Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ztracené dítě v nákupním centru - noční můra
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.8.13 19:29
Holky ty brdo dobré historky, mě se malá jeste nikdy neztratila 
, protože ona by ani nikam sama bez maminky nebo tatínka nešla, je ti mamanek, ale jednou mi tedy zdrhla z pískoviste a trádovala si to hezky přes silnci, nastestí, že poslechla, kdyby neposlechla, tak jelo auto, ja nechci ani domyslet, co by se stalo, z toho ejste ted mi je zle, fuj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 19:29
My kdyz sme v neznamem prostredi vzdy ukazeme synovi (4r) kam jit kdyby se ztratil. Ze tam musi na nas pockat.
Ja taky jednou videla v ikea prodavcku s ubrecenym chlapeckem. Chodili sem a tam, hlasili to rozhlasem a nic. Chodili tam 2o minut urcite 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 19:29
@hkac Jj, to je hned, klidně i setina vteřiny, takhle se mi Kiki ztratila na tom veletrhu… A jak je víc dospělých a každý „spoléhá“ na toho druhého, tak je to úplně v ****** takhle nám minulý týden malý (rok) odputoval na balkon u kamarádky, naštěstí je to tam zabezpečený že nikam neodleze ani nespadne, ale tedy zatrnulo ve mně 
jsem ale fakt „vycvičená“ od Kiki a jako základ beru zachovat chladnou hlavu a nezmatkovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jitka1976
25.8.13 19:31
Tak tohle se stalo mojí švagrové, teda, neztratila dítě v obchoďáku, ale odešlo z domova…!!! Švagrová má jednoho 6 letýho a pak tříletá dvojčata…a jeden z dvojčat se jednoho krásného, letního dne těchto prázdnin rozhodl, že odejde z domova…sbalil si baťůžek…šel ho ukázat mamince…ta ho pochválila, jak to má hezky sbalené (myslela si, že je to jen hra tříletého dítěte a dál něco dělala…)mají dům se zahradou…děcka na zahradě…zahrada oplocená…kluk si odemkl vrátka a vydal se do centra města…s baťůžkem na zádech…po cca 15 minutách se švagrová pídí po klukovi…(pokud se divíte, proč až po 15 minutách, tak proto, že vždycky zahlédla na zahradě nějaké dítě, buď staršího nebo jednoho z dvojčat-ve stejném oblečení jako ten co utekl…myslela že jednou zahlédla jednoho, podruhé druhého…a on to byl jen ten jeden-druhý už i vykračoval na výlet)…začala tedy zmatkovat…hledala ho po baráku, volala…myslela, že je někde schovaný…pak jí to došlo…ten baťůžek..!!! To nebyla hra..!!! A už letěla z baráku…proběhla nejbližší okolí…sousedy…nikde nic…tak volala 158…popsala dítě, baťůžek…za 20 minut jí volali, že je dítě na sídlišti na opačné straně města…hned tam jela…neumíte si představit, co si vyslechla od policistů a lidí kolem…samozřejmě se chlapečka všichni vyptávali, proč utekl z domova (ve 3 letech..!!!) a on se cítil důležitý, tak prý prohlásil, že ho maminka bije a křičí na něj…byla za tyrana non plus ultra…skoro čekala, že zavolají sociálku a odvedou ho rovnou do děcáku…a jí do cely…
No…i tohle se může v slušných rodinách stát…tak bacha na baťůžky…!!!
- Citovat
- Upravit
25.8.13 19:34
Já to zažila na vlastní kuži. Malému byli sotva 2.Ztratil se v intersparu, během vteřiny. Jen sem se natáhla do regálu pro máslo, podávám mu to do toho malého pojizdného košíčku a on tam stál jen košík. Málem mi hráblo 
Volám na chlapa kde je malej, ten začal lítat a dítě nikde. Zavřeli celej krám, hledali kamerama, no bylo to strašný, přišlo mi že to trvá hodiny. Nakonec ho našla náká paní v regálu s pitím. Když ho vedla, myslela sem že ho snad zabiju 
a umačkám.
Nedokážu si představit že někdo dítě nehledá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 19:37
Jak to čtu, tak jsem si vzpomněla, že malá takhle jednou v Globusu jela s tím jejich malým vozíkem - jak tam má tu vlaječku na pevný tyči, malá tlačí a já držím tyč no a jedu a jedu.. A najednou vidím mámu jak jí vede za ruku, no srdce se mi zastavilo, vůbec nevím, kde jsem jí „ztratila“ já byla přesvědčená, že jde pořád za tím vozíčkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 19:38
Nám takhle naprosto nepochopitelně odešel 4-letý Tobík jinam, než mu muž řekl… Bylo to na plaži v Bulharsku, bohužel odešel mimo naše zorné pole. Fakt hrůza, jak jsem leťela s Aňulou v náručí k plavčíkům, bála jsem se, že skončil ve vodě.
Naštěstí si ho všimla nějaká paní, co měla deku kousek od nás a dovedla ho zpátky.
od té doby vždy, když někam jdeme, nosí infobandy s telefonem na mě a manžela, i když Tobík a Aňulka už znají i jméno a adresu.
taky ví, že když se ztratí, mají najít nějakou paní s dítětem popř. někoho v uniformě a říct jim to a ukázat náramek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 19:43
Máme talent na to ztrácet děti v obchoďácích. Vždy jsme byli s manželem, kdy jeden spoléhá na druhého. Staršího jsme ztratili v Ikea, když měl 4 roky. Uměl své jméno a příjmení, strašně se nám ulevilo, když jsme jeho jméno slyšeli v rozhlase. Dodnes mě však jímá hrůza při představě, kdo všechno se ho mohl „ujmout“. Mladšího jsme nechali bezprizorního ve vozíčku v supermarketu. Nejvíc jsem se o něj však bála, když jsem jej delší dobu nezahlédla na zahradě (3 roky). K cestě to máme dost daleko, je vycvičený- uhýbá autům. Byla jsem v koncích, když se mi neozýval. Našla jsem ho v zaparkovaném autě. Bylo výjimečně odemčené. Potichu byl proto, že to má zakázané
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 19:45
@Jitka1976 Tak to je šílený. Mě se starší dcera, když byla menší, taky jednou ztratila v CA, ale byla jen mezi stojanama s oblečením. Nejhorší chvilky jsem si zažila, když jsem vyzvedávala starší dceru ze školky. Zároveň s náma odcházela i jiná holčička s maminkou a já než jsem pobrala oblečení a mladší dceru, tak starší najednou nikde. Myslela jsem, že čeká pod schodama u dveří, tam nikdo, tak hledám v ostatních šatnách, volám, nic. Myslela jsem, že ven by nešla. Ale fakt byla nakonec venku s tou druhou maminkou, ta tam naštěstí s ní čekala. Ale musím říct, že to byla pěkně perná chvilka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 19:51
Ja jednou myslela, ze dostanu infarkt na letisti. Kluk si pobihal, ja ho porad sledovala, jenze pak na me nekdo promluvil a ja se otocila. No na 5 vterin maximalne, verim, ze ani to ne a kdyz jsem se otocila, kluk nikde. Protoze to bylo na letisti, v hlave cerne scenare, ale jak lidi, co me vyrusili videli muj vyplaseny oblicej, hned mi hlasili, ze jen poodbehl asi 3 metry do nejblizsi prodejny s novinama, protoze na nej videli. Jako cele to trvalo opravdu asi jen 10 vterin paniky, ale vzhledem k tomu, ze to bylo na letisti, tak jsem opravdu mela v hlave cerne scenare.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.13 19:53
Já to nepochopím, jak může někdo neshánět dítě několik desítek minut 
mě se starš jenou „ztratil“ letos na Prčicích, u jednoho občerstvení jsem ho na moment pustila, a za 5 vteřin jsme se otočila, a malej(3roky) nikde 
no začala jsem tam lítat jak blázen, v hlavě hned strašlivej scénář, že ho někdo unesl..no za cca minutu a půl jsem ho spatřila, jen se někam zaběhl, ale bylo to snad nejhorších 90 sekund v mým životě, málem jsme ho pak bobíska umačkala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
25.8.13 19:54
Tak když už jsme u těch historek, moje babička jako osmiletá jela se svým dvouletým bráchou narvanou tramvají. Babička na zastávce vystoupila, ale brácha už to nestihl
- Citovat
- Upravit
25.8.13 20:01
Jako dítě jsem se ztratila na výstavě psů. Hledala jsem rodiče a pak potkala nějaké známé ze sídliště. Ti mi pomohli najít rodiče. Stačila chvilička a bylo to.
Nedávno se mi stalo, že syn vyběhl za mnou z bytu. Ráno jsem šla se psem, vzala jsem mladšího syna, který byl vzhůru. Starší akorát vyběhl z pokoje, když jsme odcházeli. Říkala jsem mu, ať si jde lehnout za tátou do ložnice. Odběhl tím směrem. Tak jsme vyrazili a po nějaké chvíli koukám, kdo to jde na proti. Starší si to kráčí proti nám. Nevěřila jsem vlastním očím! On nešel za tátou, ale šel se obléknout, sjel výtahem dolů a šel za námi. Protože chodím se psem přesně naopak než muž, tak syn nám šel v podstatě naproti. Slzy mu už tekly po tváři. Měl strach, že nás nenajde. Úplně mě zamrazilo, když jsem chtěla jít jinou cestou a na delší procházku. To bychom se nepotkali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.8.13 20:01
Tak me se dite zatoulalo moji i chlapovou vinou a slo prave o situaci, kdy jsem spolehala na nej, ze bude tam, kde rekl ze bude a on tam nebyl: Sedely jsme v cukrarne a chlap rekl, ze si jde zakourit. Behem chvilinky mala, ze jde za tatou. RIkam bez on venku kouri.Ja krava se nesla podivat, jestli tam opravdu je. Po chvilce se mala vratila pro cepici pac poprchavalo. Myslela jsem si, ze ji poslal on a bylo mi divny, ze nerekl at si vezme i bundicku. No, chlap u cukrarny nebyl on se sel podivat, jestli v obchode o kterem jsem mu rekla, ze oteviraji o pul 9 nahodou nemaji otevreno a nerekl, ze tim, ze jde kourit myslel ze pujde nekam pryc a mala behala po namesti pres silnici a vsude mozne. V jednu chvily troubilo auto…ja sedela tak blbe, ze jsem ven nevidela a chlapy, co sedeli u okna cumeli a suskali si, ale me nikdo nerekl ani slovo. Kdyby rekli ty kravo blba lita ti tam decko, ale nic jen si suskali a otaceli se po me. Videla ji tam behat az segra s chlapem, ktery se u onoho obchodu potkali(byl v jine ulici) a segra ji zahlidla jak utika pres silnici. Chlap prisel zamnou dovnitr a zacal po me rvat jak ji muzu nechat jit ven samotnou. Ja po nem rvala, ze rekl, ze bude venku kourit a ne ze pujde nekam do p.ci, no ostuda…
Dodneska si vycitam, jak jsem mohla byt tak blba a nepresvedcit se, jestli tam jeji tata vazne je a dodneska me strasi to troubeni…Od te doby nespoliham na nikoho at je nas ve meste kolik chce hlidam si ji sama. Ona prave je ten tip, ktery zdrha. Klidne se i na silnici vyskubne, takze ji drzim pevne a nebo za zapesti.
- Citovat
- Upravit
25.8.13 20:14
Začnu jinak. Jednou jsem v IKEA byla svědkem toho, jak se jedné mamince udělalo nevolno a omdlela na spojovacích schodech (horní a dolní patro).Nejenomže lidé paní obcházeli, jiní se i zastavili a čučeli a nic. Šla jsem se na paní podívat (bylo jí opravdu jen mdlo) a šla jsem to říct někomu z personálu (oni tam mají službu, něco jako první pomoc-zdravotník) a pak se volala sanitka. Počkala jsem, než zdravotník dorazil a že se vrátim k jídlu(pracovala jsem kousek otamtud a občas jsem tam chodila na obědy).Jenže nikdo si jaksi nevšiml, že paní měla sebou asi 2 leté dítě, které sedělo na schodu opodál. Jak všichni poletovali okolo paní, nikdo si prcka nevšiml a já se musím přiznat, že taky ne. Paní už byla naložená na nosítkách, když jen tak otočila hlavu směrem k malému, vysunula ruku z nosítek a omdlela. Zdravotníci jí mezitím znovu probírali a mě se nakonec podařilo prodrat davem čumilů a říct, že paní má sebou asi dítě, oni se jí, když se znovu probrala zeptali, jestli patří k ní a ona kývla. Tak mě tak nějak polilo horko, když jsem si představila toho prcka, který by tam najednou zůstal. A představila jsem si taky svého syna, s kterým jsem většinou já sama pendlovala po růných místech a výletech, kdyby se mi něco takového stalo a on by někde najednou zůstal sám. Od té doby, jsem synovi a teď i dceři, dávala na krk takovou chlupatou kapsičku médi PÚa, v které měl lísteček se jménem a základními info. Takže něco na způsob…jmenuji se Filip, bydlím v Praze, telefon na mamku, na taťku, narodil jsem se s vrozenou vadou AAR a jsem alergický na…,moje krevní skupina je… a další informace o mě jsou napsané v kartě FN Motol, kde se léčím u plno specialistů. Syn uměl mluvit bez šišlání hodně brzo a bylo mu dobře rozumět, ale zas na druhou stranu, člověk nemůže vědět, jak se dítě zachová ve vypjaté situaci, jestli si opravdu okamžitě dokáže vybavit kde bydlí, jak se jmenuje celým jménem, jak rodiče atd..A adresu jsem mu tam taky nechtěla psát, aby si ho zas nějaký úchylák nevyhlídl. Syn kapsičku nosil hrozně rád, protože PÚáka jen tak někdo neměl. Takže ono vždycky nemusí jít o to, že člověku dítě v nestřežený okamžik poodejde, ale může se stát něco nám dospělákům a dítě se ocitne samo zrovna tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
