Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Těžko říct, my si píšeme pořád, i po šesti letech a čtyřech dětech
Manžel dorazí do práce a hned mi napíše a pak si pišeme celý den
a opravdu ne o tom, co bude k večeři.
Jaké si to člověk udělá…
@Anonymní píše:
Ahoj holky,mám takový asi blby dotaz, ale jak snasite přirozené změny ve vztahu? Je v podstatě jedno u koho ta změna nastane první, horší je když z druhé strany samozřejmě.
Jsme spolu s partnerem krátce, 3 měsíce, a mne proste chybí ty začátky, to otukavani, volání do noci, sms nonstop, neustále plánování kdy se uvidíme a zamilované zprávy
A to nemluvim pak po letech o změně - žádné zprávy a volání jen co bude k večeřiDnes si napíšeme parkrat denně, volame si daleko méně, kdyz se ten den vidíme tak si už nevolame a prostě je to trochu jiné, ač vše v pořádku. Jenomže já než se s tím smířim, tak se vždycky dost trapim
Zmeny ve vztahu jsou naprosto prirozena vec.
Dulezite je, aby vyhovovaly obema stranam.
No zmeny ve vztahu betu zcela prirozene. Pokud by se vztah za skoro 20 let nekam neposunul, tak je neco asi dost spatne. ![]()
O tom to totiz je, jestli je to jen o ruzovych brylich a chvilkove poblaznenosti, nebo jestli je tam i ta dlouhodoba perspektiva. Ver, ze deset liebes sms za den je to dost k prdu, kdyz bude doma trousit pouzite ponozky nebo zapomene nakoupit jidlo veceri.
My jsme spolu s manželem 10,5 let a píše mi většinou každé ráno jak dojede do práce, potom já jemu třeba během dne, co děláme atd..
jsou dny kdy třeba nestíhá odpovídat.
Po 3 měsících vztahu je ještě brzo, když takhle parner " vychladne " ![]()
@Dunkey ale není, on neochladl
když je u mě skoro cely den tak pak už holt večer nevola, ale píše, stále, jen ne tak extrémně intenzivně jako když jsme začínali. To je přece normální.
Musíte se umět trochu adaptovat. Jít na to spíš přes hlavu a potlačit v tu chvíli ublížené city. Pokud budete nadále vyžadovat stav před změnou, která už se prostě přirozeně udála, riskujete, že vás partner začne vnímat jako břemeno, kterého by se raději zbavil… Tak si na tom najděte to pozitivní. Když nebudete v kontaktu 24/7, zažijete aspoň něco, o čem si budete moct popovídat, až se sejdete. Nechtějte být na někoho neustále přilepená - virtuálně, ani doslova. To nic dobrého nepřinese.
Díky bohu, že to trvá tak krátce. Člověk se taky někdy musí i vyspat ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky,mám takový asi blby dotaz, ale jak snasite přirozené změny ve vztahu? Je v podstatě jedno u koho ta změna nastane první, horší je když z druhé strany samozřejmě.
Jsme spolu s partnerem krátce, 3 měsíce, a mne proste chybí ty začátky, to otukavani, volání do noci, sms nonstop, neustále plánování kdy se uvidíme a zamilované zprávy
A to nemluvim pak po letech o změně - žádné zprávy a volání jen co bude k večeřiDnes si napíšeme parkrat denně, volame si daleko méně, kdyz se ten den vidíme tak si už nevolame a prostě je to trochu jiné, ač vše v pořádku. Jenomže já než se s tím smířim, tak se vždycky dost trapim
No, co popisuješ… mně to přijde, že jste přešli z virtuálního poměru (SMS, volání) do reálného života. Ten já mám daleko radši, ale dokážu si představit, že dnes už lidi ten reálný život a žhavost mezi sebou, když jsou spolu osobně, moc neumí, nebo nechtějí a dávají přednost vášni na dálku.
Ahoj holky,
mám takový asi blby dotaz, ale jak snasite přirozené změny ve vztahu? Je v podstatě jedno u koho ta změna nastane první, horší je když z druhé strany samozřejmě.
Jsme spolu s partnerem krátce, 3 měsíce, a mne proste chybí ty začátky, to otukavani, volání do noci, sms nonstop, neustále plánování kdy se uvidíme a zamilované zprávy
Dnes si napíšeme parkrat denně, volame si daleko méně, kdyz se ten den vidíme tak si už nevolame a prostě je to trochu jiné, ač vše v pořádku. Jenomže já než se s tím smířim, tak se vždycky dost trapim 
A to nemluvim pak po letech o změně - žádné zprávy a volání jen co bude k večeři