Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Změna životních priorit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
ncc1701
16.6.18 22:28
Hned mi v hlavě naskočil film Vrať se do hrobu a Šteindlerovo “vždyť to je normální zrání”, ale popravdě, jsem o deset let mladší a nějak mi tohle přišlo samozřejmé ve chvíli, kdy jsem porodila vlastní děti. Prioritou pro mě je být jim mámou a být jim kvalitní mámou, rozvíjet je, někam je vést. Sama sobě jsem se takhle věnovala před dětmi, teď už mi nepřijde tak důležité být někde kariérně na špici za cenu, že nebudu svým dětem nablízku, že nebudu schopna vnímat, kdy mě potřebují.
To je asi zatím jediná změna. Vždycky jsem brala víc ohledy na jiné než na sebe, proto jsem taky tam, kde jsem. Teď budu pracovat na tom, abych byla trochu sobec i já (když to nikomu neublíží)
- Citovat
- Upravit
16.6.18 22:36
@ncc1701 píše:
Hned mi v hlavě naskočil film Vrať se do hrobu a Šteindlerovo “vždyť to je normální zrání”, ale popravdě, jsem o deset let mladší a nějak mi tohle přišlo samozřejmé ve chvíli, kdy jsem porodila vlastní děti. Prioritou pro mě je být jim mámou a být jim kvalitní mámou, rozvíjet je, někam je vést. Sama sobě jsem se takhle věnovala před dětmi, teď už mi nepřijde tak důležité být někde kariérně na špici za cenu, že nebudu svým dětem nablízku, že nebudu schopna vnímat, kdy mě potřebují.
To je asi zatím jediná změna. Vždycky jsem brala víc ohledy na jiné než na sebe, proto jsem taky tam, kde jsem. Teď budu pracovat na tom, abych byla trochu sobec i já (když to nikomu neublíží)
Zakladatelka píše, že byla tlačena onemocněním manžela k vydělávání peněz. Starostí o bratra, který to však nedocenil. Ono někdy jsi tlačená k tomu drát se nahoru, protože ty peníze sehnat musíš 
. Už jí osud nevěděl jak dát stopku, že se má nad sebou zamyslet, že jí poslal zdrav.potíže jako varování. Hodně štěstí a klidu všem diskutujícím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
16.6.18 22:49
@sabrinafromprague píše:
Zakladatelka píše, že byla tlačena onemocněním manžela k vydělávání peněz. Starostí o bratra, který to však nedocenil. Ono někdy jsi tlačená k tomu drát se nahoru, protože ty peníze sehnat musíš
Ne, nepíše, že byla tlačena, ale že málo myslela na sebe.
Nechápu souvislost nebo kolizi s tím, co píšu já… Já to autorce přeci za zlé nemám, že se věnovala kariéře, sama na tom nejsem růžově, ale mám prostě jiné priority, já se vzdala podnikání kvůli dětem, právě proto, abych na smrtelné posteli mohla věřit v to, že jsem dětem dala mámu tělem i duší, ne mámu, která zaplatí všechno, ale nemá čas a mámou tedy není. Moje situace je jiná než autorky, každá jsme ten popud zastavit se dostaly jinou formou, já tu přeci nesoutěžím, kdo je víc, nebo aspoň tak mi to od tebe přijde.
- Citovat
- Upravit
16.6.18 22:52
Nic takového jsem neprozila. Každopádně všechna čest musíš být silná žena. Tak jako máš právo na sebe a to co chceš sama. Jsi zralá ženská co už si něco prožila dávala druhým a snažila se někam to dotáhnout. Není ale žádná ostuda se na chvíli zastavit ohlédnout se a zvolnit. Život je krátký a pokud se chceš teď na chvíli zastavit a cítíš to tak, udělej to. Pro sebe, pro děti, manžela a své zdraví. Přeji jen to nej, v dnešní uspěchané době není nic lepšího než se na chvíli zastavit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.18 22:54
@Martha03 píše:
Nic takového jsem neprozila. Každopádně všechna čest musíš být silná žena. Tak jako máš právo na sebe a to co chceš sama. Jsi zralá ženská co už si něco prožila dávala druhým a snažila se někam to dotáhnout. Není ale žádná ostuda se na chvíli zastavit ohlédnout se a zvolnit. Život je krátký a pokud se chceš teď na chvíli zastavit a cítíš to tak, udělej to. Pro sebe, pro děti, manžela a své zdraví. Přeji jen to nej, v dnešní uspěchané době není nic lepšího než se na chvíli zastavit
Pěkný příspěvek, souhlasím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.18 23:25
Neznám to. Tedy myslím tuhle proměnu. Pracuji v pomáhající profesi na částečný úvazek, takže mi žádné horentní sumy na účtě nepřistávaj, ale ani se nehoním za úspěchem a uznáním. Žiju si v klidu svůj poklidný rodinný život, často koukám do nebe a jsem skutečně šťastná. Držím ti palce, abys taky byla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.18 23:30
@Karleon píše:
Neznám to. Tedy myslím tuhle proměnu. Pracuji v pomáhající profesi na částečný úvazek, takže mi žádné horentní sumy na účtě nepřistávaj, ale ani se nehoním za úspěchem a uznáním. Žiju si v klidu svůj poklidný rodinný život, často koukám do nebe a jsem skutečně šťastná. Držím ti palce, abys taky byla.
Moc hezké,děkuji zakl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.6.18 23:37
S přibývajícím věkem (nebo spíš hlavně s přibývajícími zkušenostmi a prožitky) člověk přijde na to, co je v životě podstatné a důležité a naučí se odhodit zbytečný balast a pochopí, že jde o to, co prožíváme a jak žijeme (spokojenost, pohoda, klid) a že nejde jen o zdolávání vrcholů a honbu za viditelným úspěchem… někdy je ten největší úspěch úplně maličký, pro druhé naprosto nedůležitý… prostě nic se nemá přehánět a život se má žít a ne přežívat… tiché rozjímání u potůčku v lese může být větší výhra než splněný úkol v zaměstnání a dosažení cílových prémií…
Neboj se, jdeš správnou cestou… ale občas člověk musí prožít něco takového, co ti ukáže ten správný směr… abys pochopila… aby ses našla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.6.18 00:13
Z priority kariéra a tituly se stala priorita děti a zabezpečení rodiny. A jsem tak spokojená.
- Citovat
- Upravit
17.6.18 00:26
@Anonymní píše:
Milé spoludiskutující, předesílám, že je mi přes 40, pracovala jsem od svých 16 let, momentálně pozice vyšší management (marketing), odkud na vlastní přání odcházím. Bývala jsem workholik, málo času i na rodinu, koníčky, špatná životospráva, a vybralo si to daň ve zdr. problémech.
Osobnímu rozvoji se věnuji řadu let. Když však partner dostal obtížnou nemoc, byly potřeba peníze a hodně jsem se přetížila. Málo jsem vždy myslela na sebe, živila jsem např. bratra na studiích (máma je vdova) a v rozjezdu jeho kariéry (brala jsem to tehdy jako samozřejmost, přitom já se na studiích dvou VŠ živila sama, platila si byt atd. - dnes vidím, že to samozřejmost nebyla - třeba už i proto, že bratr rodině pomoc neoplatil, odpojil se od nás a dělá kariéru, šplhá až do nebes
Chci rozvíjet rodinný život, pracovat na sobě, věnovat se manželovi, dětem. A nechci už růst do nebe. Ambice jsou pryč.
Prožil někdo něco takového? Dělám charitu, chodím se psem, ráda bych nějaký malý pasivní příjem a pracovala pomalu, až se zase trochu rozjedu, jen s vědomím toho, že už chci vidět ve věcech smysl.
Neptám se na radu. Potěší mě vaše zkušenost, protože sem chodí fajn lidé.
Děkuji
No jasně, jdi do toho!!!
Proč lidi vydělávají peníze? No protože si za ně chtějí koupit něco, aby byli šťastní. Takže štěstí je to, po čem lidi baží, ne peníze, ale štěstí, které si za ně koupí. Takže když ty pociťuješ štěstí od teďka takto jinak žít, tak směle do toho.
Já jsem sice neměla nějakou super kariéru, pracovala jsem ve směnárně, ale nyní prožívám nejšťastnější roky svého života, když jsem s dětma a starým pánem na plenách doma, starám se krom toho o hospodářství atd. Dává mi to smysl - oč méně vydělám, o to víc zas můžeme mít vlastní zdroj kvalitních potravin - vlastní kozí mléko, vejce od slepiček z 2 ha výběhu, vlastní vepřové, hovězí, drůběží, vlastní med. Jó, je to honička, ale taková jako příjemná, ne taková, která člověka vyloženě deptá. A dává mi to vše velký smysl. A když je mi ouvej, stačí mi vyběhnout za humna a zvířátka mě z toho za chvíli dostanou. Dneska jsem třeba pozorovala, jak máma vlaštovka učí maličké poprvé létat..no fakt to tady miluju. Nevyměnila bych to za žádnou kariéru světa.
A k tomu hospodaření jsem hodně přičuchla po narození první dcerky, kdy právě i díky ní se mi změnily priority, rozšířily obzory, začla jsem trochu uvažovat v souvislostech a dospěla k tomu, že mít domácí zdroj kvalitní potravy bez chemie je pro děti i pro nás opravdu dobrá věc a že když naše děti budou vědět, jak se pěstuje zelenina, jak se kydá hnůj, jak se dojí koza a seče louka, tak se jim to třeba jednou může sakra hodit, kdyby přišla nějaká energetická krize nebo já nevím co, no prostě kdyby šlo „do tuhýho“ 
. No jako to už možná přeháním no, ale že by se jim to jednou hodit mohlo, to tak prostě fakt cítím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.18 01:37
Mě ta druhá popisovaná etapa přijde přirozená. Spíše si pokládám otázku odkud se v lidech bere ta touha po první etapě? Vnímám to tak, že se rodíme jako děti a nikde se neženeme, užíváme si každý okamžik. Nesledujeme hodinky, čas je nepodstatný… ale pak? Někdy během dospívání se v lidech něco změní a všichni se za něčím ženou, plní si své cíle, šplhají po kariérním žebříčků stále výše, mají více peněz… ale stále nejsou spokojení. Až se nakonec vrátí k tomu původnímu nastavení, protože přišli na to, že to vnější štěstí je opravdu vnitřně šťastnými neudělá.
Firmy potřebují dravce, které pro ně budou dýchat a potit krev. A školy vychovávají děti k výkonu. Celá dlouhá léta se učí být závislými na vnějším ohodnocení. Není tam ten zdroj? Počátek chybné lidské etapy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Milé spoludiskutující, předesílám, že je mi přes 40, pracovala jsem od svých 16 let, momentálně pozice vyšší management (marketing), odkud na vlastní přání odcházím. Bývala jsem workholik, málo času i na rodinu, koníčky, špatná životospráva, a vybralo si to daň ve zdr. problémech.
- ještě neví, že peníze a intrikování v práci ve státní správě, kde dělá, nejsou zárukou vnitřního štěstí). Život mě poučil. Najednou bych ráda nedělala nic. Koukala na nebe, pozorovala let ptáků…Nacestovala jsem se až dost.
Osobnímu rozvoji se věnuji řadu let. Když však partner dostal obtížnou nemoc, byly potřeba peníze a hodně jsem se přetížila. Málo jsem vždy myslela na sebe, živila jsem např. bratra na studiích (máma je vdova) a v rozjezdu jeho kariéry (brala jsem to tehdy jako samozřejmost, přitom já se na studiích dvou VŠ živila sama, platila si byt atd. - dnes vidím, že to samozřejmost nebyla - třeba už i proto, že bratr rodině pomoc neoplatil, odpojil se od nás a dělá kariéru, šplhá až do nebes
Chci rozvíjet rodinný život, pracovat na sobě, věnovat se manželovi, dětem. A nechci už růst do nebe. Ambice jsou pryč.
Prožil někdo něco takového? Dělám charitu, chodím se psem, ráda bych nějaký malý pasivní příjem a pracovala pomalu, až se zase trochu rozjedu, jen s vědomím toho, že už chci vidět ve věcech smysl.
Neptám se na radu. Potěší mě vaše zkušenost, protože sem chodí fajn lidé.
Děkuji