Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zklamala mě máma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.1.17 12:16
@Padme93 píše:
Myslím, že to, že je to tvoje máma přece ještě neznamená, že ti musí pomáhat s dítětem. Tím spíš, pokud ona sama se potácí v problémech.Lidsky je to samozřejmě hezké a ve většině rodin to tak je, nicméně není to žádná její povinnost.
Teď už máš svojí vlastní novou rodinu, takže mámu bych brala s rezervou, věnovala se té svojí a byla ráda, že aspoň tchyni pomoc nevadí. [/citac
Příspěvek upraven 07.01.17 v 12:18
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.17 12:16
Alespon vis, s kym nemas v nouzi pocitat.
Vaz si tvoji nove rodiny a bud rada, ze je mas. Tvoje tchyne se zachovala super
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.17 12:30
To mě mrzí, čím jste si prošla. I jako malá, i po porodu. Proberte své pocity raději s terapeutem, tady se občas soudy střílí od boku a míjí se s pochopením problému. Ne vždy, ne všechny, ale občas se to sejde.
Ať se vaše trápení ještě nezhorší nepatřičnými komentáři.
Na vašem místě bych nejspíš úplně omezila styk s matkou. Já bych na tohle neměla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.17 12:31
Jde vidět, že tvoje máma má spoustu věci v sobě stále nezpracovaných, myslím si, že je nespokojená a tím pádem, že když není spokojená sama se sebou a svým životem, tak si přeje, aby nikdo kolem ní také nebyl spokojený.
Já bych omezila kontakt a dala jí čas na to, aby začala sama sebe opravovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.17 12:32
Diky Manoli, vážím. Tchyni jsme finančně vykompenzovali ušlý plat (ne tedy plne ale zmínila se o tom a tak jsme ji dali peníze),to jsme chvili v sobě taky řešila ale myslim si ze hlavní a jedine podstatne je ze pomohla v nouzi a jsme ji za to vděčná. Syn byl hodně ubreceny, jsme přesvědčena ze situaci musel velmi vnímat,9 měsíců k němu s láskou mluvila v brisku mama, jak se na nej těší, nic jsme si nepřáli s mužem tolik jako narození zdravého syna a moc jsme se těšili, skončilo to dramaticky, akutním císařem a syn me (a ja jeho 
neviděla od porodu cele 2 měsíce).To jak jsem si to cele vycitala, ze se moje rodina do tehle nouzové situace vubec dostala, to je na jinou diskusi, to uz jsem nejak v sobě si srovnala pomoci terapie).Dnes si rikam ze vse spatne pro něco „dobre“.Bez toho by se asi neukazala práva tvar me mámy, tchyně a tak, dříve naopak jsem s tchyni trochu bojovala ale nyní k ni mam blíže nez k mame.
Syn je dnes veselý, skvělý kluk, nevidím na něm žádné stopy těchto události a to je pro me hlavni.Ja mu snad uz vynahradila to co jsem mu mela během prvního roku dat, tedy kromě pece i nějaké emoce;které jsem pod prášky neměla.
Dnes jsme tak spokojeni a s manželem opět zamilovaní, láska byla vždy ale ja jsem nebyla ja, měl to se mnou moc těžký, člověk se z této nemoci nevyhrabe opustenim blázince, trvá to dlouho nez si začne znovu věřit a nyní lehce začínáme uvažovat o druhem dítěti, mam kolem sebe skvělého dr, terapeutku a muze.
Diky všem.
- Citovat
- Upravit
7.1.17 13:17
Tvoje mama je psych nemocny clovek, tak co po ni chtit.Byt tebou uz ji nekontaktuju a ziju si svym zivotem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.17 14:30
@Lamátko jasne,ja po ti ted uz nic nechci, dlouho jsme ji ani to všechno sama nevycitala, ale manžel ano a přesto te nikdy me nejak nepresvedcoval proti ni a ani kontaktu s ni nebránil, ani synovi, časem mi otevřel oci a ja začala vnímat ten její vliv jinak.
Ja po ni vlastně nic nechci, ani snad omluvu nebo tak, ona se vždy snažila ten vztah obnovovat, a i me bylo lépe vždy nejak formálně spolu vycházet, zajít jednou za čas na kafe a nemít v sobě negativní emoce a stres které vždy cítím v obdobích, kdy se nebavíme a ja od sestry nebo babičky slyším její poznámky.
Moje segra (o rok mladší) ted čeká sama první miminko, doteď vlastně spis stojí za ni respektive mi říká ze jsem zaujala uz, tak bud sama po narození pozná mámy přístup;nebo se v mame něco pohne a u segry treba bude opravdu babičkou pro jeji dite, segra paradoxně nikdy neměla k mamce blízko jako ja, ja byla větší cita a vic jsem k ni tihla jako starší, a nyní maji lepsi vztah spolu, myslim proto ze segra nebyla nikdy v nějaké težké situaci (žádný větší rozchod který by nechtela, žádné nemoci atd;doufám tedy ze to tak zůstane a ji noc zlého nepotká, ale neměla možnost mamku zažít v těchto chvílích a v pubertě ji vzdycky poslala někam a vypadla z bytu. Myslim ze asi udelala pro svoji psychiku lépe nez ja, ale každy jsme jiný.
Takze ja od mámy necekam nic, myslela jsem ze budeme nejak normálně k kontaktu ale ona si dal neodpustí jedovaté zprávy, na ty je expert a neusetri me ani kdyz treba ví ze syn ma zápal plic a mam spoustu starosti s nim i tak mi píše hnusne věci.
To ze je psychicky nemocná vim dlouho, ale při sebemenším návrhu aby někam zasla, znám spoustu dobrých odborníků, me jen urazela te sama jsme psychicky nemocná a nemam to vnucovat ji.
- Citovat
- Upravit
7.1.17 14:57
Omlouvam se, ze odbocuji od tematu, ale zajima me to. Zakladatko pises, ze jsi mela po porodu lak. psychozu a zaroven, ze jsi od porodu syna videla az za 2 mesice.
To se muze nemoc az tak rozjet, i kdyz jsi nemela syna u sebe?
Jestli nechces, nemusis odpovidat 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.17 15:01
Tvoje máma je psychicky nemocný člověk. Ty jí nevyléčíš, ale musíš si tvrdě stanovit hranice. Je to těžké, ale myslím, že tobě to poslání do prd.le pomohlo. Ono to někdy vůbec není na škodu zakřičet si pěkně z ostra.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.17 15:49
@pedigka nevadí mi odpovědět, ano muze, neměla jsem nikdy v te nemoci tendenci sobě ani malému jakkoliv ublížit, ale nejspíš jsem dostávala jine léky nez jsme v tu chvili potřebovala, jak nyní s dr probirame, paradoxně tehdy asi stačily slabší léky na konkrétní problém a těžší léky velmi ovlivňující myšlení ten stav ne-li zhoršily tak alespoň nepomohly. Nekojila jsem, přesto se to dlouho nelepsilo (vse si ale do detailu pamatuji, nebyla jsem tak mimo),nejvíce kupodivu pomohla první MS po porodu, ustavení hormonu. Prakticky ze dne na den.Leky se ale v takovém případě musí brát alespoň rok, mozna o něco horší je ze jsem z „oboru“ a všemu jsem rozuměli více nez bylo asi žádoucí.
4 roky ale jak jsem psala na sobě pracuji, s dr jsme známí již dlouhou dobu predtim a tak k němu mam velkou důvěru a bez toho abych vic rozuměli tomu co se stalo, pomoci terapie pracovala na svých obavách, stresech a zvládání hezkých chvil bych o dalším miminku neuvazovala.Jsem mozna az přehnaně zodpovědná (to je taky tema co nepochopím, mama moc neměla nikdy velkou účtu k životu, jak mi vyprávěla byla několikrát (vim o 4!) potratech jak přede mnou tak po me a sestře, proste neřešila nikdy antikoncepci a otěhotnění pak řešila takto. Zavaznost tohoto mi docvakla az kdyz jsme sama mamou a pokud by nebyla velká závažnost dite si nechat, nenechala bych si ho vzít.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.1.17 21:35
Zakladatelko, hlavně si dej pozor, ať nepřenášíš ten vzorec nevhodnýho chování matky na svý děti. Moje matka mě ničila celý dětství (surový bití, psychicky taky) a vlastně mi ubližuje doteď, i když už jen na dálku a to jen díky tomu, že se snažím být hodná dcera a držet hubu a krok a stejně si něco najde a je hnusná. Maminka je přece maminka, tak se to ve mně pere, přece nepůjdu proti ní, ale myslím, že ji jednou do tý p*dele fakt asi pošlu. Co mám děti, nedokážu o to víc pochopit, jak se máma může k dítěti tak hnusně chovat a celý se mi to vrací a je mi z toho zpětně zle, vidím sama sebe jako malý dítě a vše, co mi dělala. Je zvláštní, že to mysl někde uzavře a já myslela, že je to napořád a vracet se k tomu v mysli nebudu, ale co mám děti, dere se to na povrch samo. Chci být svým dětem skvělou mámou a moc se snažím, aby byly šťastný. Beru si z toho to dobrý, tedy nikdy nebejt k dětem hnusná, jako byla moje máma ke mně. A to se mi určitě daří.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.1.17 21:56
Anonymní mluvíš mi z duše, uz jsem to tu výše psala.Mam to úplně stejne, netrapilo me to tolik nez jsem mela vlastního syna. Vzdycky jsem z toho byla zdeptana, mela velké stresy a nervy a stojím si za tim ze ten dlouholetý stres pomohl i k te psychické nemoci po porodu, ale az kdyz jsem se stala mamou a přesně jak pises vidím vyrůstat syna, všechno se mi to vrátilo a teprve ted vidím tu zrůdnost kdy ji nikdy neslo o me a jak to chování odnesu ale jen se furt omlouvala ze ma nervy.
Jsem vděčná ze jsem našla svého muze, který je pohodar, je s nim sranda a hlavně klid, mame doma pohodu (kdyz teda zrovna necekam MS a nejsem hysterka 
) a jednak teprve u muze jsem poznala z jeho vyprávění jak vypadá hezké šťastné a klidne dětství (a to byl s maminkou také sám a neměli tátu a přesto ze nebylo vse ideální, nemusel se nikdy manžel bat přijít domu a čekat zda dostane přes hubu protoze jeho mama přibrala 2 kg).
Synovi se snažím byt mamou u které cítí lásku, podporu a klid.Ja si zase musim hlídat a mam to jako radu od psycholozky, abych na nej nebyla precitlivela strašně ho nechci zranit a například kdyz neposloucha a nemá hranice a my mu jako trest neřekneme vecer pohadku a on pláče, mam vždy chuť mu ji říct i kdyz fakt udělá něco špatného bouchne nás a tak, je mi strašně líto ze usina s pláčem (protoze ja takto usinala často rozklepana) ale psycholožka mi rekla ze syn neni ja ze nemůžu do nej promítat svoje pocity a ze opravdu se nic nestane kdyz jednou mu neřeknu pohadku:-)
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
7.1.17 22:03
To je mi te lito.Tva matka pusobi podle toho vypraveni jako pekne sebestredna a manipulativni osoba.Jsi skvela, kdyz chodis jeste na terapii - a uvedomujes si mozne nasledky pro syna. 
Neustupuj. Mozna prave ted nastal ten pravy cas rict si sve a stat si za tim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 11:06
Jednala bych stejne a pouzila stejny slovnik. Byla si v nouzi a tvy vlastni mama ti nepomohla…na asertivitu se vylasli…bud rada ze mas tchyni co pomuze…ja mam taky super tchyni a mamu co s prvnim ditkem mi nepomohla vubec jen mela plnou pusu reci…u druheho/3mwsice/ pohlida jen kdyz reknu. Sama od sebe nic… a le plnou pusu reci jak bude pomahat atd stale ma…takze mi hlida jen kdyz reknu a vzdy tak aby maly spal…kdyz se vratim (z prace) po hodine a pul tak hned bezi domu..
Jednala si dobre. Nejsi zadny hadr na podlahu aby ti urcovala koho a kam mas zvat na dvoji oslavu…a smir se s tim ze se na svoji mamu spolehnout nemuzes
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
