je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.18 23:33
Ja nevim, je toho spoustu. Spoustu maminek sije, hackuje, foti, pece dorty, beha, cvici… delej neco, co te bavi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.18 23:34
@Renca8 jo bez zdravi by ti bylo k prdu, ze jsi atomova inzenyrka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.18 23:38
A proc sis nedodelala vzdelani a hned si poridila deti s otcem ktery ani neni schopny pohlidat?Jinak spratelit se s nekym normalnim je dneska tezky. Ja lidi nahradila psama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.18 23:40
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji se vypsat z toho všeho.
Už jsem vyčerpána z vlastního života. Nechci si stěžovat, leda tak na sebe a na svojí blbost.
Nic jsem v životě nedokázala, popravdě řečeno, nikdo me k tomu ani nevedl.Moje rodiče byli co se týče výchovy hodně flegmatičtí, nestaral se o nás moc. A díky tomu, já kopírují jejich chyby. Jsem 25 letá matka dvou dětí, bez vzdělání. Takže do práce půjdu asi dělat někam uklízečku. Bohužel mám takového partnera, pro kterého je problém hodinu pohlídat deti, tak myslet na To, že bych si ho během mateřské mohla dodělat je téměř nemyslitelné. Nemám přátele, věcné sedím doma s dětmi ven se dostanu jen když jdu nakupovat nebo s dětmi na hřiště. Nic pro mě nemá smysl.Nic me nebaví. Připadám si jak povl. JAKO kdybych byla odkázána. Nemylsim si, že bych mela nějaké psychické problémy, jen mám neúspěšný a dost nudný Život, bez špetky ambicí, cokoliv udělat. Dokonce ani ve výchově dětí, jediná moje práce jsem neúspěšná. S hrůzou si představuji To, že za měsíc to bude stejný. Už mě ten život irpavdu nebaví. Co dělat aby tenhle život dával konečně smysl?
Hoď minulost za hlavu. Dnešek je začátkem tvého zbývajícího života!!
Jestli máš nějaké plány a sny, drž se jich, jdi si za nimi a i když to nepůjde hned nebo snadno, nevzdávej to. Máš na hlídání třeba babičky a dědy poblíž?
S dětmi si povídej, podnikejte výlety, tvoř s nimi atd. - a budeš pro ně vzorem. Člověk se nehodnotí dosaženým vzděláním, ale tím, jak přistupuje k životu. Z mého pohledu je mnohem „cennějším“ člověkem uklízečka, která má ráda lidi, přírodu, ráda pomáhá druhým atd. než nějaký vysokoškolák s tituly, který se chová jako hulvát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.11.18 23:42
Úplně Tě chápu, prostě to na tebe „spadlo“. Já byla v podobné situaci před třemi roky a moc mi pomohlo, když jsem začala cvičit - normálně doma před počítačem, najednou jsme měla víc energie a síly i do „vnitřních“ záležitostí. Taky mi pomohlo něco dělat - začala jsem na sebe šít (taky jednou na sebe ne na děti) a přišla jsem si krásnější.
Víš, já na vzdělání dost trpím - u dětí i u mě, ale poslední dobou víc vidím kolem sebe lidi, co jdou životem bez vzdělání a najednou člověk vidí, že to taky jde a není to špatně, jen je to jiné a někdy složitější jindy zase jednodušší. Jako povl? - ženská, co dokázala porodit a odchovat 2 děti? To snad ne - víš kolik jiných po tom touží a tys to dokázala.
- Citovat
- Upravit
16.11.18 23:44
A kam jsi tak strašně pospíchala, že máš ve 25 dvě děti a nemohla sis treba nějakou školu dodělat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.18 23:45
@Anonymní píše: Úplně Tě chápu, prostě to na tebe „spadlo“. Já byla v podobné situaci před třemi roky a moc mi pomohlo, když jsem začala cvičit - normálně doma před počítačem, najednou jsme měla víc energie a síly i do „vnitřních“ záležitostí. Taky mi pomohlo něco dělat - začala jsem na sebe šít (taky jednou na sebe ne na děti) a přišla jsem si krásnější.
Víš, já na vzdělání dost trpím - u dětí i u mě, ale poslední dobou víc vidím kolem sebe lidi, co jdou životem bez vzdělání a najednou člověk vidí, že to taky jde a není to špatně, jen je to jiné a někdy složitější jindy zase jednodušší. Jako povl? - ženská, co dokázala porodit a odchovat 2 děti? To snad ne - víš kolik jiných po tom touží a tys to dokázala.
Nemůžu ti napsat SZ jako anonymu, nechci to tu plevelit, ale jednorázově se zeptám - kde jsi se učila šít? Já moc neumím, neumím pracovat se střihy..ale chtěla bych umět. Kdyžtak SZ prosím, ať tady není moc plevelu..díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.11.18 23:48
Jsem na tom úplně stejně i včetně rodičů, jak popisuješ. Akorát otec nebyl a máma byla díky alkoholu neschopná se starat. 23 a jedno dítě, žádné vzdělání a partner celé dny v práci tak hlídání též absolutně žádné. V minulosti jsem měla stejné myšlenky jako Ty a trvalo to snad 2 roky. Teď si říkám, co to vlastně zlomilo. 
Asi kvalitní partner, nové bydlení, rok jsem dělala na horách pokojskou což mě neskutečně bavilo a ukázalo mi to, že vlastně ani není jiná práce kterou bych dělala raději a i kdyby, tak opravdu nemusíš dělat uklízečku. Ono stačí nebýt hlupák a umět se kvalitně a správně prezentovat. Prvně jsem skončila se školou, pracovní zkušenosti nula a za měsíc už jsem dělala pokojskou v jednom z nejluxusnějších hotelů v centru Prahy. Celkem málo práce za hodně peněz. 
Potom jsem prodávala elektronické cigarety, dělala servírku v restauraci a cukrárně - všechno pohodový, slušný práce. To moc hrotíš nebo se ti reálně prostě pracovat nechce. Třeba učit se jazyky můžeš i s dětmi a už to je pro tebe vstupenka k dalším a lepším pracím. Smysl si v životě musíš najít sama. Já ho teda nehledám a nemám. Spíše představu, co bych do budoucna chtěla a za tím si budu snažit pomalinku jít. Musíš změnit prostě pohled na život v mnoha směrech. Jsi moc odevzdaná a přesvědčená, že je všechno na pendrek.
- Citovat
- Upravit
16.11.18 23:48
@terien píše:
A kam jsi tak strašně pospíchala, že máš ve 25 dvě děti a nemohla sis treba nějakou školu dodělat?
Z mého pohledu prvního dítěte v 31 letech a druhého ve 36 můžu říct, že je podle mě lepší mít děti kolem té pětadvacítky. Člověk má víc sil, elánu, ale spíš jde i o to, že si pak dětí víc užije a víc si pak jednou užije i vnoučat. Mě se dnešní trend mít děti tak pozdě moc nepozdává..já měla děti pozdě hlavně z důvodu, že stále nebyl „ten pravý“, s kterým by bylo možno založit normální pevnou milující rodinu.
A vzdělání si zakladatelka může vždy dodělat později, jako tragédii bych to tedy neviděla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.18 23:53
@Evulina píše:
Z mého pohledu prvního dítěte v 31 letech a druhého ve 36 můžu říct, že je podle mě lepší mít děti kolem té pětadvacítky. Člověk má víc sil, elánu, ale spíš jde i o to, že si pak dětí víc užije a víc si pak jednou užije i vnoučat. Mě se dnešní trend mít děti tak pozdě moc nepozdává..já měla děti pozdě hlavně z důvodu, že stále nebyl „ten pravý“, s kterým by bylo možno založit normální pevnou milující rodinu.
A vzdělání si zakladatelka může vždy dodělat později, jako tragédii bych to tedy neviděla.
No tak proč si ho nedodělá? Mě nepřijde že by si děti kdovíjak užívala a cítila se naplněná a šťastná to už je lepší pár let počkat a zapracovat na sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 00:01
@terien píše:
No tak proč si ho nedodělá? Mě nepřijde že by si děti kdovíjak užívala a cítila se naplněná a šťastná
Nedodělává si ho zatím podle mého proto, že má nízké sebevědomí a proto, že si myslí, že když byla nějak vychována, jak se jí nelíbilo, tak je to „rodinné prokletí“ a nemůže jinak, než dělat to samé. Ale tak to rozhodně není. Proto jsem psala, ať zkusí minulost hodit za hlavu, udělat střih a prostě začít dělat to, co by jí bavilo, naplňovalo..A opravdu vážně nádherně funguje pomoc druhým - když člověk někomu druhému pomůže, udělá mu radost, samotného ho to neskutečně nabije, posílí a zvedne sebevědomí.
Stávající stav evidentně zakladatelce nevyhovuje a je jí nepříjemný a první pozitivní změnou, kterou udělala je to, že měla potřebu se z toho „vypsat“ - to je dobrý začátek, člověku se uleví. A může začít pak pomalu přemýšlet nad příjemnými věcmi, které by jí bavily. A ty když začne dělat, tak nakonec se s nimi v budoucnu i může třeba živit, proč by ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.18 00:04
@Evulina píše:
Nedodělává si ho zatím podle mého proto, že má nízké sebevědomí a proto, že si myslí, že když byla nějak vychována, jak se jí nelíbilo, tak je to „rodinné prokletí“ a nemůže jinak, než dělat to samé. Ale tak to rozhodně není. Proto jsem psala, ať zkusí minulost hodit za hlavu, udělat střih a prostě začít dělat to, co by jí bavilo, naplňovalo..A opravdu vážně nádherně funguje pomoc druhým - když člověk někomu druhému pomůže, udělá mu radost, samotného ho to neskutečně nabije, posílí a zvedne sebevědomí.
Stávající stav evidentně zakladatelce nevyhovuje a je jí nepříjemný a první pozitivní změnou, kterou udělala je to, že měla potřebu se z toho „vypsat“ - to je dobrý začátek, člověku se uleví. A může začít pak pomalu přemýšlet nad příjemnými věcmi, které by jí bavily. A ty když začne dělat, tak nakonec se s nimi v budoucnu i může třeba živit, proč by ne.
Tak to jí držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, potřebuji se vypsat z toho všeho.
Už jsem vyčerpána z vlastního života. Nechci si stěžovat, leda tak na sebe a na svojí blbost.
Nic jsem v životě nedokázala, popravdě řečeno, nikdo me k tomu ani nevedl.Moje rodiče byli co se týče výchovy hodně flegmatičtí, nestaral se o nás moc. A díky tomu, já kopírují jejich chyby. Jsem 25 letá matka dvou dětí, bez vzdělání. Takže do práce půjdu asi dělat někam uklízečku. Bohužel mám takového partnera, pro kterého je problém hodinu pohlídat deti, tak myslet na To, že bych si ho během mateřské mohla dodělat je téměř nemyslitelné. Nemám přátele, věcné sedím doma s dětmi ven se dostanu jen když jdu nakupovat nebo s dětmi na hřiště. Nic pro mě nemá smysl.Nic me nebaví. Připadám si jak povl. JAKO kdybych byla odkázána. Nemylsim si, že bych mela nějaké psychické problémy, jen mám neúspěšný a dost nudný Život, bez špetky ambicí, cokoliv udělat. Dokonce ani ve výchově dětí, jediná moje práce jsem neúspěšná. S hrůzou si představuji To, že za měsíc to bude stejný. Už mě ten život irpavdu nebaví. Co dělat aby tenhle život dával konečně smysl?