Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Říkáš, ze selhavas ve výchově děti. Jak? Proč? Na tom zamakej. Protože to můžeš ovlivnit a můžeš na tom dělat prave teď, když jsi s dětmi doma. Protože to je teď tvoje práce - dat jim co nelepší zaklad. Zároveň ti to umožní rozvinout sebe sama. Pokud te štve tvé vzdělání, tak se vzdělávej sama doma. Do knihovny můžeš i s dětmi a učit se večer. Vyber si tema, co te baví a rozviň se v něm. Sice nebudeš mít titul, ale TY bude vědět, ze neco víš.
Já tyhle sebelitující se příspěvky nemusím. Já vyrostla v hrozných podmínkách, byly doby kdy jsem přespávala po kamarádech a kde se zrovna dalo, měla jsem mizernou práci a nulové vyhlídky na lepší budoucnost. Jo, ten start do života byl prostě daleko horší než tam, kde se člověk má kam vrátit, má podporu, má možnosti. Ale ve 21 letech jsem se hecla, začala se věnovat koníčkům, zlepšovat se v jazyce, později si našla skvělého chlapa, před pár let mnohem lepší práci (v té jsem dokonce nedávno dostala nabídku na povýšení), chybí mi poslední rok VŠ, kterou mám teď přerušenou kvůli těhotenství. Je to vyloženě jen o tom nelitovat se, ale něco se sebou dělat.
@Zoe1 píše: Můžete dokázat, co budete chtít, ale nikomu nic do klína zadarmo nespadne a aby u vás nastala nějaká změna, tak s tím musíte začít něco dělat, ať už dostudovat i třeba při té praci uklízečky, protože sebelítosti opravdu ničeho nedosáhnete.
Street Kid od Judy Westwater, jestli ti to neco rika, to by si mela na uvod mila zoufala zakladatelka precist, pred lety jsme zavitali na Ealig do jejiho domu, napsano podle jejiho skutecneho zivota
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji se vypsat z toho všeho.
Už jsem vyčerpána z vlastního života. Nechci si stěžovat, leda tak na sebe a na svojí blbost.
Nic jsem v životě nedokázala, popravdě řečeno, nikdo me k tomu ani nevedl.Moje rodiče byli co se týče výchovy hodně flegmatičtí, nestaral se o nás moc. A díky tomu, já kopírují jejich chyby. Jsem 25 letá matka dvou dětí, bez vzdělání. Takže do práce půjdu asi dělat někam uklízečku. Bohužel mám takového partnera, pro kterého je problém hodinu pohlídat deti, tak myslet na To, že bych si ho během mateřské mohla dodělat je téměř nemyslitelné. Nemám přátele, věcné sedím doma s dětmi ven se dostanu jen když jdu nakupovat nebo s dětmi na hřiště. Nic pro mě nemá smysl.Nic me nebaví. Připadám si jak povl. JAKO kdybych byla odkázána. Nemylsim si, že bych mela nějaké psychické problémy, jen mám neúspěšný a dost nudný Život, bez špetky ambicí, cokoliv udělat. Dokonce ani ve výchově dětí, jediná moje práce jsem neúspěšná. S hrůzou si představuji To, že za měsíc to bude stejný. Už mě ten život irpavdu nebaví. Co dělat aby tenhle život dával konečně smysl?
Každý se občas cítí totálně vyhořele. Ale je třeba si uvědomit že už „jen“ ten život je obrovský dar. A zdravé děti dvojnásobný.
Co jít někam na cvíčo, na kurz kreslení, keramiku? Chlap tu hodinku zvládne, ty se odreaguješ a možná si uděláš i nějakou kamarádku.
Jinak na vzdělání není nikdy pozdě. Co si zkusit dálkově dodělat SŠ nebo nějakou rekvalifikaci od ÚP? Držím palce a hlavu vzhůru. ![]()
Najdi si milence
…to tě rozveselí a uklidní…