Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zoufalka doma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.7.12 13:11
Ahoj, je možné, že máš nějakou formu deprese… 
Anebo možná jen slabou vůli a nedůvěru sama v sebe? Přijde mi, že to vzdáváš moc snadno, že se Ti ani doopravdy nechce s tím něco dělat… Přijde mi to podle stylu psaní. Máš kamarádky? Co si najít nějakou hubnoucí skupinu - doporučuju STOB - kde se Ti dostane podpory od spoluhubnoucích? Já jsem to vyzkoušela, bylo to moc fajn a i když už kurz skončil, alespoň mě to nakoplko chodit 3× týdně cvičit. A i když jsem pořád tlusťoška, tak aspoň vím, že pro sebe něco dělám. A taky - když jdu takhle cvičit, jdu mezi lidi a to už mě donutí se obléct a namalovat a vůbec se celkově udržovat. Já myslím, podle toho co píšeš, že někdo, s kým bys to mohla rozebrat, by se Ti vyloženě šiknul - kamarádka, známá… Někdo se stejným problémem. Měla bys začít někam chodit a ne být pořád doma s dětma. Hlídání by bylo? Kdybys někam vyrazila?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.12 13:21
@Maddlen uplne s tebou souhlasim, taky mi v prvni chvili prislo, ze nikam nevyrazi, ze chybi kamaradka, spriznena duse nebo nejaka zabava, konicek…
Pokud jde o hubnuti, tak se muzes pridat k nam (hubnuti se semaforky - zde na emiminu), kde hubneme pomoci www.stobklub.cz a navzajem se podporujeme, je to fajn parta a treba bys mezi nami nasla nejakou kamaradku nebo alespon spriznenou dusi na dalku…
kdysi - uz je to par let - jsem zila na samote s pritelem a jeho otcem, bylo to na palici, po roce jsem skoncila u psychiatra a psychologa, protoze jsem nikam nechodila, jen se starala a starala… kdyz jsem se vymotala ze stredne tezke deprese, zacala jsem novy zivot, ziju podle sebe, kdyz mam chut, jdu na kafe ke kamaradce bo k sousedkam, kdyz mam chut, jdu cvicit, kdyz mam chut, venuju se domacnosti… nic nelamu pres koleno, protoze to nema smysl… dnes mam stastnou rodinu, manzela, syna a vyvdanou dcerku… jsem spokojena, delam pro rodinu a hlavne pro sebe 
kdybych se zavrela do baraku, skoncila bych zase brzy na praskach… takze hlavu vzhuru a huraaa ven… a klidne doraz i do diskuse „hubnutí se semaforky - sebekoučink na stránkách stobklubu“ 
Příspěvek upraven 10.07.12 v 13:35
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.12 13:22
No, je třeba být realista. Člověk nemůže být stále nahoře, i když by sebe více chtěl.
ALE, můžeš k tomu přispět svým přístupem k životu. MĚJ SE RÁDA.., to je začátek úspěchu. Trošku optimismu a zkus někde dobít baterky, uvidíš, že bude líp 
Příspěvek upraven 10.07.12 v 13:23
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.12 13:22
Nikdo není pořád jen nahoře… jinak v tvém případě bych vyhledala pomoc psychiatra. ten ti na rozdíl od psychologa může naordinovat vhodnou (i farmakologickou) terapii
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.12 13:28
Ahojky anonymní přesně tento stav jsem měla ošklivá, tlustá ani do zrcadla jsem se nemohla podívat. Prostě v lednu už jsem se sebou musela něco udělat dala jsem se do hubnutí cvičení, úprava jídelníčku později jsem vše zapisovala do Stobu hodně to pomáhá doporučuji. A nyní mám 19 kilo dole směji se na všechny svět mi připadá krásnější, každý den se maluji prostě o sebe pečuji a hezky se oblíknu. Dostala jsem kolo tak se snažím hodně jezdit dostanu se do přírody a kochám se okolím. Prostě jsem si zakázala sladké na tom jsem dost ulítávala. Moje sebevědomí stouplo a hodně mě to nakoplo. Udělej razantní krok pomůže ti to. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.12 13:30
Souhlasím
@paola white píše:
Nikdo není pořád jen nahoře… jinak v tvém případě bych vyhledala pomoc psychiatra. ten ti na rozdíl od psychologa může naordinovat vhodnou (i farmakologickou) terapii
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kolomaznice
10.7.12 13:32
znám
Myslím, že by pomohly nějaké kamarádky a aktivity venku z domu. Jinak vím dobře, o čem mluvíš, pořád bych chtěla mít věci jinak, kolikrát se povede na tom zapracovat, ale pořád jakoby to nestačilo. Taky se cítím celoživotně méněcenná, a i když teď už racionálně vím, že méněcenná nejsem, stále mám problém s tím, najít si kamarády a problém být v pohodě, i když věci nejsou perfektní.
- Citovat
- Upravit
10.7.12 13:59
Ahoj,
nechci aby to vyznělo nějak zle, ale občas se chce přestat litovat, zvednou hlavu vysoko a říct si, že tvoje štěstí je v tvých rukách - aspoň mě to tak pomáha!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.12 14:06
Chápu tě…mám občas taky podobné stavy, kdy mám pocit, že je všechno špatně, že jsem v životě nic nedokázala, že se čtyřmi dětmi si už neškrtnu, že jsem hnusná, tlustá a plešatá… 
Chce to trochu sebezapření, zvednout zadek ze židle a vyrazit mezi lidi. Tam vždycky přijdu na jiné myšlenky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lilišák
10.7.12 14:31
Bez se vykoupat, namalovat, hezky se oblikni a vyraz s deckama ven venku je krasne, hezky se projdete a prijdes na jiny myslenky,..
a pri courani venku si kup neco jen a jen pro sebe at si taky udelas radost 
- Citovat
- Upravit
10.7.12 14:51
Ahoj, no podle toho co píšeš, tak mě napadá spousta otázek okolo… Co manžel nebo přítel? Tomu se nemůžeš svěřit? A jemu nevadí, že o sebe nepečuješ a že si nespokojená?
A co kamarádka/y? Vemte děti a vyražte někam ven nebo ať je někdo pohlídá a ty jdi s holkama na kafe/večeři…
Co zkusit nějakou aktivitu, která tě zaměstná a pomůže ti třeba i k lepší postavě a nebo novým přátelům? Cvičení, plavání, zumba, tanec atd…
Takle to ale nechat nemůžeš, protože jinak to bude horší a horší… Bohužel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
saracenka
10.7.12 15:01
@Anonymní píše:
Potřebuji se vypsat, jsem zoufalá, ze sebe, nic nezvládám, nic mne nebaví, nic nedělám, jen tloustnu, hloubnu, hnusnu - ani si nemyji vlasy klidně 14 dní. Jak se změnit, je tohleto deprese? Jsou dny, kdy vstávám v pět ráno, uklízím, a dny kdy vůbec nic nedělám, vysedávám na emiminu, čučím na bednu.Jinak mám 34 let, dvě holky 3 a rok. Dům a zahradu a ještě máme psa.
Jsem obézní a nemůžu se na sebe podívat do zrcadla, natož jít v létě k vodě. Diety a cvičení vydržím tak měsíc a zpátky zklouznu ke svému zaběhnutému režimu.
Psychologa nechci, už jsem to zkoušela a nepomohlo mi to.
Neměla jsem hezké dětství, otec je tyran a hlupák, neustále nás psychicky deptal a urážel, že jsme k ničemu. A já ten pocit mám pořád, že jsem k ničemu. Přičemž mám maturitu, dobrou práci, krásné zdravé děti, když chci umím zabrat v práci, i doma, na zahradě.
Jen jsem chvíli nahoře a chvíli dole. Chci být stále nahoře. Řeknu si že už takhle žít nechci, že se změním, ale změna vydrží měsíc, a šup jsem zase dole.
tohle je klasická depka..pomohly by ti antidepresiva, jde o to abyses začla mít více ráda.. a bude ti lépe 
taky jsem je jedla když mi bylo jako tobě.. a překonala jsem to..ovšem nezaberou ihned..pořád jsem koulánek, ještě větší než kdysi a co..je mi to fuk, pořád se najde dost lidí, kterým se líbím taková jaká jsem, vyjdi si s dětma do přírody a koukej co je kolem tebe krásna..
- Citovat
- Upravit
10.7.12 15:30
Mně když bylo dost ouvej, tak jsem se naučila…
Jediná osoba, která tě nezklame jsi ty sama. tzn. spoleehej jen sama na sebe.
Vše lze vidět z té lepší stránky.
Dělej to co ty uznáš za správné.
Kritiku z okolí nevnímej, odkejvej a přejdi dál.
Udělej si radost maličkostí.
Pochval se a chval se často, nikdo jiný to za tebe neudělá.
Přestala jsem se dívat na zpravy.
Nakonec zjistíš, jaké máš vlastně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.12 16:03
Nedáváš si přehnaně vysoké cíle a pak jsi zklamaná, že to neklape přesně podle představ? Děláš věci proto, že je doopravdy chceš nebo jen proto, že jsou od tebe očekávány?
Takový ten přístup všechno nebo nic je hrozně vyčerpávající. Je například podle mě nesmysl držet diety, když víš, že to stejně nevydržíš. Spíš musíš změnit svoje stravovací návyky tak, aby v nich byla část stávajících zvyklostí a část nových. Dávkovat postupně, stanovovat si dosažitelné dílčí cíle.
A hlavně, nenutit se do něčeho, co je ti úplně cizí. Proč bys měla svůj život prožít tak, jak očekávají druzí. To, co děláš, by mělo vycházet z tebe samé. Máš doma binec? No a? Někomu jde pořádek sám od sebe a někomu zkrátka ne. Život by měl být zábava, ne jen samé uklízení, práce, povinnosti, bezchybnost… Já mám třeba moc ráda knížky od Toma Hodgkinsona. Člověk si díky nim uvědomí, jaké klece, jaké běhací kolečka pro křečky, si na sebe sám buduje a pak se do nich uzavírá a pak následně pláče, že nestíhá běhat
Pokud to máš takto od vždycky, tak je to tvoje povaha a s tou nic nenaděláš, jedině se můžeš akceptovat taková jaká jsi a přestat se cítit provinile, že jsi dnes „zase nic neudělala“… Pokud jsi taková poslední dobou a problém se prohlubuje, může jít o nějakou počáteční formu deprese, tam uvidíš, zda se budou problémy prohlubovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Potřebuji se vypsat, jsem zoufalá, ze sebe, nic nezvládám, nic mne nebaví, nic nedělám, jen tloustnu, hloubnu, hnusnu - ani si nemyji vlasy klidně 14 dní. Jak se změnit, je tohleto deprese? Jsou dny, kdy vstávám v pět ráno, uklízím, a dny kdy vůbec nic nedělám, vysedávám na emiminu, čučím na bednu.
Jinak mám 34 let, dvě holky 3 a rok. Dům a zahradu a ještě máme psa.
Jsem obézní a nemůžu se na sebe podívat do zrcadla, natož jít v létě k vodě. Diety a cvičení vydržím tak měsíc a zpátky zklouznu ke svému zaběhnutému režimu.
Psychologa nechci, už jsem to zkoušela a nepomohlo mi to.
Neměla jsem hezké dětství, otec je tyran a hlupák, neustále nás psychicky deptal a urážel, že jsme k ničemu. A já ten pocit mám pořád, že jsem k ničemu. Přičemž mám maturitu, dobrou práci, krásné zdravé děti, když chci umím zabrat v práci, i doma, na zahradě.
Jen jsem chvíli nahoře a chvíli dole. Chci být stále nahoře. Řeknu si že už takhle žít nechci, že se změním, ale změna vydrží měsíc, a šup jsem zase dole.