Zpátky do práce - strach

Anonymní
30.1.16 07:25

Zpátky do práce - strach

Ahoj,
tak nějak se mi to honí v hlavě a nemám to komu říct.
Po skoro 6ti letech se vracím do práce, kterou jsem neměla moc ráda, tak nějak jsem doufala že mi dají výpověď a nestalo se.
Jsme na tom teď finančně tak, že prostě pracovat musím…Čeká mě hodinové dojíždění autem, každé dítko v jiné školce. Prostě pro někoho normální život, ale já z toho mám tak nějak strach, zvykla jsem si být s dětmi a teď je budu vidět o dost míň.
Jak jste zvládly návrat do práce vy?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

3031
30.1.16 07:35

Po skoro taky šesti létech jsem se strašně těšila, že už vypadnu z baráku. Blbé je to, že je každé v jiné školce. Pocit, že děti budu vidět míň, mě ani nenapadl. To je život, děti taky potřebují kolektiv a né viset na matce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.1.16 07:37

Ahoj. Já se do práce z mateřský nevracela - ale (budu pomlouvat - nechte mi radši anonym, díky :mavam: ) - vrátila se mi do týmu v práci holka po mateřskej. Evidentně nešt´astná strašně. Myslela jen na dítě, fňukala, nemakala… neustále naříkala, že musí být v práci. Taky dojížděla daleko - a nelíbilo se jí to, ani nestíhala vyzvednout dítě ze školky… Neštěstí pro všechny - týrání nás, i jí. Nakonec vydržela - asi chuděa zubynehty - 6 měsíců a zdrhla… přstože byli na tom finančně fakt blbě atd. (asi jako ty). Dneska pracuje někde na půl úvazku kousek od domu - peněz asi moc nemá, ale je spokojená…!!
Tím chci říct - netrap sebe ani druhý a zkus si najít něco jinýho! Blíž domovu…!! At´nemáš ze života peklo… :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
285
30.1.16 07:41

Tak ja ti rozumim naprosto, mozna to mam v sobe jeste horsi. Mam jen jedno dite, navrat do prace po necelych 4 letech, male budou ted 3. Praci mam i nemam rada, hodne dela kolektiv, dojizdeni autem cca 45 minut jedna cesta, 12-ti hodinove smeny. Z toho jak malo uvidim svoje dite temer silim.. Ano, svym zpusobem " ten navrat do reality nebude na skodu, to urcite ne, je to prirozeny.. ale proste je tu ALE..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
971
30.1.16 07:44

Tak já jsem po 7 letech nastupovala v prosinci. Vracela jsem se na původní místo, v zaměstnání, které jsem měla a mám ráda. Obava, byla také, ale stačil první den a vše ze mě opadlo. Ten pocit, že nebudu mít na děti tolik času znám, ale zvykneš si. Kort když víš, že to u Vás jinak nejde. Každé dítě mám na opačném konci města. Dojíždím cca 2 hodiny. Dá se to zvládnout neboj. Jestli jsi tu práci neměla ráda, byla možnost hledat si jinou a nastoupit jinam. Třeba právě z toho důvodu dojíždění. Neboj a věř, že si na ten jiný rytmus brzy zvykneš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.1.16 07:48

Děkuju vám :* Já budu postupem času hledat něco blíž, ale žijeme na venkově a práce je tu málo. Navíc mladší má silný atopický exém a s tím se pojí to, že bych ho klidně ještě rok měla doma.
Jinak já tam fňukat nebudu, budu se tu práci snažit dělat co nejlíp. :hug:

Zakladatelka

  • Nahlásit
  • Citovat
13872
30.1.16 09:38

Šla jsem v září po 6 letech, jsem nekonečně vděčná za to, že mám práci 12min autem, byť teda má své mouchy, ale v této mojí životní etapě (tři děti ve školkách, manžel většinou v práci do 21h, hlídání jen placené) je to pro mě ohromné plus.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.1.16 10:01

Tři děti ve školkách? Jsou ve stejné? A co, když onemocní? My jsme právě nechtěně potkali neštovice, tak jsem zvědavá, jestli je kluci chytí.

  • Nahlásit
  • Citovat
13872
30.1.16 10:27

Jsou ve dvou školkách vzdálených od sebe 5minut chůze.
Když jsou nemocní, tak to různě slepujeme, podle toho kdo je nemocný a jak. Od toho září byla jedna angína, to jsme dceru honem zaléčili a odvezli na doléčení k babičce (300km). Pak klid, až leden byl špatný, pořád někdo kašlal. Asi 3× jsem si vzala nějaké dítě do práce, manžel asi 3-4 dny zůstal pracovat z domu a asi 5× nám hlídala hlídačka. No je to náročné.
Neštovice jsme naštěstí už měli.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3297
30.1.16 12:04

Ahoj,

naprosto tě chápu…je to sice už strašně dávno, ale NEZAPOMENU nikdy na nástup prvního synka do školky - připadala jsem si, že padám někam do propasti, ze které se nedostanu ven…vracela jsem se do stejné práce, ale na jiné místo (podobné) a z tamnějších kolegů a kolegyň jsem znala pouze 2 - jinak 18 lidí úplně nových včetně vedoucího - a to jsem se vracela „jenom“ po těch 3 letech a kousek…když se fakt nedá nic dělat, tak to zvládneš, neboj - ale tvoje pocity naprosto chápu. Navíc nulové hlídání v době nemoci atd…

Myslím, že u tebe je nejhorší to dojíždění - to je hodina tam a hodina zpátky? Jestli jo, tak to je moc, to je fakt. Já to měla a mám 20 minut mhd a pěšky kousek a jsem do půl hodiny na židli ;)

Druhého synka jsem měla až za další 3 roky a ten návrat po něm nebyl kupodivu tak hrozný…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama